Horami Solné komory na koloběžce

Do oblasti Salzkammergut (Solná komora) se valí turistický průmysl jako dobře namazaný parní válec. Rakušané považují kombinaci modrých jezer, bílých vápencových skal a hustých zelených lesů za nejkrásnější kout své země. Češi objevili atraktivitu zdejších ferát. Všichni tady jezdí na kolech a elektrokolech.

Salzkammergut Berge

Při tom by se zdálo, že tu není nic moc k vidění - kopce dosahují stěží dvou tisíc metrů nad mořem, ke skalám se musí chodit daleko a vysoko, cyklotrasy vedou buď po frekventovaných cyklostezkách nebo ve strmých horských úbočích, horských chat zde stojí málo, ale břehy většiny jezer jsou zastavěné městečky, anebo aspoň placenými plážemi.

Jenže jedinečnost Salzkammergut Berge tkví právě ve skloubení toho všeho do jednoho příjemného krajinného celku. Je jasné, že tady nebudeme bloudit celé dny v divočině, zdolávat ledovcové vrcholy či pozorovat nedotčenou přírodu. Zároveň ovšem nemusíme trpě snášet civilizaci a davy návštěvníků, a můžeme se vydat do hor, kde potkáme jen občas spřízněnou turistickou duši.

Horský výlet na Buchberghütte 

My jsme si udělali okružní horský výlet na koloběžkách. Potkali jsme na svém okruhu i pár českých pěších turistů, několik vyšvihaných rakouských bikerů a velkou skupinu rakouských cykloturistů na elektrokolech.

Stany necháváme stát na jednoduchém tábořišti u Schwarzensee (716 m). Naplánovali jsme cestu, ze které se lze vrátit kratšími variantami, protože nad horami se honí mraky, občas zaprší a párkrát zahřmí. Řídíme se turistickými značkami a trasa vede většinou po zpevněných lesních svážnicích. Nikdy se nepouštíme do opravdového terénu.

Nejprve mírně stoupáme k severu po loukách Moosalm (772 m). Vypadá to tu jako v anglickém parku - mělkým údolím protéká potok Moosbach, bystřinu přerušuje vodopád, tráva je spasená do výšky golfového greenu, křoví je vysekané a cesta vysypaná drobným štěrkem.

Vjíždíme do lesa a stoupáme k západu na další pastvinu Eisenaueralm k turistické chatě Buchberghütte (1015 m). Cesta je už na koloběžky příliš strmá, a tak musíme občas tlačit. To se netýká party asi dvaceti důchodců, kteří nás vesele předjíždějí na terénních elektrokolech z půjčoven dole u jezera Mondsee. Proti nám se vracejí z ranního švihu šlachovití bikeři.

Na chatě se dá najíst a vyspat od května do října. Neplatí zde ovšem slevy na turistické průkazy, protože chata je privátní. My se do ní nepodíváme, protože obloha rychle černá. Za pár minut přilétají těžké temné mraky plné vody a my se rozhodujeme jim ujet na druhou stranu horského sedla.

Ukazuje se, že rozhodnutí bylo správné. Bouřka se vybouří za našimi zády. Strmě sjíždíme a trochu kloužeme smykem podél bezejmenného potoka na úbočí Weinkogel. Tudy bychom nechtěli šlapat v opačném směru ani na elektrokole, jak je cesta strmá.

Dlouhý sjezd a výhledy na Mondsee

Konečně se ocitáme na vrstevnicové svážnici (864 m), po které jedeme stále na západ. Těšili jsme se, že bude opravdu vodorovná, ale zklamání je velké - houpe se přes údolíčka vyschlých potoků, že musíme do krátkých stoupání pěkně zabrat. Jediné, co nás těší, jsou výhledy na  jezero Mondsee pod našima nohama. U nejhezčího dokonce stojí lavička, abychom se mohli kochat. Nakonec nás čeká dlouhatáááánssssskkkkkýýýýýý a velmi strmý sjezd do obce Scharfling (483 m).

Je životně nutné se nepřecenit! Neustále držíme prsty na brzdách, svíráme řídítka a třeštíme oči na cestu. Některé zatáčky zrádně vynášejí, rovinky nabízejí: "Pusť to tady!" jenže v padesátikilometrové rychlosti na štěrku stačí k nepříjemný havárii vymletý žlábek, pár větších kamenů nebo vyjeté koleje od náklaďáků. Transportérům se dřevem mohou připadat naše starosti směšné, ale my nemáme osm náprav a nevážíme několik tun.

Přijíždíme na malé parkoviště u silnice Mondseestrasse, které využívají osobní auta turistů i náklaďáky z nedalekého lomu. Po krásné silnici se spustíme s větrem ve vlasech k jezeru. Na křižovatce najedeme na cyklostezku a obrátíme se na východ. Cyklostezka vede do luxusního tunelu. Zbyl tady poté, co byl proražen nový široký tunel pro automobilovou dopravu, a slouží jen pro cyklisty. Je osvětlený a je v něm položený skvělý asfaltový koberec.

