Na Jahňací štít z Kopského sedla

Hřebenovka pozvolna, ale jistě, ztrácela popularitu po požáru Kežmarské chaty roku 1974 u Velkého Bílého plesa a posléze po zákazu lezení od Tatranského národního parku.

Severovýchodní hřeben na Jahňací štít

2231 m

Vysoké Tatry, Dolina Bielej vody Kežmarskej

Prvovýstup 

Nahoru tudy vylezli první Károly Jordán a R. Schwiecker 27. května 1907. Sestoupili tudy zřejmě již anglický vědec Robert Townson s místním lovcem kamzíků Hansem Grossem 1793, kteří vystoupili na vrchol normální cestou po dnešní žluté turistické značce. 

Jahňací štít byl ovšem odedávna cílem lovců kamzíků, horníků a hledačů drahých kamenů, a tak je pravděpodobné, že i po tomto hřebeni lezli lidé dávno před prvními zaznamenanými výstupy.

Obtížnost

V horní části vrcholové stěny několik kroků 2 UIAA, dole 1-CH. Přímá varianta po hřebeni 2 UIAA. Celkem 2 hodiny.

Přístup

Z Tatranských Matliarov (875 m) pěšky po modré turistické značce 3:30 h, případně z chaty Pri Zelenom plese (1551 m) po červené turistické značce 1:15 h na Kopské sedlo (1750 m). 

Sestup

Pěšky po žluté turistické značce do Kolového sedla, po řetězech do Červené dolinky a k chatě Pri Zelenom plese. Nebo slézáním nazpátek po trase výstupu.

Výstup

Z Kopského sedla od dřevěné lavičky po travnatém svahu na hřeben. Přes skalnatý Jahňací hrb (1924 m) a další podobný bezejmenný hrb (2044 m) dojdeme do míst, kde se hřeben zužuje a strmě zvedá. Buď lezeme stále po hřebeni (2, většinou pevná skála), nebo odbočíme doprava po jasné lávce do ploché rokle (1) a jí lezeme kolmo vzhůru (1, lámavé). Pod vrcholem se napojíme na hřeben, které jsme opustili (2).

Hledáme nejjednodušší směr, místy nám pomáhají vyšlapané chodníčky.

Proč se jmenuje Jahňací štít po jehňatech?

Desítky let tradovaný omyl, že Vysoké Tatry mají základ názvosloví po lyrické duši slovanského obyvatelstva, zasáhl i tento nejsevernější kout slovenského horstva. Na pravou míru uvádí Anton Marec, že místní názvy pocházejí původně od německých horníků. 

Jahňací štít nemá nic společného s kamzíky a jejich jehňaty, ale měděnou rudou (staroněmecky gans), které se povrchově těžila v severní stěně štítu a na severovýchodním hřebeni, kterým právě lezeme. Těžba probíhala ještě na počátku 18. století. Když byla těžařská díla opuštěna, přesmykl se Gänsenspitze na Gämsespitze, čili Kamzičí štít.

Jahňací potok vyvěrající v severní stěně Jahňacího štítu se dříve jmenoval Hunzen Bach, neboli hornický potok.

Dolina Bielej vody kežmarskej má v sobě dva základy hornické terminologie. Bílá se nejmenuje od zpěněných vln potoka, ale od bel (germánsky divoký) nebo beilan (germánsky dobývat). Město Kežmarok, jemuž dolina patřila, byl původně Kasmark (germánsky území s povrchovými dobývkami rudy od slova kas - hrabat, kopat, škrábat).

Kopské sedlo bylo Kopersatel, neboli Měděné sedlo. Predné Meďodoly, maďarsky Koperšády, pod sedlem na jih je území na pomezí Belianských a Vysokých Tater, kde se povrchově těžila měď. Stejné byly Zadné Meďodoly pod sedlem na severozápad.     

Sousední vrcholy na tom nejsou jinak. Kozí štít také nemá jméno po kamzících, ale je odvozeno od staroněmeckého kirken (těžit), nářečově tzirgen. Poté, co se na těžbu zapomnělo, jméno se samovolně přeměnilo na Ziege, čili kozu. Stejně tak hřeben Kozího štítu nazývaný Žeruchové věže, má  základ v tzirgen, které se přeměnilo na zergen a časem na jméno jakoby beze smyslu. Belianská kopa byla Durlsberg, čili hora protkaná doly na rudu (duru, později tur je staroněmecky důl).

Populární Šalvijový prameň na cestě ke Kopskému sedlu i chatě Pri Zelenom plese nemá jméno podle léčivé rostliny, ale po nádrži a náhonu na vodu pro hornické účely (salwich znamená špinavý a qual nadržená voda).

ZIMA: Bílá plesa daleko od lidí

LÉTO: Lezecký výlet mezi zelenou, červenou a bílou

Doporučené vybavení

Horolezecká výzbroj: horolezecká helma, sedací a hrudní úvazek, 5x karabina se zámkem, jistítko, 2x50 m horolezecké lano, 3 delší smyčky,  2 prchačky, základní sada vklíněnců.

V zimě: turistický cepín, mačky, lavinový vyhledávač, sonda, lopata, 1 ledovcový šroub, 1 skoba, 2 páry rukavice.

Nezbytnosti: pohorky, nepromokavé kalhoty a bunda, návleky na boty, funkční prádlo, ponožky a čepice, batoh 40 l, čelovka, mobil, mapa, termoska, jídlo na půl dne.

Zdravotní potřeby: sportovní brýle, krém na opalování, bivakovací pytel, lékárnička.

20 TIPŮ na zimní lezení u Zeleného plesa 

VYSOKÉ TATRY: Vrcholy, štíty, věže a sedla

 Doporučujeme: Nejlepší tatranské lezení II-V

 Čtěte také: Jak lezli největší klasici? 

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě