Alfons Mucha v digitálním věku

Nevýznamnější secesní umělec vystavuje v nejlepším secesním domě. Alfons Mucha je doslova synonymem pro umělecký styl belle époque. Jeho dílo je k vidění v Obecním domě neboli Repre, kterým se chlubí Praha jako nejvýznačnější secesní stavbou široko daleko. Oba pojmy označují stejný obsah. 

VIDEO Alfons Mucha v Obecním domě Praha

Základem výstavy je sbírka ikonických plakátů, kterou dal dohromady bývalý nejlepší světový tenista Ivan Lendl. Dnes patří soukromým korporacím, které se sdružily do nadace. Raději nepátrejme, kdo je opravdovým majitelem Muchových děl. Mnohá jména si pamatujeme z novinových reportáží o gangsterech, ekonomických podvodech, defraudacích, úplatcích, vybuchujících automobilech, zmizelých bílých koních a podvodné privatizaci.  

Největším překvapením výstavy iMucha je zdigitalizovaná podoba vybraných obrazů a působivé filmové koláže.

Alfons Mucha

Alfons Mucha (1860 Ivančice - 1939 Praha) byl malíř, grafik a designér, který svým dílem definoval umělecký styl secese / belle époque. Studoval v Mnichově a Paříži, kde se poté usadil pracoval jako ilustrátor a grafik.

Roku 1895 vytvoří plakát k divadelní hře Gismonda se Sarah Bernhardtovou v hlavní roli, kterým si okamžitě zajistí celosvětový věhlas. V dalších letech pro herečku a její divadlo navrhuje plakáty, výpravu a kostýmy, které definují secesi. Okolo 1900 navrhuje velké množství reklamních plakátů, ilustrací, užitného umění a designových předmětů.

Koncem života získá amerického mecenáše, aby vytvořil Slovanskou epopej. O tomto velkoformátovém konceptuálním díle se domnívá, že je jeho životním majstrštykem. 18 let ovšem maluje poněkud zpátečnickým romantizujícím stylem legendy z národního obrození, které se skutečnou historií mají jen málo společného. 

Alfons Mucha je po studiích zaměstnán u soudu v rodných Ivančicích, ale pro nedisciplinovanost je vyhozen. Na inzerát se 1879 nechá zaměstnat u firmy Kautsky-Brioschi-Burghard ve Vídni jako malíř divadelních kulis a opon. Po jejím finančním krachu se usazuje v Mikulově už jako malíř a kaligraf.

Pro hraběcí rod Khuen-Belasi maluje obrazy i fresky, pracuje na designu různých písemností. Vypracovává si vlastní styl jako základ budoucí secese. 1884 maluje pro rod na hradě Gandegg v Jižním Tyrolsku.

1885 skládá zkoušku z figurálního malířství a je přijat do předposledního ročníku na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Díky ohromným investicím krále Ludvíka II. bavorská metropole umělecky vzkvétala, ale byla konzervativní - zaměřená na minulost a romantismus. Mezi českými studenty byli Muchovi přátelé Joža Uprka, Augustin Němejc, Luděk Marold a Karel Vítězslav Mašek. Sdružili se do spolku Škréta podle barokního malíře Karla Škréty.

Mucha se přátelí také s ruskými malíři Leonidem Pasternakem, otcem spisovatele Borise Pasternaka, a Davidem Widhopffem. 1886 navrhuje pozdravný diplom, v němž škrétovci vystoupili na obranu Mikoláše Alše před útoky tisku a a jmenovali ho čestným členem spolku. Aleš na gesto mladších kolegů nezapomněl a často ho zmiňoval. 

Během studia maluje nástěnné obrazy pro novou nemocnici v Hrušovanech a velkoformátový obraz Cyrila a Metoděje pro kostel Jana Nepomuckého v osadě českých kolonistů Písek v Severní Dakotě.

Po dokončení studií v Mnichově se Mucha vrací do Emmahofu, kde maluje fresky ve šlechtickém sídle svých mecenášů. 

1887 odjíždí na další studia do Paříže v Académia Julian. Právě se staví Eiffelova věž, bourají se celé čtvrtě a staví moderní město. Umění opouští historismus, ve kterém si liboval Mnichov. V rychlém sledu se střídají impresionismus, postimpresionismus a symbolismus.

Další rok přechází na akademii Colarossi. 1889 objevuje na svém stolku dopis od hraběte Khuen-Belasiho, ve kterém stojí, že se jej rozhodl již nadále finančně nepodporovat. Důvod neuvedl, dá se však předpokládat, že tomu bylo z výchovných důvodů, aby ho donutil postavit se na vlastní nohy.

Bez peněz opouští akademii a uskromňuje se. Stravuje se na dluh. Finančně ho zachraňuje nakladatelství Armand Colin, který si objednává několik ilustrací. Během dvou let se Mucha konečně uchytí a stává se uznávaným ilustrátorem knih a časopisů ve Francii i Čechách.

Akademie Colarossi mu propůjčuje ateliér, aby vedl velmi úspěšně soukromé kurzy kompozice. 

Zlom v Muchově kariéře nastává přesně 26. prosince 1894. Oslovuje ho Maurice de Brunoff, ředitel tiskárny Lemercier, s tím, že mu právě volala Sarah Bernhardtová. Potřebuje plakát pro nejnovější hru Gismondu. Má být vylepen ráno na Nový rok. Ještě ten večer se s de Brunoffem jsou podívat na představení. 27. prosince odesílá Mucha návrh inovativního plakátu tiskárně i divadlu. Sarah je nadšená, tiskárna tiskne a Mucha podepisuje šestiletý kontrakt. 1. ledna 1895 jsou plakáty vylepené v Paříži a způsobují senzaci.

