Právě začal redakční test další koloběžky. Kostka Twenty XT s dvacetipalcovými koly je určená především pro treking a fitness. Vzali jsme ji tedy na výlet. Poprvé jsme ji pořádně provětrali v Kokořínském dole a okolí, kde jsme v terénu i na silnici ujeli 45 kilometrů. Podívejte se, jak vypadá a jak se na ní jezdí. Podrobné hodnocení uveřejníme po prázdninách, až koloběžku pořádně prověříme.  
Testy koloběžek na Horydoly: Kostka Hill 3, Kostka RE-HA Maxi, Tři koloběžky Kostka, Yedoo Mezeq, Kostka Hill, Kostka Rebel

Římská historie - to jsou jsou zhuštěné dějiny posledních tří tisíc let  našeho kontinentu a také celého Středozemního moře. Věčné město bylo založeno už roku 753 před Kristem jako jedno z nejstarších evropských měst. Zpočátku mu vládli Etruskové, potom se přeměnilo na Římskou republiku. Již kolem roku 100 našeho letopočtu v něm žilo dvakrát víc lidí než v Praze dnešních dnů. Dnes má dva a půl milionu obyvatel. 

Historický Řím se rozkládá na sedmi pahorcích na levém břehu řeky Tibery: Kapitol (Capitolium), Campidoglio, Aventin (Aventinus), Palatin (Palatinus), Caelius Kvirinál (Quirinalis), Viminál (Viminalis) a Esquilin (Esquilinus). Mezi nimi se rozkládaly bažiny, které jsou dávno vysušené a na nich stojí starověké, středověké i moderní město.

Čtěte doporučení na nejlepší památky v Římě. Podívejte se také do Pisy se Šikmou věží,  do opevněného města Lucca a do města umělců Florencie.

Finále závodu Světového poháru v lezení na obtížnost Muži / Ženy.

Horní Krupá a Dolní Krupá jsou obce které založili ve 14. století Berkové z Dubé. Mocný rod ovládal mimo jiné i nedaleké Kuřívody (Hühnerwasser), původně královské město Přemysla Otakara II. Jenže tato krajina je zakletá a úspěch tady není nikdy na dlouho - je tu sucho, mělká písčitá půda nerodí a ještě k tomu zde táhnou armády z Německa, když chtějí dobýt Čechy, nebo odtud naopak utíkají.  

Horní Krupá (Ober Krupai) se kvůli tomu nejméně třikrát vylidnila a zmizela v hlubokých lesích, které zarostly mělké údolí Krupského potoka. Poprvé to bylo kvůli Třicetileté válce, podruhé za Prusko-rakouských válek a teď kvůli 2. světové válce. Horní Krupá byla vždy osídlená hlavně Němci, po obsazení pohraničí v roce 1939 byla poslední, kde se zastavila okupační nacistická armáda, a po válce byla obec vysídlena a obyvatelstvo odsunuto. Konečnou ránu zasadilo obci začlenení do československého a posléze sovětského vojenského prostoru Ralsko a nakonec do obory Židlov.  

Sousední Dolní Krupá měla štěstí a stále žije. Sudety, nebo spíš Deutsch Böhmen, měla až za humny, obyvatelstvo mluvilo česky a navíc leží na významné silnici z Mnichova Hradiště do Mimoně.  

Krupský dvůr, ze kterého zbývají mocné ruiny, patřil mezi čtyři největší hospodářství v Ralsku. Roste před ním vykotlaná lípa, jejíž stáří se odhaduje na 350 let. Možná tedy pamatuje ještě samotného Valdštejna. Krupský dvůr byl spojený s hájovnu Šlapka (Schlappen) kilometr dlouhou rovnou cestou jako když střelí s dubovou alejí. Obě usedlosti patřily do Valdštejnského panství.

KDE TO JE: Podívejte se na MAPU

80 kilometrů jakýmkoliv dopravním prostředkem z Prahy do Zátoky Pláňat na přehradě Švihov jezdí Poutníci Vršovice. Oddíloví vedoucí a velké děti pořádají na závěr školního roku tento sportovně-recesistický závod. Letos nikdo nedojel kvůli vedru a následující bouřce. O zdolání trasy se při tom pokoušel Chumba na longboardu, Opicakuz s nákupním košíkem, Pindruše na dětském odrážedle a potom na malé koloběžce Rebel, Bláťa na elektrokole a Miky na větší koloběžce Hill. Podívejte se také na Poutnický Top Gear 2013. 

Od vinohradského obchoďáku Flora k vršovickému hypermarketu Eden je to pouhé dva kilometry a sedm minut jízdy v pražském provozu. Co se při tom dá zažít na koloběžce, to si prohlédněte na videu. Při tom se tato trasa nedá nijak zásadně objet klidnějšími ulicemi. Jak se bez motoru jezdí v okolí: Nebojím se. Snad mě nezajedou! (Vinohradská) a Cyklopruh: poukázka na smrt (Vršovická).

Tam u cesty prostej je kříž 
na něm kouskem uhlí nápis napsanej 
//: zde spí věčnej sen, zde spí věčnej sen těch třicet mužů z dolu McLaren ://

Železná těžební věž, dřevěnej trám 
na špičkách smrků, modrý nebe nad hlavou 
//: tam dole v šachtách, kamarády mám v uhelným prachu tam dole pod travou ://

Řekni McLarene, proč muselo to být?
Těch třicet mužů tady mohlo s náma být. Nemyslíš? 
//: Špinavý prachy do hrobu si vem, já proklínám to jméno McLaren :// 

Po celé Albertě teď zvony budou znít 
řekni McLarene, zda muselo to být? Nemyslíš? 
//: Špinavý prachy do hrobu si vem, já proklínám to jméno McLaren ://

Country písnička Miroslava Jaroše spojila inspiraci ze dvou důlních neštěstí, které byly časově i prostorově velmi vzdálené. K prvnímu došlo v dole McLaren ve Walesu roku 1902 a při explozi tam zahynulo 17 horníků. V dole Hillcrest v Albertě došlo k obrovské nehodě roku 1914, při níž v důsledku exploze, otravy důlním plynem a udušením zahynulo 189 horníků v dole i na povrchu. Těžba tu nebyla realizována kolmo dolů pomocí těžní věže a výtahu, ale vodorovnými štolami. Zřejmě došlo k navrtání metanové kapsy, následný malý výbuch pak spustil další ničivé výbuchy uhelného prachu. Důlní havárii velmi důkladně prošetřily úřady, ale žádné zásadní chyby nenašly. Podle vyšetřovací zprávy došlo k sérii malých nehod, které se spojily v obrovské neštěstí.  

Písničku Důl Mc Laren hrají trampové ve výčepu Šenk Na Rajské v paneláku na Černém Mostě v Praze. 

 Historie písniček na HORYDOLY

Tichá noc, svatá noc, Když jsem já šel tou Putimskou bránou, Sil jsem proso na souvrati, Hotel Savoy, Rosa na kolejích, Až ztichnou Bílé skály, Dopis Svobodné Evropě, Po Starých zámeckých schodech, Tibetská hymna, Ten kdo si hraje, Trucker´s Hitch. SEZNAM: Zpěvníky na internetu

Oddíl Tuláci Malešice hraje foukanou, klasickou foglarovskou hru do klubovny nebo na tábor, když je špatné počasí. Na opačné strany stolu se postaví dva hráči. Doprostřed stolu se položí ping-pongový míček. Cílem hry je dostat míček na zem na protihráčově straně. S míčkem se může pohybovat pouze pomocí vlastního dechu. Pozor na omdlení! Je zakázáno prskat na protihráče.

Jednoduchá varianta hry se hraje pouze ve dvou protihráčích a po okrajích stolu jsou umístěné mantinely z čehokoli - molitanu, dvou smetáků, krabic apod. Tato verze je vidět na videu. Pokud je hráčů více, odstraní se mantinely, dva týmy na střídačku si posedají kolem stolu a foukají proti sobě. Stůl představuje fotbalové hřiště, kratší strany stolu jsou branky, které střeží pouze brankáři, a po delších stranách stolu sedí hráči v poli. Pokud míček spadne z desky stolu, tak se znovu nasadí na toto místo, stejně jako když se hází out ve fotbalu. Počet hráčů je omezený velikostí stolu. Zakázáno je držet ruce na stole. Doporučujeme hrát jen v krátkých intervalech a dělat často přestávky.

Podívejte se na další oddílovou zábavu: Lasování a Hry ve vodě

V Žitavě (Zittau) jsme byli svědky podivuhodného okamžiku, kdy se setkaly dva legendární německé dopravní prostředky. Robur-Bus LO 2501 byl vyroben za komunismu (1968) v místní automobilce Robur, která se přejmenovala z původního  Phänomen v roce 1957 podle dubu letního (Quercus Robur). Úzkorozchodná parní lokomotiva řady DR 99. vyjela z továrny v Chemnitz za nacismu (1933) a byla určena pro Saské lesní i osobní železnice s rozchodem 750 mm. Silná lokomotiva tahala společně s 55 stejnými kolegyněmi vlaky do Krušných a Lužických hor. Po válce byla polovina z nich zabavena jako válečné reparace a ještě dlouho sloužila v Sovětském svazu. Zbytek postupně dosloužil v lesích a na uranu v Krušných horách. Dnes jich několik jezdí na turistické trati Zittau - Oybin a další vozí lázeňské hosty na Rujaně. Žitavská trať se začala stavět roku 1899 pod názvem společnosti Zittau-Oybin-Jonsdorfer Eisenbahn-Gesellschaft (ZOJE). Místní lidé si zkratku ihned vyložili jako Zug ohne jede Eile (vlak bez jakéhokoliv spěchu).

Středověké město, židovská čtvrť a hřbitov, křesťanská bazilika, zámek a klášter. To jsou důvody, proč je Třebíč zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO. Nad řekou Jihlavou byl založen benediktinský klášter roku 1101. Na jeho místě dnes stojí třebíčský zámek. První stavbou tohoto kláštera byl kostel svatého Benedikta vysvěcený roku 1104. Později byla přistavěna nová klášterní budova a kolem roku 1260 bazilika svatého Prokopa. Nejstarší listina, kde byla Třebíč zmíněna jako město, byla napsána v roce 1277. Povolení opevnit se hradbami a řídit se městským právem byla městu udělena roku 1335 Karlem IV. a Janem Lucemburským. V roce 1468 při válkách mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem bylo město zničené a na několik let přestalo existovat. Po roce 1492 město Třebíč mnohokrát vyhořelo a bylo přebudováváno. Proto se nezachovala až na několik domů jeho renesanční podoba. Třebíč se posléza stala stala majetkem Pernštejnů, roku 1525 byl násilně zrušen klášter a současně se do města začali stěhovat Židé a Němci. Po roce 1600 Třebíč nalákala české protestanty, Italy a Slováky. 

Ne seznamu světového dědictví UNESCO má Česko 12 míst. Podívejte se na Santiniho kapli na Zelení hoře. Slováci mají například vesničku Vlkolínec nebo Karpatské pralesy. Do seznamu UNESCO se nedostal Český ráj.