Vajíčko nebo Stuha na Zahradním Městě? Záhadné autorství významné sochy

Plastika je umístěna v atriu polikliniky Zahradní Město na malém podstavci uprostřed bazénku. Bohužel v něm voda bývá málokdy, a tak socha trochu ztrácí na kráse.

Zajímavé je, že oba předpokládaní sochaři jsou z jedné generace, studovali v současné době u významných sochařů s důrazem na zvládnutí klasické techniky i proporcí, byli členy stejné výtvarné skupiny a oba tvořili své díla hlavně do prostorů v moderní architektuře. 

Kde je pravda? Na straně Fibichové

Náš sesterský regionální web DESÍTKA.cz se více než deset let přikláněl k Paclíkově autorství. Nová regionální facebooková skupina Zahradní Město a Záběhlice v historické fotografii byla přesvědčena o autorství Fibichové.

Podle rigorozní práce Ústavu pro dějiny umění Univerzity Karlovy je autorství Zdeny Fibichové jasné. Vendula Vašátková v ní píše: "Plastiku pojala jako symbol, jako ústřední bod celého areálu. Ačkoli není Stuha, respektive spíše obvaz velký svým rozměrem (měří 85 cm), koncentruje v sobě základní myšlenku a poslání budovy. Samovolně se svinuje a odvíjí, pohyb je daný odstředivým tlakem zevnitř a cítíme zde napětí v rámci poměrně jednoduchého monolitu. Vejčitá forma sochy se vymezuje vůči vertikálám architektonického prostředí, se kterými ji ovšem spojuje její barevnost. Fibichová se rozhodla použít mušlový vápenec, tvořený drobnými jemně odstínovanými kamínky, který koresponduje s mozaikovou dekorací pilířů a horizontálním pásem oken."

Na výtvarné spolupráci se podíleli Jan Hendrych a Vladimír Jelínek. S Hendrychem Fibichovou pojilo mimo jiné i studium u profesora Markupa a Wagnera. Sochu začala tesat roku 1967 a osazena bylo roku 1971.

Zdena Fibichová

Zdena Fibichová žila v Praze od narození 1933 do smrti 1991. Po 2. světové válce vystudovala Vyšší školu bytového průmyslu u Václava Markupa a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u Josefa Wagnera. Od roku 1959 byla členkou výtvarné skupiny Trasa. Za muže měla sochaře Vladimíra Preclíka.

Její doménou byly stylizované ženské postavy, hlavy a torza v moderním duchu.

Vendula Vašátková o ní napsala rigorozní práci. Podívejte se na její další plastiky.

František Pacík: Vajíčko

Pokud by byl sochařem František Pacík, potom by se jeho dílo jmenovalo Vajíčko. Z travertinu ho měl vysekat na začátku 70. let minulého století.

František Pacík se narodil v roce 1927 u Valašských Klobúk. Po 2. světové válce vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Laudy. Za spolužáky měl později slavné sochaře - Hugo Demartini, Karel Kronych a Josef Klimeš.

V 60. letech vstoupil do skupiny Trasa a stal se významným umělcem tehdejší doby.

V západočeském kraji vytvořil a hlavně umístil na sídliště a do nových městských center mnoho soch, které nebyly ideologické a zaměřovaly se čistě na tvarosloví.

Zemřel roku 1975 v Praze po vlakové nehodě a následné rakovině. V té době už byl odsunutý na vedlejší kolej, protože se do soch na veřejných prostranství vrátila komunistická ideologie.

Jeden z nejuznávanějších výtvarných kritiků Jindřich Chalupecký o Františku Pacíkovi prohlásil: "Byl pravděpodobně největší plastik své generace." Marie Klimešová o něm a jeho díle napsala monografii. Podívejte se na jeho další sochy.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě