Krásno: hornická krajina

Muzeum v Krásnu připomíná dolování od středověké těžby cínu přes dobývání uranu až po uhelné hornictví.

Muzeum Krásno

Hornické muzeum Krásno / Schönfeld je otevřeno od března do října od středy do neděle.

Expozice vznikla v areálu někdejšího dolu Vilém na cín a wolfram, v němž se naposledy těžilo roku 1991. Muzeum Sokolov sem soustředilo těžební stroje, nářadí, zařízení a dokumenty z celého regionu.

Důl Vilém byl činný už od středověku, ale podle poptávky po kovu a využitelné důlní technologie byl střídavě uzavírán a znovu otvírán.

V provozu je důlní úzkorozchodná dráha. Kruhová trať byla nově postavena, je dlouhá 198 metrů a má celkem pět oblouků. Průjezd podzemím připomíná náznaková štola s kovovou výztuží. Těžba cínu v okolí Krásna začala na konci prvního tisíciletí.

Rozhledna na Krásenském vrchu

Nad Krásnem lze navštívit podivně rozložitou spirálovitou kamennou rozhlednu na Krásenském vrchu (777 m n.m.), kterou v době meziválečné krize stavěli vlastníma rukama němečtí turneři, obdoba českých sokolů. Tvar kamenné rozhledny odkazuje na Babylonskou věž z biblického příběhu o zmatení jazyků.

Rozhledna je celoročně přístupná zdarma.

VIDEO Slavkovský les - Svatošské skály, Kladská, Krásno

Muzeum Horní Slavkov

Z Krásenského vrchu dohlédneme na další smutně proslulé hornické město Horní Slavkov / Schlaggenwald. Dnes se po něm jmenuje celé pohoří Slavkovský les, které dříve neslo název Císařský les / Kaiserwald.

V padesátých letech minulého století tady byli uvězněni k otrocké práci političtí vězni. Těžili tady uran pro Sovětský svaz. V kapitalistické éře byly všechny doly v okolí uzavřeny jako nerentabilní.

Práci horníků od středověku po socialismus připomíná malé městské muzeum. Otevřeno má od dubna do října od středy do neděle.

Tajemný svatý Mikuláš

Další památkou na středověké horníky v okolí Krásna jsou základy kostela svatého Mikuláše mezi obcí Hrušková a vrchem Krudum (838). Místní zástavba, kterou archeologové teprve dostávají ze země, je pro historiky trochu tajemná.

Dnes je tu totiž liduprázdno a kam oko dohlédne, rozprostírá se jen les. O kostelu se našly sice zmínky ve staré literatuře, ale nikdo nevěděl, kde měl stát.

Dnes díky archeologům s velkou pravděpodobností víme, že sedlem procházela důležitá obchodní stezka ze Solné komory (v dnešním Rakousku) do zlatonosného revíru mezi Krásnem a Dolním Slavkovem. Prastarý dálkový obchod sůl za zlato tady jen kvetl.

Přístup k vykopávkám není nijak omezený. Auto odstavíme v Hruškové a ke kostelu dojdeme pár kilometrů do kopce.

Další důvody, proč kostel stál v osamělé krajině, souvisely také s drahými kovy. Sedlo tvořilo hranici mezi Chebskem a Českými zeměmi do doby, než se Egerlandsko stalo v raném středověku součástí zemí Korunu české. Byla tu tedy rozsáhlá celnice.

Také se lze odvodit, že okolo kostela stálo bohaté kamenné městečko, které žilo nejen z vybírání cla, ale také z těžby pod Krudumem. Už dávní Markomani, Langobardi a Keltové pár století po Kristovi tady brali bohatství zemi. Nebylo to těžké - náplavy v potocích byl plné zlata. Když Germáni a možná i Slované písek z potoků několikrát proprali, nezbylo na jejich potomky nic a ti zlatonosné městečko opustili.

Důl Jeroným

Prospektoři a za nimi horníci se vrhnuli do hlubin. Nacházeli a dobývali drahé kovy jinak a jinde. Svatý Mikuláš, celnice a městečko okolo nich zmizelo na několik století z lidské paměti.

