Dülferův sed - slaňování bez úvazku

Hans Dülfer (1892-1915) byl tak dobrý lezec, že překonal svými schopnostmi tehdejší techniky a strategie výstupů, sestupů a dokonce i možnosti používaných pomůcek pro jištění.

Mnohé tedy musel vymyslet, nebo aspoň zdokonalit a zavést do praxe. To se mu povedlo dokonale.

Jedním z jeho vynálezů je tak zvaný Dülferův sed. Je to slaňovací technika, která navázala na dřívější metody, ale učinila slaňování daleko bezpečnějším. 

Co potřebujeme? Pouze horolezecké lano. Čím bude silnější, tím lépe. Dülferova konopná kroucená lana byla v tomto ohledu nejlepší. Moderní úzká dvojčata jsou nejhorší. Při slaňování se zaříznou do našeho masa.

Jak postupujeme? Lano protáhneme slaňovacím kruhem, nebo třeba okolo bezpečného stromu na vrcholu skály. Oba konce hodíme dolů. Lano, které jde od nás nahoru, protáhneme rozkrokem a pod pravým stehnem, vedeme příčně přes prsa a přehodíme ho přes levé rameno. 

Lano zase vedeme nazpátek příčně přes záda doprava a chytíme ho pravou rukou. Po laně se pomalu posunujeme dolů. Naše tělo slouží podobně jako moderní slaňovací osma, kyblík, nebo jakákoliv jiná brzda. 

Slaňovat tímto způsobem lze jen v dostatečně pevném oblečení, aby nás lano neodřelo, nebo aspoň neprodřelo triko či krátké kalhoty. Pozor si také musíme dát na vedení lana okolo těla. Nesmí se dostat na krk, ani kamkoliv na holou kůži. 

Dnes Dülferův sed slouží především v situacích, když s sebou neseme pouze lano a nechce se nám tahat v batohu úvazek, karabiny a další lezecké vybavení. My ho používáme třeba při průzkumech odlehlých oblastí s malými skalkami, při vstupu do opuštěných lomů a podobně. 

Uvádí se také možnost jeho použití v nouzové situaci, kdy přijdeme o veškeré lezecké vybavení a potřebujeme slanit na laně, které nám zbylo. Zdá se to krajně nepravděpodobné, ale v horolezectví se už stalo takových nehod, které by člověka ani ve snu nenapadly, že je dobré s Dülferem počítat. 

Pokud hodláme slaňovat tímto archaickým způsobem větší stěny, nebo dokonce kolmé úseky, vždy pokud to situace dovolí, bychom měli mít připravenou tenkou smyčku na Prusikův uzel. Ten nám zachrání život, když se při slaňování něco pokazí. Když ho uvážeme na lano, můžeme si do smyčky stoupnout a chvíli tak vydržíme. Maximálně pár desítek minut. Jestli do té chvíle nepřijde pomoc, je s námi stejně amen.

 Historická metodika na horách

Mačky nasadit, raz-dva!

Horolezecké jištění přes tělo

Lyžařská vázání dědečků a pradědečků

Hřeben, stěna, komín - radost pro horolezce

Jezuité alpinisté roku 1912

Skialpové lyže v mém životě

Mountaineering podle Němců

Lyžařská vázání dědečků a pradědečků

Jak prokopat převěj

Jak dobře chodit

Kafe na čundru

Rámové mačky neznámého ruského výrobce

Nepískovcovým skalám je 30 let

První nepískovcové skalní oblasti v Čechách

Stěna ledovcové skoby

Slaňování historické

Půjde to i bez uzlu?