Mé zásadové postoje mohou Lucce ublížit

Libor Hroza starší je horolezcem tradičního ražení. Nade vše miluje Vysoké Tatry a stále sní o sólovém zimním přechodu hlavního hřebene. Má za sebou severní stěnu Eigeru.

Provozuje největší tuzemské Lezecké centrum v Praze - Holešovicích. Zároveň trénuje dceru Lucii v lezení na umělé stěně, boulderingu, rychlolezení a závodním drytoolingu.

Synu Liborovi je nápomocný radami v závodech na rychlost. (Podívejte se na Facebook Libora mladšího.)

Už víš, jestli budou Lucie s Liborem reprezentovat?

Lucka měla mít spolu s Adamem Ondrou a Tomášem Mrázkem nominaci jistou díky svým loňským výsledkům. Minulý předseda závodní komise Českého horolezeckého svazu Jindra Pražák to slíbil.

Mluvíš v podmiňovacím způsobu. Není tedy jisté, že naše nejlepší žena bude závodit?

Dokud tady bude Simona Rajfová, trenérka krasobruslení a matka závodnice v lezení Silvy, bude všechno na levačku. Když Jindra Pražák odstoupil z vedení závodní komise, jeho nástupnicí se stala ona. Já ji znám už z dřívějška, kdy naše rodina závodila s Rajfovými. Nikdy to nebyla čistá hra. Nominační pravidla a dokonce ani pravidla pro závodění nebyla pod její taktovkou nikdy jasná a průhledná. Důvodem bylo, aby byla neprůhledná a mohla se pro její dceru Silvu ohýbat, jak se jí to hodilo. Protestoval jsem proti tomu spoustu let, ale nic se nezměnilo.

Silva přece nemůže udělat dobrý výsledek na světovém poháru, natož pak na mistrovství světa. Tomu by ani maminka nepomohla...

To všichni víme.

Tak proč by něco Simona Rajfová ovlivňovala?

Lezecký rybníček je v Česku strašně malý. Když soupeř či soupeřka někam nejedou, nebo udělají špatný výsledek, jsou to body pro mě... Takhle spousta lidí přemýšlí. Nejde jim o jejich lepší výkon, ale o horší výkony ostatních.

Proč to vidíš tak černě? V tak malém sportu, jako je lezení na umělých stěnách, přece nejde o velké peníze.

Jde nejen o sponzory. Důležitější jsou někdy zhrzené a jindy nereálné ambice rodičů, kteří často sami lezou, ale především chtějí své děti dostat tam, kam se sami nedostali. To je daleko silnější motiv než peníze a pro něj se udělá mnoho špinavostí.

Vraťme se k nominaci na letošní Mistrovství světa v Xining.

Lucie zaměřila svůj trening jenom na toto mistrovství. Dělá proto maximum. Přeju jí, aby tam zalezla co nejlíp. Jsem si ale vědom, že nemusí všechno vyjít. Je to jenom sport. Ale přijde mi nefér, že napřed je její nominace jasná a po nástupu nové předsedkyně závodní komise se to změní. To se pak nedá profesionálně trénovat.

Jak se to projevuje?

Lucka je teď už nějakou dobu v Arcu a jenom trénuje. (Pozn.red.: Během rozhovoru volala Lucie Hrozová z Itálie svému otci, který ji trénuje, a krátce spolu konzultovali tréningovou taktiku.) Když se průběžně dozvídá, že možná nikam nepojede, nebo že má jet do Polska a Itálie a něco tam odzávodit, tak jí to nepřidá. Přitom je to vítězka všech čtyř českých lezeckých pohárů a je trojnásobná mistryně České republiky. Pouze v boulderingu jí bedna utekla. Na Mistrovství Evropy byla čtvrtá, což je druhý nejlepší výsledek české ženy v historii.

Tak by vyhrála další závody a mohla by v klidu odjet na mistrovství světa.

To nejde. Z plného tréningu nemůžeš podávat špičkové výkony. Potřebuješ také klidovou fázi, odpočinek, musíš počítat s výbušnou i dlouhodobou sílou a tak dále. To ví každý závodník a především trenér.

Tak to asi ví i šéfka závodního lezení...

...samozřejmě Simona Rajfová není hloupá. Jenom je to intrikánka. Český horolezecký svaz jejími ústy Lucce sdělil 15. dubna, že se musí zúčastnit nominačních závodů, které měly uzávěrku 11. a 15. dubna a konaly se 17. a 24. dubna. Nešlo se na ně ani včas přihlásit, ale hlavně v nich zalézt dobrý výsledek.

Co se proti tomu dá dělat?

Právě že asi nic! To mě deprimuje. Furt to samý už kolik let. Mě už to nebaví, ale zároveň vím, že bych proti tomu měl bojovat. Každý sport má normální nominační kritéria, třeba jak rychle běháš, nebo jestli vyhraješ nějaké turnaje. Všichni to vědí předem a každý se podle toho zařídí. Buď je závodník dobrý a na mistrovství jede, nebo ho vystřídá někdo jiný. Vidím to třeba na klukovi, který s Luckou chodí. Je to veslař. Kdyby nemakal, nikdy by to nikam nedotáhl. V lezení je to ovšem trochu jinak.

Kariéra závodníků a zejména žen je ve většině sportů velmi krátká. Neobáváš se, že Lucii svými zásadovými postoji ublížíš v očích funkcionářů a oni jí pak budou házet klacky pod nohy?

První věc, kterou jsem po zjištění letošního bordelu udělal, bylo odevzdání průkazky. Už nejsem členem Českého horolezeckého svazu. Zároveň mě samozřejmě velmi trápí, že Lucce mohu ublížit v její lezecké kariéře.