Nedaleko od Krásna je zpřístupněný středověký cínový důl Jeroným. Je otevřený pro veřejnost od 1. května do 15. října. Jindy v něm přezimují netopýři.

Nedaleké zámožné městečko Čistá / Litrbachy / Lauterbach vylidnily odsuny německého obyvatelstva po 2. světové válce a poté ji nechali rozstřílet komunisté při natáčení instruktážního filmu pro Československou lidovou armádu.

Dlouhá stoka

Z Krásna můžeme obejít Krásenský vrch podél nenápadného vodního kanálu a zamířit směrem do nitra Slavkovkého lesa. Pokud se budeme stále držet vodního příkopu, dojdeme proti proudu až na Kladskou / Glatzen.

Z rašeliništního rybníka vytéká Dlouhá stoka / Flossgraben přes přepad. Voda odtud vykoná cestu dlouhou 24 kilometrů. Stoka byla vyměřena v roce 1530, za šest let vyhloubena a dalšího půl tisíciletí udržována, aby napojila energií doly v Krásnu a Horním Slavkově.

Do Horního Slavkova přiváděla vodu také starší Puškařovská stoka. Byla vybudována před rokem 1400 a vedla o Komářího rybníka. Pro rozšiřující se těžbu cínu ovšem přestala kapacitně stačit.

Promyšlený systém Dlouhé stoky neměl v té době v Evropě obdoby. Okolo roku 1600 na něm bylo evidováno 35 větších mostů, 13 stavidel a desítky přítoků z říček, rybníků a potůčků.

Dlouhá stoka protíná velkou část Slavkovského lesa. Budovat se začala v roce 1531, dokončena byla 1536. Hlavním důvodem tak náročné stavby byly rozvoj se důlní činnost, která spotřebovávala stále více vody pro pohon strojů a také dřeva, jehož zásoby kolem dolů byly téměř vyčerpány. Bylo proto třeba dopravit vodu a dřevo do báňských provozů v okolí Horního Slavkova a Krásna, ze vzdálených kynžvartských lesů.

Majitel slavkovských dolů a bečovský feudál Jan Pluh z Rabštejna zadal tento úkol důlnímu měřiči Rössmeislovi, který po měsících měření zhotovil plán na vodní příkop Flossgraben. Pozměnil vodní režim v krajině a využil konfiguraci terénu k udržení spádu, aby se voda samovolně dostala, kam bylo potřeba. Vyžadovalo to precizní zeměměřičskou práci. 

Stavební práce značného rozsahu spočívaly v hloubení a dláždění koryta, budování mohutných nepropustných hrází a násypů ve svazích. Flossgraben využil na horním toku vodu z potoka Rota a současně přijímal vodu odtékající z Kladského rybníku. Tudy vedl vodní příkop již po roce 1400 s názvem Wassergraben a budovatelé Dlouhé stoky využili jeho trasu.

Tok vody byl rychlý a výškový rozdíl mezi počátkem (810 m) a ústím do Slavkovského potoka v Horním Slavkově (587 m) představoval 223 metrů na celkovou délku 24,2 km. Největší přesnost museli dosáhnut měřiči spolu se stavbyvedoucími od Kladského rybníka k Dílcům, kde je na 21 km délky, výškový rozdíl pouhých 75 metrů, což je 35 cm na 100 metrů!

Velmi mírným spádem přiváděl vodu k Teilhäsel (Dílce) pod dnešní rozhlednou Krásno. Stavidlo obsluhoval dozorce, který bydlel ve strážním domku a rozděloval vodu směrem na Seifertsgrün a Krásno. Rozdělování vody, udržování a užívání stoky bylo dáno provozním řádem, který byl během věků průběžně měněn, podle toho, čí vliv zrovna převládal. První z nich byl vydán již v roce 1535.

Voda z příkopu byla vedena do několika báňských rybníků a posléze k hornickým a úpravárenským provozům. V dobách největšího rozkvětu hornictví napájela 52 rudných mlýnů, jejichž provozovatelé se zavázali Janu Pluhovi splácet 5 % vytěženého materiálu za náklady na stavbu, až do jejich úplného splacení.