Podél Attersee a zase do kopce na Moosalm

Za tunelem se musíme zastavit u Kreuzstein. Tady je nejkrásnější část Mondsee, zde byl postaven první pětihvězdičkový hotel, zdejší pláže jsou vyhlášené. Název pochází od kamene s křížem ve vodě nedaleko břehu. Byl prý postavený, když zde v 18. století spadl do jezera povoz s lidmi a nikdo neštěstí nepřežil.

KOUPÁNÍ.cz: Attersee

Po silnici jedeme do Wiesenau na konci jezera, potom okolo říčky Seeache, které převádí vody z Mondsee do níže položeného Attersee. Zastavujeme se u pitných pramenů Kaiserbrunnen (479 m). Za čtvrt hodiny, co odpočíváme a pijeme, se tu zastavují tři silničkáři, aby nabrali vodu do bidonů. Usuzujeme z toho, že je opravdu dobrá.

Před Burgau vystoupáme dvě zatáčky po silnici a pak už musíme odbočit na jih do strmého stoupání. Asfalt měníme za šotolinu a těžce šlapeme údolím potoka Loidlbach. U jeho soutoku s Lasseralmbach stojí jednoduchá dřevěná hájovna. Tady je poslední možnost na pití. Nabíráme z potoka vodu pod lesáckým mostem. Pak už nás čeká jen dlouhé stoupání, kdy podle sil a vytrvalosti střídáme usilovnou jízdu a tlačení. Proti nám sjíždějí rodinky na kolech a to nás pěkně vytáčí. Je horko, sucho, potok Lasseralmbach vyschnul, pot nám kape do očí a ještě k tomu si proti nám tak krásně sjíždějí dětičky s maminkami a tatínky. "To je nespravedlnost," lamentujeme.

Dáte si půllitr piva nebo sklenici mléka?

Každé utrpení musí jednou skončit a tak se stalo i tentokrát. Cesta se narovnává, ještě se párkrát odrazíme a ocitáme se nazpátek na Moosalm (772 m), kde to už známe. Mírně klesáme podél potoka až k salaši stejného jména. Stará selka otevřela občerstvení, turisté i cyklisté sem dostali nespíš od Schwarzensee, kam už není daleko, dáme si tedy něco k pití. Každý podle svého gusta buď pivo nebo čerstvé mléko.

Návrat na tábořiště u jezera (716 m) známou cestou je záležitostí dvaceti minut.

Jeli jsme na třech koloběžkách: starý model Kostka Hill, novější Kostka Hill 3 a lehká koloběžka Kostka Rebel. Optimální se nám zdály obě hillky. Na rebela to už bylo tak akorát, necítili jsme na něm rezervu v rychlých pasážích a pro kamenité úseky byl příliš nízký. 

Nezbytné s sebou bylo nářadí a lepení. Kdybychom píchli nebo bylo potřeba něco opravit, nikdo by nám v horách nepomohl. Samozřejmě jsme měli s sebou lékárničku, kdyby bylo potřeba něco opravit na účastnících koloběžkové túry. Nakonec jsme snědli jen prášky na bolení hlavy, protože horko, málo pití a rychlé změny nadmořské výšky udělaly své.

Důležité byly i v létě nepromokavé bundy a cyklistické rukavice. Bohužel jsme předem neodhadli náročnost nejdelšího sjezdu a nevzali si přilby. Ochrana hlavy nám hodně chyběla a o to jsme dávali větší pozor.

Zobrazit místo Koloběžka - Scooter na větší mapě

 Podívejte se na vhodné trasy pro koloběžky: Divoká a Tichá Šárka (Praha), Podél Botiče (Praha), Sjezdy z Petřína (Praha), Stromovka (Praha), Šterboholská cyklostezka (Praha), Koupání v Hostivaři a Uhříněvsi (Praha), Vltavská cyklostezka - 1. díl (Praha), Hanspaulka-Zahradní Město (Praha), Hradčany-Karlův most-Staroměstské náměstí (Praha), Čtyři přístavy (Praha), Severní okolí Prahy (Čakovice), Podél Labe do Brandýsa (Neratovice), Z Prahy do Polabí (Neratovice), Okolo Košáteckého potoka (Mladá Boleslav), Přes Lidice do Prahy (Kladno), Kokořínskem od koupaliště ke koupališti (Mělník), Z Ještědu do Mnichova Hradiště a Z Ještědu do Liberce a Ještědský hřeben (Liberec), Z Prahy do Harcova (Liberec), Podél Sázavy do Týnce (Poříčí), Kopanina a Frýdštejn (Český ráj), Malvíny (Čelákovice), Z Jizerek do Českého ráje (Mnichovo Hradiště), Hradecké lesy (Hradec Králové), Veselské pískovny (Veselí nad Lužnicí), Hrad Mydlovar (Nymburk), Solná komora (Mondsee), Hochkönig (Bischofshofen).