Bukovské vrchy, Poloniny a Kremenec: Vylijte všechnu vodu!

Jdeme z Nové Sedlice (389 m n.m.). Krátkou pauzu využíváme na doplnění tekutin, ale hned pokračujeme dále. Chceme tisíc výškových metrů vystoupat ještě dnes.

Za chvíli se ocitáme v sedle Kýčera (800), kde červená turistická značka strašně klesá k potoku Stužická rieka. Naštěstí toto překvapení v půlce stoupání znám. Ostatní jsou ale naštvaní a radši by ho nějak obešli po hřebeni.

"Na Kremenec se jinudy nedostaneme," lakonicky konstatuji a vyrážím dolů. U potoka dáváme jedinou velkou přestávku. Džohny se neohroženě položí do studeného potoka, ostatní se polévají studenou vodou. Potkáváme turisty, kteří nám radí, že asi za hodinu potkáváme studánku. Džohny tedy velí, ať vylijeme všechnu vodu. Budeme mít lehčí batohy. Tři z nás poslechnou a libují si, jak se jim ulehčilo zavazadlo.

Ani za dvě hodiny pitnou vodu nepotkáváme a potok jsme přešli bez povšimnutí. Na vrchol Kremenec (1221) jsme dorazili spolu se západem slunce. S dvacetikilovými batohy jsme ho zvládli za čtyři hodiny. Studánka je vyschlá, takže přežíváme s posledními zbytky tekutin. Doufáme, že zítra na nějakou pitnou vodu narazíme.

Spaní připravíme na uležené zemi u velkého ohniště pouhých padesát metrů od trojmezí. U hraničního kamene večeříme maliny, meloun a buchtu.

První poloniny a krásné výhledy

Budík jsme si ani nenastavili. Vzhledem k tomu, že jsme šli spát zhruba v deset, jsme předpokládali, že se vzbudíme v nějaký normální čas sami. V devět už jsme na cestě. Někdo začíná remcat, že tu vůbec nejsou žádné výhledy, a že jsme radši měli jít z Kremence směrem do Polska.

PANORAMA: PĽAŠA (1162 m)

Kliknutím na snímek otevřete velké panorama: Výhled na Slovensko

Kliknutím na snímek otevřete velké panorama: Výhled do Polska

Za půl hodiny dorážíme na první poloninu. Polonina je označení pro louku na vrcholku hor nad úrovní lesa. Z kamenitého pahorku Kamienna - Kamenná Lúka (1201) jsou krásné pohledy na polskou část národního parku Bieszczady i do slovenských údolí Polonin.

Na vrch Čierťaž (1071) vede cesta poměrně po rovině. Za ním ale rázně klesá sto metrů do sedla. Šipka H2O nás dovede ke studánce. Vody už máme málo a po zkušenosti se včerejškem bereme každý minimálně tři litry. V sedle (905) je možné přespat v malém přístřešku se stolem a lavicemi. Na polské straně je sice o dost větší, ale nesmí se v něm přespávat. Masivní stoly využíváme jako prkénka a obědváme.

S plnými žaludky stoupáme dvě stě výškových metrů na Riabu skalu, někdy jí říká též Jarabá skala (1167). Některé úseky jsou dost výživné a občas se dokonce opřeme i okolena. Nahoře čekají další pěkné výhledy. Dokonce je zde vyhlídková plošina s popsanými okolními kopci. Moc se ale nezdržujeme, protože máme slíbený odpočinek na Ďurkovci (1181). Na něm je další velká polonina a tím pádem i výhledy.

V sedle nacházíme studánku, ale radši nejdřív hledáme místo na spaní. Jedno vyležené je hned u cesty, my se však schováme kousek do svahu. Rozděláme oheň, uvaříme večeři a jdeme se podívat na západ slunce za Pl’ašou (1162). Romanticky pofoukává vítr a slunce se mění v rudý kotouč. Jakmile zmizí za kopcem, nastane chladno. Proto jdeme zpět k ohni. Chvíli si povídáme, ale najednou vidíme na cestě baterky. Bojíme se, že by to mohli být pohraničníci. Radši oheň zhasínáme a jdeme spát. Ráno zjistíme, že to byli turisté a spali jen několik desítek metrů od nás.

Medvědi na každém kroku

Dnes máme odpočinkový den. Jdeme jen deset kilometrů. Až na Kruhliak (1100) pořád mírně stoupáme a klesáme. Po cestě potkáme dvě studánky. Jedna je vyschlá. Na vodu se nás ptají dva obrovští Slováci. Poradíme jim a oni nás na oplátku varují před medvědem, kterého viděli u přístřešku, kde chceme dnes spát. Docela nás vyděsili. Po cestě si z nich děláme srandu.

V poledne usedáme do stínu, abychom poobědvali. Kolem nás prožene patnáct lidí. Dva borci na kolech, pár důchodců a několik rodinek. Všichni to jsou Poláci. Vede sem totiž turistický okruh z Cisny. Jana nás překvapí burákovým máslem. Co ona si na hory nevezme... Všichni si ale pochutnáváme.

Poté už jdeme pouze dolů do Ruského sedla (790). Občas si někdo sedne na zadek pod váhou batohu. Na sedlo vede z Polska silnice. Poláci sem zajednou autem, vybalí piknik a po půl hodině jednou zpátky domů. Tomu se říká turistika!

