Splněné sny v Chamonix: Lezení a zase lezení

Splněné sny v Chamonix: Lezení a zase lezení
Vrchol Grépon. Není tu moc místa.
Autor snímku Víťa Dolejší
SDÍLEJ:

Snažím se nepsat dlouhé a nudné články o lezení, které nikoho nezajímají, protože scénář se pokaždé s malými obměnami opakuje. Vyrážíme, hledáme nástup, lezeme, vylezeme/pytlíme, unavení odpočíváme. Sem tam nějaké drama o bloudění či počasí, zřídkakdy něco zajímavého o restdayi. Letos jsou ale zážitky tak silné, že nevidím východisko, jak z téhle pasti uniknout. Připravte se na nudný článek o lezení a zase lezení pod Mont Blankem.

Můj sen vylézt Kapucína zakořenil kdysi dávno, když jsem jako prcek poslouchala Bidlovo vyprávění na nováčkovské přednášce nazvané Hory a počasí a viděla fotky. Ne, že bych si tehdy řekla: "Jasně, to dám," ale kdesi ve mně to celou dobu pracovalo.

V odtrhovce pod 1. Nantillonem.

Chamonix byla láska na první pohled, i když téměř všichni, kteří na tom prvním Hrbově výletě byli, dostali na prdel. Výjimku tvořila samozřejmě legendární dvojice Hrb a Míra. Snad i Bidlo s Komárem si zalezli. My ostatní jsme dost čuměli: žula jak řemen, kolmice, spáry, plotny, vesměs nejištěné. A obrovské. Bech deroucí. Jizva by mohl vyprávět.

Tehdy jsme spíše ze srandy a zoufalství nalezli do cesty Le soleil a rendez-vous avec la lune na Grépon, o které bude řeč níže. Vznikl z toho pytel a obrovská ponorka. Druhý výlet do Chamonix byl obdobný, v duchu sbírání zkušeností. Spoustu lekcí, při kterých se člověk naštěstí nezabil. Kapucín mě lákal strašně, ale jednoznačně jsme na něj neměli.

Loni jsem se kousla a s Bárou utvořila úderný tým. S celoročním tréninkovým plánem jsme si byly jisté, že to vylezeme. Jako pojistku proti špatnému počasí jsme měly v rukávu celých čtrnáct volných dní. Loňské léto nás ale do hor vůbec nepustilo. Nahoře se změnily podmínky na zimní a když jsme se dověděly, že napadlo tři čtvrtě metru nového sněhu, oplakaly jsme to a vyrazily domů.

Co si nezapomenout na letní dovolenou... Chata Envers.

Letos jsem věděla, že na to mám. Ale dlouho jsem neměla spolulezce. Nakonec jsem překecala Víťu, který asi trochu ze soucitu souhlasil. Fajn, spolulezec by byl, ale pro změnu se tam nemáme jak dostat. Co naplat, teď je pravá chvíle rozhoupat se a konečně uskutečnit dlouho odkládanou koupi auta. Světe div se, ale i to se povedlo. Víc už se toho přes koleno zlomit nedalo, takže hurá směr Chamonix! Máme trojčlenný plán: Grépon, Kapucín a normálku na Petit Dru.

Feu vyhlíží lepší zítřky v cestě Bienvenue au George.

Envers des Aiguilles

Plán prvního týdne v Chamonix, ke kterému mě inspiroval Radek a Píťa, byl rozlézt se a aklimatizovat na chatě Envers des Aiguilles (2523 m) a odpytlit Grépon. V pátek v Chamonix ještě zjišťujeme v Domě horských vůdců, jak je to s normálkou na Petit Dru, ale ukazuje se, že je to jaksi všechno logisticky a časově náročnější, než jsme mysleli, a tak se téhle krásky možná budeme muset vzdát. Cesta na chatu byla tentokrát smrtící. Člověk vždycky zapomene. Měla bych si vzít nějaký kurz balení batohu. Dorazili jsme ve 23:00. Potřebuju tak týden odpočívat.

