Půl roku předem se domlouváme, že pojedeme v říjnu Botič. Má nás jet asi dvacet, ale podzimní choroby dělají svoji práci a v nominaci nakonec zůstává jen Savec. My ostatní toho litujeme, protože po několika velkých vodách a srpnové povodni bude koryto vyčištěné, okolní kanalizace vypláchnutá a voda ne tolik olejovatá, jako každý rok.
Dvoumetrový osamocený Savec se tedy souká do zapůjčeného modrého Topolina a vzpomíná na své dětství prožité ve vodáckém oddílu. Samozřejmě nepojede rouru pod přehradou, protože neumí eskymáka.
Pobaví nás však ihned po nasednutí. Ujede dva metry a padá do vody. Zkusí to ještě jednou a situace se opakuje. Okolo již plují s první vlnou lodi a mizí v meandrech nad starou Hostivaří. Napadá nás, abychom mu poradili, že má do kajaku vlézt už na břehu a že se do potoka jen sešoupne. Podařilo se a Savec pluje.
Pozorovací, filmovací, fotografující a povzbuzující skupina proto nasedá do dvou a ut a jede k Záběhlickému jezu. Čekáme tam dlouho. Míjejí nás laminátové deblovky s odvážnými kormidelníky, plastové kajáčky sjedou šlajsnu bez problémů, nafukovací Pálavy se jen prohnou v zádech a potichu odplynou po vodě a dokonce okolo nás propluje i jeden majestátní raft. Savec pořád nikde. O trochu vzrušení se tedy postará aspoň jeden postarší vodák na dlouhém kajaku, který se zapíchne přídí do kamenů pod jezem a záď mu ještě zůstává nahoře. Škube sebou, ale vůbec to nepomáhá. Z prekérní situace ho vytáhne až několik obětavců, kteří s ním zarumplují a shodí ho z jezu.
Záběhlice jsou v pohodě
Konečně se v zatáčce objevuje Savec. Značně nejistými pohyby zdolává šlajsnu a vystupuje. Odmítá jet dál, protože se již šestkrát cvaknul. Nechává se však přemluvit, neochotně nasedá a odráží od břehu. Ve dvou autech si mneme ruce, že bude zase co fotit.
Další setkání plánujeme pod mostem Jižní spojky. Jsou tam v betonovém korytě těsně za sebou dva nenápadné, ale záludné stupně. Podle našich předpokladů tam několik deblovek i kajaků mizí pod hladinou. Savec však rovnováhu udrží, se šťastným úsměvem vybublá z válců a vjede do prvního tunelu.
Auta okamžitě startují, ale v pražské dopravě ho stíháme až ve Vršovicích. V ulici U seřadiště čeká nejtěžší skok celého Botiče. Mezi vysokou kamennou navigací se žene proud kalné vody a padá o více než metr níž. Vpravo je vracák, který si bere kocábky těch, kteří nejsou dost silní nebo rychlí. Končí tady především ženy a sem tam i nějaká nafukovačka. Pokud se nepřevrátí, marně bojují s vracákem, který je žene zpátky pod jez. Jedinou naději na vysvobození lze očekávat od kamarádů, kteří loď popotáhnou přes hranu válce a popostrčí ji do proudu.
Fotoshow v Nuslích
Savec vystupuje vysoko nad jezem a klátivou chůzí se jde po břehu podívat, co ho čeká. "Jeď, Savče na to máš!" křičí hlavní fotograf výpravy Tomas. Savec rezignuje a jde na to. Stačí ještě poznamenat, že se koupal už desetkrát.
Skáče z hrany jezu, dopadá do válce, vracák si ho bere a loď se převrací. Savec ještě chvíli bojuje, ale nakonec z lodi vypadává. Může ho těšit snad jen to, že na stejném místě vloni skončil úplně stejně jeho bratr Sýk.
Přesto v sobě ještě nachází trochu morálních sil, nasedá a skáče i poslední stupeň v Gröbovce. Pod ním se letos končí, protože tunel do Vltavy je zaplavený a nedá se jet.
Celkový součet tedy zní: co ujetý kilometr, to cvaknutí.
České reprezentanty v triatlonu čekal další nabitý mezinárodní víkend. Zatímco Alžběta Hrušková a Heidi Juránková nastoupily do závodu světového poháru v čínském Chengdu, David Korous a Jakub Mařík bojovali na Evropském poháru v italském Caorle.... celý článek
Cestování po stopách zlata není jen příležitostí vidět neobyčejná místa, ale také způsob, jak poznat historii, která po staletí formovala ekonomiky a přitahovala lidi snící o bohatství. Zlatá stezka vede napříč různými
AKTUALIZACE Začínající jezdci divokých vod a rekreační kajakáři se na dolní Kamenici svezou po ideální vodě. Dvojkové peřejky sice následují jedna za druhou, ale vždycky se mezi nimi najde pár desítek
Šumění lesa, který se pro svou nedotčenost dostal na prestižní seznam UNESCO. Skalní útvary i vodopády, které vás svou krásou oslní stejně jako zdejší bižuterie a sklo. Jizerské hory jsou po mnoha
CLIMBING GUIDE Roku 1920 to v Jizerských horách bylo jinak než dnes. Pohoří se jmenovalo Isergebirge, horolezectvím se zabývali rakouští Němci a k prvovýstupům se nabízela spousta logických směrů. Na Geierkopf (dnes známe
Při výběru lyžařského vybavení se většina lyžařů soustředí především na lyže a lyžařské boty. Lyžařské hůlky však hrají důležitou roli ve stabilitě, rytmu i celkovém komfortu na svahu. Jednou z častých otázek je,