Vodácká Ploučnice před Silvestrem

Byla to úžasná předsilvestrovská plavba. Na vodu jsme se dostali až po poledni.

Odhadujeme, že patnáctikilometrová jízda z tábořiště Boreček k mostu u mlýna v Brenné by nám mohla trvat tři hodiny. Nakonec jsou z toho čtyři a půl hodiny.

Auto necháváme stát na opuštěném tábořišti (funguje od května do září a za platí se lidových dvacet korun na osobu). Po pískové pláži se šoupneme do klidné vody Ploučnice. Je docela teplo, občas dokonce zasvítí slunce. Na nějakých tři až pět stupňů nad nulou jsme vybaveni.

Vodácký průvodce:
Ploučnice, řeka totálních romantiků

Naposledy jsme pádlovali po Ploučnici před nějakými patnácti lety, od té doby jsme se v ní jen koupali, chodili podél ní na výlety, jezdili na kole i autem, a tak se radujeme jako malé děti, když poznáváme známá místa.

Po prvních zahřívacích stovkách metrů přichází legendární místo. Úzké hluboké koryto Ploučnice se několikrát rozvětvuje, je těžké vybrat správné rameno, bychom neskončili v lesní bažině. Obecně platí, že je dobré se tlačit doprava směrem ke strmému skalnatému svahu, kudy teče vody nejvíc.

Poté vyplouváme z lesa na široký pruh louky, kterým šněrujeme neustále zprava doleva. Odtud nás nečeká až do Brenné nic jiného, než jeden meandr za druhým. Ukáže se nám pověstný posed - pádlujeme k němu deset minut, potom ho máme stejnou dobu za zády, abychom k němu zase přijeli jen o pár metrů dál, a konečně ho ztratíme z očí za půlhodinku točení lodi jako na obrtlíku.

Civilizace je blízko a přece daleko

Přibližně po hodině plavby se setkáváme s prvním náznakem civilizace. Vpravo i vlevo na břehu vidíme zbytky jezu. Stávala tady papírna, ale po ní ani po jezu už nezbyla ani peřej.

Za chvíli vidíme vlevo na svahu velkou skalní věž s plechovou vlajkou na vrcholu. Je to Tvarožník (Quargelstein) a signalizuje polovinu plavby. Následuje série tábořišť, samozřejmě teď v zimě opuštěných. Po další hodině tento úsek končí stálou trampskou osadou na levém břehu. Trampové tady chtějí mít svůj klid, a proto postavili na břeh lodní značku "zákaz kotvení".

Poslední čtvrtina plavby vede zalesněným údolím pod vesnicí Veselí na levém břehu. Meandry jsou zde zarostlé a cesta v nich se ukazuje až na poslední chvíli. V křoví uprostřed koryta je místy prořezaná jen úzká cestička. Teď v zimě je směr vidět dost napřed, ale až se zazelená listí, vodáci budou do zelené stěny vjíždět téměř na slepo.

Padá tma. Rychle pryč z řeky!

"Jééé, to je krásný západ slunce," ukazuje mi manželka doleva na obzor, který prosvítá mezi stromy. Pádluji jako o život, protože nechci zatmět. "Júúú, to jsou nádherné červánky," nadšeně se rozplývá o pár minut později a já zabírám pádlem o to usilovněji. "Nádherný západ slunce," zalyká se radostí nad přírodní scenérií. Padá tma. V meandrech je to těžké, jedu na oči a vidím jen pár metrů před sebe. Naštěstí už přeskočíme jenom jeden padlý kmen a slyšíme hluk jezu. Naštěstí jsme si ho prohlédli již za světla a u pravého břehu ho hladce sjedeme. Uprostřed totiž už mnoho let hrozí vytrčený kámen těsně pod hladinou.

Pod jezem v laguně končíme na pravém břehu před kamenným mostem u mlýna Brenná. Za celou dobu jsme vystupovali pouze třikrát na břeh kvůli padlým stromům. Jez byl jen jeden úplně na konci plavby. Kdybychom si ho nechtěli sjet, mohli jsme ukončit pádlování před ním vlevo na tábořišti nebo vpravo u mlýna.

V lesíku za mostem jsme si nechali suché oblečení v tašce a ke stromu zamčené dvě koloběžky. Už za naprosté tmy a mrazu se převlékáme a sedláme naše stroje. Kajaky necháváme bez dozoru a také bez obav u řeky. Těžko by je teď někdo ze silnice uviděl, natož aby je ukradl. Vyjedeme na koloběžkách po silnici nahoru nad levý břeh a přes vesnici Veselí jedeme po krásné asfaltce k lesu. Tam je vjezd autům zakázaný, a tak můžeme zcela potmě, jen s pruhem hvězdnaté oblohy nad hlavou, dojet více méně po rovině do Hradčan. Vystoupáme po silnici na kopec a sjedeme na tábořiště Boreček k autu. Pak už zbývá jenom přependlovat lodě, udělat oheň a hurá na kutě do kombíku. Ráno se budíme do strašné kosy. Sedm stupňů pod nulou je tady ve stínu až do jedenácti hodin, kdy se konečně vyhrabeme ze spacáků, naložíme lodě a jedeme dokoupit zásoby do supermarketů v Mimoni.

Odpoledne se ještě svezeme s kamarády na Jizeře z Malé Skály do Turnova. Byla by škoda nevyužít tak teplé zimy bez sněhu! 

 AUDIO PLOUČNICE (24 MB, WAV, 2:14 min)

Ralsko na lodi

Panenský potok s kajakářem panicem

Eskymování s prckem na Mohelce

Vodnatá Mohelka na kanoi

Čtyři lehké řeky na jaro

Peklo na Robečském potoce

Ploučnice, řeka totálních romantiků

Zelené vodácké peklo na Svitávce

První loď na Zábrdce

Potoky u Máchova jezera

Zobrazit místo World of rivers. Světové, české a slovenské řeky. na větší mapě