3 krásné cesty na Červené skály v Jizerských horách

Nabízíme tři pěkné lezecké cesty na severovýchodní vrchol Červených skal. Každá má jinou obtížnost a jiný charakter. 

Společné mají, že se dají dobře zajistit, a že na nich najdete pevnou skálu. Zároveň počítejte s tím, že všechny jsou ve své tabulkové obtížnosti oříškem i pro zkušené horolezce.

Normálka z roku 1904 pochází od legendární dvojice Kauschka - Steinjan. První Červené skály našli a vylezli na ně. Zajímavostí je, že tehdy koncem září udělali dva rozdílné prvovýstupy na oba vrcholky v obtížnosti II a III.   

Jižní cestu vylezl jizerský horolezecký pan domácí Miroslav Machovič roku 1966, když pomalu končila éra přelézání logických směrů a začaly se lézt plotny a převisy.

Marii Terezii zdolali manželé Prachtelovi, legendy moderního a při tom tradicionalisticky odvážného lezení v Jizerkách a na písku. Tehdy v roce 1984 po sobě zanechali pětkovou spáru, která by měla každého předem strašit už díky jménům prvovýstupců. Obtížnost jejich cest není nikdy přestřelená a navíc do batohu je potřeba přibalit kromě lezeckého matroše také sílu, odvahu a rozum.

JIŽNÍ CESTA 

Červené skály - severovýchodní vrchol, Jizerské hory

Obtížnost: 4-5 UIAA. Jištění vklíněnci a friendy.

Prvovýstup: 1966, Miroslav Machovič.

Výstup: Z náhorní strany středem úzké jižní stěny, pod převisem dlouhý krok doleva do plotny a podél trhliny na ostruhu. Odtud se slaňuje, nebo leze dál vodorovně až k vrcholovému bloku a jako Normální cesta na vrchol. 

MARIA THERESIA 

Červené skály - severovýchodní vrchol, Jizerské hory

Obtížnost: 5 UIAA. Jištění friendy a nahoře smyčkami.

Prvovýstup: 19. května 1984, Petr Prachtel, Zorka Prachtelová.

Výstup: V levé části západní stěny, vlevo od nápadně úzkého Západního komína, ramenní spárou v mělkém vhloubení. Spára vyhazuje! Jistění pouze velkými friendy. Spára končí, kde se skála pokládá (kruh). Mechovatým šikmým terénem pod vrcholový blok (strom) a Normální cestou na vrchol.

NORMÁLNÍ CESTA

Červené skály - severovýchodní vrchol, Jizerské hory

Obtížnost: 2 UIAA. Jištění pomocí smyček a uzlů. Často vlhké.

Prvovýstup: 30. září 1923, Rudolf Kauschka, August Steinjan.

Výstup: Ze západu projdeme mezi skálami pod severní údolní hřeben. Zarostlými plotnami ke stromu, výšvih obejdeme zprava nebo vylezeme zářezem (varianta Klíma, Rohla, Hadrich, 4 UIAA, 1971) pod vrcholový blok. Pěkným vhloubením na vrchol.

Sestup: Klasicky můžeme opatrně slézt Normální cestu. Slanit lze od stromu na skalním balkonu nad Jižní stěnou do západní stěny do soutěsky mezi severovýchodním a jihozápdním vrcholem. Slanit je možné také od skupiny stromů pod vrcholovým blokem na Normální cestě do západní stěny podél cesty Maria Theresia. 

Přístup: Autem po silnici Liberec - Hejnice do Oldřichovského sedla (placené parkoviště, hospoda, ubytování). Vlakem po trati Liberc - Frýdlant do Oldřichova v Hájích a po silnici do kopce do Oldřichovského sedla.

Na kole nebo pěšky pokračujeme po Viničné cestě (značená naučná stezka a zároveň cyklotrasa č. 3006). Mineme odbočku modré turistické značky do Hejnic (vlevo), Hausmannův pomníček (vlevo), Viničnou plotnu (vpravo). Doprava do kopce odbočuje bytelná kamenná svážnice Rackaweg. Zde musíme nechat kolo. Cesta stoupá příčně svahem, je už zanedbanaá, ale zřetelná. Před jedinou výraznou pravotočivou zatáčkou uvidíme hned pod cestou Červené skály. Výše se vypíná jihozápadní vrchol a pod ním oddělený průchozí soutěskou stojí severovýchodní vrchol (640 m n.m.).

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

Kde přespat?

Nejbližší možnost přespání ve vlastním spacáku a na karimatce je pod obrovským převisem skály Kozel (700 m n.m.). Je zde tradiční bivak horolezců a trampů včetně ohniště. Od Červených skal pokračujeme po cestě Rackaweg až na její konec a odtud vystoupáme skalnatým úbočím přímo na jih ke skále. Pozor! Jsme v národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny, a proto je zde přespávání sice obvyklé, ale nelegální.

V hospodě U Kozy lze přespat v podkroví ve vlastním spacáku. Pokud je plno, horolezci spí i v autě na parkovišti, nebo v přilehlých lesích.

Stáhněte knihu WANDERN und KLETTERN (PDF, 37 MB)

Stáhnětě knihu Topografie skal Jizerských hor (PDF, 22 MB)

 Horolezectví v Jizerských horách

ZVON Severní cesta 5 UIAA
PALIČNÍK Kohoutí hřeben 5 UIAA
ČERVENÉ SKÁLY Maria Theresia 5 UIAA  
UHLÍŘOVA ČAPKA Dříčský komín 4 UIAA 
KULIČKA NA TIŠINĚ Normální cesta 4 UIAA
STOJKA Východní spára 4 UIAA 
VĚŽ GRÁLU Normální cesta 3 UIAA
OSTRÝ ROH Frýdlantská cesta 3 UIAA
SEDLO Vnitřní komín 2 UIAA

Ledopády v Jizerských horách
Ledopády ve Štolpichu 

Obtížnost, ostrá žula a náročné hledání skal

Pozor! V Jizerských horách je stále uplatňována Jizerská klasifikace, jejíž stupnice přibližně odpovídá staré uzavřené Welzenbachově stupnici. Prakticky to znamená, že nejvyšší stupeň je VIc. Při tom VI, VIa, VIb a VIc může znamenat cokoliv - od klasické šestky do devítky ve stupnici UIAA. Nezkušené mohou nejspíš překvapit stupně I, II a III, které jsou výrazně těžší než ve sportovních oblastech, neřkuli na umělých stěnách.

Stupnice sice již byla otevřena a někdy se lze tedy setkat i s moderním označováním obtížnosti podle UIAA, ale to je spíš málokdy.

Poslední tištěný horolezecký průvodce Jizerské hory vyšel v nakladatelství Savana roku 2010 a aktualizovaný dotisk 2012. Stáhněte si mapu Jizerské hory 1:25 000. Průvodce, mapy a obrazové publikace o Jizerských horách si vyberte v knihkupectví Kosmas.

Zároveň je nutno upozornit na velmi hrubou jizerskou žulu s ostrými krystaly, která "žere" oblečení a kůži na rukou i nohou, zvláště na kloubech a kotnících, ale také rychle ničí lezečky a oblečení. Často se tedy leze se spárovými rukavicemi.

Na přístup jsou potřeba dobré pevné boty, protože hledání skal se odehrává v náročném terénu mezi kameny, bažinami a padlými stromy.