Černá Máry: Práce musí být slušná, abych se moc neumazala

Populární kuplet Černá Máry napsal Josef Heřman Zefi 20. srpna 1905. 

Černá Máry

Josef Heřman Zefi

Když jsem přišla do Prahy, to jsem byla snob.
Mužskej na mě promluvit, hned jsem byla trop.
Sloužila jsem za pětku, prala, myla zem.
Dneska ale už jsem šik a nóbl dáma jsem.

Dnes jsem pro všechny známá služka Máry,
holka, jak ostříž, vždycky plná páry.
Zná kanonýry od Strahovské brány,
co uměj´ dávat, jak se patří, rány.
Já s nima všecky prodělala bály,
i na hec chodím, kde se šlapák válí.
Prezenty, co mě civilisti daj´,
dostane voják za feš candrnaj.

Já jsem ta známá služka Černá Máry,
kterou do služby vozejí kočáry.
Prsteny, šaty, klobouk s pérem mám,
v neděli nóbl dámu hráti znám.

Každé paní hned se ptám, když mám službu vzít,
jestli šamstra v kuchyni večer můžu mít,
kolikrát mám tejdně aus, do kdy můžu spát,
a jestli mě k večeři šunku může dát.

Pak každej večer moc-li dává piva,
jestli pečeně třikrát tejdně bývá,
kdo nosí uhlí, kdo smejčí a stírá,
jestli, kde spím, to není žádná díra.
V posteli jsou-li drátěný matrace,
do šesti nejdýl, že smí trvat práce,
pak že smím venku do desíti stát
a moc-li za to všecko budu brát.

Já jsem ta známá služka Černá Máry,
kterou do služby vozejí kočáry.
Prsteny, šaty, klobouk s pérem mám,
v neděli nóbl dámu hráti znám.

Josef Heřman Zefi (1872 - 1955) byl pražský herec, zpěvák, autor kupletů a komických scén, a také nakladatel.

Vlastním jménem Josef Heřman používal pseudonymy Josef Zeffi-Heřman, Josef Zefi, Josef Zeffi, Josef Zefíček, Silvestr Laštovička, Silvestr Vlaštovička a Sylvestr Lašťovička.

Rodiče vlastnili malé hokynářství a otec ještě pracoval jako podomek. Zefi se vyučil řezníkem a uzená­řem. Při tom hrál v ochotnickém divadle. Působil u kočov­ných společností E. Rotta, F. Knábla, J. Faltyse a K. Stockého. Též hrál statistu v Národním divadle.

Během Národopisné výstavy 1895 účinkoval jako kupletista v různých programech, pořá­daných na Výstavišti např. v České hospodě. Od 1897 začal trvale působit jako šantánový umělec: nejprve u Páslera v Apollu na Fügne­rově nám., 1898 u Šindeláře v Orfeu na Král. Vinohradech, 1900 u Sýkory ve Varieté v Ce­letné ul., 1902–03 u A. Kohna v Typografické besedě, 1903–06 u Sýkory v německojazyč­ném Orfeu ve Dvorním pivovaru (zde jako jediný český komik), 1907–09 tamtéž jako člen Umělecké družiny R. Kamenského, 1909 u F. Hartmana U Medvídků, 1910 v záhřeb­ském Orfeu, kde byl též nejmenovaným ředitelem, 1911 u Cihelky a naposledy 1912 opět u F. Hartmana.

1914 ukončil uměleckou čin­nost a v Praze na Novém Městě si otevřel obchod s mandlem, papírnictvím a naklada­telstvím, v němž v letech 1922–42 vydával své i cizí šantánové texty, zejména v několika řadách edice Veselost. Z. patřil k nejoblíbenějším šantánovým umělcům sklonku 19. a prvého desetiletí 20. stol.

Byl urostlé, vysoké postavy. Prosadil se zejména kostýmními kuplety a sólovými vý­stupy jako představitel typických pražských fi­gurek, které ztvárňoval v pečlivě provedených, výpravných kostýmech (Harfeník Nováček, Švec Věchet, Dědeček z Vyšehradu). Jeho hu­mor byl dryáčnický a texty se vyzna­čovaly mnohomluvností.

K jeho nejznámějším kupletům patřily Točte se, pardálové, Nešťast­né kalhoty či Bacil přes tyfus a raky. Napsal údajně přes dva tisíce šantánových čísel.

Můžeme ho vidět v jeho jediné filmové roli ve snímku Lásky slečny Věry z roku 1922.  

 Historie písniček na HORYDOLY

Až ztichnou Bílé skály

Bim Bam

Byla cesta ušlapaná

Den přeslavný jest k nám přišel

Dopis Svobodné Evropě

Důl McLaren

Hotel Savoy

Když jsem já šel tou Putimskou bránou

Mamko moja, já vydávať sa mám

Narodil se Kristus pán

Po Starých zámeckých schodech

Rikatado

Rosa na kolejích

Sil jsem proso na souvrati

Ten, kdo si hraje

Tibetská nomádská píseň

Tichá noc, svatá noc

Trucker´s Hitch

Tvůj bílý šátek

V půlnoční hodinu anděl se zjevuje

Whisky to je moje gusto

Česká hymna: Kde domov můj

Tibetská hymna

SEZNAM: Zpěvníky na internetu