Vyhnání čili odsun Němců z Československa skončil 1946 v Karlových Varech

Toho dne skončilo osm století soužití českého a německého živlu v Čechách / Böhmen. Poslední vlak s odsunutými Sudeťáky odvezl lidi, historii, prospěritu a vlastně i budoucnost Sudet. 

Ani za 79 let se pohraniční pás nevzpamatoval.

Sledujeme Tachov / Tachau, Cheb / Eger, Sokolov / Falkenau, Karlovy Vary / Karlsbad, Chomutov / Komotau, Most / Brüx, Teplice / Teplitz-Schönau, Ústí nad Labem / Aussig,  Liberec / Reichenberg, Šumperk / Mährisch Schönberg, Bruntál / Freudenthal, Opava / Troppau, Ostrava / Ostrau, Český Těšín / Teschen, Třinec / Trzynietz.

Je to bolavé území České republiky - nejdříve se zde umírá, nejvíc pije a kouří, ekologické škody jsou tu největší, nejméně vydělává, je tu nejméně vzdělaných lidí, chybí dobré školy i rychlá doprava, lidé mají nejvíce exekucí a pravidelně volí extrémní levičáky nebo levicové populisty. Kazí tím život především sobě, ale také celé republice.

Paměť národa: Odsunutí němečtí rodáci z Karlovarska vyprávějí

Komunistický ministr vnitra Václav Nosek poslední odsun obyvatel Dvorů u Karlových Varů navštívil s dalšími komunistickými politiky a pronesl projev, ve kterém mimo jiní řekl: ..."hlavní původci všech těch zločinů proti zákonům lidským i božským ... už odpykali své těžké viny nectnou smrtí," ale je nutné "tomuto historické dějství přičinit poslední dovětek."

A pak se pochválil: "Transportem Němců, který jsme právě vypravili z karlovarského nádraží, zakončujeme hromadný odsun Němců z Československé republiky, poněvadž to, co ještě zůstalo, je už malý zbytek. Veškeren československý lid, ale zejména lid zde v pohraničí, je naplněn pocitem největší volnosti a štěstím, neboť se stává hmatatelnou skutečností to, co dlouhým generacím našeho národa mohlo tanouti na mysli jen jako vzdálený sen a vidina... V tomto směru jsme si nic nepoškodili, naopak jen získali klid, mír a bezpečnost ve svém vlastním domě."

Odsun divoký i organizovaný

Celkově bylo vyhnáno z Československa dva a půl milionu říšských i sudetských Němců. Úředním dopisem byla rodina vyrozuměna, kdy bude odsunuta, co si s sebou může vzít a jakým způsobem má uzavřít byt. V den odsunu se Němci shromáždili na určeném místě v obci a odevzdali věci, které nesměli vyvézt - šperky, drahokamy, perské koberce, vkladní knížky, hotové peníze, rádia a kožešiny. Následovala osobní prohlídka včetně zavazadel. Bagáž mohla vážit 50 kilogramů na osobu, ani dekagram navíc. Do amerického pásma bylo dovoleno vyvézt 1000 říšských marek, do sovětského pásma 500 říšských marek.

Divoké vyhnání spojené s násilnostmi a vraždami začalo hned po skončení války 1945. Oficiální odsun probíhal roku 1946 a zabránil nejhorším zvěrstvům. Dodatečný odsun posledních 80 000 osob proběhl 1947 a byli do něj zařazeni lidé, kteří původně zůstávali - nepostradatelní odborníci a antifašisté. Ze známých osobností se to týkalo například horolezce Rudolfa Kauschky.   

Rudý ministr Vnitra Nosek 

Václav Nosek (1892-1955) byl v letech 1941-1950 jedním z klíčových mužů Komunistické strany Československa orientované na Sovětský svaz (dnes Rusko). Pocházel z hornické rodiny, jako vyučený soustružník pracoval v dole Max na Kladensku. V 1. světové válce bojoval v rakousko-uherské armádě na srbské, východní a italské frontě. Byl dvakrát raněn a 1917 propuštěn zpět do práce v dolech. Od patnácti let byl členem Dělnické tělocvičné jednoty, od osmnácti let členem sociální demokracie. 1920 společně s Antonínem Zápotockým stál v čele generální stávky na Kladně. 1921 byl delegátem ustavujícího sjezdu Komunistické strany Československa. 1925 pracoval v ústředí komunistických odborů. 1929 se stal členem Ústředního výboru KSČ (tehdy se čeští komunisté definitivně přivinuli k ruský stalinistickým bolševikům). 1932 se podílel na organizaci mostecké stávky.

Po nacistické okupaci byl několik týdnů vězněn na Pankráci, ale propuštěn. Emigroval přes Polsko a Švédsko do Velké Británie. V exilu se stal místopředsedou Státní rady. Jeho činnost ovšem neřídil prezident Edvard Beneš, ale moskevské vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem podle rozkazů Stalina.

Noskova první žena Alžběta byla také komunistkou. 1942 zahynula v koncentračním táboře Osvětim. 1945 jejich syn Míla nepřežil pochod smrti.

1945 se stal ministrem vnitra v Košické vládě a pozici udržel do 1953. V předsednictvu ÚV KSČ zasedal do 1954.

Po návratu z exilu se Václav Nosek oženil s Růženou a 1946 se jim narodil syn Miroslav.

Jako ministr vnitra hrál zásadní roli v ovládnutí Československa komunisty. Nejdříve infiltroval Sbor národní bezpečnosti oddanými stoupenci, poté založil Státní bezpečnost a konečně posílil KSČ ve vládě. Při únorovém puči 1948 Václav Nosek nejprve vyvolal demisi demokratických ministrů odvoláním osmi nekomunistických velitelů SNB v Praze a poté použil síly SNB k potlačení demonstrací na podporu prezidenta Edvarda Beneše.

1953 přešel do funkce ministra pracovních sil. 1955 zemřel na rakovinu plic.

  Levičácké totality nacismus a komunismus

1917 Hoši od Zborova: Legionáři proti Rudým

1918 Vyvraždění carské rodiny ve Sverdlovsku / Jekatěrinburgu

1918 Ukradli českoslovenští legionáři ruský zlatý poklad?

1920 Vocechovský utíkal před bolševiky přes Bajkal

1922 Co vložili komsomolci do Leninova pomníku Šušenskoje?

1938 Žijí mezi námi ještě Židé?

1938 Jak Švýcarsko nepomohlo Židům k útěku

1940 Milion zavražděných Židů, Poláků, Cikánů, Sovětů

1940 Pět vůdců rudého teroru

1940 Trockij, židobolševik byl zavražděn svými soudruhy

1941 Vzpomínky sochaře Antonína Nykla na Mauthausen

1944 Vyvraždění terezínského rodinného tábora

1944 Malý eficientní koncentrák Mauthausen

1945 Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka

1945 Schindlerův seznam

1945 Američané nabídli zajetí. Rusové kulku do týla

1945 Sověti postříleli vlastní lidi

1945 Kdo byl generál Vlasov? Hrdina nebo zbabělec?

1946 Německá nacistka ze západočeského zapadákova

1946 Vyhnání čili odsun Němců skončil v Karlových Varech

1948 Železná opona

1949 Památník Vojna u Příbrami

1950 Americký brouk mandelinka bramborová 

1951 Vlak svobody z Aše do Selbu

1951 Památník na bitvu u Sokolova

1952 Ježíšek není a dárky nosí Děda Mráz

1952 Bedřich Reicin roztáčel kola komunistických dějin

1952 Krutý příběh důstojníka Šebesty

1953 Doktor Máj z Jáchymovského lágru

1955 Za komunisty nemůže slabá paměť, ale nedostatek inteligence

1956 Ivan Stěpanovič Koněv utopil v krvi Budapešť

1957 Ptení u Prostějova: Je strach žít!

1959 Česká socha vítá v Mauthausenu

1961 Berlínská zeď

1961 Prožil jsem socialismus v Karlových Varech

1963 Jeden malý zapadlý komunistický koncentrák

1968 Ruské tanky v Karlových Varech 1968

1968 Sovětské tanky v Praze

1968 Likvidace inteligence v roce 1968

1969 Jan Zajíc se upálil pro svobodu

1970 Smuteční oheň za Jana Palacha a Jana Zajíce

1972 Malý příběh jedné pozvánky

1977 Krabice od bot Thermal

1980 Komunistka, milenka, demokratka Jana Nagyová (Nečasová)

1988 Polský kanál: Neúspěšná cesta za svobodou

1989 Bourali jsme vesele zeď z betonu a ocele

1990 Je to prosté: Svoboda!

1992 Díky za Rudé Krávo!

2008 Do plynu nebo zastřelit na místě?

2008 Konečně jsme poděkovali bratřím Mašínům a Milanu Paumerovi

2012 Svoboda slova na Karlovarsku?

2012 Václav Sloup je hajzl. Vždycky si to budu myslet

2018 Hloupý Honzo, vystrč hlavu z prdele!