Zlatá stoka na kajaku z Majdaleny do Třeboně

Splul jsem horní polovinu Zlaté stoky, která vede zajímavou krajinou. Scenérie se neustále mění.   

VIDEO Zlatá stoka

19 kilometrů plavby mě vede z Majdaleny přes Třeboň ke Káňovu. Je to tak akorát na celodenní pádlování.

Zlatá stoka odbočuje z Lužnice vlevo nad jezem Pilař. Vtok hlídá stavidlo, které reguluje množství vody vpouštěné do třeboňské rybniční soustavy.

Následují dva silniční mosty a mezi nimi nádraží Majdalena. Na vodu dávám kajak až po kilometrů a půl na malém panelákovém sídliště Sloupárna. Dá se tu zaparkovat. Na nádraží, kam se večer vrátím vlakem, je nedaleko.

Nořím se do olšoví a doubrav. Ještě před několika desítkami let tady byly louky a pole, teď zarůstají křovím. Opouštím Majdalenu / Sankt Maria Magdalena a proplouvám Herdou. Vidím ze břehu jen několik, zarostlých dvorů.

Vplouvám do hlubokého borového lesa svaté Barbory. Zhruba po kilometru přijíždím na akvadukt. Široký betonový most pro vodu mě nese po hladině vysoko nad křižujícím tokem strouhy zvané Odlehčovač. Na levém okraji akvaduktu vede lávka pro pěší.

Zlatá stoka se na pravém břehu vyvyšuje nad terén. Okolní lesy jsou podmáčené a borovici vytlačuje smrk. Důvodem je špatná údržba stoky po celou dobu socialismu, která se teď horko těžko napravuje.

Maličký jezík je nesjízdný, protože je postavený z larsenové stěny a ještě k tomu přes něj vede lávka pro pěší. Poprvé tedy musím z loďky ven.

Koryto nenápadně ale nekompromisně zarůstá vodní trávou a mezi ní vidím občas i stulík. Na březích sledují drobná vodohospodářský zařízení. Doprava odbočuje přes stavidlo Mlýnská stoka. Podplouvám mostek, kudy vede modrá turistická značka a cyklotrasa Okolo Třeboně. Pluji hlubokým Branským lesem. Pluji po dalším akvaduktu, ale skoro si ho ani nevšimnu. Podřezanská stoka zde podtéká propustkem pod Zlatou stokou a nad ním vede nízká betonová lávka.

Podřezanská stoka teče z lesů 18 kilometrů a nakonec napájí obrovský rybník Rožmberk. Krátce před ústím se k ní připojí Mlýnská stoka.

Nedaleko pravého břehu těží třeboňské lázně rašelinu pro léčebné účely.

Pokračuje poklidná plavba v mírných zatáčkách a pomalém proudu, pod několika lávkami a mostky. Každé stavidlo či lávka znamenají, že vodu odebírá některý rybník Oborské soustavy nebo ji zase vrací do Zlaté stoky. Největší je Velké Stavidlo. Je jich desítka, než dopluji do Třeboně. Koryto je oproti okolnímu terénu hodně navýšené, rybníkáři říkají nasedlé.

Po pravé ruce míjím Staré sádky. Sice je mohou napájet stavidélka rovnou ze stoky, ale obsluha teď těsně před výlovy velkých rybníků napouští vodu pomocí hasičských hadic a ponorných čerpadel.

U Opatovického mlýnu řeším navigační problém. Vodu si bere vpustí Opatovický rybník a jez má výšku 5,2 metru. U kapličky svatého Jana Nepomuckého proto vystupuji na břeh a táhnu kajak po Novohradské silnici k rybníčku Stromovka a pak podél strouhy od této nádrže znovu do Zlaté stoky. Ta vede deset metrů pod úrovní hráze Opatovického rybníka. Vody teče tak málo, že se na hladině sotva vznáším a často uvíznu na písčité lavici. 

Opatovický rybník je jeden z nejstarších na Třeboňsku a jeho vznik se odhaduje už ve 13. století. Dolní Opatovický rybník a Panský Opatovický rybník, připomínané 1367, spojil Štěpánek Netolický 1514. Jeho následovník Jakub Krčín ho propojil s rybníkem Svět 1574 do obřího rybníka Nevděk o ploše 360 ha. Oba rybníky byly 1611 znovu odděleny kvůli problémům, které způsobovaly povodně.

Opatovický mlýn je stejně starý jako rybník. Patřil k největším v Čechách. K roku 1579 bylo evidováno 16 kol. Nynější podoba je z roku 1727. Sídlí v něm Mikrobiologický ústav.

Výpusť Opatovického rybníka podtéká Zlatou stoku, směřuje do Podřezanské stoky a následně napájí Rožmberk.