Praha, Karlův most, Malostranská mostecká věž v noci.
Kuba Turek
SDÍLEJ:
Suchá teplá noc těsně před Velikonocemi nás vylákala do ulic Starého Města pražského, na Malou Stranu a na Karlův most. Koloběžce popustíme uzdu na Bílé hoře a přes nejslavnější místa české historie prosvištíme až do Strašnic. K Vltavě jedeme pořád dolů, tam nasedneme na tramvaj, aby nás vyvezla na Olšany, a odtamtud je to zase jenom z kopce.
Ve Strašnicích pozdě odpoledne nasedáme do tramvaje i s koloběžkami a dvaadvacítka nás doveze až na druhou stranu města na Vypich.
Ještě za denního světla jedeme od obory Hvězda po parkových cestách na Ladronce. Ještě se tu neprohání tolik běžců a inlinistů jako v létě, a tak je kličkování mezi nimi snesitelné. Jisté negativum ovšem tato doba nese - neposadíme se na venkovní terasu před vyhlášenou sportovní restaurací.
Mezi strahovskými stadiony
Vjedeme na Atletickou ulici a zatímco Ladronka je spíš placatá, tady se naše trasa sklopí. Mezi Rošického a Spartakiádním stadionem projedeme spíš z nostalgie, než že by to bylo nutné. Autům brání masivní mříže, ale pro pěší je otevřená brána na chodníku. Mimochodem i toto nevábné betonové prostranství je ulice. Jmenuje se po slavném běžci Emilu Zátopkovi, jehož největším výkonem, který už asi nikdo nepřekoná, bylo vítězství na všech třech vytrvaleckých tratích (maraton, 5 a 10 km) na olympiádě v Helsinkách 1952.
Hned pod stadiony zahneme doleva, projedeme další bránou a koloběžka se zběsile rozjede po strmé Diskařské ulici. Tato asfaltka skrz park se jmenuje především kvůli Ludvíku Daňkovi, populárnímu atletovi, který vyhrál disk na olympiádě v Mnichově 1972. Touto ulicí se v protisměru několikrát šplhali borci při mistrovství světa v silniční cyklistice roku 1981. Slavný Bernard Hinault byl z toho tak hotový, že dojel až třetí. ačkoliv byl ve formě, kdy vyhrál pětkrát Tour de France.
Necháváme Strahov po pravé ruce a po kočičích hlavách si to šineme na Pohořelec. Projedeme okolo obrovského Černínského paláce (dnes Ministerstvo zahraničí) a skoro si nevšimneme malého smutného nenápadného pána Edvarda Beneše, předválečného a poválečného prezidenta. Bronzová socha byla vytvořena ještě za jeho života, ale ulitá a postavená byla až v roce 2005.
Vidíme Loretu. Míjíme další obrovský Toskánský palác. Hrkotáme po dlažkách na Hradčanském náměstí, okolo sochy prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, co si ho Rusové plesou s masovým vrahem Leninem a nosí mu k nohám rudé růže, a nakonec Nerudovou ulicí k chrámu svatého Mikuláše.
Na vyhlídkové terase u Pražského hradu nás zastihne tma. Rozsvěcíme baterky vepředu a blikačky vzadu. Vyplatí se nám to, protože než dojedeme na Karlův most, potkáme tři policejní vozy. Kdybychom jeli bez světel, téměř jistě bychom platili mastné pokuty.
Přes Karlův most se suneme pomalu, protože i za tmy je plný turistů. Nevadí nám to, protože okouzlují osvětlení Vltavy, Hradu a celé Malé Strany i Starého Města je pohádkové. Máme čas si ho pořádně vychutnat.
Maďarské trdelníky jako straročeská pochoutka?
U Klementina a kláštera Křižovníků na staroměstské straně mostu zahýbáme doleva a po tramvajových kolejích rychle projedeme Křižovnickou ulicí do Platnéřské. Ta nás dovede okolo Magistrátu a rabína Löwa až na Staroměstské náměstí. Velikonoční trhy jsou tu v plném proudu a velmi se podobají Vánočním trhům.
Pokud si tady chcete něco koupit, nedoporučujeme to, protože tak vysoké ceny aby člověk pohledal v celé Evropě. Zvláště trdelníky (neboli mouka, voda a trochu cukru) jsou neuvěřitelně drahé. A navíc je maďarská tradiční pochoutka vydávaná za staročeský pokrm.
Raději mažeme Celetnou pod Prašnou bránu a dál Hybernskou ulicí okolo Masarykova nádraží k Hlavnímu nádraží. Tam počkáme na tramvaj a necháme se vyvézt na Floru.
Vinohradská ulice je doplněná cyklopruhem, po kterém se nám jede i po rovině docela dobře a bezpečně. Jenže na komplikované křižovatce Želivského se to rychle změní. Cyklopruh mizí a místo něj jsou jen podivné piktogramy na asfaltu. Jedeme hodně rychle mezi hřbitovy a krematorii, a tak jsme rádi, že za posledním odbočíme doprava temnou ulicí Za strašnickou vozovnou, prokličkujeme mezi parky a činžáky a končíme ve Strašnicích, odkud jsme před pár hodinami vyrazili.
OUTDOOR V KOSTCE Na vodní hladině to vře. Slunce pálí, vítr sviští kolem a z vody se s šuměním vynořuje jezdec, který jako by se vznášel nad hladinou. Není to windsurfing. Není to kitesurfing.... celý článek
Luxusní plovoucí hotel a zároveň výletní loď Elbe Princesse byla postavena na pravidelné plavby Praha - Berlín a někdy dopluje až do Hamburku. Je to největší loď, která pluje na českých vodách.
Gaspi není jen ten splašený kůň, který sjíždí šílené traily a činné sopky. Je to taky táta od rodiny. Už mnoho let se vrací do rakouské oblasti Salzkammergut, kde si od
CLIMBING GUIDE Vysoké Tatry nenabízejí dlouhé lezení alpských rozměrů. Jednou z čestných výjimek je Pyšný štít. Samotný dvojvrchol Pyšného a Malého Pyšného štítu je ve stínu vedlejšího Lomnického štítu, ale výstupy ze všech
AKTUALIZACE Pražáci hledají skály, po kterých se dá lézt. Zdá se, že se jim to stále daří. Jedna z nejnovějších lezeckých oblastí vznikla hned za hranicemi metropole v Davli.
Hluboko v italských Alpách, obklopené horským tichem a dechberoucí přírodou, leží Livigno. Známé také jako Malý Tibet nabízí více než 1500 km značených turistických tras, které vedou od poklidných pastvin přes lesní
VIDEO
FACEBOOK
TWITTER
INSTAGRAM
PINTEREST
ENGLISH
Kuba Turek
