Monte Breva, skialpová túra z Livigna

Monte Breva (tak jí říkají Italové) neboli Piz La Stretta (název podle Švýcarů) čili Somp i Crap Nèirje (jméno v místním nářečí) je jedna z řady třítisícovek na italsko-švýcarské hranici mezi údolími Alta Valtellina a Engadin.

Zjednodušeně řečeno: Je to kopec nedaleko lyžařského střediska Livigno na hranicích poblíž silničního sedla Forcola di Livigno / Passo del Bernina.

Vítr ze Švýcarska

Název Breva je zkomoleninou místního jména bröa, které označuje silný vítr, který dlouho a pravidelně vane údolím Poschiavo, tedy ze Švýcarska do Itálie od nedalekého čtyřtisícového zaledněného masivu Bernina. Pořádně se tedy oblečte, v zimě i v létě, ačkoliv se může zdát, že počasí je krásné. 

Také my jsme si větru bröa užili až přespříliš, když nás je tak-tak pustil nazpátek do údolí.

Vyrážíme nejpoužívanější skialpinistickou trasou z Itálie. Vybrali jsme si cestu údolím a jen závěr vede po otevřeném hřebeni. Celkové převýšení je 1200 metrů. Za středně dobrých sněhových podmínek a s částečně prošláplou stopou nám výstup trvá čtyři a půl hodiny. Podotýkám, že nejsme žádní rychlíci, ale spíš zkušení turisté na lyžích. Vybavení a hlavně jeho váha tomu odpovídají. Chlapík v dobré kondici, který nás během výstupu předbíhá, je o dobrou hodinu rychlejší. Na rozdíl od nás to tady dobře zná.

Booking.com

Lyžovačka a skialpinismus v Livignu 

Skibusem z Livigna dojedeme na lyžařskou permanentku do obce Campacciolo di Sopra (1910 m). Silnice vede údolím směrem do sedla Forcola. Těsně za hotelem ovšem pluhy skončily svoji práci, udělaly malé parkovišťátko na otočení autobusu a odstavení pár osobních aut.

Přejdeme zasněženou louku na jihozápad a ocitneme se v ústí Fiume Spöl. U rozcestníku turistických značek se rozhodujeme, že půjdeme po stopách našich předchůdců soutěskou potoka, který stéká z údolí Valle del Monte. Dalo by se také stoupat zpevněnou cestou a později úzkou stezkou po značce číslo 105 vysoko v jižním svahu, ale ta už nemá dost sněhu.

Přibližně v polovině soutěsky je nutno po velmi strmém výšvihu překonat hráz malé vodní nádrže. Někdo tudy stoupá pěšky, protože stoupací pásy už nezabírají. Když se údolí rozšíří a my vystoupáme z pásma lesa, objeví se před námi lávka přes potok (2214). Tady z hlavního údolí uhneme doleva a stoupáme bočním údolím na jihozápad. Dva široké úvaly jsou plné pevného sněhu, ale staré laviny sjeté z jižních svahů nás nabádají k větší rychlosti a zároveň opatrnosti. Těšíme se, jak se tady krásně svezeme, až se budeme vracet. Sníh odpoledne jistě změkne a my si to užijeme.

Zasněžené jezero a bivaková chata del Monte 

Jenže zatím co podél potoka jsme stoupali pod modou oblohou v tričkách s krátkými rukávy, tady se ochlazuje a my se oblékáme, ačkoliv strmě stoupáme. Až u jezera Lago del Monte (2606) se ukazuje, že se obloha rychle zatahuje od Švýcarska. Spěcháme a zasněžené jezero obcházíme po severním svahu pod obrovskými převějemi vrcholu Monte Ganda. Na druhé straně jezera vidíme kus střechy a vršek kříže, které vykukují ze sněhových spoust. Je to bivakovací zděná chata Baitèl del Monte, která je otevřená pro turisty po celý rok. Teď bychom se museli ke vchodu probagrovat několik metrů hluboko.

Vystoupáme přibližně podél značky číslo 104 na široký hřeben asi sto metrů východně od sedla Passo de la Stretta (cca 2800). Sejdeme do něj a hned stoupáme po jihovýchodním hřebeni. Teď na jaře se držíme spíš vlevo mezi skalami, abychom nebyli ohrožováni případnými lavinami z východní firnové stěny. Nad skalnatou bariérou stoupáme po širokém hřebeni, který je v létě suťový, v zimě na něm leží velká vrstva sněhu.