Pár minut odtud najdeme dvě studánky a přístřešek. Voda teče jen z jedné. Nevadí, na doplnění tekutin máme celé odpoledne. Batohy necháváme v chatce a jen s doklady se jdeme vykoupat do polského potoka. Má docela málo vody, ale na postavení hrázky nám to stačí.

Po ulehnutí do spacáků začíná něco běhat okolo přístřešku a drápat na dřevo. Všichni si vzpomenou na povídání o medvědech. Za chvíli prolomíme ticho a asi půl hodiny si radši povídáme, než abychom poslouchali divné zvuky. Nakonec se ale ujistíme, že to určitě byla veverka, a jdeme spát. Sice se zvuky ozývají stále, ale nám už to nevadí.

Pohraničníci na čtyřkolkách

Ráno se rozhodujeme, že pozměníme trasu. Kvůli bolavému kotníku Gabči se vydáváme na dopolední okruh bez batohů. Ty necháváme v boudičce. Po cestě se bavíme se sběrači borůvek, kteří viděli nějakou partu, která šla až na Duklu. To my neplánujeme. Při odchodu ještě slyšíme: "V Praze jsou lenoši a černoši. Pozdravujte matičku." Nakonec se ale okruh nevydaří, protože máme starou mapu. Značka vede ve skutečnosti jinudy. Dojdeme tedy skoro až na Černiny (929) a vracíme se stejnou cestou.

Odpoledne se pokocháme posledními výhledy a sestupujeme do zaniklé obce Ruské (470). Cestu lemují staré železniční vagóny předělané na chaty. U jedné z nich nás předjíždějí policajti na čtyřkolkách. Ukážeme jim občanky, řekneme kam jdeme, a oni se zas nechají vyfotit. Dokonce nám poradí přesnou cestu k louce na spaní. Při odjezdu si oba stoupnou na čtyřkolku a za sebou nechají prachový mrak.

Kousek od terénní stanice Národného parku Poloniny se nachází louka, na které přespíme. Vypadá to, jako by sem jezdil velký dětský tábor. Volejbalové hřiště, dřevěné stoly, upravený přístup k potoku. O kousek dál je ještě otevřená chatička vybavená postelemi, povlečením a jídlem. My ale radši spíme pod širákem u ohniště. V potoce je postavená hráz a vody je po pás. Zaplaveme si, omyjeme pot, hrajeme volejbal s nafukovacím míčem.

Kolem přehrady Starina

Na rozcestníku svítí: Stakčín 20 km. Vyrážíme raději v osm ráno. Mají být totiž velká vedra a víme, že půjdeme neustále po silnici. Po půlhodině chůze prohodíme pár slov s cyklistou, který říká, že stín dnes neuvidíme. Za další hodinu jsme v další zaniklé obci Veľká Poľana. Je zde veřejná studna, ze které čerpáme vodu pomocí rumpálu. Polít se celý nebyl nejlepší nápad. Kraťasy strašně dřou stehna, a tak si je Zuzka radši převléká. Na sluníčku je kolem čtyřiceti stupňů, takže vlasy vyschnou okamžitě.

Řekli jsme si, že oběd dáme na začátku přehrady Starina. A tak to také děláme. Asi v poledne si sedáme do malého stínu na kraji silnice. Ani nám nevadí, že občas projede nějaké auto. Chleba se studenou vodou z batohu nám chutná.

Očekávané vyhlídky na přehradu nepřišly. Za celou cestu jí vidíme pouze jednou. Ale pohled to je krásný. Čistě modrá voda se táhne do dálky. Za hodinu a půl jsme u hráze. Zdraví nás místní vrátný. Vjezd k vrškům národního parku je totiž na povolení. Vysněná koupel v řece Cirocha, vytékající z přehrady, nás zklamala. Voda je ledová, takže pouze nejotužilejší z nás se do ní položili celí. Všichni ale konstatují, že vůbec není osvěžující.

Přehrada je na pitnou vodu, takže se nebojíme z řeky nabrat plné flašky na pití. Dojdeme k blízké autobusové zastávce a tam se uložíme do stínu. Přečkáme zde největší vedro. Někteří usínají, někdo se jde projít, ostatní si čtou. Kolem šesté večerní si uděláme na vařičích večeři, znovu si s námi pokecají pohraničníci a my vyrážíme do Stakčína (252). Už je příjemně, takže tam po silnici jsme za chvilku. Na nádraží zjistíme, že vlak jede až zítra. Místní na nás neustále něco pokřikují, a proto se klidíme kousek za obec a tam na louce přespíme. Ráno vlaky jezdí každou hodinu. Takže si jeden vybereme a vyrážíme na dvanáctihodinovou cestu domů v neklimatizovaných vlacích se zákazem otvírání oken. První kroupy padají hned, jak se zabouchnou dveře vagonu.

 Bukovské vrchy, Poloniny a Bieszczady

SKIALPY Zaplaťpámbů za slovenské perlustrace!

BĚŽKY Bukovské vrchy přes Kremenec

TURISTIKA Všichni Poláci znají Bieszczady

UBYTOVÁNÍ Pět horských chat v Bieszczadech

UBYTOVÁNÍ Magija - šetrná turistika v Bieszczadech

UBYTOVÁNÍ Ranč Slnečný Majer

HORSKÉ KOLO Karpatská cyklistická cesta

TREKKINGOVÉ KOLO Švejkova cyklotrasa

ŽELEZNICE Bieszczadzka kolejka

VODNÍ SPORTY Utajená přehrada Solina?

ARCHITEKTURA Skanzen ve Svidníku pod Duklou

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě