Mlynická a Furkotská dolina

Mlynická dolina je příkladem ledovcového údolí na jižní straně Vysokých Tater. V jejím ústí je velké Štrbské pleso a v horní části několik menších ples. Jimi protéká Mlynický potok, který se pod horami zvětšuje na říčku Mlynica, která se nakone vlévá do řeky Poprad. Jméno dostala dolina podle mlýnů pod Štrbským plesem.

Dolina měří 6 kilometrů a stoupá do nadmořské výšky přes 2200 metrů. Celou Mlynskou dolinou prochází žlutá turistická značka, překonává Bystré sedlo a sestupuje Furkotskou dolinou.

Mlynickou dolinou nahoru

Turistická trasa začíná na Štrbském plese (Tatranská železnice, bus, placená parkoviště) u Koliby (1347 m). Projdeme mezi hotely, po levé ruce necháme skiareál Štrbské pleso a skokanské můstky, jdeme širokou pohodlnou cestou skrz les, potom kosodřevinou a limbovými háji.

Po hodině dorazíme k vodopádu Skok, jehož vody se řítí z 25 metrů vysokého skalního prahu. Je to nejvodnatější vodopád ve Vysokých Tatrách. Obcházíme ho po hladkých kamenných plotnách, na závěr s pomocí instalovaného řetězu. Za horizontem se vyloupne Pleso nad Skokom (1801 m). Odtud vidíme všechny dominanty Mlynické doliny.

Na západě stojí masivní skalní hradba Solisko s vrcholy Predné (2093 m), Štrbské (2301 m) a Velké Solisko (2412 m).  Na východě Solisku dělá společnost Satan (2421 m) a Baštový hřeben s vrcholy Predná Bašta (2373 m), Malá Bašta (2287 m) a Patria (2203 m) pod Satanem a Diablovina, Zadná Bašta (2379 m) a Capie veže (2310 m) nad Satanem. Dolinu nahoře uzavírají Hlinská veža (2340 m), Štrbský štít (2381 m) a Hrubý vrch (2428 m).  

Následuje další výšvih a stojíme na moréně, která nadržuje vodu pro Nižné Kozie pleso (1942 m). Jsme tu za dvě hodiny ze Štrbského plesa. Ve skalách vpravo nad námi mimo turistickou cestu je Vyšné Kozie pleso.

Vystoupáme přes další morénu k Capiemu plesu (2075 m). Leskne se v hlubokém suťovém karu Capí kotol pod Hrubým vrchem, Hlinskou veží a Štrbským štítem. Cap je kozel od kamzíka, kterých žije v Mlyniské dolině velké množství. Capie pleso je největší pleso celé Mlynické doliny, ale nemá žádný viditelný přítok ani odtok. Proto v něm výška hladiny značně kolísá a tím pádem se mění i jeho rozloha a tvar. Tři ostrůvky se často mění na poloostrov.

Nad Capím plesem, už mimo turistickou značku  je poslední nejvyšší Okrúhle pleso (2105 m).  Kvůli své nadmořské výšce bývá dlouhé měsíce ukryté pod ledem a v některých letech nerozmrzne po celý rok.

Bystré sedlo a Bystrá lávka

Z Capího kotle strmě stoupáme a na závěr lezeme po řetězech do Bystrého sedla (2314). Značená cestička nás nakonec vyvede na Bystrou lávku trochu vedle sedla mezi Bystrými vežičkami a Bystrými hrby, protože původní trasa byla před pár lety přeložena kvůli značné erozi. Z Bystrého sedla (dříve Lorenzova) jsou nádherné výhledy na Štrbský štít, Baštový hřeben, Solisko, Kriváň (2494 m), Okrúhle, Capie a Wahlenbergovo pleso.

Bystrá lávka prolamuje Soliskový hřeben nedaleko vrcholu Furkotského štítu (2405 m). Přecházíme tudy spolu se žlutou turistickou značkou do Furkotské doliny. Bystrý znamená v místním nářečí příkrý či strmý. Furkotská dolina je pojmenovaná podle potoka, který v nářečí furkoce, neboli žbluňká a šplouchá.

Furkotskou dolinou sestupujeme

Scházíme strmě, ale bez potíží, po suti k Vyšnému Wahlenbergovu plesu (2157 m), pojmenované po švédském přírodovědci. O něco níže leží sesterské Nižné Wahlenbergovo pleso. Zastavme se u geobotanika Görana Wahlenberga, protože to bylo velmi důležité jméno v historii Vysokých Tater. Roky 1813 z pověření švédské Královské akademie věd přijel do Kežmarku zkoumat tatranskou flóru. Porovnával laponskou vegetaci s karpatskou, změřil výšku mnoha štítů, nakreslil první vrstevnicovou mapu Vysokých Tater, spolu s kežmarským botanikem Tomášem Maukschem napsal knihu Flora Carpatorum Principalium (Karpatská flóra). Wahlenberg botanizoval v Doline Siedmych prameňov, ve Furkotskej doline, vystoupil na Kriváň a Lomnický štít. Ve Švédsku si ho považují nejen jako vynikajícího botanika, ale i za zakladatele homeopatie a také turistiky.

Na cestě pod Wahlenbergovými plesy se otevírají výhledy na rozsochu Ostré. Nejvýznamnější vrcholy v ní jsou Liptovská veža (2268 m), Ostrá veža (2192 m) a Sedielková kopa (2062 m).

Po dvou hodinách sestupu z Bystrého sedla se musíme rozhodnout, jak dál. Pokud nemáme čas, nebo nás bolí nohy, odbočíme po modré značce k chatě Pod Soliskom (1840 m) a svezeme se ke Štrbskému plesu lanovkou.

Zajímavější trasa vede stále po žluté a provede nás celou Furkotskou dolinou až na konec, kde se napojíme na červeně značenou Tatranskou Magistrálu a po ní dorazíme ke Štrbskému plesu. Procházíme souvislým pásmem kosodřeviny, občas promíchané limbou, stejně jako na začátku naší túry v dolní části Mlynické doliny. Celkový čas celé túry bez zastávek je necelých sedm hodin.

Hotel Kempinski Vysoké Tatry.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

Ledovce ve Vysokých Tatrách

Údolí ve Vysokých Tatrách mají tvar jako vysoustružený do tvaru toboganu, neboli písmene U, jak jimi pomalu, ale vytrvale po dva miliony let stékaly ledovce a obrušovaly skálu. Skalní štíty z pevné žuly jsou mrazem a ledem vylámané do ostrých hřebenů. 

Nejdelší tatranské ledovce dosáhly délky přes deset kilometrů a tloušťky tři sta metrů. Největší ledovec stékal Bielovodskou dolinou, měřil 14 km a silný byl  330 m. Jediným dnešním pozůstatkem je celoroční firnovisko zasypané kamennou sutí v Měděné dolince.

V údolích dodnes vidíme čelní morény a kary, na jejichž dnech zůstávají jezírka, v Tatrách zvaná plesa. Ledovec tady hrnul kamení, a když roztál, zůstal po něm materiál jako přírodní hráze, za kterými stojí voda v plesech. Je vidět, že doba ledová není zase až tak vzdálená, protože některá plesa mizí před našima očima i během jednoho lidského života. Buď zarůstají vegetací, protože se v Tatrách stále otepluje a to rostlinám svědčí, nebo je postupně zasypává suť opadávající z okolních štítů, kterou snáší v zimě sníh a v létě potoky.

Pliocén (před 5 až 2 miliony let) byl geologicky i biologicky nejvýznamnější dobou pro Vysoké Tatry. Nízká hornatina je obrovskými zemskými silami postupně vyzvednutá do velehorských výšek díky alpinskému vrásnění. V teplých lesostepích pod horami v dnešním Polsku i na Slovensku žijí lvi, sloni a antilopy. V té době gigantický vodopád prolamuje Gibraltarskou úžinu a zaplavuje vodou z nově vzniklého Atlantiku dočasně vyschlé Středozemní moře. Z moře v Beringově úžině se vynořuje suchá šíje umožňující migraci zvířat, rostlin a našich předků mezi Severní Amerikou, Evropou a potažmo Asii.

Koncem pliocénu se v Tatrách pomalu ochlazuje. Nenápadně přichází První doba ledová (před 1,8 miliony let). Stromy zakrsávají, louky jsou podmáčené, okolí zaledněných hor je vysušené a prašné.

Souvislý kontinentální ledovec o tloušťce dva a půl kilometru se rozšiřuje ze Skandinávie, Skotska a od Uralu na úroveň Berlína a k řece Visla. Jeho jednotlivé splazy dosahují až na severní úbočí Tater. Ve Vysokých a Západních Tatrách se tvoří samostatné ledovce.

To se během kvartéru (čtvrtohor) stalo už pětkrát. Před poslední dobou ledovou zarůstají kraj pod Tatrami husté lesy. Poprvé se tu objevuje neandrtálec. Poslední doba ledová (před 70 000 lety) přivádí ze severu do tatranských kotlin strašlivá monstra zvířecí říše - jeskynní medvědy, srstnaté nosorožce a mamuty. Jim se dokáže postavit málokdo. Boj o život s nimi nakonec vyhrávají neandrtálci a homo sapiens. Když skončí poslední doba ledová (před 10 000 lety), mizí z krajiny pod Tatrami všechna velká zvířata. Pomalu odcházejí z hor také ledovce.