Vandr za Velkým Kačerem

Kačerů už máme hodně počínaje od kreslených, papírových, parafínových, plyšových i keramických...

Obrovský maskot

Podařilo se nám ovšem nalézt kačera rozměrů takových, že jeho přestěhování by se nedalo vyřešit pořádným batohem, náklaďákem ani vrtulníkem. Byl prostě monumentální.

Vyhlásil jsme tedy oddílovou soutěž, kde se tato skála nachází. A dal jsem na výběr, že to bude v Adršpasšských skalách, Broumovských skalách, na Ostaši či v Teplických skalách. Ale ani za půl roku jsem nedostal správnou odpověď.

Kde je, jak se tam jde?

To mne utvrdilo, že musím uspořádat Vandr za Velkým Kačerem. Až ve vlaku prozrazuju název cílové stanice Teplice nad Metují. Vystoupíme a k Teplickým skalám se obracíme zády.

Jdeme na Ostaš. Všichni jsou zatím plni sil, cesta vzhůru ubíhá rychle a nahoře jsme ještě za světla. Cíl naší cesty je v Broumovských skalách, čeká nás ještě pěkný kus cesty.

Po zarostlé turistické značce míříme k rybníku v Hlavňově. Na břehu ve stínu shazujeme batohy, převlékáme se do plavek, koupeme se a sluníme. Když minula čtvrtá hodina odpolední, velím k odchodu. Moc se nikomu nechce, ale ke Kačerovi je ještě cesta dlouhá.

Konečně jsme u něho

Dole pod Kovářovou roklí doplňujeme zásoby vody a míříme nahoru na Hvězdu. Nahoru, dolů, protáhnout se mezi skalami, přeskočit, vylézt. Po značce od Hvězdy přes Skalní divadlo a Supí vyhlídku dál směrem k Panskému kříži.

Po dvou hodinách jsme u naší skály, našeho cíle. Fotíme se nejdříve pod ní, ale pak zjišťuji, že se nechá celkem bezpečně vylézt nahoru. Fotíme se i na skále a máme radost, jako kdybychom dosáhli Everestu.

Jenže je osm hodin a čeká nás ještě kus cesty. Vlečeme se dál, těla znavená po blbnutí ve vodě, spálená záda a ramena pod popruhy batohů se nám připomínají každým krokem.

Vedro k padnutí

Po hodinovém pochodu velím k nalezení místa, kde budeme moci zalehnout. To nalézáme až kousek nad Slavným. Při pohledu na nejmladší vyhlašuji stav nouze a kousek od cesty rozbalujeme spaní, rychle si děláme večeři a usínáme.

Spánek není poklidný. Noc je tropická, skály sálají až do rána, záda i ramena pálí a vzduchem poletuje neskutečné množství hmyzu v čele s pluky pištivých komárů.

Budíme se velmi brzo, snídáme a ve snaze zdolat pláně mezi skalama a Broumovem za co největšího chládku vyrážíme. Sestupujeme Zaječí roklí a po značce jdeme dál k Broumovu. Cesta, dokud vedla lesem, příjemně ubíhala. Horší to bylo, když jsme opustili ochranný pás lesů a vydali se do rozpálených luk a polí.

Cesta vlakem z Broumova domů je také úmorná, ale máme pocit, že návštěva u Velkého Kačera nebyla zadarmo. Cesta byla zkropená naším potem a i nervová soustava byla podrobená značné zátěži. Tak velkého maskota nemá každý oddíl!