Malý Javorový štít, nepříjemná zimní hřebenovka

Podle starého Puškáše a ještě staršího Gellnera-Kroutila jsem naplánoval pěknou túrku. "Za dvě a půl hodinky to sfoukneme. Není třeba vstávat moc brzy," prohlašuji před spolulezci. Mělo mě ovšem varovat, že před šestnácti lety jsme odtamtud vycouvali s Petrem Minárikem. "Neměli jsme tehdy s sebou lano. S lanem bude skalní schod brnkačka," prohlašuji sebevědomě.

Po snídani vyrážíme na lyžích ze Zbojnické chaty. Podjíždíme Zbojnickou kopu a družstvo, které ji nadjíždí, je rychlejší než my. "Aspoň nám prošlápnou stopu," jsme docela rádi. Trojice nad námi bere lyže na batohy a plánuje hřeben rychle přeběhnout a pak si ještě po poledni zalyžovat v okolních žlabech. Naše čtveřice je méně ambiciozní a nechává lyže na nástupu.

Seshora padá pěkná mikina. Chytíme ji, částečně zahrabeme do sněhu, aby neuletěla, a majiteli posíláme souřadnice, ať si ji během sjezdu vyzvedne. Večer se dozvídáme, že ji ukradl skialpinista nebo horolezec, který tudy stoupal o něco později. Vojta se s ní už nesetkal.

Javorová škára kuloárem pořád nahoru

Tři ze čtyř avizovaných skalních prahů jsou pod pevným sněhem. Stoupáme po předních hrotech maček. Otepluje se. Z černých skal opadávají ledové nánosy. Oceňujeme helmy, co kterých co chvíli zabuší padající rampouch.

Čtvrtý skalní práh, který se má lézt podle průvodce rozporem, nám ulehčí předchozí družstvo. Pedro mě jistí svým lanem a nemusím tedy komplikovaně řešit vlastní jištění. Čtvrt hodiny totiž stačilo, aby se z jejich ledopádu stal náš vodopád.

Těch pár kroků je zatraceně těžká trojka, když se leze v mačkách, téměř bez sněhu a v tekoucí vodě. Hanka piští, jako by ji na nože brali. Honza si raději nechá napřed vytáhnout batoh, protože je to jeho první zimní horolezecká túra. Pouze Petr leze elegantně, jak se patří na poslední místo v družstvu.

Na sedélku Javorová škára všech sedm horolezců mudrujeme, kudy asi vede cesta na hřeben. "Priamo hrebeňom. Zo sedla na západ. Dolný výšvih hrebeňa obídeme vľavo, potom oblúkom hladkými platňami znova na hrebeň a ním ľahko na vrchol," píše Arno Puškáš. Mělo by to být dole za 2, nahoře za 1 a celkem 20 minut.

Reálně leze půl hodiny první délku každý prvolezec. Vždy, když se uvolní kámen nebo vyjede cepín, ozve se zavřísknutí. Rozbitá a zasněžená skála na větru a ve stínu, v kombinaci s nejasně vedeným traverzem budí strach u každého horolezce. Asi jsme netrefili trasu úplně správně a obtížnost odhadujeme na trojku.

Druhá délka za rohem naštěstí budí optimismus, protože sem svítí slunce. Jen kdyby neustále nelétaly ledové projektily, jako by hustě pršelo. Posledních pár kroků vede po stále se zužující skalní lávce, až se horolezci musí plazit nad propastí.

Následuje zhruba 300 metrů ve sněhu. Balíme lana do batohů a opatrně stoupáme šikmo nahoru tam, kde tušíme vrchol. Pekelně se soustředíme, protože překračujeme jeden strmý žlab za druhým a pod mačkami není jen firn, ale také zmrzlá tráva a skalní plotny.

Konečně vrchol!

Sláva! Stojíme na vrcholu, kam se stěží vejdou tři lidé. "Tady už to znám, budeme rychle dole," dodávám našemu družstvu optimismus. Hluboko pod námi vidíme lyžaře, jak odjíždějí z Malého Závratu na chatu. Blíží se večer.

Následuje klasická výměna horolezeckých hlášek.

