Elektrárna královského města Písku

Po roce byla ve mlýně uvedena do provozu Křižíkova elektrárna, která dovolila provoz 24 městským obloukovkám a 61 soukromým žárovkám.

Půl druhého století

Dodnes je Městská elektrárna v provozu. Posledníh deset let je v ní navíc zřízeno muzeum osvětlení. Návštěvníci mohou sledovat provoz turbín, setrvačníkového kola a generátoru v chodu.

Impozantním exponátem této kulturní památky je obrovský kovový setrvačník a převod jeho síly pomocí masivního volského řemenu. Dříve vydržel při stejném zatížení padesát let, dnes se musí měnit po deseti letech.

"V minulosti bývali voli pracovitější. Tahali náklady a kůže z jejich hřbetu byla pevnější," glosuje Petr Smola z organizace Regiopísek, která provozuje muzeum osvětlení v budově elektrárny.

Méně nápadná, ale přesto velmi zajímavá, je sbírka historických lamp. Každý z nás se učil ve škole o Křižíkově obloukovce, ale málokdo ji viděl. V Písku máte možnost.

Písečtí měli smysl pro novoty

Písek je jedno z nejbohatších středověkých měst, centrum je obehnané hradbami a duch Přemyslů Otakarů je tu cítit na každém kroku. Přesto zdejší se radní otevřeli brány technice.

Josef Božek opatřil městskou vodárnu čerpadlem roku 1836. Vodu tahalo na ostrově nad Podskalským jezem.

Poté město osvítil František Křižík. "Zpočátku velmi záviselo na stavu vody v Otavě. Nesvítilo se, když teklo málo i moc," říká Petr Smola. "Písečtí byli předmětem posměchu Vodňanských, kteří tehdy svítili plynem a ten byl zcela bez problémů."

Už roku 1914 však síla vody nestačila a město ji doplnilo parní elektrárnou u měšťanského pivovaru. V roce 1922 začalo město odebírat třífázový proud od Jihočeského elektrárenského svazu, neboli z elektrárenské sítě.