Šířka vodního příkopu byla 2 metry. Později byl obložen kmeny kvůli plavení dřeva od 1547. Tvar koryta byl lichoběžníkový. Průměrná hloubka 1 metr. Úseky procházející Krásnem a Horním Slavkovem byly vyzděny.

První větší rekonstrukce proběhla 1601-1608. Později, spolu s omezením těžby cínu upadal i význam Dlouhé stoky. Druhá významná oprava proto proběhla až po třech stoletích 1908, kdy byly kamenné zřícené můstky a propustky přeměněny na betonové. Za socialismu byla Dlouhá stoka zanedbaná, zničená a částečně zasypaná. Kvůli těžbě uranu to udělaly Jáchymovské doly a dílo zkázy téměř dokončily kvůli těžbě cínu a wolframu Rudné doly Příbram. Na devastaci se podílely také Státní statky, které koryto překládaly k napájení dobytka a na některých místech ho dokonce zaoraly. Zdálo se, že poslední ranou pro toto unikátní technické dílo byla nekontrolovaná stavba malých vodních elektráren.

Od roku 2003 se Dlouhá stoka národní kulturní památkou. Byla opravena a je udržována jako turistická atrakce. V celé délce je průtočná.

Modelová socialistická vesnice Rovná

Po druhé světové válce zanikla vesnice Ebmeth. Mezi válkami z ní odcházeli lidé pracovat do Sokolova / Falknova, aby si vydělali v tamních uhelných dolech. Po válce byli z vesnice vyhnáni všichni obyvatelé, což byli samozřejmě Němci. Poté obec zničila Československá lidová armáda.

Jenže co se nestalo! Komunisté se rozhodli obec vybudovat pod novým jménem Rovná. Měla se stát ukázkovou socialistickou vsí. Původní místo pod kopcem se však Ústřednímu výboru Komunistické strany Československo nezdálo důstojné, a proto rozhodl o výstavbě na zelené louce nahoře na pláních.

Pyšní komunisté ovšem zapomněli na pár věcí - není tu dost vody, vždycky tu fouká, v zimě je moc sněhu, celý rok tu vládne chladno, skoro nic se tu neurodí, pást se tu dá jen pár měsíců v roce a není tu práce.

V šedesátých letech přesto v Rovné vyrostlo panelákové městečko. Součástí jeho image byly zasklené galerie, tělocvična, velká samoobsluha a další tak zvaná občanská vybavenost. Už v sedmdesátých letech však mnoho z toho bylo v dezolátním stavu, mnoho plánovaných staveb se neuskutečnilo a ty dostavěné nebyly kvalitní.

Dnes většina z půl tisícovky obyvatel žije na sociálních dávkách, aktivní lidé se odstěhovali, panelákové sídliště se pozvolna hroutí, autobus sem do kopců zajíždí zřídka.

Tak prozatím končí historie dočista vytěženého Slavkovského lesa. Horníci skoro dva tisíce let kutali na povrchu i pod zemí, proseli písečné nánosy, provrtali skály a když už nic nezbylo, odešli jinam.

Panelákový byt 1+1 se v Rovné prodává za sto tisíc korun, 3+1 koupíte za tři sta tisíc korun. V Praze, Ostravě, Brně, nebo třeba nedalekých Mariánských Lázních, či Karlových Varech se platí za byty o řád více. 

Trochu naděje snad přinese turistika. V okolí Rovné se v zimě upravují běžkařské stopy, prohánější se tu cykloturisté a v obci pro ně dokonce funguje i občerstvení.

Turistika v okolí Krudumu 

Kostelní Bříza v rozkladu

Kam chodí sudetský Mikuláš

Krásno: hornická krajina

Zpívá hory Sangerberg?

Jeden malý zapadlý komunistický koncentrák

Rosa na kolejích

Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka

Památník na bitvu u Sokolova

Zobrazit místo Turistika na větší mapě