Kuba: "Jdeme dolů, dávejte bacha na každý krok, furt mějte zaseknutý aspoň jeden cepín. Kdo spadne, ten se zabije. Kdyby někdo potřeboval lano, ať si řekne, a začneme se jistit."  

Honza: "Já už nemůžu. Bojím se, že spadnu. Vezmi mě na lano."

Kuba: "Ještě vydrž. Budu hledat cestu, Hanka ti ukáže každý krok a Petr tě bude seshora kontrolovat."

Honza: "Přece bych raději lano."

Kuba: "Tady ve sněhu tě stejně nezajistím. A ještě k tomu bychom nestihli sejít do sedla do tmy."

Oba samozřejmě mlžíme. Honza ještě nějakou sílu v sobě objeví a Kuba ovládá jištění na sněhu.

Sestup po hřebeni do Malého Závratu

Ostrý skalní vodorovný hřeben hřeben vypadá hrozivě. Velké převěje jsou naváté doprava (určitě na ně nechceme vstoupit a odletět do Rovienok) a skalnato-travnaté srázy spadají doleva (dáváme pozor, abychom nezakopli nebo neuklouzli a neskutáleli se do Velké Studené doliny). 

Hřeben proto uctivě oblézáme po předních hrotech maček zleva dvojkovým terénem, ačkoliv jednodušší letní sestup vede zprava a jeho obtížnost je jedna. Až na závěr se dostaneme na bezpečný sněhový svah, který končí v sedle Malý Závrat. 

Konečně se cítíme bezpečně. Hanka se už nebojí vyčůrat, Honza únavou padá do sněhu. Za pár minut scházíme pod sedlo k lyžím. Než do nich nastoupíme, padá tma. Honzovi také padá termoska a odjíždí do údolí. Poslepu jedeme za ní a s notnou dávkou štěstí ji nacházíme. Pod Zbojnickou kopou padám já, vyhazuje mi vázání a při opětovném nasazování mi lyže odjíždí daleko do tmy. I tu nakonec nacházíme. Už máme jen strach, aby nám chatař nechal večeři. Nechal.

STRAVA.com: podívejte se na traverz Malého Javorového štítu a stáhněte souřadnice ve formátu GPX

Čtete další díl nekonečného seriálu Kdybych to věděl... Můžete si v něm přečíst o horolezeckých výstupech, které ze svých plánů raději vynechejte. My už do nich také nikdy nevlezeme. Pokud máte podobné zkušenosti, rádi je zveřejníme.

 Kdybych to věděl...

XIII. Malý Javorový štít: hřebenovka  
XII. Ödstein: Ödsteinkante
XI. Dolkova špica: Jižní hřeben
X. Svatojánská Kobylka
IX. Žltá veža: Východná stena
VIII. Malý Javorový štít: Úplně vlevo
VII. Malá Mojstrovka: Plasťáky, elasťáky, maglajz
VI. Západní věž nad Žabím sedlem: Hřeben Žabích věží
V. Prisojnik: Striptýz
IV. Campanile Alto: Westgrat
III. Triglav: Prusik-Szálay
II. Spitzmauer: Hochkarweg
I. Zadná Bašta: Grósz

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

Doporučené vybavení

Sedací a hrudní úvazek, základní sada vklíněnců a friendů, jistítko, 4 delší smyčky, 5 expresek, 5 karabin, 2x50 m lano, šťáradlo, přilba, prchačky, batoh 40 l, horolezecké pohorky, teplé oblečení do zimy a deště: čepice, kalhoty a bunda, návleky na boty, rukavice, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell a čelovka, lékárnička, bivakovací pytel, mobil, pojištění, opalovací krém, tmavé brýle. Horké pití v termosce a jídlo na cestu, zapalovač nebo křesadlo, nůž. Nezapomeňte fotoaparát nebo outdoorová kamera!

V zimě navíc dva cepíny, mačky a lavinové vybavení: vyhledávač, sonda, lopata a skialpinistická výbava: skialpové lyže, skialpové pásy, skialpové hole, skialpové boty, lyžařské brýle.

Booking.com

VYSOKÉ TATRY: Vrcholy, štíty a věže

INSPIRACE: 100 nejlepších cest ve Vysokých Tatrách II-V

INFO: Vysoké Tatry na HORYDOLY

MAPA: Hlaváčkova podrobná mapa Vysoké Tatry