Že to bylo lehký, tak jsem měl čas cvakat spoušť.

V sobotu vyspáváme a až v poledne nastupujeme do Le Piege na Tour Verte za chatou, psaná jako 6a+. Zaplavuje mě euforie, ano, měla jsem pravdu, v Chamonix JE nejlepší lezení na zemi. Cítím se dobře, poměrně sebejistě a poprvé mě v horách nerozhazuje, že lezu po vlastním. Trénink se, jak se zdá, vyplatil.

Refuge de l

V neděli jdeme trochu delší cestu na První Nantillon, Bienvenue au George le V, 6a+. Opět nádhera, harmonické vyrovnané lezení, spáry neodjištěné, plotny s nýty vzdálenými kolem tří metrů.

Chamonix. Bienvenue au George. Já ty plotny nesnáším.

Grépon

Další den odpočíváme a připravujeme se na Grépon (3482). Víťa váhá, jestli na to máme, a já ho přesvědčuju, že jasněěěěě. Le soleil a rendez-vous avec la lune (Slunce se setkává s měsícem) je moderní cesta od Pioly, 850 metrů dlouhá, má 25 délek, klasifikace 6a+/6b. V cestě není žádná odpočinková pasáž, jen asi šest délek je pod 5c.

Máme na ni hororové vzpomínky. Před třemi roky jsme do ní šli s Matěm a Víťou. Plán byl dát to ve dvou dnech s bivakem. Do desáté délky jsme lezli kolem půl hodiny, ale pak začal kotel. Změnil se charakter skály, délky přestaly být skoro úplně jištěné a bylo to kurva těžké. Přesvědčuju Víťu, že to je choďák, že jsme tehdy byli sračky. Nakonec povoluje.

Pořád ale zbývá vyřešit logistiku. Máme asi patnáct hodin světla. Když polezeme délku půl hodiny, bude výstup trvat skoro dvanáct hodin. Pak ale musíme slanit pětadvacet délek. I když začneme lézt potmě v pět (v Chamonix svítá v 6:23), začneme slaňovat v 17:00, zbude nám tři a půl hodiny světla. To je dost šibeniční. Měli bychom lízt rychleji, ale nám je jasné, že spíš polezeme pomaleji, nejsme takoví borci, abychom ve dvou běhali šestky po vlastním za patnáct minut. Jak jsme pak viděli na vlastní oči, to je opravdu rychlost, kterou lezci v téhle cestě mívají.

Grépon. Nástup cesty La soleil a rendez-vous avec la lune.

OK, vezmeme si věci na bivak, je to rozumné, protože pravděpodobnost, že to vylezeme a slaníme za den, je maličká. To ale znamená, že i prvolezec bude mít batoh. Vyrážíme ve čtyři, za tmy překonáváme odtrhovku a než se rozední, máme první dvě délky (4c a 6a) za sebou. Odsýpá nám to, ani mě nijak nerozhodí, když mi nečekaně sklouzne noha v sokolíku a zhoupnu se ve friendu.

Dolézáme do desáté délky, kde se bude lámat chleba. Maťo se tehdy strašně vypsychoval a pak už jsme na střídačku psychovali každou délku až do sedmnácté, kde jsme to druhý den otočili. Za mnou se tlačí Frantíci, kteří mě zcela neomaleně předbíhají v hororové délce. Naštěstí se ukázalo, že je to opravdu v pohodě a že jsme tehdy byli sračky. Do sedmnácté délky to známe, takže nebloudíme, hezky nám to odsýpá, čas máme zatím mnohem lepší, než byl plán.

