Solná komora / Salzkammergut: hory, jezera, sůl

Sůl k nám přicházela z Rakouska. Horníci ji naložili na vory, které pluly Salzachem do Innu a pak po Dunaji do Pasova. Od rakouských plavců převzali sůl nosiči, přesypali ji do dřevěných puten, které si hodili na záda a některé přivázali na koňské hřbety. Za týden ji přenesli přes Šumavu pod hradem Kašperk, skrze Volary a Prachatice. Sůl znovu převzali plavci a na vorech ji svezli po Vltavě do Prahy.

Kvůli bezpečnosti se soumaři sdružovali do karavan a někdy používali i ozbrojený doprovod. Karavany chodily po celý rok, ale nejvíc po žních. Bažinaté cesty v tu dobu vyschly a později i zamrzly. Navíc bylo k dostání obilí, které se převáželo nazpátek, aby soumaři nešli naprázdno.

Pro představu: Jednou ze tří větví Solné stezky přes Prachatice procházelo v největší sezoně 1200 soumarských koní týdně a ročně se převezly 3 miliony litrů soli ročně. Ránu do vazu dal Solné stezce přesun těžby soli z Hallstattu do Lince roku 1706 a logické přeložení dopravní trasy přes České Budějovice.

Systém Goldsteig neboli Zlatá stezka propojuje turistické značky a cyklotrasy na rakousko-bavorsko-českém pomezí, které sledují někdejší putování soli.

Bad Ischl

Půvabné císařské město Bad Ischl je na letošek Evropským hlavním městem kultury. Nejznámější akcí je hudební Lehár festival. Heslo města odkazuje na minulost i současnost: Kultura je nová sůl. Ústřední výstavou roku je Sudhaus. Tématem je sůl a voda. Vyjadřují je speciální umělecké objekty, sochy, filmy, fotografie a hudba.

Sport v přírodě

Solná komora je rájem pro outdoorové aktivity. Na sportovně založené návštěvníky čekají kromě cyklostezek a turistických značených tras také zajištěné lezecké feráty, horolezecké skály, potoky sjízdné na kajacích a řeky na raftových člunech. Koupání poskytuje 76 jezer – velké jako například Traunsee, Mondsee či Wolfgangsee jsou plně vybavené turistickou infrastrukturou, i malé schované v klínu skal jako třeba Toplitzsee, Almsee nebo Laudachsee.

Toplitzsee: Klid v klínu hor

Nacisté jsou vojensky poraženi, zbývá pár dní do konce 2. světové války. Přesto Hitlerovi generálové budují Alpskou pevnost. Desítky tisíc příslušníků německých elitních jednotek míří do Aussee. Hodlají se opevnit a vytvořit jádro nové Čtvrté říše. Mezi vojenskými transporty se pohybují tajné služby, nejvyšší pohlaváři, zlato, falešné bankovky a nejdůležitější archivy. Většina z toho včetně lidí končí na dně jezera Töplitzsee.

Horská jezera na pomezí Totes Gebirge (Mrtvé hory) a Salzkammergut (Solná komora) jsou klenotem rakouských Alp. Přitom tu nevládne bláznivý turistický průmysl, jako třeba na Dachsteinu. Je tu klid, turisté spořádaně špacírují, návštěvníci obědvají v rustikálních restauracích, cyklisté objíždějí jezera po perfektních asfaltkách, nebo stoupají po štěrkových svážnicích vysoko do horských sedel. Zájemci procházejí prastaré solné štoly.
Přes léto se dá v zelené vodě koupat, ale nízká teplota je jen pro otrlé. Většina turistů proto dává přednost plavbě po dvou hlavních jezerech na výletních lodích.

Celodenní výlet se jmenuje 3-Seen-Tour. Z Bad Aussee dojedeme autem, nebo lépe místním autobusem, podél řeky Traun k hrázi jezera Grundlsee.
Parníček vyplouvá od přístavního mola a s jednou zastávkou přejede nadél celé jezero do obce Gössl. Vedle přístaviště je travnatá pláž, kde se lze zdarma vykoupat.

Zleva přitéká k pláži potok Strmitz, který pár set metrů proti proudu nabízí zajímavý pohled na vodopád. Zprava přitéká potok Toplitz, podél kterého vede značená cesta k jezeru Toplitzsee.

Tady nasedáme na motorovou pramici a necháme se převézt na druhý břeh. Pěšky tam nelze dojít, cesta tudy nevede. Pod námi je sto metrů hluboká voda. Skrývá vojenský materiál, informace, peníze, zlato a šperky z dob Třetí říše. Něco bylo během osmi desetiletí od války nalezeno a vyzvednuto, ale mnoho určitě leží na dně.

Pár minut pěšky odtud dorazíme ke třetímu jezeru Kammersee. Na protějším břehu můžeme obdivovat vodopád, který je považován za pramen velké řeky Traun.