Začíná sněžit, dýchá se jako v prádelně

Začíná sněžit a zároveň se ohřívá vzduch. Dýchá se tu v téměř třech tisících metrech nadmořské výšky jako v prádelně. To není dobré. Doplahočíme se v mracích na poslední sněhovou homoli a jsme na Monte Breva (3104). Viditelnost je jen pár desítek metrů. Z plánovaného výhledu, který slibuje zážitek tváří v tvář s ledovcovou Berninou a k tomu kruhových rozhled na Alpské vrcholky od Rakouska, přes Itálii a Švýcarska až do Slovinska, bohužel nic není.

Nedaří se nám splnit ani druhý cíl výpravy. Marně hledáme cache. Geocaching.com slibuje na vrcholu kešku umístěnou v hromadě kamení přímo na vršku. Jenže kde je vršek? Pobíháme po vrcholové návěji, zkoušíme píchat do sněhu lavinovou sondou, ale ani ve dvou a půl metrech nenarážíme na skálu. Půl hodiny se snažíme skrýš najít, nezávislý pozorovatel by nás měl ve vánici za blázny, ale pak to vzdáváme.

Vzduch je teplý a sníh příliš změknul

Ještě pár minut a už bychom se nestrefili na sestupu do vlastních stop. Vánice je nepříjemná, nekompromisní vítr nám žene mokrý sníh ze Švýcarska do tváří, moc toho v mracích nevidíme, a tak se pomalu suneme po jednoduchém hřebeni dolů. V místech terénních zlomů se už stačily vytvořit návěje, které sice nejsou vidět, ale za to jsou mimořádně nestabilní, když na ně omylem vjedeme. Naší hlavní starostí je, abychom se nedostali do východní stěny, kterou za dobrého počasí sjíždí mnohý skialpinista jako strmý bonbonek na této túře. Přesto se v jednu chvíli ocitáme nad její vrcholovou převějí. Rychle od ní šlapeme pryč do kopce.

Nad jezerem Lago del Monte už nerozeznáváme horizont, nevíme kde je nahoře ani dole, co je sníh a co obloha. Řídíme se povšechně jen podle GPS. Co je však horší, teplo je tady takové, že se oddělilo horních patnáct centimetrů nového sněhu od mokrého podkladu, který byl před dvěma hodinami ještě zmrzlým firnem. Jedeme pomalu a zároveň tak daleko od sebe, jak jen nám to viditelnost dovolí. Při první zatáčce mi ujede sníh pod nohama a křičím: "Lavina, lavináááá!" Když sníh zastaví, ukáže se, že jsem po něm klouzal snad jen půl metru, ale v difuzním světle a s tušenými sněhovými převisy nad hlavou jsem měl dojem, že jedu nekonečně dlouhou dobu.

Drama ale teprve začíná! Sjíždíme skrz úvaly dolů k potoku, viditelnost se trochu zlepšuje, ale to není nic dobrého. Sněžení se mění na déšť a sníh pod nohama je doslova prochcaný. Točíme krátké opatrné obloučky podél spádnice, sledujeme sjíždějící laviny z jižních žlabů a modlíme se, abychom už byli dole. Tady jsme plánovali krásný sjezd, na což raději nemyslíme.

U lávky přes potok si teprve trochu oddechneme. Točíme se v soutěsce, přejíždíme několik čerstvých lavin, přecházíme s lyžemi na ramenou menší přítoky a nakonec se promotáme hustým lesem. Mokří zvenku i zevnitř, ale vítězoslavně sjíždíme po dlouhé louce k hotelu v osadě Campacciolo. Opatrný sjezd z Monte Breva až sem nám trval hodinu a půl.

Vstříc nám jede skibus. Vyskakujeme z vázání a skáčeme s lyžemi v rukou do otevřených dveří.

INFO: Monte Breva (SummitPost)

VYBAVENÍ: Co je potřeba na skialpinismus

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

Tipy na jarní skialpinismus

Silvretta: Dreiländerspitze a Augstenspitze

Ötztal: Wildspitze

Ötztal: Wannetjoch

Berchtesgaden: Watzmann

Dolomity: Marmolada

Dolomity: Colbricon

Alta Valtellina: Sobretta

Alta Valtellina: Monte Breva

Hohe Tauern: Grossglockner

Berner Oberland: Wetterhorn

Kalkalpen: Dachstein

Kalkalpen: Hochschwab

Vysoké Tatry: Téry Expres

Vysoké Tatry: Svišťový štít

Krkonoše: Sněžka

Přechody: Krkonoše, Vysoké Tatry, Hoch Tirol, Haute Route