  

Ajajaj, ve dvacáté délce to začíná haprovat. Jsem unavená. Strašně unavená. Ne fyzicky, tělo nemá problém, ruce jsou dobrý, ale hlava. Mozek potřebuje vypnout. Lezeme už nějakých devět hodin. Samozřejmě zpomalujeme. V každé další délce se mi chce plakat. Asi ve dvacáté délce, "jenom" za 5c, se prásknu, spustí se mi krev z nosu, traverzuju nebezpečně k nýtu s možností pádu do nespolehlivého frenda, kap kap, krev padá na plotnu, umazala jsem si merinovy tričko, zakládám mikročoka.

FFFFFF, teď jsem skoro letěla, z ničeho nic jsem ztratila rovnováhu. Seber se, za chvíli jsi u nejtu. Je mi jasný, že délky nejsou o nic těžší než ty, co máme za sebou. Stačilo by mi na dvacet minut usnout... Poslední dvě délky jsou za 6a+ a 6a+/6b, klíčová 25. délka, to je v tomhle stavu super vyhlídka. Vážně pochybuju, jestli to nebude další pytel. Francouzi kolem nás slaňují, seká se jim lano skoro v každé délce. No bezva, máme se na co těšit.

Nalejzám do 24. délky. Bojím se, a protože jsem kráva, vedu lano tak, že má úžasný tření. Přesně to teď potřebuju, jako by nestačila gravitace. Sedám si do friendu, vypadá to hnusně a to lano je dementní. Ne, správně, dementní jsem já. Háknu to, no a co. Zbytek už dolejzám čistě.

Fajn, čeká nás poslední délka. Je dlouhá a klíč je spára v komíně. V průvodci je napsáno "brutal layback." Je to docela dlouhá délka a až do těch posledních patnácti šestbéčkových klíčových metrů je to pořád za 5c, musím se jistit a celou dobu přemýšlím, co si mám nechat nahoru, co budu postrádat, spárka se zdá být široká na čoky velikosti 3-4. Už stojím pod převisem v koutě, ve kterém začíná spárka, která se nad převisem zužuje. Vlevo ode mě je ještě jedna spárka, ta by asi na sokola šla, ale nejsem blbá, z komína mě nikdo nedostane. Koukám, že jediné, co bych založila, tedy jedničkové frendy, jsou oba dole. Úžasné. Hlavně že mám všechny čoky 3-4. Vyklepu to nahoru skoro nejištěná v nehorázných křečích. Doberu Víťu, v očích má šílenství. Ale jsme nahoře!

Grépon. La soleil a rendez-vous avec la lune. Francouzská parta na jedenáctém štandu z pětadvaceti.

Fatal Error

Škoda, že na vrcholech bývá tak málo času na kochání. Jsme ve skluzu, je půl sedmé. Poslední délky známe dobře, snad by šly slanit po tmě. Jenom ať se neseká to lano jako těm Francouzům.

Jsme nejopatrnější na světě. Na štandu zakládáme lano do reverza oba dřív, než první odjede s prusikem k dalšímu štandu, a navzájem se kontrolujeme. Víme, jak jsme unavení a že nejvíc smrťáků je na sestupu. Nejsme přece blbí. Do 17. délky všechno v pohodě.

Až kurva. Lano se seká. A až skoro nahoře! Skoro celá dýlka! Aha, proto jsme jeli kolem nejtu, ve které byla karabina, asi ji tam nechali ti Francouzi, když se jim seklo lano v úplně stejném místě.

Tak kdo půjde? No tak já jdu. Zatínám zuby, jako na potvoru to musí být za 6a. Navazuju se na červené i modré, jehož druhý konec je seklý, a lezu. Trpím a trpím, modré lano už je krátké, odvazuju ho a házím ho Víťovi.

Už jsem u té seklosti a přesouvám se k nýtu. Cože to mám teď dělat? Víťa se mě ptá, jestli chci spustit, nebo jestli slaním. Říkám, ať mě spustí na červeném, a modré házím dolů.

Strašně se bojím. Hlavou mi probleskne pravidlo, že v horách se nenechává spouštět, že se slaňuje, aby to měl člověk pod kontrolou. Říkám Víťovi, ať jede pomalu, mám fakt strach.

Najednou to škubne, co to doprdele dělá? Mám málem infarkt, jak jsem se lekla. Kouknu na něj, Víťa na mě civí. Nedochází mi, co se stalo.

Lano projelo reverzem. Chytil ho rukama nad ním! Víťa drží lano v rukou nad reverzem. Chytil ho rukama. Rukama. ... ... ...

Visím v laně pět metrů nad ním a asi tři metry vedle. Jsme oba v šoku, ale musíme jednat, například by to chtělo vrátit lano do reverza. Popolezu po skále, naštěstí je to plotna, k druhému prameni lana, po kterém vyšplhám, abych Víťovi uvolnila pár metrů. Víťa zastrkává konec lana do reverza a dělá na něm uzel. Zatímco řeším, jak se dostat k němu na štand, část mého mozku se zabývá otázkami, jako: "Jak jsme mohli zapomenout na uzel? Jak to, že nás nenapadlo, že může být lano seklé výš než 30 metrů?"

Grépon. Zatměli jsme na patnáctým štandu, banik pičo...

Takže jak se mám dostat dolů? Víťa mi musí hodit modré lano, já vyšplhám zpátky k vratnému bodu a slaním. OK. Víťa hází lano. Za jiných okolností by to byla vtipná scénka. Víta je nešika. Říkám, ať na ten konec něco naváže, že mu to půjde líp. Navazuje karabinu a opět několikrát marně hodí a mine. Konečně se trefuje přímo mně do rtu, do háje, bolí bolí. No nic, alespoň jsem pořád živá. Vyklepaná dolezu k nýtu a slaním.

V 15. délce je police, na které jsme před třemi roky bivakovali. Zavrhuju další slaňování, jsme oba vyklepaní a další pokusy o zabití se by mohli vyjít. Bivak působí konejšivě, skoro jako domov, je tu dokonce pořád zídka, kterou Víťa postavil před třemi lety.

Grépon. Ráno balíme bivak. Zídku jsem zde postavil před třemi lety, vydržela tři zimy, asi jsem se měl dát na stavařinu.

Restday

Máme toho dost. Když se vrátíme další den na chatu, bez dalších dramat při slaňování, hned se rozhodujeme, že chceme dolů. Balíme, snášíme spoustu nedojedeného jídla a ve středu večer jsme v Chamonix. Kempujeme. Sprcha, nakupování zeleniny a takový ty běžný věci, co se dělají po sestupu z hor. Čtvrtek je flákací. Navštívíme aquapark se saunou a šopíme. Plánujeme přesun do Courmayeru a výjezd na Punta Helbronner.

Ve stanu v Chamonix.

Na ledovci Mer de Glace

Ach... konečně zase nahoře. Krása Vallée Blanche je oslnivá. Vyšplháme pár kroků z našeho base campu na kopeček, abychom se pokochali výhledem na Satelity sevřené v ledovém údolí. No, letos je velmi málo sněhu, teploty jsou letní i tady nahoře. Je 18:00, proti nám se vracejí borci z lezení. A hele, je to Piľo a Jeníček! Kecáme, dokud je slunce nad obzorem, ale s tím, jak se ztrácí, ochlazuje se nejen vzduch kolem, ale i naše konverzace. Radši zalézáme každý do svých stanů. Po večeří přijímáme návštěvu ve stanu, hostům ale ani pivo nabídnout nemůžeme.

Na ledovci Vallée Blanche.

Trident

Máme před sebou víkend, což znamená spoustu lidí v cestách. Hlavní cíl, tedy Kapucín, je odložen, nestihli jsme si prohlídnout nástup a trhlina je prý zrádná. Zamíříme proto na Trident di Tacul (3693), cestu Lépiney 5c. Do háje, neměli bychom být aklimatizovaní? Alepoň trochu? Funím a kopce nedávám. No alespoň Víťa si to kolem mě běhá celkem na klid.

