Loučeň a Mcely: výlet od zámku k zámečku a zpět

Vyrážíme z návsi městyse Loučeň po žluté turistické značce. Zběžně jsme pohlédli na zámek, ale návštěvu necháme na později, až se smrkne při našem návratu. V zámeckém parku se rozsvítí vánoční objekty. 

"Výstava Příběh vánočního stromečku na zámku Loučeň měla na přelomu roku nejvyšší návštěvnost," oznamuje Kateřina Goroškov, která má na starosti propagaci. "Od 17. listopadu do 25. ledna navštívilo zámek 52 372 návštěvníků." Nově byl rozzářen tisíci světýlky zámecký park a nechal vyniknout tajemnosti a kráse Labyrintária.

Loučeň je po Pražském hradu, zámku Lednice a Českém Krumlově dlouhodobě čtvrtým nejnavštěvovanějším zámkem Česka. 

"Každý z osmadvaceti stromečků vyprávěl svůj příběh," uvádí majitelka zámku Kateřina Šrámková. "Jeden poodhalil Strom republiky. Stavění vánočních stromů mívalo přinejmenším ve větších městech dříve mnohem širší ambice, jako právě v případě tak zvaných Stromů republiky. Ty se začaly stavět v českých městech ve dvacátých letech primárně ne jako nosiče krásných světel a totemy lidského setkávání nad svařeným vínem, ale hlavně jako oázy pomoci potřebným dětem. My jsme na zámku Loučeň na Nymbursku tento zvyk připomněli."

Tradici podpory dětí osiřelých nebo vystavených chudobě v podobě Stromu republiky dnes u nás systematicky udržuje například Pražský hrad. V Brně, kde tradice začala, vynesly sbírky pod Stromem republiky novou budovu dětského domova Dagmar, otevřeného roku 1929 už pět let poté, co byl vztyčen a osvětlen historicky první český Strom republiky. Zámek ve výrazně menší obci Loučeň má cíle skromnější, ale jasně dané. Spolupráce probíhá s nadačním fondem One More Day for Childern. 

Středočeský městys Loučeň 

V parku u sokolovny zajdeme k pompéznímu pomníku obětí místních občanů za 1. a 2. světové války. Během Pražského povstání proběhla v Loučeni regulérní bitva. 

Grusovou, Zahrádkovou a Strupkovou ulicí sejdeme do podzámčí. Zaujme nás především dílo místního střihorukého Edwarda a také hezky udržovaná tradiční chalupa.

VODÁCI: Mrlina, polabské safari 

U ní opustíme asfalt a jdeme přes pole do obce Studce. Jsme v Polabí. Naprostou rovinu obzoru narušuje jen kopec Chotuc (254 m).

Udržovaná kaple svatého Cyrila a Metoděje připomíná místní muže padlé za světových válek.

Pravěké hradiště nad Studci 

Z návsi stoupá lesní úvoz značený modrou turistickou značkou. Vede až na pravěké hradiště zvané Velké nebo také Nad Studci. Malé hradiště Nad Sychrovem jsme obkroužili po úpatí kopce, než jsme vešli do vesnice. 

Ani o jednom mnoho nevíme. Velké hradiště bylo postaveno v mladší době bronzové, tedy v době lužické kultury popelnicových polích, neboli přibližně 1000 let před naším letopočtem. Název kultury je odvozený ze způsobu, jakým byli pohřbívání mrtví. Potomci je spálili, popel vsypali do keramické urny s otvorem vespodu, aby mohla duše opustit tělo a odletět. V té době se ve střední Evropě oteplilo po malé době ledové a tím pádem rostl počet obyvatel a prodlužoval se jejich věk.

Datování umožnila keramika nalezená v amatérské sondě Jana Renče mezi světovými válkami. Určili to archeologové Václav Spurný a Bohuslav Novotný. Keramika je dnes nezvěstná. Ještě dříve po roce 1900 bylo na úbočí pod hradbami nalezeno při dobývání pařezů půl kilogramu svitků zlatého drátu, které jsou uložené ve sbírkách Národního muzea. 

Hradiště se rozkládá na ostrožně (250 m) na samém jihovýchodním okraji Jizerské tabule (250 m). Od západu je vymezena údolím Studeckého potoka, z jihu a západu terén strmě klesá z Loučeňského hřbetu. V nejužším místě bylo postavené opevnění. V délce 355 metrů jej tvoří dvě linie valů a vnějších příkopů. To je jasně vidět v terénu. Lidarové snímky nedávno ukázaly, že opevnění pokračovalo dál podél severní a západní strany. Opevněno bylo 4,4 hektaru. 

Ještě jedno vnitřní dvojité opevnění oddělovalo necelý hektar vyvýšené akropole. Všechny čtyři linie sestávaly z hlubokého příkopu, hliněného valu, dřevěné palisády a strážních věží.

Prostor hradiště je sice zarostlý mohutným lesem, ale býval holý. Páslo se tu, na akropoli těžil písek, úrnový háj za hradbami poškodila lesnická školka a skrze areál vede několik úvozů.

Hradiště zaniklo ještě v době bronzové. Důvod není jasný, ale zatím se nanašel důkaz o zničujícím boji či požáru. Místo pak už nikdo nikdy neosídlil - Keltové, Germáni ani Slované. Mělo tedy stejný osud jako lužické hradiště na Chotuci, které je mezi stromy dobře vidět ve vzdálenosti pouhých pěti kilometrů. 

Pokračujeme modrou značkou, která nás vede jakousi lesní smyčkou. Přicházíme k památnému buku, přesněji k jeho torzu. Zbývá z něho už jen kmen o průměru 411 cm. Koruna ve výšce 25 metrů je už minulostí. Je starý přes 200 let. Byl svědkem trojího průjezdu ruských vojsk po nedaleké zemské silnici z Prahy do Jičína v letech 1813, 1945 a 1968.

Dál jdeme po opevňovacím valu až na historickou cestu. Tudy se přicházelo do hradiště od severu. Za cestou a tedy za hradbami jsou pohřební urnové háje. 

Značka se vrací k akropoli a pak nás vyvede ven z hradiště severní bránou. Naposledy si prohlédneme oba příkopy.

ZIMNÍ CYKLISTIKA: Svatojiřské rybníky na kole

Konec Českého ráje a začátek Polabí

Jdeme po hraně Jizerské tabule a zároveň po hranici národní přírodní rezervace Čtvrtě. Z geomorfologického hlediska se jedná o rozhraní Českého ráje a Polabí. Čtvrtě jsou chráněné z důvodu pestré mozaiky lesních typů a růstem vzácné květeny i výskytu živočichů, především žab a plazů. Jedná se o proslulé naleziště bledule jarní a kruštíku drobnolistého. Ze živočichů můžeme pozorovat třeba skokana štíhlého či ještěrku obecnou.

Z terénního zlomu vytéká řada pramenů do zalesněných bažinatých roklí. 

Horní plochá část je pokrytá čtvrtohorními fluviálními štěrkovitými písky řeky Jizery. Pod fluviálními sedimenty leží křídové slínovce a vápnité jílovce vystupující na strmých svazích. Na rozhraní propustných terasových štěrkovitých písků a křídových neprostupných hornin vytéká voda do četných pramenišť.

Prameny pak mohutní na potůčky, které napájejí nádherný lesní rybníček Dymáček, který zřídili Thurn-Taxisové k odchovu pstruhů. 

VIDEO Vodojem Mcely

Jdeme po lesní traktorové cestě až k vodojemu Mcely. První jímka a vodní čerpadlo zde bylo postaveno pro účely zámku, když se z loveckého zámečku stal celoročně obývanou stavbou. Jak se rozrůstala obec a zlepšovalo se hospodářství, bylo potřeba stále více vody a vodojem se zvětšoval. Vpravo je vidět světlá menší budova, který ukrývá původní stav, pak byla za meziválečného Československa zvětšena, za socialismu byla postavena velká modrá budova vpravo, ještě za kapitalismu vybavena novou technologií, ale nakonec byly Mcely připojeny na velký vodovod z Nymburka. Přesto je vodojem stále udržovaný jako záložní zdroj vody pro případ havárie na vodovodním řadu.       

Modrá značka nás dovede k zámečku Mcely. Jedná se o hotel. Je možné si ho prohlédnout pouze z dálky přes bránu do parku. Obsluha luxusní restaurace Piano Nobile a pětihvězdičkového hotelu Chateau Mcely by nejspíš nevydýchala naše zablácené pohorky, seprané oblečení a turistické batohy. 

Barokní lovecký zámeček vznikl v roce 1698 na místě bývalého keltského sídliště. V roce 1863 byl rozšířen o dvě postranní křídla. Současná neoklasicistní podoba pochází z roku 1938, kdy bylo odstraněno jedno křídlo. Kolem se rozkládá anglický park s drobnými stavbami.

Lovecký zámeček Mcely byl postaven 1698 za hraběte Oktaviána Ladislava z Valdštejna. V dávných dobách zde sídlili Keltové. Ve středověku před malou dobou ledovou, tedy před husitskými válkami, se tady pěstovalo víno a jméno návrší Vinice nebylo pro nic za nic.

Zámeček oklopuje pětihektarový anglický park. 1863 byl zámeček rozšířena o postranní křídla. Zámek navštěvovali slavní hosté, mezi nimi americký spisovatel Mark Twain a česko-rusko-německý básník Rainer Maria Rilke. Po 1. světové válce zámek zpustl a 1933 bylo strženo pravé křídlo. Do 1945 byly Mcely v majetku Thurn-Taxisů. Od 1939 si ho pronajal italský kníže Luigi della Torre e Tasso a žil v něm s manželkou Fanny Goodyear, dcerou zakladatele pneumatikářské společnosti stejného jména. Luigi se s ní seznámil na plavbě lodí kolem světa a přesvědčil ji, aby se přestěhovala z New Yorku do Mcel. Po 2. světové válce byli Luigi, Fanny a jejich syn Alexandr, který se na zámku narodil, nuceni Mcely opustit. Zámek ukradl komunistický stát a nechal ho chátrat jako zanedbané skladiště.

Historie se vrací ve spirálách, jak známo, a tak 2001 koupil zámeček americký rockový zpěvák a podnikatel v chemickém průmyslu James Cusumano a žije v něm s druhou ženou Inéz.

Na rozcestí hlavní silnice přecházíme na červeně značenou Mcelsku vlastivědnou stezku. Zase tak dobře značená není, abychom nemuseli neustále koukat do mapy, ale budiž. Přesně takhle si představujeme vesnickou trasu, která nám ukáže nezajímavější místa nejbližšího okolí.

Klesáme skrze vesnici, okolo bývalé cihelny, která vyrobila všechny cihly na výstavbu zámečku, podíváme se do dolní části rezervace Čtvrtě, kterou jsme dosud viděli jen seshora, a dojdeme k zamrzlé vodní nádrži Zadník, která pobírá vodu, která nahoře vytekla z vodojemu a okolí, propasírovala se hlubokým lesem a na povrch vyšla právě na okraji Mcel.

Mineme návesní rybníček Předník, obhlédneme restaurovaného svatého Jana Nepomuckého, přečteme si srdcervoucí historii o náboženském blouznění spojeném s dobrým obchodem chudé rodiny z Hrobníkova svatého domečku č.p. 49.

Na kostel svatého Václava a zvonici bohužel nemáme čas. Je to však najstarší stavba daleko široko z roku 1384. Byl postaven za vlády Václava IV., českého krále a římského císaře, syna Karla IV. a bratra Zikmunda Lucemburského.  

Z Mcel do Loučeně se vracíme po žluté turistické značce. Nejprve nás vede silnice do vesnice Studce a odtud přes známé pole do podzámčí Loučeně. Zapadá slunce.

Zámecký park obejdeme zprava, podíváme se na svítící vánoční atrakce a nakonec si sedneme do hospody na návsi.

Zámek Loučeň

Zámek Loučeň byl postavený na počátku 18. století a vlastnili ho rody Valdštejnů, Fürstenberků a Thurn-Taxisů. Veřejnosti je přístupný od roku 2007. Poskytuje ubytováni restauraci. V zámeckém parku je dvanáct labyrintů.

První zmínka o Loučeni z roku 1223 se nachází na vysvědčení pražského biskupa Peregrina a je podepsána mimo jiné rytířem Předslavem z Loučeně. 1612 kupuje tvrz Loučeň Václav Berka z Dubé. Velmi bohatý šlechtic byl protivníkem císaře Ferdinanda II. Proto po bitvě na Bílé hoře opouští Čechy a tvrz je zkonfiskována kvůli účasti na stavovském odboji. O rok později všechen Berkovský majetek skupuje Adam z Valdštejna.

1630 byla vesnice vypálena vojskem i s kostelem a farou během třicetileté války. 1639 byla zničena tvrz i s pivovarem a vinicemi. 1704 byl na místě opuštěné tvrze postaven barokní zámek Loučeň. Stavbu začla Karel Arnošt z Valdštejna.

Později zdědí Lpoučeň jeho vnučka Marie Anna. Pronásledovala evangelíky a přitvrdila robotu. Marie Anna se provdala za Josefa Fürstenberka a tím se přesunulo vlastnictví zámku Loučeň z Valdštejnů na Fürstenberky.

1809 se stává majitelem zámku Loučeň Maxmilián Thurn-Taxis sňatkem s kněžnou Fürstenberskou. 1813 hostí zámek císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I.

Karel Anselm Thurn-Taxis nechává postavit Úřednický dům 1834, kde dnes sídlí hotel Maxmilián. Zámek při své cestě po Evropě 1899 navštíví Mark Twain stejně jako sousední Mcely.

1893 se v parku loučeňského zámku píší dějiny českého fotbalu, když princ Erich sestavuje první fotbalový tým v Čechách, který 18. dubna podlehne na Císařské louce v Praze německé Regattě.

Historie fotbalu v Loučeni sahá do roku 1889, kdy se ze studií v Cambridge vrací princ Erich Thurn-Taxis. Sestavuje zámecké mužstvo, ve kterém kromě něj působí Angličané Hudgson (kapitán a trenér), zahradník Mill, komorník Beckett a 8 mladíků z Loučeně a Patřína.

Společné tréninky probíhají v zámeckém parku a po dvou letech je mužstvo připraveno utkat se s jinými celky. Do té doby hrálo přátelské zápasy se studenty z Prahy a Mladé Boleslavi. Začíná jednání o prvním soupeři. Tím se nakonec po zásahu knížete Alexandra Thurn-Taxise stává německá Regatta. Do zápasu nastupuje pod názvem Sportovní klub Loučeň. Ačkoliv prohraje 5:0, je právě toto datum považováno za počátek českého fotbalu. Diváky památného zápasu byli nejspíš také bratři Rudlovi, kteří na podzim založili druhý nejstarší český fotbalový klub AC Sparta Praha. Pro orientaci: často bývá za nejstarší český klub považována Slavia Praha, ale v té době se ještě nejednalo o fotbalový, nýbrž cyklistický spolek.

1911 byl na zámek zaveden elektrický proud. 1945 byly interiéry vyrabovány Rudou armádou společně se obyvateli Loučeně. Následně ho Thurn-Taxisům ukradne komunistický stát. 2000 ho kupují manželé Šrámkovi. 2007 ho po rozchodu otevírá pro veřejnost Kateřina Šrámková.

Doprava

Autobus do Loučeně jezdí z Nymburka, Mladé Boleslavi a Prahy.

Placené parkoviště pro automobily je přímo před zámkem. V obci mohou parkovat pouze místní lidé. Výjimkou je parkovací místo zadarmo u sokolovny.

Doporučené vybavení

Pevné kotníkové trekové boty! Nepromokavá bunda, teplejší kalhoty, funkční triko, silné ponožky, rukavice, čepice, batůžek, termoska s horkým čajem, jídlo na cestu, mapa, peníze, doklady, lékárnička. Outdoorový mobil, kompaktní fotoaparát a dalekohled. Oceníte trekové hole.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě