Ivan Stěpanovič Koněv: neschopný velitel, osvoboditel, vrah a utlačovatel

Koněvova velitelská neschopnost spolu se Stalinovou paranoiou stála životy milionů sovětských vojáků, ruských a ukrajinských civilistů, kteří zemřeli úplně zbytečně. Dnes se jim říká hrdinové Velké vlastenecké války.

Carský důstojník a bolševický komisař 

Ivan Stěpanovič Koněv / Иван Степанович Конев (1897-1973) byl Maršál Sovětského svazu, Hrdina SSSR a Hrdina ČSSR. 

Narodil se do z ruské rolnické rodiny na dalekém severu. Matka mu zemřela při porodu. Po škole se živil jako tesař. Za první světové války byl odveden k dělostřelectvu a stal se poddůstojníkem carské armády. Od roku 1917 bojoval proti ukrajinským jednotkám a později zorganizoval jednotku Rudé gardy, čili bolševickou úderku - něco mezi politickou armádou a teroristickým uskupením. Působil v ní jako vojenský rudý komisař a v této funkci se zúčastnil také 5. všeruského sjezdu sovětů v Moskvě roku 1918, který odstartoval úděsné období Rudého teroru v celém Sovětském svazu.

V létě 1919 působil jako rudý komisař obrněného vlaku na Transsibiřské magistrále, kde se nejspíš střetl i s českými legionáři a prohrál, neboť legionáři ovládli celou trať až do Vladivostoku.

Roku 1920 se stal rudým komisařem ozbrojených sil Dálnovýchodní republiky, která byl následně anektována a začleněna do Svazu sovětských socialistických republik.

Poté absolvoval krátký velitelský kurz a velel postupně střeleckému pluku, divizi a sboru. Od roku 1940 velel Zabajkalskému vojenskému okruhu. Mezi tím vystudoval Vojenskou akademii Michaila Vasilijeviče Frunzeho. Díky ochraně lidového komisaře obrany (komunistické označení pro ministra) Klimenta Jefremoviče Vorošilova unikl represím rozpoutaným Stalinem v Rudé armádě.

V září 1941 byl jmenován velitelem Západního frontu (komunistické označení pro několik polních armád, v počtu několika set tisíc až milion vojáků). Kvůli Koněvovým špatným rozkazům došlo ke katastrofě a front byl nacistickou armádou rozprášen. Důvodem bylo faktické velení v rukou politických rudých komisařů a také nedostatek vzdělaných profesionálních vojáků na nejvyšších místech, které nechal Stalin pár let před tím pozabíjet.

Ivana Stěpanoviče Koněva zachránil od trestu smrti Georgij Konstantinovič Žukov, vojevůdce, který posléze Stalinovi vyhrál Velkou vlasteneckou válku (tak komunisté označují 2. světovou válku). 

Po válce Žukov napsal:
Je třeba říci, že až do bitvy u Kurska Koněv velel vojákům špatně, a byl proto několikrát zbaven velení frontu.

Ve druhé polovině roku 1941 Koněv přispěl k zastavení německého postupu těsně před Moskvou a zapojil se do protiofenzívy. Hlavním strůjcem tohoto úspěchu byl ovšem generál Vlasov a hodně k němu přispěl i generál Žukov. Koněv ještě roku 1942 neuspěl u Rževa a později u Syčovky, když se pokoušel prolomit německou obranu.

Koněv a Žukov remízovali u Kurska s Mansteinem

Teprve roku 1943 se na něho usmála vojenská štěstěna. Stal se velitelem Stepního frontu, válčil u Kurska a spolu s ostatními nejvyššími sovětskými veliteli včetně Žukova neprohrál brutální souboj obrovské masy tanků, letadel a lidí. Tato remíza otočila průběh války a od té doby už Němci pouze ustupovali Rusům.

Důvodem byla nejen převaha v počtu techniky a lidí na sovětské straně, ale také netečnost Rusů k životům vlastních vojáků. Zatímco Němců zahynulo u Kurska téměř 60 000, Rusové napočítali téměř 180 000 mrtvých. Tak Sovětský svaz bojoval od začátku do konce války.