Cestou na Trident uděláme odbočku k odtrhovce Švýcarky, chceme to omrknout. Asi hodinu se účastníme skvělého divadla - tři dvojky se postupně neúspěšně snaží nastoupit. Nakonec vítězí družstvo číslo tři, na které jsme si vsadili. Ještě že víme, jak na to, a zítra tu nebudeme za blbce my.

Lépiney se nám nezdá, tak těžkou 3b by snad člověk pohledal jen na Hrubici. Drive jsme asi nechali dole v Chamonix. Hlodají pochybnosti o zítřejším podniku. Cestou zpět Víťa podezřele mlčí a divím se, že jsem do kopce rychlejší. U stanu jaksi kolabuje. Vypadá, že vrhne, je zelenej, třese se, je mu zima. Hypoglykémii nemá, po letitých zkušenostech ho vždycky v cestách krmím cukrama. Dojdeme k závěru, že trpí jinou formou podvýživy, a tak do něj cpu tuky a těch pár málo bílkovin v podobě salámu a sýru, které máme. Navrhuju odložit Švýcarku, ale Víťa to nechce vzdát. 

Trident. Hmm, tak tudy fakt neslaníme.

Kapucín

Budíček ve čtyři, s naší rychlostí nechceme nic nechat náhodě. Víťa vypadá, že může chodit, tak razíme. Odtrhovku na Velkého Kapucína (3838) zvládáme hravě a s dalšími lidmi už se cpeme do cesty. Naštěstí v neděli je nával menší, a tak za námi leze už jen jedna italská dvojka a vedle nás jejich kamarádi lezou O Sole Mio. Celý den na sebe halekají jako děti, jsou roztomiloučcí.

Kuloár je otrava, jdeme průběžně. Když pak konečně najdeme, kudy odbočit do koutu Švýcarské cesty, valíme nahoru. Dneska se mi neleze nic moc extra, i v lehčích dýlkách jsem nějaká ztuhlá. Naštěstí to není moc těžké. Klíčová je trojdélková pasáž za 5+ (v nových průvodcích za 6b), A0, 6b. Už ta první se neobejde bez sezení, pak hákovací dýlka. Hmmm, asi bych potřebovala nějaký trénink na efektivní hákování, asi to šlo vyřešit rychleji a elegantněji. Kratší dýlka za 6b je otevřená úzká spára v jinak hladké kolmé plotně. Hned jsem zavrhla myšlenku vylízt ji čistě, od pohledu se to jeví jako 7a a já vzpomínám na Hrba, který mi o té cestě a speciálně této dýlce říkal, že je to hnusný, otevřený, těžký, musí se hákovat a ať to radši vůbec nelezeme. Podle počtu skob to vypadá, že nejsme první ani poslední, kdo tu hákuje.

No a pak už jen pár délek na vrchol. Nádhera. Vrchol Kapucína vypadá jako pískovcová věž, obkročmo sedím na vrcholu, sluním se a píšu SMS, jen ta vrcholová knížka chybí. Kolem nás se tyčí další věže. Trident, kde jsme byli včera, Chandelle (Svíčka), Malý Kapucín, Pointe Adolphe Rey, kde jsme byli před dvěma roky, za námi Tacul. Slanění je opět dlouhé a my se děsíme zkušenosti Hrba, Bidla a Tomase, kteří slaňovali strašně dlouho, lano se jim seklo asi milionkrát! Vzhledem k našim obavám jsme veleopatrní a v odtrhovce přistáváme s celkovým skóre nula záseků. Už se zase stmívá. Už abychom byli ve stanu.

SMSkování na vrcholu Grand Capucin.

Odjezd

Máme toho dost, jedeme dolů. Hlášeno riziko bouřek, na Petit Dru musíme zapomenout. Povegetíme v aquaparku a frčíme domů. Bereme to přes Švýcarsko s myšlenkou na nějaké sportovky, ale nějak chybí správné nadšení, a tak si jenom uděláme výlet k Eigeru, který trochu s rozpaky očumujeme. Takhle vypadá ta legendární stěna?

