Stará cesta na Galerii Ganku

Vysoké Tatry na Slovensku jsou sice proti Alpám nebo Himalájím pidipohoříčko, ale mezi horolezci jsou oblíbené, protože to tam

a) není daleko

b) mluví se tam srozumitelným jazykem

c) ranní přístupy ke skalám nejsou dlouhé

d) všichni to tam znají

A ti co, to tam neznají, míří hlavně na známé a doporučované výstupy. Na nich se totiž dá čekal dobrá skála, která se pod nohama a rukama neláme, dá se na nich dobře jistit prvolezece, dá se z nich lehce sestoupit a nejsou nebezpečné.

Nepřející stěna

Zatímco většina oblíbených cest tato kritéria splňuje, legendární Galerie Ganku je jejich pravým opakem. Všechny výstupy se tady táhnou v severních nepříjemných, vlhkých a zastíněných skálách.

Kdo se chce vypravit na Galerku, musí být nejen zkušeným horolezcem, ale i vytrvalým chodcem. Jde se sem od horolezeckého tábořiště v Bielovodské dolině nejméně dvě hodiny do prudkého kopce nebo tři hodiny od chaty u Popradského plesa přes sedlo Váha. Spíše ale počítejte s mnohem delší dobou.

Obtížnost se zvyšuje

Samotný výstup začíná v mokrém suťovém kotli uprostřed kolmé nehostinné stěny, která je celý den ve stínu. Při pohledu do ní si člověk připadá, jako by ho zašlapávala do země a ještě na něj celá padala.

V kotli nasazujeme helmy, oblékáme na sebe všechno horolezecké harampádí a přezouváme se do lezeček. Už při převlékání vidíme, že stěna má slabinu, kterou využijeme. Doleva se táhne obrovská trhlina, kterou není zespoda vidět. Tou vede Stará Klasická cesta.

Z počátku lezeme s lanem v batohu, po sto metrech obtíže vzrostou a my se začínáme jistit. Skála je kupodivu suchá, jen pod nohama nám teče potůček, do kterého občas musíme strčit ruku nebo botu.

Letecká show u rezavé skoby

Asi ve třetině výstupu se dostáváme do lámavého terénu. Ve zdejších podmínkách to znamená, že překonáváme skalní bloky, které se hýbou, výhružně vržou a pouštějí na nás své menší bratry.

To se odehrává stále ve skalním žlabu, kterým vede celá Stará cesta. Podle průvodce se z něho pokoušíme uhnout trochu doleva, ale moc se nám to nedaří. Bloudíme a najednou stojíme na nejisté poličce porostlé mechem, zajišťuje nás jedna stará rezavá skoba a nezbývá nám nic jiného, než se vydrásat obtížnou spárou třicet metrů do lehčích míst.

Parťák, kterému se od té doby říká Letec, neohroženě vyráží. Po pěti metrech ovšem začíná připomínat myšáka Mickeyho a hrabe nohama tak rychle, jako postavička kresleného seriálu. Následuje pád, chvíle napětí a silné škubnutí. Sláva…! Skoba vydržela a naše čtveřice nesletěla do doliny i s Letcem.

Tudy lezla historie

Nechce se mi, ale je řada na mě. Vkliňuji se do spáry, doslova jí protékám, bojím se spadnout a nakonec se silou vůle doplahočím na další stanoviště. Ostatní to už mají lehčí, a tak jsme po chvíli zase spolu.

Odtud je to už jen pár desítek minut mokrými černými komíny na vrchol Galerie. Nahoře vzpomínáme, co se tu odehrálo za dramata, kolik lidí tady už zahynulo, kolik bivakovalo ve sněhových bouřích a kolik jich polomrtvé snášela horská služba.

Moc si neodpočineme, protože z dáli je slyšet hrom, na obzoru se kupí černá mračna a sestup je ještě dlouhý. Dáváme se doleva po vyšlapaná stezce, která se občas mění na horolezeckou trasu a po závratných skalních poličkách sestupujeme směrem k Pusté lávce. To je travnaté sedlo, ze kterého už vede pěší cesta až do Bielovodské doliny.

STARÁ (KLASICKÁ) CESTA

Malý Ganek, Galerie Ganku (2250 m), severozápadní stěna

Vysoké Tatry, Bielovodská dolina

Prvovýstup

I. Król, W. Kulczynski ml., J. Lesiecki 1911

Obtížnost

Většinou IV, nejtěžší místo na konci druhé třetiny je Wanjurova stěnka (10 m šindelovité skály). Čas výstupu 3-5 hodin, čas sestupu 2-3 hodiny do Bielovodské doliny.

Sestup

Obě dvě možnosti sestupu jsou orientačně komplikované, lezecky náročné a za špatného počasí na nich hrozí nebezpečí zřízení. Obě obsahují lezecké úseky dvojkové obtížnosti ve velké expozici.

Přes Pustou lávku (1 h): Severovýchodním hřebenem. Z levého okraje Galerie sestoupíme do šrbiny a strmým žlábkem doprava do úbočí hřebene nad Kačí dolinou. Pod hřebenem traverzujeme po travnatých lávkách do sedielka pod Galerií. Sedélkem přejdeme hřeben nazpátek na stranu nad Českou dolinou. Pokračujeme lávkami v původním směru do strmého žlabu a jím třicet metrů dolů. Chyty jsou vyčištěné a cesta je výrazně vyšlapaná. Dalším systémem lávek pokračujeme pod Kačací věží až na travnaté sedlo Pustá lávka (3/4 h). Odtud sejdeme do České (Ťažké) doliny (1/4 h), nebo obtížněji do Kačí doliny (1/2 h).

