Dobré ráno! Nad Prahou vychází sluneční kotouč. Z temnoty se vynořují proslulé věže, kostely a středověké uličky. Poslední se zaleskne Vltava. Scházíme od Hradu dolů na Malou Stranu. Vybrat si můžeme Staré nebo Nové Zámecké schody.
Zámecké schody (nebo též Nové Zámecké schody) svým názvem matou. Vedou totiž po trase nejstarší cesty, kterou se chodilo nebo jezdilo na koních od vltavského brodu k Hradu, neboli z Malé Strany na Hradčany. Je to sice jedna z nejstarších komunikací v Pražské kotlině, ale doposud je jasně viditelná.
Prastarý brod přes Vltavu je stále vidět
Nejméně dva tisíce let, možná i déle, se přicházelo ze Staroměstského náměstí k Rudolfinu (tato část cesty je dnes ukrytá několik metrů hluboko pod středověkými i novověkými navážkami). Tady Vltava přetéká přes skalní práh, kde se voda rozlila do šířky a po pevném a mělkém dně vedl pohodlný brod. V současnosti je kvůli nadržení Helmovského jezu u Štvanice hluboko pod hladinou.
Ale teď pozor! Šikmo na druhé straně Vltava spadá ulice Cihelna až k vodě. Důchodci a děti tady krmí labutě. Parníky si drží odstup od břehu, protože je tu mělko. Tady se překonával prastarý brod a vycházelo se nebo vyjíždělo na suchou zem. Že jsme na jediném kousíčku neregulovaného břehu v Praze, dokázala historická povodeň roku 2002, protože právě tudy si okamžitě našla cestu do starého koryta, které se točilo doleva ke Klárovu a nazpátek se vracelo až pod strmými svahy Letné.
Nové Zámecké schody
U restaurace Hergetova cihelna se nám prastará komunikace zase na chvíli ztratí. Může za to Albrecht z Valdštejna, který skoupil dvě desítky domů, nechal je zbourat a na jejich místě postavil Valdštejnský palác a zřídil velkou Valdštejnskou zahradu. Se starou zástavbou zmizela i cesta na Hrad. Objevíme ji až zase na Malostranském náměstí. Okolo hospody u Brabanta strmě stoupá Thunovskou ulicí a na jejím konci se přemění na široké Nové Zámecké schody. Tudy vedla jediná cesta od Vltavy na Hrad ještě za Karla IV. Tady někde bývala brána do Hradu, která ovšem při mnoha přestavbách zanikla.
Dnes se vychází na hradní rampu. Od dob Marie Terezie tam stojí 1. hradní brána, kterou střeží Giganti a vojáci Hradní stráže. Od našich dob na zdejší hemžení lidstva shlíží Tomáš Garrigue Masaryk, k jehož nohám kladou květiny Rusové v domnění, že se klaní svému rudému řezníkovi Leninovi.
Zámecké schody překonávají převýšení 37 metrů a mají 208 kamenných stupňů.
Novější cesta na Hrad vedle od brodu přes Vltavu vlhkým terénem na Klárov a odtud směřovala šikmo doleva na kopec se starobylým jménem Opyš (starší se ho učili jako vyjmenované slovo). Tento výraz označuje geomorfologický útvar - úzký terénní hřbet klesající z vršku do údolí. Dnes je tím míněno místo pod Černou věží u vstupu do Pražského hradu z východu.
Důvodem vybudování nové cesty v 16. století po dnešních Starých Zámeckých schodech bylo asi zjednodušení pro těžké vozy. Na Hrad bylo potřeba dovážet nejen osazenstvo na koních, pěšky, případně na nosítkách, ale také velké zásoby, palivo a další nezbytnosti rozrůstajícího se dvora.
Staré Zámecké schody mají 121 kamenných stupňů.
Po Starých Zámeckých schodech
Poslechněte si píseň Karla Hašlera v podání Waldemara Matušky. Hašler byl známý český předválečný herec, zpěvák a hlavně skladatel zlidovělých písní. Ironií osudu je, že ač byl milován českým národem, otevřeně sympatizoval s fašismem, přesto po okupaci zpíval české písničky, zřejmě ho udal některý umělecky méně nadaný kolega, skončil proto v koncentračním táboře Mauthausen a nakonec tam byl umučen k smrti nacisty - svými soudruhy ve víře.
Karel Hašler má pomník na Starých Zámeckých schodech. Waldemar Matuška ovšem zpívá na Nových Zámeckých schodech.
Text a hudba: Karel Hašler
Po starých zámeckých schodech, po schodech z kamene každý večer panna chodí, za ruku se s hochem vodí, srdce má zmámené.
Srdce má zmámené láskou, srdce své z mramoru, měsíček když večer vchází, pan Alois ji doprovází po schodech nahoru.
Po schodech vzhůru ji vodí do Zlaté uličky, a tam v domku malovaném, blátem, hlínou slepovaném, dává jí hubičky.
Chystáte se na víkendový výlet k jezeru? Chcete si užít výlet po lehčích turistických stezkách? Nebo možná jen hledáte pohodlnou obuv pro každodenní nošení ve městě, ale nejvíce se vám líbí... celý článek
V Jílovém u Prahy se těžilo zlato dva tisíce let. Za tu dobu vyrvali lidé ze skal asi jedenáct tun žlutého blýskavého kovu. To je kovová kostka o hraně pouhých tři čtvrtě metru.
Kdo ještě nemá ani jednu jabloň, měl by si ji co nejdříve pořídit. Ne nadarmo se říká, že jedno jablko denně je zárukou zdraví a vitality. Jablka jsou ovoce s lahodnou chutí
Symbol země galského kohouta Tour Eiffel nebyla vynalezena ani navržena Gustavem Eiffelem, po němž je pojmenována, nýbrž ji zkonstruoval excelentní německo-švýcarský inženýr Maurice Koechlin.
Zákaznický servis by měl tvořit integrální součást strategie každé značky. Dokonce ani ta nejlepší nabídka není úplná, pokud nezahrnuje model obsluhy. Právě na dobrém pocitu zákazníka do značné míry závisí
Sportovní hodiny má na ruce téměř každý běžec, ať zrovna závodí nebo trénuje. Své výkony eviduje, zpracovává a data využívá sprinter na stadionu, čtvrtkař, půlkař, mílař, ale i maratonec a skyrunner. Samozřejmě také
VIDEO
FACEBOOK
TWITTER
INSTAGRAM
PINTEREST
ENGLISH
Opicakuz
