Ze Svišťáku do Šmeksu na lyžích

Po ránu si dáme na Zbojnické chatě (1960 m) snídani a vláčným krokem zamíříme Velkou Studenou dolinou vzhůru podél potoka. V létě bychom se drželi modré turistické značky směrem pod Prielom.

Teď na lyžích a sněžnicích jdeme skoro po rovině přes Zbojnické pole. Pak se dolina zúží a přes několik mírných prahů zahneme doprava do Divé dolinky.

Stěna skoro bez sněhu

Nad námi se zdvíhá mírná jižní stěna Svišťového štítu (2382 m). Nahoru vystoupíme suchou nohou po kamenech a trávě jižního žebra. Po levé ruce kradmo sledujeme trasu plánovaného sjezdu. Nahoře fouká jako ve větrném tunelu, když se zkouší aerodynamika supersportů.  

Aspoň na chvíli se tu ale zastavíme, protože Svišťový štít je prvotřídní rozhledový vrchol. V průzračném vzduchu pod modrou oblohou se černají tatranští velikáni jako na dlaní - Gerlach, Vysoká, Lomnický štít, Stredohrot, masiv Javorových štítů, Malý Ledový štít - nahlížíme také dolů do Popradu a Smokovce.

Sjezd míříme jako obvykle nejprve středem a potom doprava, kde bývá lepší sníh. Letos to také tak je, ale podmínky jsou špatné. Nahoře ledovatá krusta, dole místy navátý prašan. Nějak to na skialpech a telemarkách zkrosíme, ale radost z jízdy moc nemáme.

Tento lyžařský sjezd poprvé vykonal Gyula Komarnicki 16. února 1913 a dodnes patří do zlatého fondu tří nejlepších sjezdových tras ve Vysokých Tatrách.

Jak lezli nejlepší klasici?

Pěšáci na sněžnicích se vracejí stejnou cestou, jakou jsme šli nahoru, a pokřikují na lyžaře, jak mají zlepšit svůj styl. "Nohy u sebe," zní kuriozní doporučení horolezce, který před deseti lety zaspal carvingovou revoluci. 

Konečně svezení: skvostná Divá dolinka

Zato Divá dolinka je skvostná. Tvrdý sníh skřípe pod skluznicemi, letíme jako blesk, po zemi se proti nám žene prašan hnaný větrem z pod hor. V zúženích si užíváme přírodní U-rampu.

Podjíždíme Zbojnické pleso a mírně stoupáme po zledovatělém svahu ke Zbojnické chatě. Jsme nazpátek za tři hodiny, a to jsme nikam nespěchali. Poledne je tu, oběd se chystá. 

Celé odpoledne lenošíme, už se nám po týdnu stráveném na horách nikam nechce. Teprve po večeři se rozhoduji, že co můžu udělat dnes, neodložím na zítřek. Je jasná noc, září hvězdy a dohlíží na ně turecký srpek měsíce, fouká už jenom přiměřeně. Pojedu na vlak ještě teď, protože stejně bych musel zítra vstávat ve čtyři ráno, abych stihnul operu v Praze. Parťáci půjdou dolů až druhý den v poledne.

To jsem si ale neběhnul! Poslední tatranská železnice odjíždí 20:58 h, abych akorát stihnul svůj rychlík. "To je v pohodě, za hodinu a půl budu ve Starém, Smokovci," když po šesté odjíždím ze Zbojnické chaty. Byl to ale kardinální omyl. Zapínám čelovku. Nic nebude v pohodě.

Ledovatý sníh, ledová stopa, úzká stezka

První hang k Dlhému plesu ještě jedu po zmrzlém sněhu bez potíží. Traverz u Vareškového plesa nad druhý hang je už nepříjemné šoupání podél vyšlapané ledové stopy. Sjezd k Bránce je utrpení, protože turisté rozšlapali široký pruh sněhu a všude okolo roste kosodřevina. Po ledovatých hrbolech to jakž takž zbouchám, protože spěchám, ale k lyžování to má daleko.

Bránku podél řetězů už scházím s lyžemi na ramenou, hůlkami v ruce a opatrně se přidržuji řetězů. Spodní zimní cesta údolím není možná, a tak sestupuji úzkou ledovou pěšinkou po modré turistické značce. Všichni tudy šli nahoru i dolů v mačkách, jenom já si naivně myslím, že nejhorší nějak přejdu a pak už to dole zase půjde na lyžích.

Nejde! Pod Veverkovým ledopádem se sice cesta trochu narovnává a já můžu konečně změnit podřep na normální chůzi, ale s lyžemi na ramenou to pořád není nic příjemného. Na batoh si je připnout nemohu, protože tam už mám dvě lana, tři cepíny a lavinovou lopatu. Mačky si pořád na boty nepřipínám, protože spěchám. Jenže sníh v lese přes den úplně roztál a teď v noci vytvořil hladkou černou glazuru po celé šířce cestičky. S obtížemi hledají mé lyžařské skelety vyčnívající kameny, aby si na ně mohly stoupnout. Nervozně koukám na hodinky. Kdy to už skončí?

Na rozcestí nad Rainerovou chatou mě čeká další nemilé překvapení. Vycházím sice z horské stezky na širokou štěrkovanou cestu, ale ta je kompletně vyledněná. Tam, kde normálně špacírují důchodci a rodinky s dětmi, se chodí v nesmekách a mačkách. Nechtěně bruslím po celé šířce cesty a sleduji stopy turistů, kteří tu šli odpoledne.

PANORAMA: Velká Studená dolina ze Svišťového štítu

Kliknutím na snímek otevřete velké panorama. Foto: David Z

Podívejte se na jména štítů a sedel (klikněte na snímek): 

Čtěte více o okolí: Hvězdnatý Hrebienok

Nakonec se snad svezu po sjezdovce z Hrebienku do Smokovce, utěšuji se, když vím, že poslední lanovka mi ujede. Slabé světlo mé čelovky se rozplývá v reflektorech namířených na ledové skulptury. Ze tmy se vyloupávají dokonalé ledové sochy vytvořené pro právě probíhající sochařské sympozium. Za nimi začíná sjezdovka, ale bohužel místo sněhu nacházím jen hlínu a trávu. Takže půjdu pěšky až dolů do zářícího údolí po asfaltu.

PANORAMA: Divá dolinka ze Svišťového štítu

Kliknutím na snímek otevřete velké panorama. Foto: David Z

Podívejte se na jména štítů a sedel (klikněte na snímek): 

Klenot architektury: Smokovec pod Vysokými Tatrami

Šlapu co to jde po sáňkařsko-koloběžkové asfaltce, která na sobě už nemá ani stopu sněhu. Sleduji svítící města a obce dole v údolí. Na okraji Starého Smokovce (990 m) slyším klinkat železniční přejezd. Přidávám do kroku a na nádraží přicházím v okamžiku, kdy se otevírají dveře tatranské električky. Až ve vlaku vypínám čelovku, sundavám přilbu a po třech hodinách bez oddechu si sedám. Jízdenku jsem si nestačil koupit a doufám, že to Slovenské železnice bez mého europadesát nějak přežijí. Na jízdence s lehátkem z Popradu do Prahy se potom na mě finančně zahojily. 

P.S.: Operu Tannhäuser v Praze jsem stihnul. O outdoorovém putování jejího hrdiny si můžete přečíst příště.  

Doporučené vybavení

Skialpinistická výzbroj (lyže, stoupací pásy, vázání, teleskopické hole, pohodlné boty) , lavinová výzbroj (vyhledávač, sonda, lopata, mohou se hodit haršajsny), turistický cepín, turistické mačky, přilba, sportovní tmavé brýle, krém na opalování, rukavice, čepice, teplé oblečení, batoh 30 l, lékárnička, mapa a busola nebo GPS, čelová lampa, mobil (signál není všude!), peníze na jídlo, dopravu a případně ubytování.

INFO: Zbojnícka chata a Doprava ve Vysokých Tatrách

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě