Hudební nástroje na cesty: basa tvrdí muziku!

O kytarách, jejich druzích a využití čtěte v našem článku Cestování a hudba: Jakou kytaru vybrat? 

Foukací harmonika

Klasický hudební nástroj na cesty je foukací harmonika. Její historie ovšem není dlouhá. Na rozdíl od houslí, kytar či bubnů, na které se hrálo už před mnoha tisíci lety, první foukací harmoniky byly zkonstruovány až po roce 1820.

Foukací harmoniky se uplatňují především v blues, country, bluegrassu, folku a jazzu. Jsou to praktické hudební nástroje, protože nejsou velké, nevyžadují velkou péči a naučí se na ně hrát každý, kdo má jen trochu hudebního sluchu. Princip hry spočívá v tom, že hráč svým dechem rozechvívá naladěné plíšky uvnitř nástroje. Hudba vzniká při foukáním i nasávání vzduchu.

Při použití držáků na krk lze hrát současně na harmoniky a kytary.

Univerzální harmoniky, které se hodí do všech hudebních stylů se nazývají diatonické. Každá je laděná do určité tóniny, takže i začátečník by měl mít aspoň dvě. V country se nejčastěji hraje v C-dur a G-dur. 

Chromatické harmoniky mají k dispozici celou chromatickou stupnici tónů. Lze na ně tedy hrát v jakékoliv stupnici, což se cení hlavně ve větších skupinách či orchestrech. Dnes je využívají především jazzmani a vyznavači trampských písniček.

Poněkud zvláštní kategorií foukacích harmonik jsou tak zvané melodiky. Fouká se do nich, ale tóny jsou určovány klávesnicích shora na nástroji. Dříve ji využívaly latinskoamerické hudební styly. V současnosti ji nejspíše uslyšíte v reggae nebo ska. Nutno dodat, že melodika je na ústupu a doby své slávy má už dávno za sebou.

Další dva jednoduché nástroje trochu připomínají foukací harmoniku. Brumle se skládá z otevřeného rámečku a pružného jazýčku. V Evropě se vyrábí z kovu ve tvaru řeckého písmene omega, v Asii se vyřezává z bambusu nebo palmového dřeva. Tón odvisí od štěrbiny mezi jazýčkem a nožičkami, šířce jazýčku,a délce štěrbiny také hmotnosti nástroje. Hráč drží brumli v levé ruce, tiskne ji k pootevřeným rtům, fouká do ni a zároveň prsty na pravé ruce brnká na kmitající jazýček. Zvuk je využíván v koncertní hudbě, populárních písničkách i folklórních skladbách celého světa jako barvitý doprovod.  

Kazoo vydává charakteristický bzučivý zvuk pomocí kovové nebo plastové ozvučné trubičky a vyměnitelné papírové membrány uvnitř. Slyšet bývá v country hudbě a zábavných popěvcích všech žánrů. V improvizované formě bývá kazoo nahrazováno hřebenem, kterým je provlečen papír. 

Flétny a píšťaly všeho druhu

Díky průkopnické výchově flétnisty České filharmonie Václava Žilky v 80. letech minulého století se naučilo hrát na zobcovou flétnu obrovské množství více i méně talentovaných dětí. Tím získal nástroj popularitu až do dnešních dní. Kromě lidových písní se uplatňuje ve folku a staré hudbě, případně skladbách, které se inspirují středověkem. Zní tedy u trampského ohníčku, v koncertní sále i na rytířském turnaji. 

Zobcové flétny se pro běžné muzicírování vyrábějí z plastu. Koncertní nástroje jsou vyrobené ze vzácných dřev. Vyrábějí se v mnoha velikostech, aby se dosáhlo vysokého i hlubokého tónu. Diskantová flétna zní při delším poslechu až nepříjemně vysoko. Sopránová, altová a tenorová flétna jsou nejobvyklejší nástroje pro hraní sólových i vícehlasých melodií. Kontrabasová flétna se využívá jen v koncertní praxi.

Příčná flétna je dnes ryze koncertní nástroj vyrobený z kovu. Využívá se zvláště v komorních skladbách. Je to určitě lepší využití, než když dříve pištci hnali vojáky svými vojenskými pochody do boje.

Ačkoliv když si Ian Anderson stoupl na jednu nohu, za zády mu přes mikrofony hrála hlasitá kapela Jethro Tull, a vypálil některé ze svých rockových sól na flétnu, ježily se všem posluchačům chlupy na těle...

Panova flétna se skládá z píšťal sestavených do jedné nebo dvou řad, což připomíná miniaturní kostelní varhany. Jejich velikost odpovídá ladění standardních evropských stupnic pro hraní klasické nebo populární hudby, případně v ladění podle exotických zvyklostí, pokud hudebník produkuje některou odnož world music. Vícehlas panových fléten je charakteristický pro jihoamerickou hudbu.

Zvuky se vyluzují foukáním na okraje otvorů píšťal. Panovy flétny se vyrábějí z bambusu nebo dřeva, levné kousky nebo spíš hračky z plastu, ale k dostání jsou i skleněné či kovové.

V antických bájích hraje na tuto flétnu bůh pastýřů a stád Pan, po němž má hudební nástroj své jméno.

Okarína je starobylý dechový hudební nástroj v mnoha podobách. Typicky je uzavřená keramická nádobka ve tvaru husičky (odtud také pochází název ocarina - italská zdrobnělina pro husičku) se čtyřmi až dvanácti otvory a náustkem. Kromě keramiky se k její výrobě využívá i pálená hlína, plast, dřevo, kov, rohovina a v podstatě jakýkoliv materiál, který výrobce napadne.

