Krásná Údolní trhlina na jizerského Žabího koně

Cestu poprvé vylezli démoni Jizerských hor, Machovič s Melicharem, kteří v 60. a 70. letech v Jizerkách přelezli vše, co se tehdy dalo. Zdolali i tento překrásný směr, ačkoliv leží tak trochu stranou od hlavních lezeckých magnetů ve Srázech, kde se nachází.

Chlapská práce ve spáře

Na rozehřátí slouží položená plotnička, která nás dovede pod ramenní spáru. Nástup je poněkud zapeklitý, ale jak do ní strčíme koleno, zadek a rameno, je vyhráno. Následujících 10 metrů bude sice namáhavých, ale práce je jasná: píďalkujeme ke kruhu.

Ramenní spáre se pod ním zúží na ruční spáru a od něho se potom odlézá už tenkou prstovou spárkou. Pár kroků nás přivádí na vodorovný příční hřebínek. Ten překonáme, za ním překročíme rokli a vlezeme do zářezu se spárou uvnitř. Ten nás dovede na hřeben Žabího koně. Poslední tři kroky doleva po oblé hraně nás dovedou na vrchol.

Daleký rozhled na jizerské buky

Vychlídka odtud nás odmění podzimními barvami a dalekým rozhledem na Poledník v hlavním jizerském hřebeni, na Červené skály a Kozla, a dolů do moře buků směrem k Hejnicím.

A propos: Žabí kůň v Jizerkách se jmenuje po svém tatranském předobrazu kvůli ostrému hřebenu, po kterém vede Normální cesta.

ÚDOLNÍ CESTA

Žabí kůň

Obtížnost: 5 UIAA. Vlastní jištění pomocí dlouhých smyček a velkých friendů nebo hexcentrů.

Prvovýstup: 1966. Miroslav Machovič a Tomáš Melichar, střídavě.

Výstup: V nejnižším místě vlevo od střechovitého převisu krátkou položenou plotnou pod spáru. Šikmo doleva ramenní a později pěstní spárou ke kruhu. Stále mírně vlevo na hřeben. Z něho překrok do zářezu a jím vzhůru a na závěr doleva na vrchol (slaňovací kruh) nebo v polovině zářezu uhneme doleva na šikmou polici a z ní položenou stěnou na vrchol. 

Sestup: Slaněním od kruhu do soutěsky. Pěšky okolo skály nazpátek k nástupu.

Přístup pod Žabího koně

Z Oldřichovského sedla pěšky nebo na kole po Viničné cestě k Viničné plotně. Za ní strmě pěšky vzhůru do svahu po sporadicky značené horolezecké stezce až ke skále.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

Kde přespat?

Pozor! Jsme v národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny, a proto je zde přespávání v přírodě sice obvyklé, ale nelegální. Nejbližší přespání pod střechou je v hospodě U Kozy, kde se spí v podkroví ve vlastním spacáku. Pokud je plno, horolezci spí i v autě na parkovišti, nebo v přilehlých lesích.

Placené parkoviště je na Oldřichovském sedle. Do Oldřichova v Hájích jezdí z Liberce vlak.

Stáhněte knihu WANDERN und KLETTERN (PDF, 37 MB)

Stáhnětě knihu Topografie skal Jizerských hor (PDF, 22 MB)

 Horolezectví v Jizerských horách

ZVON Severní cesta 5 UIAA
PALIČNÍK Kohoutí hřeben 5 UIAA
ČERVENÉ SKÁLY Maria Theresia 5 UIAA  
UHLÍŘOVA ČAPKA Dříčský komín 4 UIAA 
KULIČKA NA TIŠINĚ Normální cesta 4 UIAA
STOJKA Východní spára 4 UIAA 
DIVÁ MÁŘI Normální cesta 3 UIAA
MALÁ MÁŘÍ, STRÁŽCE DIVÉ MÁŘÍ, JESKYNNÍ VĚŽ 3 UIAA
VĚŽ GRÁLU Normální cesta 3 UIAA
OSTRÝ ROH Frýdlantská cesta 3 UIAA
SEDLO Vnitřní komín 2 UIAA

Ledopády v Jizerských horách
Ledopády ve Štolpichu

Obtížnost, ostrá žula a náročné hledání skal

Pozor! V Jizerských horách je stále uplatňována Jizerská klasifikace, jejíž stupnice přibližně odpovídá staré uzavřené Welzenbachově stupnici. Prakticky to znamená, že nejvyšší stupeň je VIc. Při tom VI, VIa, VIb a VIc může znamenat cokoliv - od klasické šestky do devítky ve stupnici UIAA. Nezkušené mohou nejspíš překvapit stupně I, II a III, které jsou výrazně těžší než ve sportovních oblastech, neřkuli na umělých stěnách.

Stupnice sice již byla otevřena a někdy se lze tedy setkat i s moderním označováním obtížnosti podle UIAA, ale to je spíš výjimka.

Poslední tištěný horolezecký průvodce Jizerské hory vyšel v nakladatelství Savana roku 2010 a aktualizovaný dotisk 2012. Stáhněte si mapu Jizerské hory 1:25 000. Průvodce, mapy a obrazové publikace o Jizerských horách si vyberte v knihkupectví Kosmas.

Zároveň je nutno upozornit na velmi hrubou jizerskou žulu s ostrými krystaly, která "žere" oblečení a kůži na rukou i nohou, zvláště na kloubech a kotnících, ale také rychle ničí lezečky a oblečení. Často se tedy leze se spárovými rukavicemi.

Na přístup jsou potřeba dobré pevné boty, protože hledání skal se odehrává v náročném terénu mezi kameny, bažinami a padlými stromy.