Návrat do Aussee vede zase lodí nebo pěšky po březích všech tří jezer. Pokud vám lodní doprava připadá příliš pomalá, můžete dojet po cyklostezkách podél jezer až k Toplitzsee, tam ho uzamknout a ke Kammersee se nechat převézt motorovou pramicí.

Plombergstein

Totální horolezecký rauš zažívají sportovní lezci na hoře Plombergstein s výhledem na Wolfgangsee. Mnoho set metrů vysoké skály nejvyšší kvality jsou výborně vyčištěné, bezpečně zajištěné a výstupy mají nízkou i vysokou obtížnost. Znamená to, že lezci se mohou soustředit pouze na obtížnost a nemusejí se obávat dlouhých nebezpečných pádů. Jezdí se sem lézt z celé střední Evropy. Potkávají se tady lokální Rakušané, Češi, Němci, Maďaři, Poláci a třeba i Holanďané.

Drachenwand

Nejznámější feráta se jmenuje Drachenwand a vede na stejnojmennou skálu Dračí hřeben. Leze se stále po ostrém vápencovém hřebenu s doslova leteckým výhledem na jezero Mondsee. K jištění je natažené ocelové lano. V exponovaných místech jsou instalované kramle a žebříky. Každý lezec se fotografuje na vzdušném lanovém mostě a na zavěšené lavičce za ním. Samozřejmě při tom musí být neustále připnutý k jistícímu lanu. Výstup končí klasicky u kříže na vrcholu poblíž skalního okna Drachenloch.

Siven na talíři

Rybí specialitou Solné komory je siven alpský z hlubin místních jezer. Podává se v solné krustě. Jak jinak.

Attersee - Attergau: bohatství ve vodě

Třetí největší rakouské jezero Attersee má jméno po vodní víle Adhaře, která kdysi v jezeře žila. Místní lidi obdarovala zlatem a drahokamy, což byla její velká chyba. S bohatstvím se mezi zdejší obyvatele dostala také závist a chamtivost. Víla proto z jezera navždy zmizela a poklady se potopily na dno. Jen občas se objevují jejich odlesky na hladině. Vílu připomíná už jen vodopád Nixenfall (Nixe je německy víla).

Jezero je prvotřídní rakouský prázdninový region. Četné kempy a hotely zajišťují zázemí pro pěší turistiku do okolních hor s fantastickými výhledy, cykloturistiku po hladkých cyklostezkách, oblíbené jsou vyjížďky na lodích, případně jachting a windsurfing. Velký zájem budí Attersee u amatérských potápěčů.

Dvě velké postavy spojují Attersee s Moravou. Konec života zde strávil Viktor Kaplan (1876-1934), vynálezce Kaplanovy turbíny s nastavitelnými lopatkami, která zásadně vylepšila vodní elektrárny a používá se dodnes. Své vynálezy udělal na tehdejší brněnské německé technice, dnes Vysokém učení technickém. Kaplanův památník stojí u jezera v Unterachu.

Umělecké vzepětí zde prožil Gustav Mahler (1860-1911), nejlepší symfonický skladatel historie. V jezerním domku služil Druhou symfonii a začal psát Třetí. V té době byl rodák z Vysočiny dirigentem Vídeňských filharmoniků, kteří tehdy byli nejlepším světovým tělesem. Domek je volně přístupný ve Steinbachu.

Divoký potok Gimbach

Divoký potok Gimbach stéká do Attersee z Höllengebirge. Jeho divoké peřeje a vodopády odpovídají názvu pohoří Pekelné hory. V létě za nízkého stavu vody se tady provozuje canyoning, tedy se slaňuje, šplhá a proplavává v neoprenovém oděvu. Při jarním tání sněhu nebo po letních deštích splouvají Gimbach experti v kajacích.

Dachstein Salzkammergut: ledovcový král

Salzkammergut je zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO společně s Dachsteinem. Naleštěné prázdninové a zároveň historické městečko Hallstatt, jeho solné doly a obrovské jeskyně v okolí patří mezi nejnavštěvovanější rakouské turistické atrakce. Na Krippenstein jezdí z města kabinková lanovka. Jednoduše se turisté ocitnou tváří v tvář ledovcovému obru Dachstein.

Impozantní horský velikán Dachstein (v překladu Střecha) vévodí dalekému širokému okolí. Jeho bílá ledovcová čepice září stovky kilometrů daleko. Zahlédnout ji lze až z Čech.

Je mnoho způsobů, jak na Dachsteinu strávit víkend, ale nejkrásnější je traverz vrcholu. Přecházejí se při tom tři ledovce. Na Schladmingský je možno vyjet lanovkou, na horské chatě Simony se přespává, po Hallstattském ledovci se stoupá pod Dachstein, vrchol ve výšce 2997 m n.m. se přelézá po ferátě a sestupuje se po Gosauském ledovci na chatu Adamek, kde se podruhé přespává. Od ní se vrací už rovnou dolů.

