Skialpové lyže v mém životě

Od té doby se proháníme s mojí ženou, dětmi a mnoha kamarády po zasněžených hřebenech, údolích, s batohem, se stanem, občas i s cepínem, ale nepohrdneme ani lanovkou.

Jak to tedy bylo? Do popelnice jsem hodil poslední běžky a začal šlapat na chlupatých lyžích pro pořádné chlapy.

Podotýkám, že všechny lyže kupuji po bazarech. Začínal jsem na dvou stovkách za pár, teď už bohužel platím ke třem tisícům korun.

Sulov Fiberglass

Příjemná univerzální prkénka. Bohužel jsem jim zlomil špičku na Ukrajině v korytě potoka mezi Hoverlou a klauzurou Lazeščina. Prostě jsem jednu lyži narval pod kořen a trhnul.

Atomic Trick

Trikové točivky předcarvingové éry. Jasně zelený design budil dojem také vysoko zvednutými patkami, aby se na nich dalo jezdit pozadu. Byly velice trvanlivé, protože uvnitř byla vlepená kovová deska. Těmhle lyžím jsem odřel skluznici až na prkno. Nejlepší túrou na nich byla Malá Fatra.

Tecno Pro Tour

Růžové skialpinistické speciály byly lehké a příjemně se na nich jezdilo smykem. Hrany i skluznice jsem ošoupal až do mrtě. Byl jsem na nich třeba ve Velké Fatře.

Olin Ultra SL Competition Series P-Tex Electra 2000

Tyhle sjezdovky jsem neměl rád, protože nic neuměly dobře. Nejely, netočily po hraně ani v klidu nesmýkaly. Asi proto jsem je zlikvidoval za jednu sezonu. První hluboké šrámy dostaly na kamenech Nízkých Tater. Ten den jsme jeli ve vánici a mlze po hřebenu z Královy hole na Andrejcovou, nic jsme neviděli a černé kamení se před námi zjevovalo až na poslední chvíli.

Dynastar Big Max 2

Lehké carvingy, které mě neustále překvapovaly svojí dynamikou. Na sjezdovce výborně zrychlovaly při výjezdu ze zatáček. Bohužel se tak chovaly i v terénu a kolikrát jsem se s těžkým batohem dostal do záklonu, po kterém následoval nevyhnutelný pád. Zlomil jsem je v krustě při obyčejném vyříznutém oblouku hned před vázáním v tatranské Velké Zmrzlé dolině během sjezdu z Baraního sedla.

Rossignol Alpes 4000

Skialpinistická prkna, která dobře jedou, ale moc radosti se s nimi neužije. Prostě rovná klasika. Jejich nejlepším kouskem byl letní sjezd z Marmolady, který jsem zakončili úprkem na poslední lanovku po skálách s lyžemi na nohou. Skončily svůj život poté, co jsem je prošlápl na Chyškách ve Velké Fatře. Ještě jsem se doplahočil pod hory, opřel je o první autobusovou zastávku a nechal je tam jako silvestrovský dárek pro lyžaře, kteří potřebují náhradní díly z vázání.

Head Cyber Space XTi Titanium

Moc pěkné lyže! Škoda, že jsem je také zlomil. Sloužily hodně jako sjezdovky a freeridovky. Nejkrásnější týden jsem s nimi zažil v Passo Tonale, kdy jsme vystřídali hlaďoučké tvrdé pisty, prašan po pás i skialpové túry přes skalnatá sedla. Nejsilnějším zážitkem byl sjezd Krčmarova žlabu v Tatrách.

Head the big easy

Příjemné pohodlné sjezdovky byly dříve vedeny jako funcarvery. Hodně točivé lyže se mnou sjely mnohé žlaby a vystoupaly mnoho kopců. Jejich vrcholem byl freeriding v Courmayeru. Přežily u mne čtyři sezony. Nevídané! Teď už jezdí s lehčím a mladším jezdcem při freeridingu v Livignu, protože jsme je už prošlapal.

Salomon Scrambler

Ve své době to byly krátké a široké lopaty s carvingovým švihem. Pět let mi sloužily jako univerzální lyže pro skialpové túry, sjezdovkové lyžování i freeriding. Lyžoval jsem na nich třeba v Ötztalských Alpách u Taschachhausu, na Wildspitze, v Silvrettě, nebo třeba na Monte Breva u Livigna.

Bezejmenné švýcarské lyže

Rekreační obřačky, zřejmě klon Stöckli určený pro lyžařské půjčovny,  jsem si koupil, abych si užil lyžování ve větších rychlostech na pevném sněhu. To se mi splnilo. Do kopce se s nimi ovšem tahám pomalu jako šnek. V Tyrolsku pod Brennerem jsem na nich vystoupil na Gammerspitze, Silleskogel a Vennspitze. Nejvíce si cením výstup na Piz Buin.

Vázání je také důležité

Silvretta 400 se rozbila na Malé Fatře při průjezdu jednou závějí na Poľudňovém Grúni. Přelomila se plastová patka. Nebylo divu, vázání mělo za sebou nejméně patnáct let těžké služby (já na něm jezdil deset let). Ke konci se už pomalu rozpadalo a všude mělo vůle.

Další bazarové vázání Diamir Titanal vypadalo dobře, ale jeho koupě byla totální minela. Při stoupání do kopce se samovolně vypínala patka, to samé se stávalo při projíždění boulí na sjezdovce. Po půl roce jsem spadl na sjezdovce ve Val Thorens. Ještě než jsem dopadl na sníh, věděl jsem, že to bylo něco divného. Přelomila se centrální tyč.

V obchodě jsem se nechal přesvědčit, abych uvěřil nástupci Diamir Titanal III. Prý už měl vychytané všechny předchozí chyby. Dal jsme za něj krvavé peníze. Udělal jsem dobře. Jezdím na něm dosud.

Pro úplnost dodávám, že moje žena jezdila třináct let na bazarovém Marker M-Tour a nemohla si ho vynachválit kvůli našlapávací funkci a jednoduchému ovládání. Obě děti několik let využívaly skialpinistické vložky Fritschi a Secura-Fix do sjezdového vázání. Teď všichni tři spokojeně používají Naxo N 21.