Alfons Mucha vytvořil pro Sarah Bernhardtovou celkem sedm plakátů (Gismonda 1895, Dáma s kaméliemi 1896, Lorenzaccio 1896, Samaritánka 1897, Médea 1898, Tosca 1898, Hamlet 1899.

Kromě toho maluje spoustu čistě reklamních plakátů (Job 1896, Biscuits Lefèvre-Utile 1896, Bières de la Meuse 1897, F. Champenois Imprimeur-Éditeur 1897, Ovoce 1897) a mnoho dekoračních maleb (Čtyři roční doby 1896, Čtvero umění 1898, Květiny 1898, Části dne 1899, Drahokamy 1900, Měsíc a hvězdy 1902. Součást jeho tvorby je užitá grafika, jako jídelní lístky, divadelní programy, knižní úpravy a vzory, které průmysl přetavil do tapet, závěsů, reprodukovaných obrazů a textilií.

Od 1896 se Alfons Mucha stýká s avantgardními umělci jako Léon Deschamps, Toulouse-Lautrec, Gauguin, Pissarro, Seurat, Redon či dávný přítel Widhopff. 

Světová výstava 1900 hostila také pavilon Bosny a Hercegoviny, kterou Rakousko-Uhersko vojensky okupovalo a Mucha pro Rakušany udělal tři dekorativní panely, které se táhly podél celého sálu a zobrazovaly výjevy z historie i mytologie Bosny a Hercegoviny. Obdržel za to stříbrnou medaili od komise výstavy. Během sedmi měsíců navštívilo výstavu 50 milionů diváků.

1902 doprovází Mucha sochaře Augusta Rodina na cestě do Prahy, kde se koná jeho výstava pořádaná Spolkem výtvarných umělců Mánes.

Téhož roku vychází Muchův sborník Documents décoratifs, obsahující vzory a předlohy pro umělecké řemeslníky.

Následujících několik let žije Alfons Mucha mezi Paříží a New Yorkem. Při první cestě za moře ho americký tisk vítal jako nejvýznamnějšího evropského malíře. Úspěch slaví jako pedagog v rámci svého vlastního kurzu Cours Mucha.

1906 se Mucha vrací na skok do Čech a žení se s Marií Chytilovou. Stěhují se do USA, kde se usadí v Chicagu.

Slovanská epopej od svobodných zednářů

Ve Spojených státech napadne Muchu namalovat velkolepou sérii dvaceti velkoformátových obrazů s tématem dějin slovanských národů od pravěku do současnosti. Investorem se stává Charles Richard Crane, americký podnikatel se zájmem o východní Evropu. Umělec i podnikatel byli tehdy už významní svobodní zednáři.

S domluvenou finanční podporou se Mucha vrací 1910 natrvalo do Čech, kde si na zámku Zbiroh pronajímá sál s prosklenou střechou, který mu následujících 18 let slouží za ateliér. Kromě malování slouží Zbiroh také ke schůzím svobodných zednářů. Je zde založeno několik lóží. Jedna z nich - Josef Dobrovský - je činná bez přerušení dodnes.

1. září 1928 při příležitosti desátého výročí vzniku Československé republiky byla Slovanská epopej oficiálně odevzdaná městu Praze jako dar českému národu. Slavnostní předání se konalo za přítomnosti starosty Karla Baxy a mecenáše Charles R. Cranea ve Veletržním paláci. Zatímco americký profesor William H. Goodyear v osobním dopise Alfonsi Muchovi označil Epopej za největší dílo svého druhu od začátku 16. století v Itálii a v podobném duchu se vyjádřilo i mnoho dalších světových deníků, přijetí domácího tisku a odborné veřejnosti bylo rozporuplné. Jedni vyjadřovali bezmezný obdiv, druzí mluvili o vyprázdněném, teatrálním díle, které zaspalo dobu.

První světovou válku přežívá Mucha bez velkých potíží. Když je jasné, že konec války se neodvratně blíží a Rakousko-Uhersko prohraje, navrhuje Mucha sérii prvních československých poštovních známek zobrazujících panoráma Hradčan. Ihned po vzniku republiky navrhuje první československé bankovky, státní znak a policejní stejnokroje policie. Vše bez nároku na honorář.

Z té doby pocházejí plakáty Pěvecké sdružení učitelů moravských (1911), Princezna Hyacintu (1911), Krajinská výstava v Ivančicích (1912), Loterie Národní jednoty pro jihozápadní Moravu v Brně (1912) či VI. Slet všesokolský (1912). Později přidává ještě Russia Restituenda (1922) a VIII. Slet všesokolský v Praze (1925).

Po dokončení Slovanské epopeje se stále věnuje velkoformátové malbě. Poddání Nymburka L. P. 1421 Bohu a Pražanům (1932), Mistr Jan Rokycana na koncilu basilejském (1933) a luneta Píseň (1934). Známá je vitráž z roku 1931 umístěná v severní části pražské katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha.

1934 je povýšen na důstojníka Čestné legie.

Když 1939 vtrhnou němečtí nacisté do Československa, je Alfons Mucha mezi prvními, které gestapo zatkne a vyslýchá. Umírá o pár měsíců později na zápal plic. Státní pohřeb je okupačními úřady zakázán. Přesto je uložen na Slavíně na Vyšehradě za účasti velkého množství lidí. 

INFO: iMucha

 Alfons Mucha na Horydoly

Alfons Mucha v digitálním věku

Slovanská epopej v digitální podobě

Nostalgie na Novém světě

Pražská informační služba prosazuje secesi

Poznámky z Paříže

Kalendář 2014 Žena a kolo

100+1 osobností a bicykl

Zobrazit místo Turistika na větší mapě