Sportovní nadšenci mají svoji modlu v trase Super-ferrata, která vede až na vrchol. Propojuje tři feráty nad sebou Anna – Johann – Schulter Dachstein a tvoří tak nejdelší zajištěnou cestu v Rakousku. Výstup začíná před svítáním a obvykle končí po setmění.

Dunaj: přírodní a kulturní zážitky na veletoku

Dunaj protéká Horním Rakouskem v délce 111 km zhruba od Pasova ke Greinu. Aktivní návštěvníci nejspíš znají Dunajskou cyklostezku, která si kvůli kráse, komfortu a zajímavosti vydobyla postavení čísla 1 mezi cyklistickými trasami v Evropě.

Kulturní nadšenci se odkazují na Římskou říši, která měla Dunaj za severní hranici. Na druhé straně řeky už byla země Barbarů, kde krvavě bojovali Germáni se Slovany, Huny a Maďary. Ani po zuby ozbrojené římské vojenské jednotky se neodvážily za Limes Romanus dál než do podhůří Šumavy.
Kromě cyklistů využívají Dunaj také vodáci. Vlastní silou se tady prohánějí hlavně dlouhé turistické kajaky a vícemístné kanoe. Okouzlující plavba může trvat několik dní, spí se v kempech na březích a proplouvá se skrze historická města a pod slavnými hrady.

Tradičními plavidly jsou dunajské šífy, velké dřevěné pramice zvané Ziller. Oblíbené plavby vedou zejména po obřím meandru Schlögener Donauschlinge. Je ovšem potřeba neustále myslet na pravidla říční dopravy, protože pány veletoku jsou nákladní lodě a velké osobní parníky.

Linec: hlavní město Horního Rakouska

Proslulý Linecký dort nejlépe chutná v některé z útulných kavárniček či restaurací s vyhlídkou na Dunaj. Kultura, architektura, umění a hudba při evropském veletoku je v Linci spojena tak nerozlučně jako v málokterém jiném městě.

V Linci se nachází Hudební divadlo, jeden z nejmodernějších operních domů v Evropě. Patří Zemskému divadlu, kde se každoročně uskuteční více než 800 představení opery, činohry a malých divadelních forem. Spolu se zhruba 200 koncerty v koncertním domě Brucknerhaus u Dunaje se v Linci koná celkem 1000 představení. Kulturní program doplňují četná muzea, jako Ars Electronica Center, které zve do budoucnosti, nebo umělecké muzeum Lentos se současným uměním.

Linec vždy a znovu překvapí. Nadchne otevřenou atmosférou, bohatou kulturní nabídkou a pulzující energii, kterou městu dodává protékající Dunaj. Linec musíte zažít. Ochutnat dobré jídlo, zajít si do některého z obchůdků v centru, dát si kávu na starém městě, navštívit hudební divadlo, strávit odpoledne v muzeu. Nebo raději ve dvou muzeích.

Letos Linec slaví 200 let od narození slavného rodáka Antona Brucknera. Skladatel romantické hudby byl na rok stejně starý jako jeho český hudební souputník Bedřich Smetana. Oba mají v národních dějinách podobné místo. Skladatelova ducha ztělesňuje světoznámý Brucknerův orchestr, který sídlí v koncertním domě Brucknerhaus. Každý fanoušek klasiky by měl zhlédnout výstavu Being Anton v muzeu Ars Electronica, která otevírá okno do světa myšlenek skladatele. Bruckner a jeho doba zde ožívají trojrozměrně a interaktivně.

Prohlídku Lince lze uskutečnit nejen pěšky, ale také na lodi. Výletní parníky plují okolo muzea Lentos, Brucknerova domu, obrovského graffiti Mural Harbour, z dunajské hladiny je vidět poutní bazilika Pöstlingberg.

Kromě série koncertů je nejvýznamnější akcí festival pouličního umění Pflasterspektakel. Busking je v tu dobu všude.v ulicích.

Mauthausen

Nejen krása a umění se ovšem skrývá v linecké duši. Černým svědomím Rakušanů je nedaleký koncentrační tábor Mauthausen. Za necelých sedm let se důkladné, důvtipné a vynalézavé německé rase podařilo ze dvou set tisíc vězňů zlikvidovat skoro polovinu. Od 8. srpna 1938 do osvobození v květnu 1945 zemřeli hladem, vyčerpáním, nemocí, injekcí jedu nebo benzínu, zastřelením nebo pověšením. Desetitisíce z nich v táboře vládnoucí esesáci čistě přeměnili v popílek. Každému vězni stále hrozila Cesta do nebes (Himmelfahrt), jak "vtipní" esesáci označovali stoupající dým z komínů krematoria.

V Mauthausenu zahynulo 4473 Čechů a Slováků. K největším popravám patří v exekuce 294 rodin, odbojářů a pomocníků parašutistů, kteří zabili Reinharda Heydricha. Do Mauthausenu nacisté zavlekli mnoho dalších významných Čechů. Zemřel zde písničkář Karel Hašler, byl zde vězněn pozdější československý komunistický prezident Antonín Novotný, též sochař Antonín Nykl, který později vytvořil památník před vlastním táborem. Přežil také malíř Bohumil Lonka, který autenticky zachytil život v koncentráku. Benzínovou injekcí byl usmrcen populární světoběžník Otakar Batlička. Všechno bylo zaneseno do knih, lejster a papírů. Uloženo ve slohách SS-archivu.

Bad Schallerbach: termální lázně

Sedm obcí v srdci Horního Rakouska zve na dovolenou do regionu Vitalwelt Bad Schallerbach. Odpočinek u termálních pramenů se tady kombinuje s pěší turistikou a výlety na kole v kopcovité krajině. Středobodem jsou termální lázně Eurothermen v městečku Bad Schallerbach. Děti si mohou užít vodní radovánky v pirátském světě, dospělí odpočívají v lázních nebo saunovém světě.

Lokalitě se říká také Mostlandl kvůli jablečnému cideru, který se tady vyrábí z místního ovoce pod jménem Most (mošt). Můžete ho ochutnat v některé z mnoha zdejších hospůdek, vyhlášených nabídkou ovocných moštů a regionálních specialit.

Pyhrn-Priel: Alpy ukazují sílu

Mezi národním parkem Kalkalpen a pohořím Totes Gebirge se rozprostírá prázdninový region Pyhrn-Priel. Buď si turisté užívají výlety a procházky kopcovitou krajinou, nebo jsou na alpské louky a do hlubokých lesů národního parku Kalkalpen (Vápencové Alpy), anebo vyrážejí na alpské horské túry pěškx či s horolezeckým lanem do Totes Gebirge (Mrtvé hory).

Nejhezčí jezero, nejdelší soutěska, nejnáročnější hřeben

Perla mezi horskými jezery Schiederweiher je řazena mezi několik nejkrásnějších míst Rakouska. Mohou za to především panoramata hor, která se odráží v jezerní hladině.

Vogelgesang Klamm je zase nejdelší rakouská soutěska. Okouzluje hřmícími vodopády a strmými skalními stěnami.

Horský hřeben mezi Kleiner a Grosser Priel je považován za fyzicky nejtěžší standardní horolezeckou túru. Běžní horolezci ho zvládnou za 2 dny. Parametry jsou impozantní: 3125 nastoupaných metrů, 30 kilometrů vodorovná vzdálenost a horolezecká obtížnost až 3 UIAA.

Bike & Hike

V regionu Pyhrn-Priel vede 14 značených tras kombinujících jízdní kola nebo elektrokola a pěší chůzi. Nejprve si vychutnáte cyklistickou vyjížďku, dokud nedorazíte do depa. Tam kolo bezpečně uzamknete, případně ho necháte zdarma nabít a pak se vydáte na pěší túru.

Steyr: divoké lesy a řeky

Město Steyr (Štýr) je vstupní branou do národního parku Kalkalpen. Rozkládá se na soutoku řek Enns (Enže) a Steyr. Tisíciletá minulost se projevuje jako architektonický skvost. Historické náměstí je lemováno měšťanskými domy mnoha stavebních slohů. Dominantou je zámek Lamberg.

Vrcholem kulturního života je každoročně Štýrský hudební festival. Letos se připomínlo 200. výročí narození Antona Brucknera, který má v Rakousku postavení podobné jako jeho současník Bedřich Smetana v Česku.

Kalkalpen je jedna z posledních velkých lesních divočin v Rakousku. Starobylé bukové lesy jsou proto zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO. Prohlédnout si je možné díky husté síti turistických stezek a také tras pro horská kola.

Steyr, Enns a Teichl

Teichl je malá ale výživná říčka, která slouží mnoha českým vodákům na rozpádlování v rakouských Alpách. Teče z Ennstalských Alp a vlévá se do Steyru. Nejprve se mírně kroutí po loukách, ale pak se prolomí do vápencové soutěsky a zdivočí. Vodáci tedy mají čas se s řekou sžít a zvyknout si na zvyšující si obtížnost až WW 2+.

Enže je velká krásná řeka, na které si úsek přesně pro sebe vybere vodák každé úrovně. Dají se tu sjíždět téměř nesjízdné a smrtelně nebezpečné peřeje anebo rychle tekoucí hladký tok bez záludných míst. Pramení v dalekých Vysokých Taurách, proráží několik pohoří a ústí do Dunaje poblíž Lince.