Normální cesta na Divou Máří

Adolf Gahler byla významná postava tehdejšího lezení! Byl u toho, když se rodila horolezecká pravidla. 

Lana, žebříky, skoby

Připomeňme, že Adolf Gahler roku 1891 zdolal žulovou Uhlířovu čapku, první horolezecky dosažený vrchol v Jizerkách. V červenci toho roku přišel se Scholzem pod  významnou skalní věž a zjistili, že Dříčský komín nevylezou férovým způsobem. V září tedy dorazil s Kahlem, uvázali na laně několik uzlů, přehodili ho přes vrchol a nesportovně po něm vyšplhali nahoru.

Poté roku 1894 podobným způsobem vylezl s jinou partou na pískovcovou Fellerovu věž, tehdy zvanou Schachtwand (Šachtová stěna). Josef Matouschek, známý kartograf Jizerské, Ještědské a Krkonošské oblasti, nechal v Liebiegově továrně vyrobit provazový žebřík. Ten pomocí přehozeného provazu přetáhli z nedaleké a lehce dostupné Šachtové věže do jižní stěny Fellerovy věže. Po něm vyšplhali na vrchol. První byl profesor Theodor Feller, po něm následoval Ferdinand Siegmund a nakonec Adolf Gahler. Josef Matouschek výstup pouze sledoval. 

Mezi jeho čtyři nejvýznamnější prvovýstupy patří ještě Stará cesta na pískovcovou Kavčí skálu v Děvínském polesí z roku 1895. Tam si zřejmě pomohl už jen dvěma skobami, z nichž horní byla časem nahrazena standardním kruhem.

Úžasná doba pro turistiku a horolezectví

Považme, jaká přelomová doba nastává v Jizerských horách v posledním desetiletí 19. století: 

Roku 1891 je otevřena Štolpišská silnice, která zpřístupňuje turistům divoké kouty Jizerských hor. Ve stejném roce otevírá v Liberci (Reichenberg) svůj obchod s fotografickými potřebami Wilhelm Kahl. Roku 1892 se ustavuje liberecký Klub fotografů (Club der AmateurPhotographen für Reichenberg und Umgebung). Roku 1893 je založena Liberecká sekce Německého a Rakouského Alpského spolku (DuOeAV). Roku 1894 umírá Willi Kahl pod lavinou na Marmoladě. Roku 1895 je Adolf Gahler zvolen místopředsedou fotografického klubu. Toho roku zdolává s přáteli Divou Máří.

Roku 1896 navazuje Adolf Gahler tam, kde tragicky skončil přítel Willi Kahl, a přebírá jeho fotografický obchod. Dlouhá léta poté prodává fotografické vybavení, vyvolává zákazníkům jejich snímky a fotografuje na zakázku výrobců pohlednic z Jizerských hor. Zachovala se též jeho alba snímků z regionu (moderní i staré budovy, továrny, průmyslové provozy, krajina a stavby) a několik snímků je otištěno v kultovní knize Wandern und Klettern od Rudolfa Kauschky.  

Po 1. světové válce umírá Adolf Gahler v blázinci. "Těžký osud zasáhl tohoto nadšeného horala a vždy ochotného a pracovitého muže záludnou nemocí, takže se ve svých nejlepších mužných letech stal obětí nevyléčitelného chřadnutí, ze kterého jej vysvobodila smrt 1. února 1919 v Kosmonosích," píše Rudolf Kauschka ve své knize Wandern und Klettern.

Lezení je sport s pevnými pravidly

Normální cesta na Divou Máří je považována za vůbec první sportovní prvovýstup v Jizerských horách. Trojice libereckých Němců ji vylezla čistě v pojetí, jaké se tehdy rodilo v hlavách Oscara Schustera a Rudolfa Fehrmanna ze saských pískovců a které platí na celém světě dodnes.

Lezení fair stylem předpokládá, že lezec překoná skálu pouze svými silami a veškeré pomůcky slouží pouze k případnému zachycení pádu, pokud se něco nepovede. Současně čím méně železa ve skále zůstane, tím je styl lepší. Na Divé Máří nezůstává v Normálce nic a pouze se slaňuje od vrcholového slaňovacího kruhu.

Klasická cesta je dosud interesantní, neboť poskytuje skvělé výhledy do údolí, dominantní vrchol, dlouhé lezení a techniku všeho druhu - široký i úzký komín, položenou stěnu, exponované kroky nad hlubinou, spáru a rajbas.

NORMÁLNÍ CESTA / ALTE WEG

Divá Máří / Wilde Marie

Obtížnost: 3 UIAA. Vlastní jištění pomocí smyček, vklíněnců a friendů.

Prvovýstup: 14. července 1895. Adolf Gahler, Hans-Joachim Scholze, E. Wolleschak.

Výstup: Od jihozápadu širokým komínem. Je přerušený lištou (neuhýbat doleva na rameno!) a pokračuje zúžením na plošinu nad plotnou (vklíněnce, friendy). Žlábkem se dostaneme nad severní srázy (smyčka na zubu), okolo stromku (smyčka) zpět na západní rameno, na další zub (vklíněnec v odštěpu nad ním) a výšvihem na vrchol (dobré chyty) k vrcholové knížce.

Sestup: Slaněním od slaňovacího kruhu do jihozápadní stěny a k nástupu. Cca 20 metrů. 

Přístup: Autem po silnici Liberec - Hejnice - Ferdinandov až na parkoviště na horním konci obce. Pěšky od rozcestníku u bývalého hostince po Štolpišské silnici k pamětní desce císařovny Alžbety. Před ní doprava strmě do svahu po špatně znatelné stezce (zašlé horolezecké značky na stromech) nejprve na jih a poté se stáčíme k západu. Podejdeme Jeskyní věž a stoupáme strmým údolíčkem okolo Strážce Divé Máří až pod západní stěnu Divé Máří. Skály máme po levé ruce. Pokud se ocitneme v těžko průchodném mokrém údolíčku a skály máme po pravé ruce, nakonec se ocitneme v sedélku nad Malou Máří, za ní uhneme doprava a sejdeme podél skal pod západní stěnu Divé Máří.

Na zmíněném sedélku se ocitneme také, pokud zvolíme příjezd na kole po Oldřichovské silnici z Bedřichova, Smědavy či Oldřichova v Hájích k vyhlídce Krásná Máří, a vpravo od ní sestoupíme obtížným terénem.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

Kde přespat?

Pozor! Jsme v národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny, a proto je zde přespávání v přírodě sice obvyklé, ale nelegální. Hotely a penziony najdete v Hejnicích. Úplně nejblíž je Chalupa pod vodopády. Naproti přes ulici funguje hospoda U Tetřeva.

Parkovat zdarma lze na parkovišti na začátku Viniční cesty v nejvyšší části Ferdinandova. 

Stáhněte knihu WANDERN und KLETTERN (PDF, 37 MB)

Stáhnětě knihu Topografie skal Jizerských hor (PDF, 22 MB)

 Horolezectví v Jizerských horách

ZVON Severní cesta 5 UIAA
PALIČNÍK Kohoutí hřeben 5 UIAA
ČERVENÉ SKÁLY Maria Theresia 5 UIAA  
UHLÍŘOVA ČAPKA Dříčský komín 4 UIAA 
KULIČKA NA TIŠINĚ Normální cesta 4 UIAA
STOJKA Východní spára 4 UIAA 
DIVÁ MÁŘI Normální cesta 3 UIAA
VĚŽ GRÁLU Normální cesta 3 UIAA
OSTRÝ ROH Frýdlantská cesta 3 UIAA
SEDLO Vnitřní komín 2 UIAA

Ledopády v Jizerských horách
Ledopády ve Štolpichu 

Obtížnost, ostrá žula a náročné hledání skal

Pozor! V Jizerských horách je stále uplatňována Jizerská klasifikace, jejíž stupnice přibližně odpovídá staré uzavřené Welzenbachově stupnici. Prakticky to znamená, že nejvyšší stupeň je VIc. Při tom VI, VIa, VIb a VIc může znamenat cokoliv - od klasické šestky do devítky ve stupnici UIAA. Nezkušené mohou nejspíš překvapit stupně I, II a III, které jsou výrazně těžší než ve sportovních oblastech, neřkuli na umělých stěnách.

Stupnice sice již byla otevřena a někdy se lze tedy setkat i s moderním označováním obtížnosti podle UIAA, ale to je spíš výjimka.

Poslední tištěný horolezecký průvodce Jizerské hory vyšel v nakladatelství Savana roku 2010 a aktualizovaný dotisk 2012. Stáhněte si mapu Jizerské hory 1:25 000. Průvodce, mapy a obrazové publikace o Jizerských horách si vyberte v knihkupectví Kosmas.

Zároveň je nutno upozornit na velmi hrubou jizerskou žulu s ostrými krystaly, která "žere" oblečení a kůži na rukou i nohou, zvláště na kloubech a kotnících, ale také rychle ničí lezečky a oblečení. Často se tedy leze se spárovými rukavicemi.

Na přístup jsou potřeba dobré pevné boty, protože hledání skal se odehrává v náročném terénu mezi kameny, bažinami a padlými stromy.