Lodiloď v Chorvatsku: lodní deník na mořském kajaku

"Chtěli jsme kvalitního vodáckého průvodce a jeden náš klient nás nasměroval na Ondru Nikla," říká Zdeněk Kukal, šéf cestovní kanceláře Geotour. "S Lodilodí jsme jeli minulý rok na zkoušku a zjistili, že to jde. Letos jsme začali naostro."

Výhodou Geotour je, že má zkušenosti z Kololodě, dlouhodobé kontakty, zná detailně pobřeží, má nasmlouvané lodě i s posádkami. 

"Na Kololoď se nám lidé vrací. Z 1/3 dokonce jezdí ucelené party, kteří si objednají celou loď. Průměrný věk je 40 až 45 let. Stále více jezdí lidé s elektrokoly, letos už 15-20 %. Museli jsme proto nechat na lodích předělat elektriku, tahání kol na palubu je kvůli jejich váze náročnější." Na chorvatských ostrovech je čím dál více sjízdných cest, a proto se tu cykloturistika rychle rozvíjí.

Podobně je to s Lodilodí. Není úplně jednoduché zorganizovat převoz kajaků, jejich uskladnění na palubě, organizaci pádlování, dobré průvodce, ale také výběr nejlepších pádlovacích lokalit s ohledem na aktuální počasí a samozřejmě také plavbu obytné lodi včetně stravování a spaní.  

VIDEO Chorvatsko na mořském kajaku

Lodní deník 

pátek: Do Makarské se dopravujeme sami. Letíme letadlem do Splitu a pokračujeme linkovým autobusem. Ve Splitu v zalesněném výběžku Park-šuma Marjan zajdeme na vrch Telegrin s vyhlídkou, povečeříme u zoologické zahrady. Hejno žebrajících koček Ondra zahnal.

sobota: Ráno vstáváme hodně brzy. Cikády začnou v jeden okamžik neskutečně řvát. Makáme na autobusové nádraží. Flixbus nás odveze do Makarské. Krátká prohlídka uliček a výběžku se sochou svatého Petra. Je to oblíbené místo zamilovaných. I tady na zábradlí věší zámečky. Do přístavu jdeme na loď Sretan. Uvítací ceremoniál s posádkou s přípitkem. Posádku tvoří hlavně příbuzní - kapitán Mate, jeho žena kuchařka Anita a synovec číšník Zoran. Jediný plavčík Mate nepatří do rodiny. "Anita výborně vaří. To je ostatně vidět na tom, jak vypadá kapitán", říká naše průvodkyně Veronika Chladová.

Dostáváme vyčerpávající informace nejen k životu na lodi, ale i co nás čeká. Verča dosud s Geoturem jezdila na jaře a na podzim s Kololodí, teď doplní svůj pobyt v Chorvatsku i v létě s Lodilodí. Poprvé jela s Geoturem roku 2004 jako klientka, další rok už jako pomocník průvodců a následující rok už jako průvodkyně. Od té doby vede zájezdy jako průvodkyně, dobře mluví chorvatsky. Doporučuje zajímavá místa na pevnině pro večerní návštěvy.

Přesouváme se po moři do příjemného vesničky Sučuraj s poklidnou atmosférou na ostrově Hvar. V průběhu plavby kotvíme u pobřeží, je čas na koupání, skákání z lodi do vody, blbnutí na pádlbordech. Vesničku si turisticky oblíbili Slováci, asi proto, že je malebná a je tu příjemná, poklidná atmosféra.

Na doporučení Verči navštěvujeme po večeři chlapíka, který tradičně vyrábí olivový olej. Prohlídka je za 5 EUR, případně s ochutnávkou různých vín a alkoholu za 8 EUR. Chlapík nás provede zahradou s olivovníky, vysvětlí rozdíly v druzích oliv a olejů z nich, vysvětlí výrobu, jak poznat kvalitní olej, ukáže zařízení, na kterém lisuje olivy na olej pro sebe i sousedy. Mluví chorvatsko-slovensko-česky, není tedy třeba překládat. Říká: "Na ostrově je málo půdy, z 80 % je tu kamení. Můj děda ale založil olivový sad pokrokově - dynamitem vyhloubil v zemi díru, zavezl zeminou a zasadil strom." Večer s Ondrou ještě zajdeme na konec ostrova k majáku a pak do hajan.

neděle: Lodí se přesouváme k ostrovu Korčula. Začínáme s kajaky. Stará se o nás Ondra Nikl ze Seakayaku Liberec. Krátce nás proškolí, rozdělí na poloviny a první půlka se z nafouknutého mola u lodi nasune do kajaků. Krátký přejezd ke břehu, dokonalé školení na zacházení s kajakem, na vodě pak trénink pádlování a kormidlování. Každý si vyzkouší být zachraňován po převrhnutí a zároveň i zachraňovat. Překvapivě je to jednoduché, zvládne to každý.

Pádlujeme na kajacích k naší lodi Sretan. Ta se mezitím přesunula kolem ostrova. Oběd na lodi a vystřídání posádek v kajacích. Nacpu se i do odpolední plavby, abych si kajaků pěkně užila. Plujeme kolem staré Korčuly a končíme v Lumbardě. Tam už zase čeká Sretan. K večeři je vzácná ryba ropušnice. Tento ošklivý živočich je překvapivě výborná pochoutka. Po večeři se jdeme projít do vesničky. Baví mě procházet se úzkými uličkami. U domků jsou malinké zahrádky, na kterých většinou pěstují trochu rajčat, fíky či olivy. Mimo obydlí vidíme velké vinice.

pondělí: Fouká, dělají se vlny. Posádka lodi spolu s instruktorem Ondrou zjistí, kam bude dobré se přesunout, aby plavba na kajacích byla bezpečná. Přeplouváme k ostrovu Pelješac do Uvala Pratnjice, kde stojíme na kotvě. Vlny nejsou tak veliké, abychom nemohli vyplout a tak se vydáváme kolem pobřeží do Podobuče. Cestou objevujeme jeskyňku, kam si neodpustím vplout a zazpívat si v ní. Fascinuje mě, jak se v ní tóny krásně rozléhají. Po obědě koupačka, pak přeplouváme a s druhou skupinou se setkáváme v Trsteniku. Neoslovil mě. Žádný klid, hluk, moc turistů. Ráno se jdu projít na kopec ke kostelu sv. Mihalja. Prostý kostelík, klídek, krásný výhled.

úterý: Lodí přejezd k ostrovu Mljet, kde kotvíme u podivného fixního zařízení, plouvoucího v moři. Posádka bojuje s uchycením lana k němu, nakonec na něj Zoran seskočí z lodi a lano přiváže. Dopolední skupina odjíždí, my s Ondrou se rozhodneme doplavat na ostrov do národního parku a zajít si z vesnice Pomena k vnitrozemským slaným jezerům Malo a Veliko jezero. Jezera jsou propojená. Dle mé srbské lektorky agličtiny Mariany, která Mljet miluje, jsou jezera slanější než moře. Přístup k jezerům je placený, nacházíme k němu vedlejší cestu. U jezer je půjčovna kol a jezerních kajaků, po Velkém jezeru jezdí vyhlídková loď. Plaveme zpět, blbneme na pádlbordech. Lodí se přiblížíme k ostrovu Pelješac a na kajacích doplouváme do Kučište. Vesnička není hezká.

středa: Fouká, posádka zjišťuje, kde to bude bezpečné pro kajaky. Míříme k Lovišti, které by na Pelješaci mělo být více kryté před větrem. Stojíme na kotvu před ním, v zátoce Uvala bila punta. Verča se osvědčuje i jako plavčík, plave s lanem ke skalkám, aby o ně zafixovala loď proti otáčení. První skupina odjíždí, já si zaplavu ke břehu. Na kamenech nacházím kšiltovku pro Ondru, jsou tu políčka s olivami, fíky a Planikou velkoplodou. Planice se také říká "jahodový strom" - asi proto, že má červené plody - z nich se prý vyrábí marmelády. Kajakáři se po 7km vrací, užili si na vlnách. Loď se přesouvá dále, do klidnějších vod na druhou stranu ostrova. Vyrážíme s kajaky na 15 km trasu. Občas fouká, ale jde to. Jedeme cca 6 km/hod. Odměnou za dlouhou cestu je krásný vjezd do vesnice Trpanj. Na kraji přístaviště skála se sochou Gospa "Zvijezda mora" - tedy dáma Hvězda moře. Zatímco v ostatních chorvatských vesničkách je zmrzka za 2 EUR, tady je za 1,50 EUR.

čtvrtek: Loď se z Trpanj přesune k ostrovu Hvar. Ze zátoky vyráží první skupina na vlnách s větrem v zádech do maličké malebné zátoky Vela Stiniva, nad kterou se tyčí skaliska. Otevřený kostelík stojí hned u pláže, za ním pár domků, ale mají tu hřiště! Obrovský fíkovník, pole rajčat.

Po obědě pokračuje druhá skupina do Jelsy. My se přesouváme lodí. Zajdu na hřbitov. Po večeři přijde kapitán Mate a povídá o Sretanu. Loď byla postavena roku 1900. Spotřebuje 20 l nafty na 100 km plavby. Mate je od 19 let na moři. Sloužil na velké trajektové lodi, už měl být jejím kapitánem, raději ale koupil Sretana, se kterým jezdí nyní. Říká: "Kdo se nudí, pořídí si loď. Loď se totiž musí každý rok lakovat, každý rok musí projít technickou kontrolou". Loď dříve jezdívala i na plachty, nicméně na to je třeba větší posádka osmi lidí. Plachty už nemá, stěžně při rekonstrukci lodě dal pryč, protože byly špatné. Nechtěl nové pořizovat, ale pak si řekl, že by loď bez nich nebyla hezká, tak koupil nové, ráhna ale už neobnovil.

Večer s Ondrou procházíme úzké uličky se starobylými kamennými domy. V parčíku s palmami posedíme na lavičkách a klábosíme o všem možném. Parkem prochází systém zavlažovacích kanálů.

V Jelse se prívě konají rybářské slavnosti - prodávají tu ryby, hraje živá hudba, děti prodávají mušličky, obrázky a všechno možné či nemožné. Jdeme se podívat na druhý konec zátoky, kde už neslyšíme ruch městečka a při odpočinku jsou slyšet jen mořské vlny. Cestou zpět vidíme na zemi cikádu.

pátek: Lodí se přesouváme podél Hvaru k místu s menšími vlnami. Na kajacích surfujeme na vlnách až do maličké zátoky Ključna uvala. Příjemná, málo lidí, bez domů. Ondra se potápí a najde potopenou loďku, sasanky, po skalkách lezou krabi. Příjemné koupání.

Po obědě se loď přesune do vesničky Povlja na ostrově Brač, odkud odjíždí druhá skupina, zatímco my jdeme na zmrzlinu. Ondra jde na kopec Gračišče na vyhlídku ke kříži. Tuto kratochvíli v horku neakceptuji a raději se nechám unášet vodou k majáku u vjezdu do přístavu. Písek na pláži je tu promísený odpadky, proto se vracím pěšky zpět ke kotvišti a pokračuji na druhou stranu přístavu.

U výběžku je památník osvobození a pod ním krásné místo na koupání. Ploché kameny, molo na skákání, sprcha. Ondra skáče salta. Přejezd do Makarske, v noci se očekává bouře. Večer se k jídlu podává tradiční slavnostní dalmátské jídlo pašticada. Výborné hovězí maso v husté omáčce. Verča říká: "Aneta to nevaří ráda, protože je to složité, ale my ji přesvědčili, že na závěr vždy pašticadu připraví."

sobota: V noci prý byla velká bouře a vítr, ale já vše prospala. Protože autobus z Prahy s novou partou přijede ráno a řidič musí odpočívat, než se bude vracet do Čech, zajistila Verča pro zájemce celodenní rafting na řece Cetina. Cena 45 EUR/osobu. Guide Pavel si nás vyzvedne v přístavu a odveze nás k základně. Mluví česko-chorvatsky, dobře si rozumíme. Cestou nám ukazuje tornádo nad mořem, které tu prý nebývá často. Na základně je příjemná atmosféra, jsme přivítáni přípitkem, drobným pohoštěním. Fasujeme kompletní vybavení, dokonce i pro brýlaté mohou poskytnout jistící návleky na brýle.

VIDEO: Cetina - chorvatský rafting v Dalmácii

Guide je učitel na střední škole, který již 19 let splavuje od května do října rafty. V průběhu cesty vykládá i o zajímavostech v Dalmácii, ukazuje nám vodní ževy. Cetina je prý velmi čistá voda, vhodná i k pití. Začínáme v mírném toku, voda se postupně stává dravější, úseky s peřejemi se stávají častější. Celou dobu dostáváme povely typu "pomálu, stop, levá jede, pravá dozadu...". Jde nám to. Možná proto, že jeden z nás Milan je bývalý trenér Ondřeje Synka?

"Chcete jet normálně, nebo odvážně?" zeptá se guide před velkými peřejemi. "Odvážně" - odpovíme. Projíždíme tedy vlny bezpečně pozadu. "Teď přijedeme k jeskyni, kdo chce, může projít přes ni, ostatní ji mohou obejít." Samozřejmě chceme všichni do jeskyně. Přijíždíme k velkému portálu, přes který padají vodopády. Přirazíme ke břehu, projdeme vodopádem a počkáma na Pavla, který mezitím splaví nebezpečný úsek a pískne na nás v jeskyni. Jeden po druhém skáčeme do vody v ní, přeplaveme cca 7 m a vystoupáme po kamenech do druhé části jeskyně, která končí opět portálem s vodopádem. Nádhera! Po úzké pěšině dojdeme k raftu, kde opět nasedáme.

"Na Cetině jezdí čtyři společnosti. Ne každá ale klienty jeskyní provádí. Je to pro ně jednodušší", říká Pavel. "Snadněji si vydělají peníze". Pokračujeme dál. Stavíme u skály vysoké pět metrů. Když z ní skočili děti před námi, nezůstaneme pozadu a odvážíme se také.

Pavel nám za chvíli ukáže vysokou skálu, ze které skákal kaskadér coby Vinnetou. Musím se na film znovu podívat. Na další cestě nás Pavel upozorní, že uvidíme Gandalfa. A opravdu - na břehu táboří chlapík s dlouhým plnovousem, který zde prý žije většinu roku, i když vlastní byt ve městě. Příroda mu vyhovuje. Užíváme si peřejí, všechny je v pohodě zvládáme. "Bál jsem se, že to nebude nic moc, ale tohle bylo fakt dobrý," zhodnotil plavbu Milan. I my jsme rádi, že jsme 45 EUR za raft dali. Stálo to za to, užili jsme si. Ukončujeme plavbu, autem nás převáží zpět na základnu. Tady nás čeká opět pohoštění včetně alkoholického zapití dobré plavby. Pavel s námi sedí, pěkně se s ním povídá. Škoda, že nás už musí odvést do Makarské, abychom stihli autobus do Čech.

Život na lodi

Mořské kajaky na Lodilodi byly různých typů. Během týdne jsme si mohli všechny vyzkoušet a tím zjistit jejich odlišné vlastnosti. Instruktor Ondra nám rozdíly chování lodí a pádel detailně popsal.

Během platby byly k dispozici i různé druhy paddleboardů. Kdo neměl během dne dost kayakingu, ten šel na SUP.  Oblíbené bylo skákání z dolní i horní paluby lodě do moře.

Na lodi je k dispozici zdarma wifi.

Pitná voda je zdarma. V ceně zájezdu je třikrát denně luxusní jídlo. Večeříme ryby či jiné maso, jednou se podávají chobotničky. Předem je možné objednat nemasitou stravu. Bar na lodi je otevřen denně do 23 hod.

Kajuty jsou vybavené malým umývadlem. Na lodi jsou společné záchody a sprchy s teplou vodou. Kdo nechce spát v kajutě a nevadí mu každodenní ranní rosa, může nocovat na horní palubě.

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě

 Geotour na Horydoly

CYKLISTIKA

Do Chorvatska na kole na jaře nebo na podzim

Okolo Visu na kole

Hum je nejvyšší hora na ostrově Vis

Vis, ostrov krvavého Tita

Pelješac vypadá jako ostrov

Podél hor Biokovo na kole

Sveti Jure v pohoří Biokovo

Chorvatsko - tři nejvyšší vrcholy na kole

Na Šipan se vozila hlína

Pelješac vypadá jako ostrov

V sedle na Korčule

Cyklistika na Korčule

Přes Korčulu jedeme na kole

Jižní Dalmácie na kole

Do Dalmácie na kole 

BĚH

Konečně pořádné Chorvatsko

KAJAK

Lodilod vyplouvá do jadranských vod

Pádlování v mořském kajaku a bydlení na lodi

RAFTING

Cetina - chorvatský rafting v Dalmácii

ŽIVOT NA LODI

Jak to chodí na lodi?

Kololodí na Jadran

Život na lodi a na kole

Služby pro cyklisty se v Chorvatsku zlepšují

Kolo-loď je skoro vyprodaná