Největší roli hraje v čínské a japonské tradiční hudbě, kde je téměř zbožštěna. Měli ji v oblibě také jihoameričtí Aztékové a Mayové, od kterých ji během dobývání kontinentu převzali Evropané. Uchytila se hlavně ve Španělsku a Itálii. V Česku ji nejspíše uslyšíme v melancholických folkových písních, nebo v populární a filmové hudbě na ozvláštnění standardního zvuku orchestru.

V posledních letech pronikl z Austrálie do celého světa didgeridoo. Typický lidový nástroj připomíná zvukem, tvarem i stylem hraní slovenskou fujaru, ale je univerzálnější. Kromě melodie hraje i rytmiku. Zvuk se vyluzuje rty vibrujícími na náústku. Cirkulační dýchání zajišťuje nepřerušovaný bručivý tón. Kromě tradičního sólového hraní je didgeridoo slyšet v mnoha nahrávkách stylu new age a ambiente.

Domorodci jej vyrábějí z kmene eukalyptu vyžraného zevnitř od termitů. Kvalitní evropské nástroje didgeridoo jsou napodobeniny z dubu, buku a akátu. Nejlevnější jsou bambusové nástroje.

Kontrabas, housle a viola  

Basa tvrdí muziku! To je bez diskuse ať už se jedná o klasickou nebo historickou hudbu, kdy se hraje smyčcem, nebo lidovky, jazz, blues, country či bluegrass, ve kterých se hraje převážně prsty.

Ač se jedná o obrovský hudební nástroj, jenž se obtížně přemísťuje i skladuje, poslech živé hudby se zvukem kontrabasu dostává šťávu, která za tu námahu stojí.

Housle a viola bývaly nejoblíbenějšími hudebními nástroji. Ještě naši dědečkové a babičky nechodily "do kytary" ale "do houslí". Dnes na ně v amatérském muzicírování narazíme jen málokdy, ale o to větší to bývá zážitek. Když houslista nebo houslistka rozbalí parádní sólo třeba v bluegrassu, běhá mráz po zádech a nohy samy tančí. Kromě vážné hudby je houslovou doménou právě country a všechny její styly a odnože.

Trumpety, kornety a křídlovky

Ještě méně než na housle se amatérsky hraje na trubku, kornet či křídlovku. Zůstávají ve výsostných vodách dechovky, jazzu a ve vrcholném podání hrají v symfonických orchestrech.

Jinak uslyšíme tyto žesťové nástroje buď jako kuriozitu, případně se ještě někde uchovává tradice večerek a budíčků na táborech troubených právě na trubku. Vynikají v tom skauti.

Bubny a perkuse

Jestli basa tvrdí muziku, tak buben vede její rytmus. Velký buben venku v přírodě uslyšíme už jen při indiánských slavnostech nebo historických bitvách.

V hospodách, v kempech, u ohníčků, na party v přírodě velké bubny nahradil cajon (kachon). Je to bedna s ozvučným otvorem, ve které jsou natažené laditelné struny. Lze ho využít k doprovodu ve všech hudebních žánrech. Hraje se na něj rukama, dlaněmi i prsty.

Z jihu a východu přišly do Evropy mnohé bubny a bubínky. Podle tvaru a z toho vyplývajícího zvuku se nejpopulárnější nazývají djembe, bongo, congo, tabla a gamelan. Hraje se na ně nejen world music, ale i jazz, folk, latina...

Tamburína je jednoduchý bubínek osazený po obvodu rolničkami nebo malými činely. Je rozšířený po celém světě a hraje se na ni úplně všechno - lidová hudba romská, perská, africká, stejně jako rock, gospel i country.

Další drobné rytmické nástroje mají spoustu forem, tvarů a zvuků. Říká se jim chrastítka neboli shakery, rytmická vajíčka, rumbakoule, kastaněty. Hezké hudební efekty udělají rolničky a zvonky. Nejjednodušší jsou ozvučná dřívka ze vzácných dřev zvaná claves.

Pro muzikanty country, čili venkovské vidlácké muziky, kterou mají v oblibě redneckové, je typické využití všeho, co jim přijde pod ruku. Běžná je valcha k praní prádla, na kterou se hraje s prstýnky jako na banjo. Vozembouch kombinuje činely, bubínek a struny, kterou jsou navěšeny na tyči. kterou se bouchá do podlahy. A dvě lžíce proti sobě v šikovné ruce udělají také hodně muziky za málo peněz.

INFO: Melodyshop 

 Základní rady do obchodu

LYŽE sjezdovky - lyže pro děti - běžky - běžky pro ženy - skialpinismus - snowboard - lyžařská helma - lyžařské brýle

HOROLEZECTVÍ sněžnice - cepíny a mačky - pohorky

TURISTIKA autostany - stany - stany - spací pytle - trekkingové boty - batohy - pláštěnky na batohy - obuv - oblečení - ponožky - trekingové hole

BĚH běžecké boty -  outdoorové boty

CYKLISTIKA jízdní kola - horská kola - silniční kola - elektrokola

VODNÍ SPORTY lodě - nafukovací lodě

FOTO a VIDEO fotoaparáty - dalekohledy

OSTATNÍ kytary - hudební nástroje - boxy na nářadí