Chýnovská jeskyně u Tábora

Veškerá historie i se svými pohromami se jí vyhýbala až do roku 1863.

Rytíř v lomu

Snad čert tomu chtěl, že v malém selském lomu tenkrát pracoval jistý pan Rytíř. Ale byl to rytíř jenom jménem, v jeho pracovní náplni bylo ohánět se v lomu kladivem až do úmoru.

Zřejmě ho jeho práce dost bavila, protože když mu jednou upadlo kladivo do nějaké škvíry ve skalách, vrhl se za ním. Když nebyla úspěšná jeho ruka šmátralka, byl nucen procpat postupně do pukliny celé tělo.

Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že se úzká štěrbina rozšiřuje a míří dál do nitra země. Celý zkoprnělý objevil svého času největší jeskyni na území Čech. Na kladivo si už ani nevzpomněl.

Nejeden primát

Nezůstalo u jediného primátu. Agilní Jihočeši se hned pustili do práce. Tesali schody, instalovali zábradlí a i jinak zvelebovali útroby své rodné hroudy.

Už pět let po objevení se Chýnovská jeskyně stala první veřejně přístupnou jeskyní na území dnešní České republiky. Po původních kamenných schodištích se můžete projít ještě dnes. Schodů jsou téměř čtyři stovky. S jejich pomocí zdoláte celkové převýšení 42 metrů.

Kromě vzduchu o značné humiditě a celoročně stálé teplotě 8 °C na vás dýchne i kus historie a ještě mnohem více romantiky.

Jako žádná druhá

Jedinečnost Chýnovské jeskyně spočívá paradoxně hlavně v tom, že něco oproti jiným jeskyním nemá. Chystáte-li se na turistickou prohlídku podzemních prostor, automaticky očekáváte záplavu stalagmitů, stalaktitů a že pro samý stalagnát nebude ani kam dát hnát.

Toto vám v Chýnově nenabídnou. Jeskyně totiž vznikla v obrovském mramorovém bloku. Mramor je sice také vápenec, leč krystalický. Ve vodě se rozpouští jen velmi nerad, čili téměř vůbec.

Zatímco v jiných jeskyních si prameny podzemní vody hrají s vápenci na Jánošíka – tuhle vezmou, támhle dají, krápníky nám udělají, tady se voda nadřela mnohem více. Kutala na každé prasklince, kterou v mramorovém monolitu objevila, a proudila, obrušovala, vymílala.

Čím Chýnovská jeskyně určitě vyniká nad všechny ostatní, je barevnost a ladnost křivek. Vrstvy příměsemi rozličně zabarvených mramorů střídají vrstvy amfibolitů (je tam spoustu křemíku a chemické vzorce delší než užovka stromová).

Jak si voda postupně probrušovala cestu, šlo jí to v některých vrstvách lépe, v jiných doslova narazila a nechala vzniknout nádherným kruhovým útvarům, které geologové zovou oka. Bílá, žlutá, hnědá, červená oka v nejrůznějších odstínech na vás budou mžourat zpoza nejednoho rohu.

S čím si vědci dodnes tak trochu nevědí rady, jsou hrnky. Jedná se o výrazné prohlubně ve stejnorodém materiálu a na svědomí je zřejmě má voda. Jak a proč na určitých malých místech vířila jak pominutá, aniž by obrousila také okolní materiál, zůstává záhadou.

Možná se podaří odhalit tajemství právě vám, až budete fascinovaně zaklánět hlavy a pozorovat Žižkovu střelbu na stropě jedné z chodeb.

Kaple svatého Vojtěcha

V polovině prohlídky, na místě, kde první objevitelé a průzkumníci po sobě zanechali kříž, vám průvodci přichystali malé překvapení. My prozradíme jen tolik, že kříž byl původně dřevěný a umístili jej tam už v roce 1863. O třicet pět let později bylo dřevo nahrazeno trvanlivějším materiálem a železný kříž z roku 1898 můžete v Kapli svatého Vojtěcha vidět dodnes.

Určitě vám neuniknou ani vandalské nápisy na stěnách této kaple. Vězte, že právě první objevitelé měli neodolatelnou touhu se takto připomínat i dalším generacím.

Ke svým jménům neopomněli připojit také letopočet, stejně jako to dělají i dnešní vandalové. Ale tenkrát se to ještě tak nebralo. A jste-li navíc profesor nebo c. a k. úředník, projde vám leccos. Na jejich obhajobu je nutno říci, že k tvorbě svých autogramů použili stoprocentní přírodní materiál. Kresby ohořelým klackem drží krásně dodnes.

Voda na počátku i na konci

Až sestoupíte do nejnižšího bodu jeskyně, budete 51 metrů pod zemským povrchem (přibližně výška třináctipatrového domu). Tady narazíte na hladinu podzemní říčky s nejčistší a nejprůzračnější vodou, jakou jste kdy viděli. Před turisty, kteří do takových míst rádi házejí drobné mince nejrůznějších měn nebo alespoň plivou, je chráněna pyramidou z tlustého odolného skla. A je to tak dobře, protože tutéž vodu o několik kilometrů dále pijí obyvatelé městečka Chýnov.

Jako každá správná jeskyně má i Chýnovská řadu tajemství. Dodnes se nepodařilo zjistit, odkud a z jakých zdrojů sem voda vlastně přitéká. Také místo, kde voda vyvěrá na povrch, si jeskyně střežila až do roku 1962. Tehdy ji přelstili výzkumníci se spoustou barviva, které v jeskyni do vody nasypali, a pak už jen v okolí sledovali, odkud jim ta limonáda vyteče.

Velká a krásná Chýnovská jeskyně nabízí hodně přes kilometr chodeb. Laické veřejnosti je však zpřístupněno jen 220 metrů. V prostorách mimo návštěvní okruh stále řádí speleologové a speleo-potápěči. Díky nim byly v 80. a 90. letech minulého století objeveny další rozsáhlé prostory, které jsou bohužel trvale zatopené.

Potápěči tam prý objevili i unikátní drúzy křemene a dalších minerálů. Nám laikům připadají jako chaotická změť srostlých krystalů.

Prohnaní netopýři

Jeskyni si neoblíbili pouze turisté a speleologové. Co by to bylo za jeskyni, kdyby se nemohla pochlubit v ultrazvuku švitořícími netopýry? Je prý zimním domovem hned devíti druhů. Kromě jiných také netopýrů velkých, ušatých, vodních, večerních, černých, velkouchých či vousatých.

Dlouhovlasé slečny mohou odhodit své neoprávněné obavy – chytří netopýři se příliš nezdržují v turistické části jeskynního komplexu. Mezi ty nejchytřejší druhy patří netopýr řasnatý. To proto, že si tady udělal největší přirozené zimoviště v Evropě a přidal tak, možná nevědomky, Chýnovské jeskyni další primát.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

Jeskyně na HORYDOLY

Hromasovy tipy na zajímavé jeskyně

Výlet na Macochu a do krasových jeskyní

Loupežnická jeskyně u Labe

Stanišovská jeskyně je přístupná

Chýnovská jeskyně

Koněpruské jeskyně a Zlatý kůň

Poslední slanění od Kříže

Barrandova jeskyně

Jeskyně Monte Conca

Zbrašovské jeskyně

Krásy podzemí v Belianské jeskyni

Lisková jaskyňa v hoře Mních

Bozkovské jeskyně vyhlodala voda v Dolomitu

Jeskyně není totéž co skála

V jeskyni pravěkých symbolů

Do které jeskyně mohou vozíčkáři