Do Východního Rumanova sedla (1 h): Z pravého okraje Galerie strmým žlabem do stěny Rumanových sedel. Nad nimi se vypíná Ihla v Malom Ganku. Po skalách trávách a římsách směrem k Ihle do výrazné trhliny, která spadá ze sedélka za Ihlou zvaného Bartkova štrbina. Trhlinou po lámavých skalách dolů na polici a po ní do Východního Rumanova sedla (1/2 h). Ze sedla dolů do Rumanovy dolinky po plotnách, poté trhlinou a na závěr po skálách na suťovisko (1/4 h).

Výstup

Nástup je v kotli pod středem stěny. Z něho skalními římsami šikmo doleva k trhlině, která protíná celou stěnu. Touto trhlinou vzhůru nejprve několik délek lana strmým plotnovitým žlabem do mokrého výklenku. Na jeho dně je suť, nad ním převis.

Odtud pár metrů traverz doleva na žebro. Po něm přes stupně a stěnky do míst, kde se skála stává kolmou. Zleva nebo zprava ji obejdeme a ocitneme se po deseti metrech nad ní na suťovém a travnatém stupni. Odtud nepokračujeme doprava po zdánlivě lehké římse, ale překonáme další skalní stěnku přímo nad námi.

Ocitneme se pod další hladkou stěnkou, která dole končí převislým zářezem. Odtud: Buď zářezem mírně vpravo nahoru na malé sedélko v ostří žebírka. Nebo od začátku zářezu několik metrů vlevo za hranu žebírka a doprava nahoru běžící trhlinou na totéž sedélko. Nad ním se žebírko ztrácí v hlubokém, kolmém komíně, který se dělí na dvě trhliny.

Lezeme pravou trhlinou, potom komínem přes několik převislých bloků na malou plošinku se zaklíněnými kameny. Z ní levou částí komína kolmou stěnkou na levý okraj Galerie Ganku.

Horolezecká historie Galerie Ganku

Sutinová terasa asi 200 m pod vrcholom Malého Ganku, z ktorej spadá do Ťažkej (České) doliny 280 až 300-metrová, takmer kolmá, miestami previsnutá stena. Prvý známy a doložený výstup je od Východného Rumanovho sedla a uskutočnili ho poľskí vodcovia Bartolomiej Obrochta a Wojciech Roj, spolu s klientom Tytom Chalubińskim v lete 1870. Ešte predtým mohol byť na Galérii Ganku zakopiansky vodca a poľovník na kamzíky Stanislaw Sieczka. Zimné prvenstvo patrí poľskej horolezeckej dvojici Wincenty Birkenmajer - Stanislaw Groński, ktorí na ľavý okraj Galérie vytraverzovali zo severovýchodného piliera Ganku pri ústupe z pokusu o výstup týmto pilierom dňa 16. apríla 1933. Birkenmajer tu zomrel vyčerpaním a Groński traverzoval celú Galériu Ganku do Bartkovej štrbiny a cez Rumanovu dolinku zostúpil na Popradské pleso.

Prvý pokus severozápadnou stenou od Ťažkej (České) uskutočnili už v roku 1910 poľskí horolezci Ferenc Kienast a Waldemar Wanjura v ľavej polovici steny. 

Waldemar Wanjura byl elitním lezcem v době bratrů Komarnických právě okolo roku 1910. Ačkoliv jeho majstrštykem je trojkový hřeben Ošarpanců, nejznámější je zřejmě svým neúspěchem v Galerii Ganku. Dostal se ve Staré cestě velmi vysoko, ale zastavila ho Wanjurova stěnka. Měl v ní těžký pád. Dnes víme, že se dá lézt zleva, případně těžší variantou zprava a případně ji lze těžko vylézt i přímo, ale to prvovýstupce nevěděl. Ferenc Kienast také nebyl žádné ořezávátko. Jemu patří prvovýstup Batizovskou próbou, což je nejlezenejší cesta na Gerlachovský štít. Přesto byli nuceni slanit cestu a přenechat prvovýstup svým následovníkům. 

Úspešný bol až pokus trojice Ignacy Król - Wladyslaw Kulczynski ml. - Józef Lesiecki dňa 27. júla 1911. Prvý zimný výstup uskutočnila dvojica Wlodzimierz Goslawski - Kazimierz Paszucha 13. apríla 1939.

V tridsiatych rokoch v stene vyliezli komínom v pravej časti Wieslaw Stanislawski a Marek Źulawski 19. augusta 1931 cestu s klasifikáciou V. stupňa. Najskôr vo vojnových rokoch vyriešila dvojica Goslawski - Orlowski (3. augusta 1939) jeden a Lapiński - Paszucha (6. - 7. septembra 1944) druhý problém. Nasledovali potom prvovýstupy dvojíc Petrlová - Puškáš pilierom (26. júl 1948), Kuchař - Svatoš (14. september 1954), Karoušek - Šisler (25. august 1956), Studnička - Hauschke (22. september 1960), Ján Ďurana - Pavel Pochylý (11. - 12. September 1963) a ďalšie.

VYSOKÉ TATRY: Vrcholy, štíty a věže  

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě