Mlýnská stoka v Třeboňské pánvi

Mlýnská stoka se krátce před Rožmberkem spojuje s Podřezanskou stokou na Mokré louce.

Od Zlaté stoky se odděluje v polesí svaté Barbory. Zlatá stoka teče po akvaduktu přes strouhu Odlehčovač. Následuje můstek zpevněné lesní cesty a po půl kilometru prudká zatáčka koryta k západoseverozápadu. Zleva přijímá řadu malých stok odvodňujících Dolní Blata, Hrdlo a Spálené. Významné jsou kromě Široké stoky především stoka oddělující se z Odlehčovače půl kilometru nad jeho křižovatkou se Zlatou stokou, což umožňuje přepouštění vody z Odlehčovače do Zlaté stoky.

VIDEO Jez na Zlaté stoce nadržuje vodu pro Mlýnskou stoku

Na pravém břehu Zlaté stoky se oddělují Mlýnská stoka, Černá stoka, Krajní stoka a Smrček, aby se nakonec všechny spojily v Prostřední stoce, která se odděluje od Černé stoky a po osmi kilometrech ústí do jižního cípu rybníka Rožmberk.

Vody Mlýnské a Zlaté stoky se setkají po zhruba 50 kilometrech, ačkoliv tečou souběžně v malé vzdálenosti půl kilometru až tři kilometry od sebe. Mlýnská stoka ústí do Podřezanské stoky a v rybníku Rožmberk se spojí s Lužnicí, která odtéká stavidlem do koryta. Zlatá stoky ústí do Lužnice poblíž Veselských pískoven.

Umělý kanál byl postupně vybudován v letech 1519 - 1554.      

Kaple zasvěcená vítězství Němců nad Čechy

Na malebné louce mezi rybníky Stupský, Zadní Kouty, Mlýnský, Přední Kouty a Paďourek, nedaleko ústí Mlýnské stoky do Prostřední stoky, stojí malebná kaple svatého Víta. Kdysi zde rostla stará borovice a na ní byl zavěšený svatý obrázek nad zázračnou studánkou. Na jejím místě byla postavena barokní kaple 1761. Architekt Vavřinec Habela z Hluboké odvedl rozkošnou práci na hezkém místě. Ještě zajímavější je freska na kopuli od Jakuba Františka Prokyše z Třeboně, která zobrazuje východofranského krále Jindřicha Ptáčníka (Heinrich der Finkler nebo Heinrich der Vogler), jak odevzdává svatému Václavu rameno svatého Víta.

Historický výjev ukazuje dramatickou událost českých dějin. Mocenské centrum se tehdy přesunulo z Bavorska do Saska. Bavoři prohráli také vliv v Čechách. Přemyslovci mezi tím vítězili nad ostatními rody a roztahovali se z Prahy a Polabí dál do Čech, až začali strategicky ohrožovat Sasy. Na Václava si proto došlápl Jindřich Ptáčník, roku 929 dobyl Pražský hrad a přikázal Václavovi, aby přesměroval české daně z Bavorska do Saska. Podřízenost zdůraznila podmínka, se kterou Jindřich opouštěl Pražský hrad - Václav postaví kostel svatého Víta a vloží do něj paži mučedníka, kterou jako ostatek přivezl Jindřich. Vtip tkvěl v tom, ze svatý Vít byl už v té době patronem Saska. Paradoxně máme dnes tři patrony země české. Svatý Vít připomíná nadřazenost Němců, svatého Václava zabil jeho bratr, aby se Čechy staly mocným státem, a svatého Vojtěcha, jemuž Češi povraždili všechny příbuzné.

Mlýny u svatého Víta

Na svém dolním toku poháněla Mlýnská stoka dva sousední mlýny u svatého Víta - Jindrův a Kostečkův.

Jindrův mlýn, též Obecní mlýn či Městský mlýn byl postaven v 17. století. Nejstarší záznamy z roku 1615 dokládají, že třeboňští měšťané žádali o vlastní mlýn. Povolení se ale dočkali až ke konci třicetileté války 1647 na mlýn s 1 kolem a 1 stoupou. Název Jindrův mlýn se objevuje teprve 1874.

Mlýn byl několikrát přestavován. Naposledy 1920 na mlýn válcový. Na čelní fasádě má nápis UMĚLÝ VÁLCOVÝ MLÝN JOSEFA JINDRY. V té době mlynáři dávali najevo, že mlýn prošel zásadní modernizací a k mletí obilí místo starých mlýnských kamenů používají moderní válcové stolice. V provozu byl do roku 1952, pak sloužil jako sklad a dnes je přestavěný na penzion Jindrův mlýn.

Mlýn poháněla dvě kola o průměru 3,8 m na vrchní vodu z Mlýnského rybníka. S mlýnem sousedila jednolistová pila poháněná kolem o průměru 4,4 m. Pila byla později pro nedostatek vody zrušena. 1930 už měl mlýn jen jedno kolo na vrchní vodu, spád 4 m a výkon 7 koňských sil. 1944 se uvádí jeho výkon 12 koňských sil  a jako doplněk naftový motor o výkonu 25 koňských sil. Roční kapacita mlýna roku 1950 byla 50 vagonů obilí. 

Kostečkův mlýn, též Borkovna nebo Raifův mlýn byl postaven asi v polovině 16. století. Předchůdkyní vodního obilního mlýna byla stoupa na drcení kůry stromů (borek) pro výrobu třísla, nezbytného pro koželuhy. Odtud pochází také jméno rybníka Stupský. V polovině 19. století sloužil objekt k výrobě potaši.

Potaš neboli draslo je uhličitan draselný K₂CO₃ je bílá sůl kyseliny uhličité. Používá se při výrobě skla, v textilním a papírenském průmyslu, při výrobě mazlavých mýdel, je součástí pracích prášků a chemikálií pro barvení a odbarvování látek. V potravinářství se přidává pod označením E501 kvůli kypření, stabilizaci sušeného ovoce a snížení kyselosti kakaového prášku. Používá se také pro výrobu kyanidu draselného čili jed cyankáli.

Obecní tříslová stoupa byla prodána 1710 do dědičného nájmu třeboňskému koželuhovi Antonínu Reiterovi s povolením zbudovat zde také mlýn. 1881 měl dvě kola na vrchní vodu ze Stupského rybníka. Po průběžných modernizacích ho koupili 1934 František a Anna Kostečkovi.

1941 byl mlýn úředně zastaven. 1948 podává František Kostečka žádost o zrušení uzavíracího dekretu a povolení renovace. 1949 ovšem vyživovací komise při Okresním národním výboru (dnes obecní úřad) Třeboň žádá zavření mlýna pro politické postoje Kostečky a zanedbaný stav mlýna: "Pro naprosto záporný poměr pana Kostečky k lidově demokratickému zřízení a proto, že budova a zařízení mlýna jest ve zchátralém stavu, takže prakticky nemůže býti mlýn uveden do provozu." Dnes slouží jako Penzion U sv. Víta.

 Lužnice na HORYDOLY

VODÁCKÝ PRŮVODCE LUŽNICE

Horní Lužnice Weitra - Suchdol

Střední Lužnice Suchdol - Tábor

Střední Lužnice Suchdol - Třeboň

Dolní Lužnice Tábor - Bechyně

Zlatá stoka Majdalena - Třeboň

Mlýnská stoka Majdalena - Svatý Vít