Luční bouda – opravdu pro lidi, co chodí okolo?

Letošní letní sezonu se majitelé Luční boudy rozhodli zahájit oslavou fiktivního výročí 395 let od jejího založení. Akce byla mediálně dobře pokryta, takže jsme byli celý víkend zahrnuti reportážemi a zprávami, které nám snad nejvýznamnější objekt na hřebenech Krkonoš předváděly jako zavedenou výletní restauraci s nejvýše položeným pivovarem ve střední Evropě.

Nabízím pohled návštěvníka, který po nejméně 50 let býval na Luční boudě hostem několikrát ročně, poslední dva roky se jí však už vyhýbá.

Německý monstrózní projekt

Luční boudu ve své současné monstrózní podobě nechali postavit za 2. světové války její majitelé bratři Bönschové, oddaní stoupenci Konrada Henleina. Ačkoliv stavbu z převážné části financovala protektorátní vláda, majitelé rozhodně nezamýšleli, že by bouda měla být určena českým turistům. Chci věřit, že je to kouzlo nechtěného, ale nemohu se zbavit dojmu, že současným majitelům se docela daří tento 80 let starý odkaz naplňovat.

Klub českých turistů se boudy vzdal

Padesát let po válce byla Luční bouda v havarijním stavu. Je smutnou skutečností, že nikoliv bez viny na tom je Klub českých turistů. Do jeho vlastnictví přešla Luční bouda roku 1991. Nejenže zastavil rekonstrukci prováděnou od roku 1986 předchozím majitelem ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy) a následně boudu pronajal kontroverznímu podnikateli, ale především neudělal to, co v duchu předválečné tradice měl. Nově znovuustavený spolek byl zahlcen starostmi o majetky, které mu spadly do klína, a nebyl schopen řešit vlastnictví Luční boudy systémově a s vizí. Pokud by tehdy navrhl redukci objektu tak, aby byla šance na jeho hospodárný provoz, asi by mu to prošlo. Pokud by si boudu ponechal, předešel by problémům, které následovaly. Nestalo se a KČT se v roce 1993 Luční boudy vzdal.

Soukromé vlastnictví nejvýznamnější turistické chaty

Když zkrachoval i další majitel (který naopak vizi měl, ale nebyl schopen ji utáhnout), byla na přelomu století bouda uzavřena a chystaly se nouzové plány na její záchranu státem. V doslova poslední chvíli vstoupila do hry společnost AEZZ a v září 2003 Luční boudu koupila. Klára Sovová, která za společnost nejčastěji vystupuje, vzápětí vzbudila v zainteresované veřejnosti velké naděje.

"Měla by být především pro lidi, co chodí okolo. Bylo by škoda, kdyby lidé na Luční boudu zanevřeli, a tomu se budeme snažit boudu přizpůsobit. Naši hosté by měli být v první řadě turisti a běžkaři, kteří budou chtít asi najíst a napít, případně se i ubytovat. Proto uvažujeme, že bychom tam ponechali jeden, dva pokoje s 6 lůžky a společným sociálním zařízením pro lidi, kteří jdou po horách a jsou ochotni snášet nějaké nepohodlí," prohlásila například pro listopadové číslo časopisu Krkonoše + Jizerské hory.

Spravedlivě nutno přiznat, že AEZZ boudu postupně uvedla do plně provozuschopného stavu a nadále do jejích úprav investuje. K dobru ji lze přičíst i to, že nezkusila docílit výše zmíněné redukce zastavěného objemu nějakým "nepředvídatelným" požárem. Naproti tomu jsme však již 15 let svědky nepochopení (či ignorování) mimořádnosti Luční boudy dané jejím umístěním v I. zóně Krkonošského národního parku a osaměle na hřebenech hor.

Necelý rok poté, co nám paní Sovová mazala pověstný med okolo úst, jsme zkoprněle hleděli na inzeráty nabízející apartmánové byty na Luční boudě a slibující potenciálním majitelům dopravu vlastním vozem až před jejich dveře. KRNAPu dalo asi dost práce tomu tenkrát zabránit.

O rok později to byly koncerty s účastníky na desítkách sněhových skútrů a roleb. Pokutu AEZZ zaplatila až po 6 letech, když jí stálo za to kauzu dotáhnout až před Nejvyšší správní soud. Snad již tečkou za touto divokou etapou bylo v roce 2014 vytěsnění Horské služby, které měla na Luční boudě hřebenovou základnu od svého založení. Hrozící ztrátu image řešila paní Sovová způsobem typickým pro balkánskou třídu zdejších podnikatelů. Prostě založila trucslužbu vlastní. Náklady jsou nepochybně řádově vyšší než kolik by tratila na třeba i bezplatném poskytnutí dvou místností potřebných pro Horskou službu, ale vlastní ego first, péči o bezpečnost a zdraví návštěvníků hor stačí jen slíbit.

Levné služby musí pryč

A o vzbuzené iluze postupně přišli i lidé, kteří chodí okolo. Nejprve byl zrušen bufet v přízemí. Budiž, nahradily ho automaty s občerstvením, ale ty záhy zmizely a hned po nich i lavice. Tam běžně svačívaly rodiny s dětmi vyhlášené místní pečivo a nahoru do restaurace chodila jen část návštěvníků. Ta tradice asi majitelům vadila, a tak se rozhodli s ní skoncovat. Ale jak! Byl jsem svědkem, jak personál nekompromisně vyhodil na déšť ty, kdo se tam chtěli ukrýt před nepohodou. Arogantní přístup "buď budeš konzumovat, nebo vypadni" tu zdomácněl a mezi návštěvníky hor se o něm vyprávějí legendy. Ke kvalitě restaurace se záměrně nevyjadřuji, jejích návštěvníků je dost na to, aby svá hodnocení mezi veřejností šířili.

1600 Kč za jedno lůžko na noc

Takže si ještě jednou připomeňme, co paní Sovová slibovala stran ubytování, a mohu se konečně dostat k tomu, proč se už dva roky Luční boudě vyhýbám. V březnu 2016 jsme se se skupinou starších pánů vypravili na zimní přejezd Krkonoš. Před 17. hodinou, tedy před setměním, jsme přijeli na Luční boudu v očekávání obvyklého cenově přijatelného noclehu ve vícelůžkovém pokoji. Recepční nás však zchladil, vícelůžkové pokoje byly zrušeny, jsou teď dvoulůžkové. A i když nadále se společnými sociálkami na chodbě, za dvojnásobek ceny před rokem. A co víc, lichý z nás musí zaplatit celý pokoj, tedy čtyřnásobek.

A opět ono pro Luční boudu dnes už typické, berte nebo jděte dál. Mnozí dnes jezdí raději do Alp, než do Krkonoš. Je mi to líto, ale ani se jim nedivím. Dovedete si představit, že by některou z tamních hřebenových Hütte koupil místní zbohatlík, vyhodil část postelí, zbylé zdražil, a pak vyháněl do tmy každého, kdo by nemohl akceptovat jeho cenu?

ČTĚTE TAKÉ: Německé názvosloví k Krkonoších

Pro upřesnění: podle letošního ceníku už mají sociální zařízení všechny pokoje a nejlevnější lůžko na jednu noc je za 1600 Kč, ovšem pokud obsadíte celý pokoj. Sportovněji založení mohou (zatím) přespat za 580 Kč v podkroví na podlaze ve vlastním spacáku.

Určitě stojí za to porovnat tuto nabídku s možnostmi turistického ubytování v alpské vysokohorské chatě, které se svým jménem také hlásí k sudetoněmecké historii. Takových chat je v Německu, Rakousku a Itálii mnoho. Já nabízím příklad Karlovarské chaty (Karslbaderhütte) v nejvyšším rakouském pohoří Hohe Tauern pod nejvyšší rakouskou horou Grossglockner.

Luční bouda je dost velká na to, aby tam vedle sebe mohlo existovat ambiciózní hotelové ubytování a možnost přenocování turistické úrovně. Odpovídalo by to i její tradici. To by ovšem záměrem majitelů muselo být uspokojovat i nepříliš movité české turisty.