Američané nabídli zajetí, Rusové kulky do týla

Mnoho členů německé pravidelné armády uniklo ruskému mnohaletému vězení právě v lokalitě Hohen Stein v Krušných horách.

Proč se karlovarští Němci vzdali?

Vše bylo předem domluvené, ale teprve nedávno, když se otevřely archivy Americké armády, o tom napsal aktér hromadného přesunu seržant Tom Stafford.

Konečně je tedy zodpovězena otázka tajemného zmizení německých armádních sborů, dislokovaných v Karlových Varech a okolí.

Proč vlastně nebojovali? Kam se všichni poděli a proč zmizeli? To není legrace, jedná se o úplné německé armádní sbory s jejich divizemi a spolu s dalším množstvím kombinovaných jednotek, dohromady okolo padesát tisíc vojáků wehrmachtu a oddílů SS.

Spolu s nimi bylo na velitelství na okraji Karlových Var v Rybářích alespoň dvacet důstojníků s hodností generála.

Američané potřebovali ruskou pomoc v Japonsku

Proč se o tom tehdy nesmělo mluvit, na to je lehká odpověď. Američané si nechtěli znepřátelit spojence z Rudé armády a obzvlášť Stalina, protože jim slíbil, že jim pomůže v dosud trvající válce s Japonci a Evropa už byla rozdělena na zájmové sféry.

"Zajatému německému plukovníkovi jsem navrhnul," píše Tom Stafford, "aby se spojil se svým divizním velitelem a oznámil mu, že členové z jeho divize by rozhodně chtěli, aby se jejich daleko větší část vzdala Američanům, spíše než aby byli zajati a uvězněni Rusy. Plukovník řekl, že nemá žádné rádio nebo telegrafní spojení se svým velitelem a zeptal se, jestli bych já byl ochotný, pod vlajkou příměří, doprovázet ho skrz německé linie do Karlových Varů a dostat se tak na místo německé jednotky v první linii, která by byla v kontaktu s divizním velitelstvím.

Já pak zavěsil kus bílého prostěradla do čela svého džípu. Plukovník si sedl na přední sedadlo, já jsem seděl za ním (s mou pistolí přilepenou mezi jeho lopatkami) a s příkazníkem Jonesem, mým řidičem, jsme následovali plukovníkovy pokyny.

ČTĚTE O HISTORII: Hraniční kameny na divokém západě

Americký seržant dojel pro kapitulaci na nepřátelské území

Československé hranice jsme šťastně prošli bez problémů skrz první německou přední hlídku. Vojáci wehrmachtu měli rychle připravené zbraně a dívali se na nás jako na návštěvníky z kosmu. Ačkoli jednotky německé armády byly neustále redukované tím, jak jsme tlačili na východ směrem k Československu, já si nevzpomínám, že bych si všimnul nějakého zmatku v jejich řadách, jak jsme se hnali dolů zpátky za německé linie.

Také si pamatuji na pohled německého vojáka kráčejícího kolem, míli nebo víc dolů po silnici, nesoucího ohromnou nůši plnou chleba k polním kuchyni, která stála poblíž silnice. Otočil se a viděl nás jak jsme přijížděli, leknutím spadl na zem a celá nůše chleba se mu vysypala, vztekle se na nás díval a zoufale se snažil strhnout ze zad svou pušku. Plukovník mu z legrace řekl něco v jeho němčině a to ho usadilo.

První Německé velitelství bylo 3 nebo 4 míle uvnitř Československa poblíž města Přebuz a Rudné a přibližně 12 mil od Jägersgrünu, odkud jsme přijeli. Když přijel divizní velitel, na jehož jméno už si nevzpomenu, byl informován plukovníkem, že já jsem chtěl přijmout jeho kapitulaci."

Chceme se vzdát najednou do amerických rukou

Seržant Tom Stafford vzpomíná, že německý divizní velitel mu na to řekl, že bude pro jeho vojáky daleko lepší, jestliže se jako celek vzdají Američanům, než když budou čekat, až jejich jednotky zajmou Rusové. Ale náčelník sboru se svými divizemi byl uvnitř karlovarského kotle.

"Tak jsme se dali znovu na cestu, tentokrát s doprovodem několika vojenských motocyklistů. Ti za zvuku sirény jeli před námi a cestovali jsme dál dovnitř nepřátelské linie v Československu. Přijeli jsme na velitelství armádního sboru, který byl umístěn ve veliké budově na okraji města Karlsbad (pozn. redakce: Karlovy Vary - Rybáře), kde mě doprovodili do kanceláře velitelství armádního sboru. Mluvili jsme anglicky a velitel se hned zeptal, jaká je moje hodnost. Já jsem rozhodně neměl zrovna chuť mu říkat, že jeho kapitulaci požaduje rotmistr technických služeb nosící zablácené a špinavé šaty, takže jsem mu řekl, že jsem kapitán, velitel pěší střelecké roty.

Rusové rychle postupovali z východu a brzy obsadí a zaplaví tuhle část svými drsnými vojáky. Tak jsme sehnali od nějakého starousedlíka papír a podepsali dokumenty, jeden v němčině a druhý v angličtině, byly psány na několik rozličných arších laciného a nekvalitního knižního papíru. Oba vše písemně potvrdili na mé naléhání a bezpodmínečná kapitulace byla uzavřena pro více než 40 000 vojáků wehrmachtu, včetně těch, co sem přišli včas, jako byl generálporučík a několik brigádních generálů.

Já jsem se později dočetl, při pátrání v Národním archivu, tato kapitulační akce zahrnovala alespoň dvacet německých generálů."

Půlnoční předvoj německých vojsk přijel na Hohenstein

Vojáci přijížděli v kolonách i s děly a tanky a také důstojníci se svými rodinami. Místo prvního setkání s Američany bylo u Vysokého kamene, kousek odtud procházel nejbližší hraniční přechod do Německa. Několik kilometrů dál na kraji vesnice Jägersgrün byly místními tesaři postaveny tři americké oplocené lágry pro zajatce, kteří už byli očekáváni.

"Nemuseli jsme dlouho čekat," píše seržant." Bylo méně než hodinu po půlnoci 7. května, když se malé skupiny německých vojsk začaly přibližovat k naší linii s bílým praporem, oznamující že jsou hotovi se vzdát.

Opatrně nás náš kapitán informoval, že nemusíme brát každého, protože není nutné riskovat a musíme být neobyčejně opatrní u všech, zvláště u některých německých vojsk SS na naší linii. Připomněl nám dřívější incidenty ve kterých byly jednotky SS známé tím, že zabily mnoho vojáků německého pravidelného vojska, když se pokusili vzdát se nám Američanům."

Pěšky, v autě i za vozem. Rychle pryč od Rudé armády

Podle dokumentů v archivech, i když už válka skončila, brzy ráno 8 května se velká řada Němců, dnešní odhad zní na více než 300 jednotek, včetně některých generálů, vydala na cestu přes Nejdek a Kraslice. Dalších nejméně 70 jednotek bylo motorizovaných, v pásových vozidlech a také s vozíky taženými koňmi.

Tak přijeli k předním hlídkám posádky 3. praporu 347. pluku, kde se chtěli vzdát. V poledne 8. května dojelo dalších osm desítek dopravních prostředků, některé vlekly dokonce i děla, a tak ucpaly velkou kolonu německých oddílů spolu se svými rodinami a muži oblečenými do civilních šatů, kteří přijeli na linii 3. praporu, aby se vzdali. Byly to většinou rozbité divize SS, pro které měli Rusové jenom kulky.

"Byl to například velitel německého 204. regimentu od Panzer Grenadýrů a divize Das Reich Generalleutnant Hellmuth von der Chevallerie, co se vzdal i se svými oddíly. Pak ihned následovala opožděná skupina, která byla základem SS divize Hermann Göring i se svými důstojníky a pak se vynořili vojáci a důstojníci z nějaké neznámé řady tanků patřící k základnímu celku obrněné divize Gross Deutschland. Celkem se jednalo o kapitulaci 20 německých jednotek, včetně 4. divize Hitlerjugend.

Během dne 347. pěchotní divize přijímala rostoucí příval německých oddílů, doprovázený ženami, dětmi, milenkami a četnými dalšími individui oblečenými v civilních šatech, s úmyslem vzdát se raději nám, než Rusům. Předpokládali jsme, že tito údajní civilisté budou pravděpodobně členové gestapa a úředníci nacistické partaje, kteří budou brzy převezeni dál k dalšímu šetření.

Brzy ráno 8. května 1945 se generál dělostřelectva Herbert Osterkamp CG z 12. vojenského obvodu oficiálně vzdal se svým štábem a s několika dalšími německými veliteli ve městě Lokti 1. pěší divizi US."

Booking.com

Válka pod Krušnými horami skončila rychle a bez krveprolití

Tady končí zkrácené vyprávění seržanta Toma Stafforda z 87. americké pěší divize, který posléze opustil armádu v hodnosti poručíka, co zažil ke konci války na našich hranicích a v Karlových Varech.

Je možné, že nebýt jeho odvahy, byla by válka na Karlovarsku skončila jinak a mohlo dojít k velkému masakru obyvatelstva. Jednotky z rozvrácených divizí SS se nechtěly jen tak vzdát a Rusům už vůbec. Věděli, že by je čekala rychlá smrt a nebo dlouhý žalář, a tak by Karlovy Vary bránili na život a na smrt.

Jen díky bývalému seržantovi a jeho přátelům i nadřízeným, se Němci odešli vzdát za naše hranice a nekladli odporu v Karlových Varech a okolí.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě