V Dolomitech poslepu

V Dolomitech poslepu
SDÍLEJ:

Někdy na jaře tohoto roku v našich hlavách uzrál plán na třítýdenní lezecký výlet. Původním cílem mělo být Piz Badile a jeho vyhlášená žula. Jak šel ale čas a začali jsme zjišťovat podrobnosti, začala se vidina přelezu Cassinovy cesty ztrácet v mlze.

Jak na to

Aktéři: Honza Bourek (Oual) a Roman Ruský (slepej).

Nešlo ani tak o obtížnost cesty, jako o davy lezců, kteří by nás pravděpodobně musely oblézat.

Jsem totiž slepej a proto jsem i o něco pomalejší, než většina lezců (asi 6x). Navíc máme rádi klid a prázdnou stěnu. Po přehodnocení situace a nových možností se koordinátor Oual demokraticky rozhodl, že pojedeme do Dolomit.

Celá akce začala skalkařením na Peilsteinu. Alespoň se Oual po měsíci na Ťanšanu trochu rozleze. Po víkendu stráveném na příjemném vápenci s kamarády jsme se rozloučili a vydali se ve dvou do Itálie.

Na začátek jsem si vybrali málo známou cestu na Sasso di Bosconero. Masiv ležící jižně od Cortiny nabízí kromě jiných cest i hranu dlouhou 660 metrů s cestou za 4+ UIAA. Občasná zpestření s dobře pětkovým, ne-li těžším, lezením pak průvodce zatajil.

Prvním problémem bylo vybraný kopec vůbec najít. Naštěstí jsem s sebou měli i fotku stěny, která pomohla napravit omyl v průvodci. Záměna levé a pravé strany pak stála Ouala dvě hodiny pobíhání a porovnávání reality s obrázkem.

Já jsem se zatím rozhodl počkat na něj do setmění a pak zavolat horskou službu. Sice nevím, kam bych tehdy horskou poslal, protože jsem si stále nemohl zapamatovat název kopce, ale v batozích jsme měli jídla dost, abych alespoň já vydržel do zimy.

Naštěstí se nic z toho realizovat nemuselo, protože se Oual vrátil a dokonce s novým, správným směrem. Nástup, většinou nejproblematičtější část lezení, byl celkem v pohodě. Na nástupu jsme se ustrojili, nasadili nepříjemně těžké batohy a zakousli se do první délky.

Předpokládali jsme, že ve stěně strávíme tři až pět dní. Kromě materiálu, věcí na bivakování a jídla jsme vzali i nějakých třináct litrů vody. To není sice moc, ale kdo se s tím má tahat? Na prvním štandu začalo pršet a tak jsme na něm zůstali trčet 36 hodin. Byla to celkem pěkná police, asi metr široká, kde bylo místo akorát tak pro naše dva žďáráky. To byla středa.

V pátek ráno se počasí naštěstí umoudřilo a tak jsme mohli plni očekávání pokračovat vzhůru. Lezení probíhalo tak, že Oual tahal a já na druhým sbíral matroš. Na prvním jsem tedy vůbec nelezl. Přeci jen udělat kvalitní štand jen z vlastního jištění by bylo v mém podání asi ještě příliš riskantní.

Zhruba po sedmi délkách jsem se dostali k prvnímu nepříjemnému osmdesátimetrovému traverzu. Lámavá zasucená police byla asi nejhorším místem cesty. Zajistit šla jen sporadicky, takže jsem si trochu dobrodružství užil i já. Na jejím konci jsme na oplátku našli pěkné místo k dalšímu bivaku. Před spaním jsme natáhli ještě jednu délku do foroty a tím jsme ukončili čtrnáctihodinový pracovní den.

V sobotu v osm ráno jsme se plní elánu vrhli do zbytku cesty s tím, že ve tři odpoledne si už budeme užívat na vrcholu. To jsme se ovšem přepočítali (zde by se hodil mnohem expresivnější výraz).

Následovalo 21 hodin dřiny, při které elán mizel a mizel a mizel. Ve tři hodiny v noci se potvrdilo, že když si člověk myslí, že už nemůže, tak zvládne ještě aspoň třikrát tolik. Po dvou délkách, které byly tak za 5 až 6 s pěkným převískem a jednou erární skobou, jsem začínal být celkem utahaný.

Oproti průvodci přibývalo délek, které tu vůbec neměly být. Následující délka s krásným lezením tak za 4+ mě však vytrhla z letargie a na chvíli jsem si začal zase lezení užívat. Na štandu to na mě bylo asi hodně poznat, protože jsem celý rozjařený hulákal na Ouala, jaký je to nádherný lezení. Navíc když jsem k němu dolezl, oznámil mi, že jsme už asi jen 20 metrů od vrcholu.

To bylo asi pět ráno. Rozhodli jsme se, že si na dvě hodinky zdřímneme a že kolem oběda budeme u auta. To byl další velký omyl této akce. Peklo teprve čekalo. Sestup dvojkovým štěrkovištěm se nepříjemně prodlužoval. V takovém terénu jsem opravdu hodně pomalý. Pokaždé už to vypadalo, že jsme z nejhoršího venku, ale pak se před námi znovu objevovaly nové a nové nepříjemné úseky.

Na kraji suťáku kousek od nás spadala asi dvousetmetrová stěna. Ještě jsem si dělal srandu, že bych na sebe mohl něco urvat, když jsem se chytl menšího skalního bloku (poté co přes něj Oual přelezl) a ten se mi skutálel do náruče. Naštěstí se mi nic nestalo, i když jsem to pak musel dokazovat a vysvléct si kalhoty, abych lékaře výpravy ujistil, že pravá noha opravdu není rozdrcená.

Konečně jsme došli do sedla, kde jsme se mohli přestat jistit. Následoval další náš hluboký omyl (č.3). "Teď už je to fakt jenom kousek." Dvouhodinová procházka se ve stylu předchozích dní změnila v jedenáctihodinový maratón. Došli jsme k chatě, od které se odbočovalo k nástupu a po pěti dnech "viděli" první lidi. Tady jsem ale už opravdu nemohl.

V sedě jsem začal dělat nekontrolované pohyby, které Ouala dost znervózněly. Má za sebou přeci jen pět let medicíny, a tak mu to asi něco připomnělo :-). Po svačině jsem dostal nápad, že si vyzkouším, co vydržím, a že se zahrabu ještě kousek do dna, na kterém právě jsem. K autu už je to přeci jen kousek (hahaha).

Hrdě jsem odmítl myšlenku, že tu ještě do zítra přespíme a navrhl další sestup. Oual souhlasil. Napojili jsme se, najedli a dostali do sebe něco hroznového cukru. Pak to šlo chvíli docela dobře. Honzík popisoval cestu, abych o všechno nezakopával. Slyšet, že je tu se mnou a v pořádku, mi dodávalo sílu.

Tak uběhlo několik hodin. Pak najednou šťáva došla. Bohužel i Oualovi, který v tu chvíli nesl už prakticky veškerou výbavu (asi 35 kg). Přestal mluvit. Tím jsem se zavrtal do dna ještě hlouběji. Pak následovala díra v časoprostoru a najednou se ozvalo: "Romčo, jsme u auta, je to v pohodě."

Nijak jsem na to nezareagoval, spotřebovalo by to moc energie. Byly tři ráno. a tak jsme upadli do komatu. Vzbudili jsme se už někdy kolem desáté ráno a začali se těšit na další výlet, bohatší o poznání, že kratší sestupy budou mnohem výhodnější.

Při pozdějším zhodnocení se potvrdil předpoklad, že jsme asi 6x pomalejší, než předpokládá průvodce. Po krátké rehabilitaci u capuccina a zmrzliny v Arcu přišly už jen dva týdny pohodového sportovního lezení a nezákonného parkování.

SDÍLEJ:

Diskuse

Ochrana proti spamu. Napište prosím číslo dvacet-čtyři:

  • Captcha Image

Diskuze k článku

Celkem 0 příspěvků v diskuzi


4 horolezecké čtyřky na pravém břehu Bielatal

4 horolezecké čtyřky na pravém břehu Bielatal

Bielatal je doporučován jako cíl prvního lezení v Sasku. V minulém díle jsme zavítali na levý břeh potoku Biela, abychom našli pár cest pro méně výkonné a více bojácné lezce. Nyní pojďme dát dohromady... celý článek

Zbranek se dostal mezi funkcionářskou elitu na olympiádě v Paříži

Vzdělávání – cesta k horolezeckému úspěchu?

registrovat

Podívejte se na inspiraci k cestování po Evropě.
Hledáte si ubytování v ČR nebo na Slovensku? Doporučujeme chaty a chalupy k pronájmu za nejlepší ceny. I levné ubytování si najdete na portálu MegaUbytko.cz.
CHORVATSKO 2024 levné ubytování v apartmánech a pokojích po celém Jadranu bez provize cestovkám.







Nejčtenější články

České Švýcarsko AKTUÁLNĚ 2024

České Švýcarsko AKTUÁLNĚ 2024

Malé, ale důležité zprávy z české i německé strany hranice, z kraje pískovcových věží a vysokých skalních masivů, z Českého a Saského Švýcarska.
Akce horolezců a pracovníků národního parku Saské Švýcarsko

Akce horolezců a pracovníků národního parku Saské Švýcarsko

V mnoha lezeckých oblastech Saského Švýcarska se v současnosti leze ještě dříve než se horolezec dostane ke skalám. Přístupové cesty jsou mnohy blokovány padlými suchými stromy, které sežral kůrovec.
Alter Weg na Herkulesstein - krásně ukrytá dvojka na významnou věž v Bielatalu

Alter Weg na Herkulesstein - krásně ukrytá dvojka na významnou věž v Bielatalu

CLIMBING GUIDE Na pískovcové skály vede jen málo lehkých, bezpečných a hezkých výstupů. Horolezci jsou za každou takovou cestu vděční. V Bielatal kousek za německou hranicí, se jedna taková skrývá uvnitř obrovského
Pit Schubert je v metodickém nebi

Pit Schubert je v metodickém nebi

Významný německý horolezec Pit Schubert, kterého znají všichni evropští lezci jako nedostižného bezpečnostního metodika, odešel do nebe. Zemřel v požehnaném věku 88 let.
Dolomity a Julské Alpy 2024

Dolomity a Julské Alpy 2024

TRIGLAV Přinášíme aktuální zprávy z Dolomit - Trentina a Jižního Tyrolska. Doplňujeme je o novinky z italských i slovinských Julských Alp.

Kalendář akcí Zobrazit všechny akce

AKCE KDE INFO KDY ČAS
Banální situace, fatální následky - přednáška Praha, Městská knihovna Prevence úrazů páteře 3.4. 17:00
Hannibal - sněhové divadlo Rakousko, Sölden 5.4.
Myslivost a příroda - veletrh Kroměříž, Výstaviště 6.-7.4. 6.4.
Kamarád ze skal - film Turnov, Muzeum Českého ráje 6.4. 20:00
Vars - konec lyžování Francie, Vars 7.4.
Silva Regina - veletrh Brno, Výstaviště 7.-11.4. Myslivost a lesnictví 7.4.
ILTM - veletrh luxusního cestování Jižní Afrika, Cape Town 7.-9.4. 7.4.
Slovakiatour - veletrh Bratislava, Incheba 11.-14.4. 11.4.
Regiony České republiky - veletrh Lysá nad Labem 11.-14.4. 11.4.
Valná hromada ČHS Praha 13.4.

Diskuse

ehcbuoju glucophage pills, 29.3.2024 13:13, 117 příspěvků
čd-ariva Pišišvor, 29.3.2024 11:12, 1 příspěvek
strašná rychlost Skiák, 26.3.2024 17:25, 1 příspěvek
INU Horydoly - Andrea Černá, 25.3.2024 13:57, 2 příspěvky
INU Honza, 25.3.2024 13:26, 2 příspěvky
Nebudeme přece poukazovat... Michael Beranek, 25.3.2024 9:42, 5 příspěvků
INU Pišišvor, 24.3.2024 23:21, 2 příspěvky
INU Honza, 23.3.2024 20:40, 2 příspěvky
INU Honza, 23.3.2024 16:35, 5 příspěvků
re kladivo, 23.3.2024 14:08, 2 příspěvky

Fórum Zobrazit všechny příspěvky

Re: Karel IV. Horydoly , 28.3.2024 15:06
Re: Karel IV. Kuba Turek, 28.3.2024 14:46
Re: Karel IV. Horydoly Open, 28.3.2024 14:45
Re: Karel IV. Kuba Turek, 28.3.2024 14:42
Re: Karel IV. Horydoly Open, 28.3.2024 14:40
Re: Karel IV. Kuba Turek, 28.3.2024 14:37
Re: Karel IV. Horydoly Open, 28.3.2024 14:36
Re: Karel IV. Kuba Turek, 28.3.2024 14:35