Východní spára na Stojku v Jizerských horách

Stojka je nevýznamná skalní věžka na významném místě. Vrcholí v ní skalní formace Zahradní stěna nad divokým údolím Černý Štolpich. Ční do nadmořské výšky 753 metrů. Stojí přibližně 100 metrů jihovýchodně od Ořešníku. Je výborně vidět nad bukovým lesem ze Zahradní věže a také z turistické cesty Velkým Štolpichem.

Vylezli na ni poprvé neznámí frýdlantští lezci až okolo roku 1920, tedy čtvrt století po vylezení většiny dominantních věží Jizerských hor.

Spára z náhorní strany

My jsme si vybrali Východní spáru IV, kterou prvně prostoupil 9. července 1953 Emil Novák, zvaný Emilio, velký znalec Jizerských hor. Rok před tím vylezl na Stojku o stupeň lehčí Údolí stěnu III.

Východní spára je kolmá širočina těsně vpravo od východní hrany na náhorní straně Stojky. První dva metry jsou lehké. Poté je potřeba do spáry strčit pěsti a chodila. Nahoře pod vrcholovou skalní čepicí je plošinka k sezení a pod ní slaňovací kruh do kolmé východní stěnky.

Na plošině najdete lahev rumu, krabici kostkového cukru a zrnkovou kávu. K tomu skleničku. Můžete si dát rumový koktejl na studeno, nebo si vynesete vařič a uvaříte si kávu s rumem.

VIDEO Stojka, Východní spára IV

Jak se na Stojku dostat 

Autem, vlakem nebo autobusem přijedeme z Liberce přes Jizerky skrz Oldřichovské sedlo do Hejnic. Z náměstí od kostela Navštívení Panny Marie (375 m) stoupáme pěšky po červené turistické značce na Ořešník (800 m). Výstup měří 3,5 kilometru a je poměrně náročný. U turistického rozcestníku se dáme doprava směrem k vyhlídce, projdeme skalní soutěskou a za ní uhneme doleva po sotva znatelné horolezecké stezce dolů svahem.

Buď zleva a posléze zespoda obejdeme nízké, ale neschůdné skály a za nimi už vidíme Stojku. Vystoupáme k ní písčitým svahem. Nebo odbočíme z turistické značky později, až sto metrů před vyhlídkou doleva, projdeme skalním oknem a kolen starého tisu dorazíme ke Stojce. Ploché sedélko k odložení batohů je pod náhorní stěnou přímo pod Východní spárou.

Při návratu ze skal můžete podle šipek odbočit doleva k hospodě U Tetřeva ve Ferdinandově, kde nevadí, že máte zablácené boty a špinavý ruksak na zádech. Cestu do Hejnic si tím nijak zvlášť neprodloužíte.

Kdo byl Emil Emilio Novák?

Emil Novák byl proslulý detailní znalostí Jizerských hor. Mnohokrát je prošel, vylezl na spoustu skal, traduje se, že na věži Grálu byl 129x, naposledy v 68 letech roku 1988. O jednotlivých místech si vedl obsáhlou soukromou kartotéku s tisíci kartičkami.

Těsně po vzniku Československa někdy po roce 1918 se do Nového Města pod Smrkem na čas přistěhoval urostlý mladý muž kdesi z Moravy. S kolika ženami se vyspal, není známo, ale jedné Němce se 26. září 1920 narodil syn Emil Novák, který dostal jméno po otci. Jenže ten zmizel nazpátek na Moravu a sudetská maminka se o výchovu musela postarat sama. Emil byl krásný chlap po tátovi a měl stejně rád ženy.

Za 2. světové války jakožto Němec narukoval. Podle svých slov byl desátníkem zvláštní jednotky divize Hermann Göring, která střežila rumunského krále, velkého Hitlerova spojence. Spíše ale sloužil u smutně proslulých zbraní SS.

V poválečném zmatku na něj nedošlo, když SSmany okupační armády střílely a posléze Sudeťáky posílaly státní orgány šupem do Německa. Jako poloviční Čech mohl zůstat v Novém Městě pod Smrkem. Živil se jako kopáč lesních meliorací.

Emilio byl nahluchlý, ale naslouchátko nechtěl na veřejnosti nosit, aby si před ženami nezadal. To se mu stalo osudným, když roku 1989 jel na kole doma v Hajništi, neslyšel náklaďák za sebou a prudce mu vybočil rovnou pod kola. Pamětní desku si připravil sám ještě za svého života a pouze vynechal datum smrti. Sám pro ni vysekal místo ve skále i otvory na šrouby. Jeho deska dodnes visí na věži Grálu.  

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

STOJKA: horolezecké cesty

NORMÁLNÍ CESTA II asi 1920, frýdlantští lezci. Z jihovýchodního předskalí při levé hraně na vrchol.

BOSÁ CESTA IV Středem východní stěny.

VÝCHODNÍ HRANA IV před 1960, Miroslav Jech s druhy. Z jihovýchodního předskalí pravou hranou na vrchol.

VÝCHODNÍ SPÁRA IV 9.7.1953, Emil Novák. Nápadnou spárou vpravo od východní hrany.

TAK POJĎ V-VI 22.7.1979, Jiří Hušek, D. Lukáš. Stěnou vpravo od Východní spáry a krátkým sokolíkem na vrchol.

PTÁKOVINA V 30.8.1973, Robert Teissler, V. Martin. Od východní spáry traverz vpravo na hranu a po ní na vrchol.

SEVEROZÁPADNÍ CESTA IV-V 1953, Josef Ebert s druhy. Komínem vpravo od severní hrany na polici, lámavým traverzem doprava na balkonek a západní hranou na vrchol.

SEVEROZÁPADNÍ CESTA - VARIANTA V před 1960. Spárou vpravo od Severozápadní cesty na balkonek a západní hranou na vrchol.

VĚTRNÁ HRANA VIIb 10.2.1989, Petr Prachtel. Vlevo od Nescafé trhlinami při hraně, výše spárou na balkon. Doprava a jako Nescafé na vrchol.

NESCAFÉ VI 29.9.1984, Jan Ondrouch, M. Škréta. Z údolí v levé části jihozápadní stěny rozporem a spárou ke kruhu. Doleva vzhůru přes hranu na vrchol. 

SLUNEČNÍ CESTA VI 26.4.1964, Jiří Hradil, Werner Krause. Koutovou trhlinou ve středu jihozápadní stěny přes kruh na vrchol.

ÚDOLNÍ CESTA III 24.10.1952, Emil Novák, Josef Ebert. Vlevo za hranou Normální cesty převislou spárou na vrchol.

Booking.com

 Horolezectví v Jizerských horách

ZVON Severní cesta 5 UIAA
KULIČKA NA TIŠINĚ Normální cesta 4 UIAA
VĚŽ GRÁLU Normální cesta 3 UIAA
OSTRÝ ROH Frýdlantská cesta 3 UIAA
SEDLO Vnitřní komín 2 UIAA

Ledopády v Jizerských horách
Ledopády ve Štolpichu

Obtížnost, ostrá žula a obtížné hledání skal

Pozor! V Jizerských horách je stále uplatňována Jizerská klasifikace, jejíž stupnice přibližně odpovídá staré uzavřené Welzenbachově stupnici. Prakticky to znamená, že nejvyšší stupeň je VIc. Při tom VI, VIa, VIb a VIc může znamenat cokoliv - od klasické šestky do devítky ve stupnici UIAA. Nezkušené mohou nejspíš překvapit stupně I, II a III, které jsou výrazně těžší než ve sportovních oblastech, neřkuli na umělých stěnách.

Stupnice sice již byla otevřena a někdy se lze tedy setkat i s moderním označováním obtížnosti podle UIAA, ale to je spíš málokdy.

Poslední tištěný horolezecký průvodce Jizerské hory vyšel v nakladatelství Savana roku 2010 a aktualizovaný dotisk 2012. Stáhněte si mapu Jizerské hory 1:25 000. Průvodce, mapy a obrazové publikace o Jizerských horách si vyberte v knihkupectví Kosmas.

Zároveň je nutno upozornit na velmi hrubou jizerskou žulu s ostrými krystaly, která "žere" oblečení a kůži na rukou i nohou, zvláště na kloubech a kotnících, ale také rychle ničí lezečky a oblečení. Často se tedy leze se spárovými rukavicemi.

Na přístup jsou potřeba dobré pevné boty, protože hledání skal se odehrává v náročném terénu mezi kameny, bažinami a padlými stromy.