Ještě bych klidně zůstala. Takové podmínky, jaké jsme letos měli, se jen tak nekonají. Bilancujeme a docházíme k závěru, že Grépon byl mnohem těžší než Švýcarka, rozhodně to nejtěžší, co jsme kdy dali. A že si to skoro vyžádalo život. Zase jsem dostala od hor hezkou lekci.

Vallée Blanche pod Mont Blanc du Tacul.

Horydoly.cz Horolezecké výstupy v oblasti Mont Blanc

Pointe Adolphe Rey: Salluard 5+ TD-

Pyramide du Tacul: Východní hřeben 4+

Kapucín: Švýcarská cesta 6+ A0 / 7

Dent du Géant: Normální cesta  5 AD

Dent du Géant: Normální cesta (2. verze) 5 AD

Tour Ronde: Gervasutti (50 stupňů, 2, D-)

Mont Dolent: Normální cesta (38 stupňů, 2, PD)

Mont Blanc: kompletní hřeben - od Midi - přes Gouter - přes Gonellu

Zobrazit místo Mont Blanc na větší mapě

SDÍLEJ:

Diskuse

Ochrana proti spamu. Napište prosím číslo dvacet-čtyři:

  • Captcha Image

Diskuze k článku

Šílenec

Super článek, přečetl jsem ho jedním dechem... jste šílenci :-)

  • Autor Martin M
  • Datum a čas 29.10.2012 14:44
Reaguj
Respekt

Velký respekt a smekám klobouk. Já bych zhynul hned někde v úvodu, tohle je úplně jiná dimenze lezení, než jakou provozuju. Hlavně že ten error nakonec dobře dopadl a snad bude velkým poučením pro nás pro všechny. Ještě jednou velká poklona za výkony a za čtivě napsaný článek.

  • Autor Vlasta
  • Datum a čas 18.10.2012 11:17
Reaguj
Parada. A o tom je alpske lezenie

Tak toto mi pripomina plnenie mojich lezeckych snov na Midi v Rebuffatovi, kde sme zazivali to iste. Od problemov s nastupom z ladovca, cez dlhe neodistene spary, cez "logisticke" nestihacky, vracanie sa po zaseknute lano, spanie na ladovci - fakt zazitky na cely zivot. Dik. M.

  • Autor MivoV
  • Datum a čas 18.10.2012 09:23
Reaguj
Celkem 3 příspěvky v diskuzi


Menstruace v zimě na horách zvyšuje riziko infekce a úrazu

Menstruace v zimě na horách zvyšuje riziko infekce a úrazu

Dovolenou na horách může ženám zkomplikovat menstruace. Krvácení a bolesti podbřišku mohou ovlivnit sportovní výkon či znemožnit relaxaci ve wellness. V průběhu menstruace je tělo ženy náchylnější k infekci a roste riziko úrazu při... celý článek

Novoroční běh okolo Máchova jezera

Vondruška z CzechTourism dostal rok vězení s podmínkou. Rozsudek zatím nenabyl právní moci

registrovat

Ubytování Česko a Slovensko? Chaty a chalupy k pronájmu za nejlepší ceny na MegaUbytko.cz.
Cestovní pojištění od Porovnej24.cz
Turistický informační portál WhereToStay.Tips kde naleznete fantastické rady kde se ubytovat, kde jíst a co vidět, v lokalitách celého světa.





Nejčtenější články

Vasův běh na lyžích, kole i pěšky

Vasův běh na lyžích, kole i pěšky

Nejslavnější běžkařský závod světa Vasův běh má letní varianty na horském kole a běžecky po vlastních. Délka všech tras je 90 kilometrů. Zájem je obrovský, a proto se i letos na devadesátikilometrové trati
Santa Caterina Valfurva: Strmé sjezdovky a slunečné svahy

Santa Caterina Valfurva: Strmé sjezdovky a slunečné svahy

AKTUALIZACE Zatímco Bormio ocení sportovní sjezdaři a nedaleké San Colombano je vhodné pro rekreační lyžaře, vedlejší Santa Caterina v údolí Valfurva poskytuje od každého něco. Po severních svazích padají strmé sjezdovky tvrdé
Jen tak se proběhnout

Jen tak se proběhnout

AKTUALIZACE Milovníci běhání mají v Praze celou řadu míst, kam si chodí udržovat fyzičku. Nabízíme několik tipů na místa, která mají polykači kilometrů nejvíce v oblibě. Zejména v parcích se budete muset obrnit
Lyžování ve Francii bez problémů

Lyžování ve Francii bez problémů

AKTUALIZACE Lyžování ve Francii je zážitek. Abyste si ho nezkazili zbytečnými problémy, připravíme vás na ně. Co se může stát a jak tomu předcházet, radí zkušení průvodci.
Dlouhá cesta na Zinalrothorn

Dlouhá cesta na Zinalrothorn

CLIMBING GUIDE 1991, Trift, Walliské Alpy. Sedím v potemělém podkrovním pokoji horské chaty a hlavou se mi honí zážitky uplynulého dne. Brzké vstávání, ranní chlad, výšlap na první alpský vrchol, výhledy na Matterhorn,

Kalendář akcí Zobrazit všechny akce

AKCE KDE INFO KDY ČAS
AIME - veletrh Austrálie, Melbourne 18.-20.2. 18.2.
Kazachstán - přednáška Praha, Národní muzeum Přednáší Karel Kovy Kovář a Hana Dvorská 20.2. 19:00
Free - veletrh Německo, Mnichov 20.-24.2. 20.2.
Írán - diashow Praha, Klub cestovatelů Přednáší Vojtěch Lhotský 20.2. 18:30
Srí Lanka - diashow Ústí nad Labem, Hraničář Přednáší Martin Loew 20.2. 18:00
Holiday World - veletrh Praha, Holešovice 21.-24.2. Cestovní ruch 21.2.
Zahradní architektura v Holandsku - přednáška Praha, Botanická zahrada Přednáší Miroslav Malý 21.2. 17:30
Jakarta - diashow Praha, Klub cestovatelů Přednáší Zora Vašulínová 21.2. 18:30
Utazás - veletrh Maďarsko, Budapešť 21.-24.2. 21.2.
Bhútán a Nepál - diashow Brno, NetBox Přednáší David Hainall  21.2. 18:00

Diskuse

Imunita Karla, 20.2.2019 10:58, 4 příspěvky
Imunita Lenka, 19.2.2019 13:24, 4 příspěvky
hrady a zámky Hankos, 18.2.2019 7:25, 1 příspěvek
To snad ne ?!? prt, 17.2.2019 21:08, 5 příspěvků
Urban vs trexx Kuba Turek, 16.2.2019 17:30, 5 příspěvků
Urban vs trexx Roma, 16.2.2019 15:41, 5 příspěvků
Mittelaletschbiwak Michael Beranek, 16.2.2019 13:15, 1 příspěvek
Rychlé peníze za dům Lenka, 14.2.2019 19:39, 7 příspěvků
průvodce nutný Igor, 14.2.2019 14:42, 6 příspěvků
krumlov David, 14.2.2019 12:21, 1 příspěvek

Fórum Zobrazit všechny příspěvky

Holiday World 2019 Horydoly , 19.2.2019 23:33
Travelfest 2019 Horydoly , 19.2.2019 0:16
Re: Střední Čechy turistické Horydoly , 18.2.2019 23:44
Mahacup Horydoly , 17.2.2019 2:35
Nebojte se! Je možné zlom... milan šupa, 14.2.2019 18:41
Re: V čem chodíte běhat? Seny Petrovič, 12.2.2019 21:17
Přednášky, které se na ST... Horydoly , 8.2.2019 23:06
Re: Slatiňany diashow a p... Horydoly , 7.2.2019 17:35