Kozel a Kozlí jehla v Jizerských horách

Za to Kozel poskytuje nejkrásnější bivak v Jizerkách pod přepadlou skalní plotnou. Turista, který v něm nespal, nezná Jizerské hory. Horolezec, který nevylezl na Kozla, není znalec Jizerek.

Skalní věž Kozel / Bockstein se nachází v divokém severním úbočí Srázy / Scharflehne pod Poledníkem / Mittagsberg v Jizerských horách / Isergebirge. Nevede k ní žádná cesta ani pěšina, značené trasy se jí zdaleka vyhýbají.

Dvě trojky a dvě pětky

Na Kozla vede 14 cest a na těsně přiléhající Kozlí jehlu další 4 cesty. Doporučujeme čtyři výstupy, které jsou poměrně bezpečně lezitelné a zajistitelné. Dvě trojky a dvě pětky. Nezapomeňte ovšem na jizerské pravidlo, že nad cestou byste měli mít za každou cenu převahu. Zvláště napoprvé vás zdejší drsná žula s ostrými krystaly vyškolí, že je třeba nejprve přemýšlet, poté jistit a až potom lézt.

Přerušovaná historie prvovýstupů

Kozlí jehlu zdolal prvovýstupem legendární Rudolf Kauschka roku 1921. Na Kozla ten rok vylezli dvě spárové cesty místní klettermajstři. Možná mezi nimi byl i sám Kauschka, protože pod tradovaným průvodcovským označením "frýdlantští lezci" se může skrývat kdokoliv z tehdejší lezecké elity zpod severních srázů Jizerských hor.

Po zakladatelské generaci jizerského lezení vládlo dlouhé lezecké ticho. Bylo způsobeno velkými ztrátami nadějných horolezců za 1. světové války (krváceli v naší rakousko-uherské armádě), vybitím generace mladých mužů za 2. světové války (rukovali do nepřátelské německé armády) a poválečným odsunem zkušených mužů (v Jizerkách lezli téměř výhradně Němci).

Další prvovýstup udělali Přes střechu až bratři Ginzelové roku 1951, kteří se vyučili lezeckým dovednostem právě u Kauschky.

Během 60. let minulého století přidala tři cesty parta okolo Miroslava Machoviče. V 90. letech zde řádil Petr Prachtel.

NORMÁLNÍ CESTA

Kozel, Jizerské hory

Obtížnost: 3 UIAA. Jištění vklíněnci, velkými friendy a smyčkami.

Prvovýstup: 1921, frýdlantští lezci.

Výstup: Spárou podél jihozápadní hrany na vrchol.

Sestup: Slaníme od kruhu jižní stěnou podél cesty Přes střechu.

PŘES STŘECHU

Kozel, Jizerské hory

Obtížnost: 3 UIAA. Jištění smyčkami.

Prvovýstup: 1951, Wolfgang Ginzel a Gustav Ginzel.

Výstup: Šikmou plotnou bez jištění po přepadlé skále a výšvihem na vrchol. Plotna je zarostlá mechem! Doporučujeme kartáč s sebou.

Sestup: Slaníme od kruhu jižní stěnou podél cesty.

JIŽNÍ SPÁRA

Kozel, Jizerské hory

Obtížnost: 5 UIAA. Jištění vklíněnci, velkými friendy a smyčkami.

Prvovýstup: 1921, frýdlantští lezci.

Výstup: Nástup vlevo jižní stěnou v bivaku pod přepadlou skálou. Spára na pěst se postupně rozšiřuje na rameno a nahoře se mění na spárokomín.    

Sestup: Slaníme od kruhu jižní stěnou podél cesty Přes střechu. 

STARÁ CESTA

Kozlí jehla, Jizerské hory

Obtížnost: 4 UIAA. Jištění friendy a smyčkami.

Prvovýstup: 17. října 1921, Rudolf Kauschka.

Výstup: Komínem mezi Kozlem a Kozlí jehlou od jihu rozporem. Jištění ve spáře na Kozlovi a na závěr překrok na vrchol Kozlí jehly. 

Sestup: Slaníme od kruhu jižní stěnou.

Přístup ke Kozlovi

Autem po silnici Liberec - Hejnice do Oldřichovského sedla (placené parkoviště, hospoda, ubytování). Vlakem po trati Liberec - Frýdlant do Oldřichova v Hájích a pěšky po silnici do kopce do Oldřichovského sedla.

