Čížek lesní dorůstá délky pouhých 11 až 12 centimetrů, rozpětí má 20 až 23 centimetrů a váží 10 až 18 gramů.
Samci mají zelenošedý hřbet, žlutý kostřec, široké žluté pruhy na černém ocase a křídlech, nažloutlou hruď, černou skvrnu pod zobákem a černé temeno. Samice jsou svrchu zelenější, šedě pruhované s nazelenalým temenem, bílým opeřením pod zobákem a bílou, silně pruhovanou spodinou těla. Mladí ptáci se podobají samicím, ale jsou zbarveni jednotvárněji.
Čížek vábí syčivým "diééé". Zpěv je rychlý, švitořivý, prokládaný silnějšími a kratšími zvuky.
Hnízdí především ve střední a severní Evropě. Je částečně tažný. Asijští ptáci zimují v Japonsku a Číně, evropští ve střední, jižní a západní Evropě a severní Africe. Globální populace je odhadována na 30 - 70 milionů jedinců, evropská populace na 3 - 15 milionů párů.
V Česku se počítá se sto tisíci domácích jedinců. Na zimu ovšem přiletí další zhruba dva miliony čížků ze severní a východní Evropy.
Visí hlavou dolů
Čížek lesní je velmi energický pták, obratně šplhá a při hledání potravy často visí hlavou dolů. Na podzim a v zimě tvoří soudržná hejna. Během hnízdění žije skrytě.
Hnízdí v jehličnatých a částečně i ve smíšených lesích. V zimě se vyskytuje také v parcích a zahradách.
Žere semena - na podzim a v zimě listnatých stromů včetně břízy a olše. V kulturní krajině vyhledává hvězdnicovité rostliny, jakými jsou bodláky nebo pampelišky. Na jaře a v létě se živí semeny jedle, smrku, modřínu, jilmu a topolu. Během péče o potomstvo nepohrdne brouky.
Zábavy skončila, když si lidé pořídili rádio
Čížek byl od pradávna snadnou kořistí čižbářů. Až do poloviny 19. století byl spolu s dalšími pěnkavovitými ptáky běžně chytán k jídlu i pro zábavu. Čížka lze totiž snadno ochočit. Ještě ve 30. letech 20. století byl chován v mnoha domácnostech i dílnách drobných řemeslníků v klecích pro obveselení. Z bytů a provozoven ho vytlačilo masové rozšíření rozhlasových přijímačů.
Čížečku, čížečku
1. Čížečku, čížečku, ptáčku maličký, pověz mi čížečku, jak sejou mák? Aj tak tak sejou mák, aj tak tak sejou mák, aj tak tak sejou mák, tak sejou mák.
Francouzská cizinecká legie / Légion etrangère, založená v roce 1831 byla součástí běžné francouzské armády. Byli v ní jen zahraniční dobrovolníci, protože cizinci nemohli bojovat ve francouzské armádě. Francouzští legionáři původně chránili francouzské... celý článek
Nejznámější rumunský hrad Bran není hrad ale kastel, nesídlil v něm hrabě Dracula a ani nepatří Rumunsku. Přesto je to prvotřídní památka na minulost s velmi zajímavými dějinami na hranici Transylvánie.
Francouzská cizinecká legie / Légion etrangère, založená v roce 1831 byla součástí běžné francouzské armády. Byli v ní jen zahraniční dobrovolníci, protože cizinci nemohli bojovat ve francouzské armádě. Francouzští legionáři původně chránili francouzské
Tradiční vzpomínky na oběti slovenských hor se konají v jednotlivých pohořích v říjnu a listopadu. Místem vzpomínkových akcí jsou symbolické hřbitovy zahynulých v horách.
Na Dušičky vystupují duše z očistce, aby si odpočinuly od útrap. Blízcí hříšníků naplní olejovou lampu máslem, aby si duše mohly potřít spáleniny. Večer se příbuzní nebo přátelé postříkají studeným mlékem,
Vzpomínka na padlé vojáky připadá na 11. listopad. V tento den roku 1918 po páté hodině ráno ve vlakovém vagonu u Compiégne podepsali zástupci dohodových mocností Francie a Velké Británie smlouvu o zastavení palby