Fascinující chata Konkordia

Aletschský ledovec za tu dobu ztratil značné množství své hmoty a jeho povrch se dnes nachází 130 metrů pod chatou.

Ledovce tají, schody se prodlužují

Objevné túry proto začínají i končí ve stereotypním rytmu známé písničky Richarda Müllera – Po schodoch! Rozespale a nemotorně lezeme ranní tmou dolů, unaveně s celodenní námahou v nohách vzhůru.

Přesto si troufám tvrdit, že v srdci Alp stojí chata jako stvořená pro milovníky prkýnek a tuleních pásů.

Daleko na chatu

Na chatu Konkordia se lze v zimě dostat ze třech míst. Z obcí Grindelwald a Lauterbrunnen pomocí zubačky na Jungfraujoch, od západu z vesnice Blatten přes sedlo Lötschenlücke a od jihu z městečka Fiesch s využitím lanovky na vrchol Eggishorn.

První způsob je poněkud dražší (Grindelwald – Jungfraujoch), druhý hodně namáhavý (Blatten 1540 m, Lötschenlücke 3178 m), a tak nastupujeme do lanovky ve Fieschi. Vzhledem k silnému větru nás sice tentokrát nevyveze až na Eggishorn, ale i tak podstatně ulehčí dnešní túru.

Namísto sjezdu z vrcholu tak nandáváme pásy a traverzujeme svahy směrem k severovýchodu a přes malé údolí stoupáme do sedla ve hřebeni Tälligrat. Odtud se konečně trochu sklouzneme a prašanem v severním svahu Eggishornu kreslíme oblouky 300 výškových metrů až na okraj Velkého Aletschského ledovce.

Opět nasazujeme pásy a přes okrajové trhliny stoupáme na ledovec. Tady už vedou stopy ke Konkordiahütte, která je za dobrých podmínek dosažitelná za 2,5 až 3 hodiny. My však máme v plánu podívat se nejdřív na Aletschhorn, a tak vyrážíme k západu.

Aklimatizace na Aletschhornu

Přecházíme napříč Grosser Aletschgletscher a vedlejším údolím stoupáme k bivakovací chatce. Zdržení způsobené obcházením Eggishornu už však nedoženeme, a tak na Mittelaletschbiwak (3013) dorážíme až za tmy.

Odměnou je vytopená chatka a horký čaj, kterým nás vítají švýcarští nocležníci. Na oplátku přispíváme slivovicí a zjišťujeme, jaké jsou podmínky na výstupovém hřebeni.

Ukazuje se, že lyže budeme muset nechat v sedle Aletschjoch (3629) nad bivakem a pokračovat pěšky, což se také druhý den potvrzuje. Počasí je navíc nevalné, a tak ani dopolední vrcholové foto na Aletschhornu (4195) není kdovíjaké. Alespoň je dobrý sníh a můžeme si spravit chuť sjezdem ze sedla na bivak.

Bezbřehý ledovec Aletschský

Následující ráno už je zase krásné počasí a nás čeká přechod na Konkordiahütte. Začátek je příjemný – sjíždíme fantastickým sněhem dolů na Grosser Aletschgletscher. Kdyby to tak šlo až na chatu!

Ta je ale o osm kilometrů dál, a tak zahajujeme nekonečný pochod stále palčivějším sluncem. Ledovec je naštěstí dobře vysněžený, a na zdejší bezedné trhliny si tak člověk ani nevzpomene. Po necelých 3 hodinách mírného stoupání sundáváme lyže na úpatí skály (2740) a poprvé si užíváme 450 schodů na chatu.

Stejný zážitek nás bude čekat dalších pět dnů a stane se neodmyslitelnou součástí vzpomínek na skialp v Bernských Alpách.

Okouzlující Konkordiaplatz

Jedno z nejkrásnějších míst v Alpách se nazývá Konkordia. V obrovském rovném údolí se stékají čtyři velké ledovce Aletsch, Jungfrau, Ewigschnee a Grünegg. Konkordiaplatz se nachází v nadmořské výšce 2700 - 2800 metrů a má rozlohu 2 kilometry čtvereční. Tloušťka ledu je zde 900 metrů. Vrchní vrstvy se pohybují do údolí rychlostí 200 metrů za rok, to je půl metru za den.

Nad Konkordiaplatz se zvedají výrazné vrcholy Dreieckhorn (jih), Fiescher Gabelhorn (východ),  Gross Grünhorn (severovýchod), Kranzberg (předvrchol Jungfrau) a Trugberg (sever).

Britský horolezec John Frederick Hardy pojmenoval soutok ledovců Place de la Concorde of Nature. Concordia je latinský výraz pro harmonii. Je to zároveň jméno římské bohyně smlouvy, porozumění a rodinné harmonie. Stejné jméno později dostaly soutoky ledovců v Karakoramu pod K2 a v Antarktidě. 

Cvičně na Jungfrau

Vyrážíme ještě za tmy, ale než se dokodrcáme k lyžím pod skálu, začne obloha nad severovýchodním obzorem blednout. Okolní kopce se noří z ranního šera a postupně se barví do růžova prvními slunečními paprsky. Než přejdeme Konkordiaplatz, místo, kde se stékají čtyři ledovce, obloha už je modrá a okolní kopce prozářené sluncem.

Po dvou hodinách mírného stoupání ledovcem Jungfraufirn odbočujeme ze stopy vlevo k východní rozsoše Rottalhornu. Strmým jižním svahem stoupáme na hřbet, po kterém s další dvojicí skialpinistů pokračujeme do sedla Rottalsattel (3885).

Asi deset metrů pod sedlem protíná svah trhlina, která se zdá být k severu zatažená. Že to je jen zdání, se přesvědčuje druhý ze Švýcarů, za kterým se sněhový strop poroučí do trhliny.

Zanecháváme lyže kousek pod trhlinou a obloukem se dostáváme do sedla. Odtud popojdeme na úpatí strmého jižního hřebene Jungfrau, kde nás čeká nepříjemně zmrzlý exponovaný terén. Svah naštěstí poledním sluncem přeci jen trochu povolil, a tak se bez problémů dostáváme až na vrchol (4158), aniž bychom se museli jistit za pravidelně rozmístěné železné tyče.

Výhled je velkolepý, od daleké Jury na hranicích Švýcarska s Francií, přes jarně zelené údolí Lauterbrunnental až po led a vrcholky Walliských Alp na jižním obzoru.

Odpočinkový den na Grünhorn

Ráno vstáváme trochu později, protože nás čeká odpočinkový den, a tedy kratší výlet na blízký Grünhorn. Přestože již od rozednění uplynul delší čas, ledovému vzduchu, stékajícímu velkou rychlostí z ledovce Ewigschneefäld se stejně nevyhneme.

Od okraje Konkordiaplatz až po úpatí východních svahů Grünegghornu nás bičuje mrazivý vítr, před kterým není úniku. Pronikavý chlad odezní až při stoupání úbočím Grünhornu, kde je překvapivě málo trhlin a séraků.

Sklon svahů se postupně zvětšuje. Mírnější terén se objevuje až těsně pod výstupovým jižním hřebenem Grünhornu. Lyže necháváme ve výšce 3800 m a po necelé hodině dolézáme snadným, i když ne zrovna pevným skalním hřebenem na další vyhlídkový vrchol.

Grünhorn (4044) leží zhruba uprostřed centrální skupiny Bernských Alp a všechny ledovce a význačné vrcholy tak máme kolem sebe. Panoramatický výhled je odměnou za nepříjemný přístup skalním hřebenem, kterým se dostáváme zpátky k lyžím. Následuje parádní sjezd, během kterého klesneme téměř o tisíc metrů, a tradiční výstup visutým schodištěm na Konkordiahütte.

Exponovaný Mönch (Mnich)

Po víceméně odpočinkovém předchozím dni vstáváme s Jirkou a Omárkem opět brzo. Zatímco ostatní se chystají sjíždět sedlo Grünhornlücke či vzdálenější vrchol Äbeni Flue, nás už od prvního dne přitahuje silueta Mnicha (Mönch).

Rychle postupujeme ledovcem Jungfraufirn, míjíme observatoř Sphinx nad sedlem Jungfraujoch a dorážíme k úpatí jihozápadního hřebene cílového vrcholu. Po skalách a strmých sněhových polích vystoupáme do místa, kde se připojuje hřeben od sedla Obers Mönchsjoch a navázáni pokračujeme vzhůru hřebenem.

Závěrečný úsek vrcholového hřebene je na obě strany pěkně strmý a bez jediné lidské stopy. S neobvyklým pocitem průkopníků v jinak přelidněných Alpách si užíváme těch pár délek a následného zevlování na vrcholu.

Večer se všichni scházíme na chatě a dělíme se o zážitky ze třech různých míst "Bernek."

Fiescherhorn a parádní lyžování

Vstáváme opět brzy, abychom stihli naplánovaný okruh. Před sebou máme výstup ledovcem Ewigschneefäld a jihovýchodními svahy Fiescherhornu do sedla Fieschersattel (3923), sjezd ledovcem Fieschergletscher do výšky 3000 m, výstup do sedla Grünhornlücke (3286) a závěrečný sjezd k chatě. To vše doplněné o výhledy z některého z vrcholů Fiescherhornu.

Začátek túry je shodný s předchozím dnem, včetně ledového vichru ve strmé spodní části ledovce Ewigschneefäld. Od úpatí Grünhornu míříme tentokrát na sever a nabíráme výšku v západním svahu Fiescherhornu. Ve 3800 m už je svah natolik strmý, že nedokážeme udělat další otočku.

Lyže putují na batoh a závěrečných sto výškových metrů do sedla zdoláváme v mačkách. Většinou sněhem, ale posledních 30 metrů po strmé, ale členité skále. Ze sedla je možno dojít po skalním hřebínku na Gross Fiescherhorn (asi 20 minut) anebo popojet na lyžích pod nižší Hinter Fiescherhorn.

My tentokrát volíme rychlejší variantu jižního vrcholu (4025), ze kterého pokračujeme parádním sjezdem po ledovci Fieschergletscher až pod úpatí Finsteraarhornu. Nejhezčí lyžování je mezi 3850 a 3300 m, kde jsou svahy přijatelně strmé a krásně vysněžené.

Euforii ze sjezdu nám nebere ani závěrečné stoupání do sedla Grünhornlücke, které nám zabere necelou hodinu. Následuje další pěkný sjezd a před pohodou na chatě nevyhnutelné žebříkové intermezzo.

…z kopců dolů do jara

Závěrečný den nám opět přeje počasí. Loučíme se s chatařem, naposledy zdoláváme visuté žebříky a obouváme lyže, tentokrát bez pásů. Čeká nás sjezd po Velkém Aletschském ledovci až do místa bývalého jezera Märjelensee, krátký pochod údolím Seebachu a sjezd do hlavního údolí.

Sněhu je pomálu, a tak s lyžovačkou končíme v nadmořské výšce 1500 m. Zbývá už jen seběhnout do nedaleké vesnice pro auto a zahájit piknik uprostřed jarních alpských svahů.

Zobrazit Misto  hory - Hory - skály - rocks  Na Větší mapě

Zbyněk Engel doporučuje alpské výstupy:

Dent du Géant a Rochefort (Mont Blanc)
Eldorado u Grimselsee (Berner Oberland)
Gabelhorn (Wallis)
Jungfrau a ledovec Aletsch (Berner Oberland)
Matterhorn (Wallis)
Eiger (Berner Oberland)
Monte Rosa (Wallis)
Zinalrothorn (Wallis)