Dubkeho lávka na Stredohrot

Proč na Dubkeho lávku vyrazit? Protože je to krajinově krásná túra.

Pod tímto označením se v tatranských průvodcích často skrývá hnusná, vlhká, rozbitá, lámavá, orientačně náročná a nebezpečná cesta nízké obtížnosti. Ani Dubke v létě neoplývá horolezeckými vnadami. Proto se používá především pro sestup se Stredohrotu.

V zimě je to ovšem jiné. Dubkeho lávka je kombinovaná trasa na čistém sněhu i ve skalnatém terénu. Největší atrakcí je ostrý skalní hřebínek, který spadá na obě strany prudce do doliny a horolezec po něm balancuje jako na ostří nože.

Ve skále se dá obstojně jistit vklíněnci a smyčkami, sníh není příliš strmý a mačky v něm obvykle dobře drží.

Při lezení máme jako na dlani dolinu Pěti spišských ples s Téryho chatou uprostřed. Z vrcholku potom vidíme i do Velké Studené doliny ke Zbojnické chatě. Nemluvě o výhledu na velikány Gerlach, Lomnický štít, Rysy, Vysokou a mnohé další.

Ne nadarmo byl Prostredný štít neboli Stredohrot pojmenován. Leží uprostřed kruhového rozhledu po velké části Vysokých Tater.

Jenom pro zajímavost: Stredohrot, sedlo Za Prostredným i Žlutá věž již byly sjety na lyžích.

Dubkeho lávka

Prostredný hrot (Stredohrot), Vysoké Tatry

Prvovýstup

Hlavní část cesty vylezli Ernest Dubke a Johann Franz st. (vůdce) 11. června 1905. Další kousky mají na svědomí "známé firmy" Birkenmajer, Téry a Still v prvním desetiletí 20. století. Johan Franz st. zemřel v 76 letech na vrcholku Stredohrotu.

Obtížnost

Skalní úseky mají obtížnost 2, traverz samotnou Dubkeho lávkou je o stupeň lehčí. Ve sněhu se tam však jistí jen iluzorně a při tom hrozí nebezpečí lavin. Čas: 3 hodiny z dolinky Pod Sedielkom.

Sestup

Sestupujeme výstupovou trasou. Ze štrbiny Za Žlutou stěnou lze slanit (v levé stěně ve směru sestupu je několik starých skob a smyček). Slaňuje se také z vrcholů Žluté věže nebo Stredohrotu na lávku.

Výstup

Na lyžích nebo sněžnicích jdeme z Téryho chaty (2015 m n.m.) do dolinky Pod Sedielkom. Po levé ruce máme kolmou Žlutou stěnu (2169) a za ní úzkou štrbinu Za Žlutou stěnou (cca 2100). Do ní vede skalnatý žlábek (2).

Ze štrbiny pokračujeme doprava po skalnatém téměř vodorovném hřebínku (zpočátku 1, později 2) až na velkou sněhovou terasu protínající celou stěnu Stredohrotu. Po ní stoupáme traverzem stále doprava (CH-1) až na sedlo Za Prostredným.

Z něho vylezeme krátkou skalní stěnou (1-2) na Žlutou věž (2384). Pokud chceme vylézt na Stredohrot (2440), opustíme sněhovou lávku v její polovině a lezeme vzhůru soustavou sněhovo-skalních koutů až na vrchol (2).