Víkendová stovka v Durynsku a Dolním Sasku

Stovka může být i sprint na 100 metrů. Stovka prý byl i počet policistů, kteří si jako pověstný čert přišli pro Davida Ratha s krabičákem v ruce. Někteří z nás jezdí domů stovkou autobusem. A když se pak svalí v obýváku na gauč, posvítí si na večeři stovkou žárovkou. Pro každého má zkrátka stovka jiný rozměr.

Existuje však i skupina značně narušených jedinců, kteří pod stovkou rozumějí 100 uběhnutých kilometrů. Po přečtení tohoto článku k nim budete patřit. Autor ani redakce za to v žádném případě nenesou jakoukoli zodpovědnost!

Co si třeba takhle o víkendu zaběhnout horský maraton a ultramaraton? Skvělý nápad! Horský maraton

Bad Harzburger Bergmarathon

Dolnosaské lázeňské městečko hostilo horský maraton na půlmaratonském okruhu.

Start a cíl tohoto závodu se nachází na příznačném místě - dostihové dráze. Kde se běžně rozklusávají klusáci, aby mohli následně podávat výkony se zvířecí zarputilostí, tam v sobotu stanuly zástupy nervózně odfrkávajících běžců.

Počet odstartovaných maratonců zaznamenal rekordní počet 106 kousků. No co, alespoň se na trati nemusíme mačkat, strkat, nebo nedejbože předbíhat.

Výškový profil tratě byl řádně vypečený. V zásadě připomínal obrázek z knihy Malý princ. Pamatujete na toho hada, co spolkl slona, ne? První polovina okruhu zprudka do kopce, druhá polovina okruhu zprudka s kopce. Nohy si lesní cesty a výškové profily řádně užívají. Celkově běžci nastoupají a vyklesají přes 1120 metrů.

Pohled do výsledkové listiny naznačuje, že devět běžců maratonský závod nedokončilo. On nebyl žádný med ani dokončit závod v čase nad čtyři hodiny, což si mohli někteří běžci ověřit na vlastní kůži.

Panovala letní vedra, za jaká by se tropy nemusely stydět, a když jste doběhli, bylo rozhodně třeba doplnit tekutiny. Na výběr byla voda, kola, podezřelý ionťák (všechny ionťáky jsou podezřelé) a nealkoholické pivo. Sahám po kelímku, a když jsem se dostatečně vyslunil v doběhové rovince, jdu se podívat na výsledkovou listinu.

"Ty jsi asi doběhl brzo, viď?" říká mi postarší běžec se závistivým pohledem ovíjejícím můj orosený kelímek. "Na mě už žádné nezbylo!" Musel jsem zhrzeného spoluběžce trpce politovat.

Tour de Saale

Nezbývá než se vydat na cestu do Durynska, kde v neděli pokračuje etapový závod Tour de Saale třetím ultramaratonským dnem ze sedmi. Čeká nás sladkých 54 kilometrů v údolí řeky Sály.

Jelikož se běží po proudu, uklidňovali jsme se myšlenkou, že to přece bude rovinka, navíc příznivě nakloněná. Ó, jak hluboce jsme se mýlili!

Tento rok se běžel první ročník Tour de Saale. Jsem rád u toho, když vzniká něco nového. Tři němečtí chlapíci z Teamu Hanka položili letos základ sedmidenního etapového závodu Tour de Saale.

Od pramenů řeky Sály až k jejímu ústí do Labe je to přes 400 kilometrů. Nedělní etapa čítá 54 kilometrů z Ziegenrücku do Rudolstadtu.

Závod, či spíše zážitek, probíhá v poklidném tempu za přátelských rozhovorů se starými i novými přáteli. Tři kamarádi, zakladatelé závodu, samozřejmě nesměli na startovní čáře chybět. Připojují se další tři běžci včetně mě. Dohromady tedy šest masochistů a tři doprovodné bicykly. Včetně doprovodných žen. Krásná rodinná atmosféra. Ostrých loktů, zběsilých sprintů a trhání závodního pole netřeba, takže občas můžeme v klidu zastavit i na Bratwurst nebo Radler.

Řeka, než se poklidně rozlije do údolní nádrže, rozráží skalní masivy a dere se prudkými horskými údolími. Pokud zrovna běžíte podél ní, má to tu nevýhodu, že musíte neustále překonávat prudká stoupání a prudká klesání. No jo, vlastně, tréninkový efekt se tím zvyšuje, takže proč tady na to vlastně remcám?

Jsou i příjemná překvapení. Třeba to, že chlapci z Teamu Hanka opravdu mají ve svém středu a zároveň v čele paní jménem Hanka. Nehrající kapitánku, neběhající doprovod. Kolegyně z práce jednoho z nich jménem Hanka je doprovází na maratonských a ultramaratonských cestách se svým osobním (zásobovacím) vozem.

Za to dostává loajalitu svých běžců, kteří nosí jméno klubu i s jejím portrétem na tričku. Na velmi zvláštním tričku. Všichni jsou totiž oblečeni do růžové. Nebo oranžové.

Běh se po ranním startu v osm hodin pomalu přehupuje přes poledne a končí zhruba po osmi hodinách lopotné práce. A krátkých přestávek. A nekonečných rozhovorů o běhání.

V cíli, v malebném durynském městečku Rudolstadt jsme dekorováni překližkovými plaketami a odměňováni diplomy. Na mě tedy žádný diplom nezbyl. No jo, je to první ročník závodu a rozpočet není nafukovací.

Krásný víkend pomalu končí. Kochám se pohledem na sporttester. Převýšení, doba běhu, celková délka trasy. Když tu mi něco začíná našeptávat, že do naběhané stovky chybí necelé čtyři kilometry. Magická představa kouzelného čísla 100 mi nedá spočinout. Ještě před úplným slunce západem se vydávám do lesíka na další štreku. Ten kousek už to snad nějak vydržím. A skutečně vydržel. Jeden z malých kroků vedoucích k naplnění velkých snů. A bude hůř…

 Maratony na HORYDOLY

Johannesbad Thermen-Marathon 2014 Německo
Košický maraton Mieru 2012 Slovensko
Matahari Elbe Challenge 2012 Česko
Iron Trail 2012 Švýcarsko
Krakonošova stovka 2012 Česko
Bad Harzburger Bergmarathon 2012 Německo
Oberelbe Marathon 2012 Německo
Dreiburgen Marathon 2012 Německo
Leipzig Marathon 2012 Německo
Kyffhäuser Bergmarathon 2012 Německo
Tangermünder Elbdeichmarathon 2012 Německo
Aquapalace Indoor na běhacích pásech 2012 Česko
Johannesbad Thermen-Marathon 2012 Německo
Koloběh z Řípu do Prahy 2011 Česko
Dresden Marathon 2011 Německo
Tour de Tirol Kaiser Marathon 2011 Rakousko
New Forest 2011 Velká Británie 
Beskydská Sedmička 2011 Česko
Silva Nortica Run 2011 Česko
Kassel Marathon 2011 Německo
Pražský maraton 2011 Česko
Jerusalem Marathon 2011 Izrael
Mývatn Lake 2010 Island 
Transalpine Run 2010 Švýcarsko
Mercury Indoor 2010 Česko
Usedom-Marathon 2010 Německo
LGT Alpin 2010 Lichtenštejnsko
Silva Nortica Run 2009 Česko
Jungfrau Marathon 2008 Švýcarsko
Annapurna Mandala 2005 Nepál