Když Sasové porazili Slovany a Boleslav raději zavraždil Václava

Eduard Štorch (1878-1956) byl nejen spisovatel, ale také učitel, archeolog a skaut s celoživotní přezdívkou Sachem.

Jeho nejznámější romány, které se čtou dosud, jsou Lovci mamutů (odehrává se ve starší době kamenné v Libni), Osada Havranů (na Kunratickém potoce v mladší době kamenné), Minehava (v Doksech a Mladé Boleslavi v mladší době kamenné), Hrdina Nik (v Sámově říši vítězí Slované nad Avary a Franky do roku 631) a také Meč proti meči (sasko-slovansko-maďarské války v Polabí po roce 929).

Kupte si další knihy Eduarda Štorcha v knihkupectví Kosmas.

Román Meč proti meči připravil Eduard Štorch k vydání roku 1940, ale nacistické úřady ho zabavily. První vydání tedy vyšlo až po válce roku 1946. Zatím poslední vydání je z roku 2001. Ukázky v tomto článku jsou z 1. vydání, které vyšlo tehdy ještě v soukromém vydavatelství Toužimský a Moravec, Praha. Malbu na obálku dodal Zdeněk Burian, perokesby uvnitř knihy nakreslil Jiří Wowk.

Z dnešního pohledu jsou samozřejmě 80 let staré popisy středověkých událostí i běžného života poněkud úsměvné. Milovníci historie jistě najdou chybu na téměř každé stránce, ale to neubírá nic na čtivosti Štorchova textu. V základních věcech se spisovatel ovšem nemýlil.

Text se dá číst několika způsoby. Jako chlapecký román plný jednoduchého dobrodružství, odvahy, fyzické síly a lásky. Nebo jako oddechové čtivo pro dospělé, nad kterým není nutno příliš přemýšlet. Nás zajímají především historické a topografické aspekty.

Děj se odehrává na místech, které známe dodnes, a s osobami, o kterých jsme se učili v dějepise. Tady jsou nejdůležitější: 

Magdeburg - město na dolním Labi se rozkládalo na západním břehu nad velmi důležitým brodem. Roku 919 jej nechal opevnit východofrancký král Jindřich I. Ptáčník. Stalo se opěrným bodem Sasů pro obranu i výboje vůči Slovanům na východním břehu Labe a vůči Maďarům z jihu. Roku 929 zde ženil syna Otu I. Velikého s anglickou princeznou Editou a město jim věnoval. Roku 962 zde byl Ota I. Veliký s druhou manželkou Adelheid Burgunskou korunován za císaře říše římské. Když roku 973 zemřel tento zakladatel Otonské dynastie, byl pohřben v Magdeburském dómu vedle své první ženy.

Braniboří - dnešní město Brandenburg and der Havel, dříve jmenované Brena, založili uprostřed močálů řeky Havel jako mohutné hradiště někdy v 8. století Polabští Slované, mocný kmen Luticů. Přesněji jejich část Havolané neboli Stodorané. Roku 929 ho dobyl Jindřich I. Ptáčník, ale v saských rukou zůstalo jen do roku 983, kdy propuklo mohutné slovanské povstání. Slovanům patřilo do roku 1150, kdy zemřel poslední polabský kníže Přibyslav. Území bylo dobyto během křížové výpravy Albrechta I. Medvěda z rodu Askánců. Albrechta i s císařem Lotharem III. porazil a zajal v bitvě u Chlumce nedaleko Ústí nad Labem roku 1126 český kníže Soběslav I. Byl tak prozíravý, že je propustil a stali se spojenci. Od té doby byl český vládce vždy mezi voliteli německého vládce.

Špandava - Spandau, dnešní předměstí Berlína, bylo slovanské hradiště z 10. století na soutoku významných řek Havel (Havola) a Spree (Spréva). Když město dobyl Albrecht I. Medvěd, vybudoval nový kamenný hrad. Ve městě byla věznice s prominentními nacistickými vězni z Norimberského procesu. Když zemřel poslední z nich Rudolf Hess, byla zbourána.

Pražský hrad - kultovní pahorek Žiži, kde se scházeli velmoži k volbě svého knížete, opevnil Spytihněv I. jako hradiště. Město Praha pod ním sloužilo jako překladiště otroků, které Češi lovili severně a východně od svého území a prodávali Arabům na Pyrenejský poloostrov a Peršanům do Malé Asie. Spytihněvův synovec svatý Václav se ovšem zamotal do evropských mocenských her tak, že nevěděl kudy kam. Bavoři ztráceli vliv a síla se přesunula k Sasům, Češi si ale pořád chtěli vyskakovat, protože bohatli. Saský král Jindřich I. Ptáčník proto spolu s bavorským Arnulfem dobyl Pražský hrad. Daně z míru byly přesměrovány z Bavorska do Saska a patronem země České stal saský patron svatý Vít.

Boleslav - dnešní Stará Boleslav na významném labském brodu byla opevněna za Spytihněva I. po roce 900. Byl to strýc svatého Václava a Boleslava Ukrutného, který takto opevnil přemyslovskou doménu, neboli střední Čechy do vzdálenosti tří desítek kilometrů od Prahy. Možná už Boleslav Ukrutný nahradil dřevěnou palisádu kamennou hradbou zděnou na maltu, nejstarší v českých zemích. Takové opevnění neměl v té době ani Pražský hrad. Zde byl roku 929 nebo 935 zavražděn svatý Václav.

Nutno dodat, že Eduard Štorch má ve své knížce Meč proti meči svatého Václava za slabocha a poněkud okrajovou postavičku dějinného pohybu. Fandí jeho vrahu Boleslavovi Ukrutnému a chválí ho za dobrou správu země. Nepřímo z románu vyplývá, že Boleslav bratrovraždu musel zařídit ve prospěch Čech.

 Oldies but Goldies

Horolezecká beletrie: 6 - 5 - 4 - 3 - 2 - 1

Zobrazit místo Turistika na větší mapě