Na kole nebo pěšky pokračujeme po Viničné cestě (značená naučná stezka a zároveň cyklotrasa č. 3006). Mineme odbočku modré turistické značky do Hejnic (vlevo), Hausmannův pomníček (vlevo), Viničnou plotnu (vpravo). Doprava do kopce odbočuje bytelná kamenná svážnice Rackaweg. Zde musíme nechat kolo. Cesta stoupá příčně svahem, je už zanedbaná, ale zřetelná. Před jedinou výraznou pravotočivou zatáčkou uvidíme hned pod cestou Červené skály (609 m n.m.). Pokračujeme až na konec cesty a v hustém lese nad námi se snažíme zahlédnout masivní skalní věž Kozel (651 m n.m.). Dostaneme se k němu šikmo doleva vzhůru přes skalnaté výšvihy strmým svahem.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

Kde přespat?

Pozor! Jsme v národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny, a proto je přespávání v přírodním bivaku pod přepadlou skalní plotnou Kozla sice obvyklé, ale nelegální. Vodu můžete načerpat z pramene u myslivecké chaty Pod Poledníkem necelých 100 výškových metrů nad Kozlem.

Nejbližší přespání pod střechou je v hospodě U Kozy, kde se spí v podkroví ve vlastním spacáku. Pokud je plno, horolezci spí i v autě na parkovišti, nebo v přilehlých lesích.

Placené parkoviště je na Oldřichovském sedle. Do Oldřichova v Hájích jezdí z Liberce vlak.

Stáhněte knihu WANDERN und KLETTERN (PDF, 37 MB)

Stáhněte knihu Topografie skal Jizerských hor (PDF, 22 MB)

 Horolezectví v Jizerských horách

ZVON Severní cesta 5 UIAA
PALIČNÍK Kohoutí hřeben 5 UIAA
ŽABÍ KŮŇ Údolní cesta 5 UIAA
ČERVENÉ SKÁLY Maria Theresia 5 UIAA  
UHLÍŘOVA ČAPKA Dříčský komín 4 UIAA 
KOZLÍ JEHLA Stará cesta 4 UIAA
KULIČKA NA TIŠINĚ Normální cesta 4 UIAA
STOJKA Východní spára 4 UIAA 
DIVÁ MÁŘI Normální cesta 3 UIAA
MALÁ MÁŘÍ, STRÁŽCE DIVÉ MÁŘÍ, JESKYNNÍ VĚŽ 3 UIAA
VĚŽ GRÁLU Normální cesta 3 UIAA
OSTRÝ ROH Frýdlantská cesta 3 UIAA
SEDLO Vnitřní komín 2 UIAA

Ledopády v Jizerských horách
Ledopády ve Štolpichu

Obtížnost, ostrá žula a náročné hledání skal

Pozor! V Jizerských horách je stále uplatňována Jizerská klasifikace, jejíž stupnice přibližně odpovídá staré uzavřené Welzenbachově stupnici. Prakticky to znamená, že nejvyšší stupeň je VIc. Při tom VI, VIa, VIb a VIc může znamenat cokoliv - od klasické šestky do devítky ve stupnici UIAA. Nezkušené mohou nejspíš překvapit stupně I, II a III, které jsou výrazně těžší než ve sportovních oblastech, neřkuli na umělých stěnách.

Stupnice sice již byla otevřena a někdy se lze tedy setkat i s moderním označováním obtížnosti podle UIAA, ale to je spíš výjimka.

Poslední tištěný horolezecký průvodce Jizerské hory vyšel v nakladatelství Savana roku 2010 a aktualizovaný dotisk 2012. Stáhněte si mapu Jizerské hory 1:25 000. Průvodce, mapy a obrazové publikace o Jizerských horách si vyberte v knihkupectví Kosmas.

Zároveň je nutno upozornit na velmi hrubou jizerskou žulu s ostrými krystaly, která "žere" oblečení a kůži na rukou i nohou, zvláště na kloubech a kotnících, ale také rychle ničí lezečky a oblečení. Často se tedy leze se spárovými rukavicemi.

Na přístup jsou potřeba dobré pevné boty, protože hledání skal se odehrává v náročném terénu mezi kameny, bažinami a padlými stromy.