Čechoslováci válčili pod Koněvem u Charkova a na Dukle

Koněvův velký úspěch bylo dobytí Charkova. V této drsné bitvě už válčil pod jeho velením i československý sbor Ludvíka Svobody, pozdějšího československého prezidenta. Ten vytáhl mnoho Čechů, Slováků a Židů ze sovětských gulagů a složil z nich vojenskou jednotku.  

Malou epizodou válečného tažení tehdy už maršála Koněva byl nesmyslný boj o Duklu, neboli pokus o přechod Karpat z Polska na Slovensko. Nejprve Stalin nechal záměrně vykrvácet Slovenské národní povstání podobně, jako to udělal s Varšavou. Poté Koněv nahnal Rudou armádu a také československou jednotku do těžce bráněných hor. Neudělal přípravu, neměl plán a ani pořádný průzkum.

Místo aby Rudá armáda hory obešla tak, jako všechny dobyvačné i ustupující armády v této oblasti, pod Koněvovým velením bezhlavě zaútočila. Karpatsko-dukelská operace znamenala zbytečnou smrt pro 12 000 rudoarmějců, 2000 Čechoslováků a čtyřikrát tolik raněných vojáků.   

Koněv prohlásil ve štábu den před bitvou na Dukle:
Buď Karpaty přejdeme, nebo na nich padneme!

Osvobození Prahy: nejdřív Vlasov, potom Koněv

Koněvovy tanky vjely do Prahy po ránu 9. května. Hlavní město Československa již vyčistili Vlasovci o čtyři dni dříve od hlavní části utíkající německé armády. Byla to malá ruská armáda pod velením antikomunisty, německého válečného zajatce a bývalého ruského komunisty generála Vlasova. 

Koněv v posledních dnech války v podstatě honil jednotky Wehrmacht a SS po československém území, aby nepadly do rukou Američanům, kteří stáli podle politických dohod u Plzně. Nechal ještě záměrně bombardovat české civilisty, sovětské vojáky i německé zajatce ze svých letadel. Počínal si jako neurvalý vítěz.

Nejvíce měl spadeno právě na Vlasovce, které Stalin považoval za zrádce a také tak s nimi naložil. Kdo měl štěstí, byl odvezen do sovětského gulagu na daleký sever a při nelidské práci nejspíš zemřel vyčerpáním, koho dostihly policejní jednotky NKVD, ten byl zastřelen na místě. Podobně dopadli ruští emigranti z dob nedávných i dávno minulých, třeba před 1. světovou válkou. Rudí komunističtí vrazi v Koněvově armádě našli a zabili i mnoho antikomunistů jiných národností, nebo pouze veřejně činné osoby s liberálním myšlením.

Hrdlořez Koněv řádil v celé východní Evropě  

Ivan Stěpanovič Koněv odjel z Československa spolu s Rudou armádou v listopadu 1945. O deset let později stanul v čele Hlavního velitelství spojených ozbrojených sil členských států Varšavské smlouvy. Roku 1956 brutálně potlačil Maďarské povstání. Roku 1961 se stal velitelem Skupiny sovětských vojsk v Berlíně a nechal postavit Berlínskou zeď, která stála až do roku 1989. Roku 1968 přijel do Československa, aby zakryl svojí slavnou osobou vojenský průzkum těsně před okupací země.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

Konec 2. světové války

Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka v Litrbaších

Kdo byl generál Vlasov? Hrdina nebo zbabělec?

Generál Vlasov osvobodil Prahu a pak ho oběsili

Ivan Stěpanovič Koněv: neschopný velitel, osvoboditel a vrah 

Pomníčky na Pražské povstání

Sověti postříleli vlastní lidi

Štěpán Bandera: život a smrt za Ukrajinu

Americká kavalerie zachránila lipicány od Domažlic

Američané nabídli zajetí, Rusové kulku do týla

Čím víc fašisti, tím víc komunisti