Vodácký výlet po Ohři z Loun do Pátku

Jen málokdo vydrží pádlovat celou dolní Ohři z Žatce do Litoměřic. Při tom je to jen 90 kilometrů, které se dají ujet za tři až čtyři dny bez větší námahy. Jde spíš o psychiku. Na řece se totiž skoro nic neděje. Krajina se dlouhé hodiny nemění, proud sice teče, ale jaksi nepozorovaně, peřejky se objeví jednou za den a všechny jezy se musejí přenášet.

Jeden den na velké řece a dost

Vloni jsme proto vyrazili na den z Libochovic do Doksan (14 km) a letos navázali úsekem o něco výš proti proudu z Loun do Pátku (16 km). Oba dva dny jsme strávili příjemným pádlováním ve výletním tempu na velké řece bez vodáků, hospod a měst.

Lodě dáváme na vodu v Lounech. Chceme se vyhnout problematickému jezu ve městě pod mostem a také se nám nechce platit do parkovacích automatů v centru města, a proto sjíždíme Říční a Jateční ulicí kousek za nádražím k řece. Parkujeme na na asfaltovém plácku v zahrádkářské kolonii. Hned z parkovišťátka vede jediná volná cesta mezi oplocenými zahradami k řece.

Prvních pár set metrů nás Ohře nijak zvlášť neuchvátila. Voda není moc čistá, pádlujeme skrze zahrádkářskou kolonii a potom pod průmyslovými objekty. Teprve pak vyplujeme z města do polí a řeka se nenápadně změní. Voda se vyčistí, ve starobylé obci Vršovice (neplést se stejnojmennou pražskou čtvrtí, která má také dlouhou historii!) Ohře ostře zahne skoro nazpátek, navlékne si šaty z mohutných stromů na březích, zesílí v bocích a po chvíli nás zastavuje na Vršovickém jezu.

Chvilku mudrujeme, jestli by se vysoké larsenové a betonové stěny nedaly  na kajaku nějak skočit, ale to jenom chvilku. Pak vysedáme na pravém břehu a krátce přenášíme lodě okolo jezu. Tady se občas táboří. Není tu kemp ani pitná voda, ale za to rovný plac pod stromy, ohniště a dostatek dřeva.

Starobylé vesnice na Ohři jsou v rozvratu

Pod jezem se řeka trochu rozeběhne, ale je mělká. Prokličkujeme mezi mělčinami a jsme zase na hluboké klidné vodě. Další jez nás čeká až na konci plavby. Klíďo píďo pádlujeme v obrovských zatáčkách, občas zahlídneme na břehu vesnici, chmelnici nebo se otevře výhled na kopce Českého středohoří.

Orazíme si až  v obci se zvláštním jménem Kystra. Vystoupíme na rybářském molu a vystoupíme do svahu podívat se do vsi. 

Je to zvláštní zážitek. V dříve bohaté statkářské vesnici na nejlepší půdě v Čechách dneska chcíp´ pes. Velkostatek se rozpadá,  v poslední obyvatelné budově žije pouze jedna rodina, která má evidentně hluboko do kapsy. Vedlejší statky na tom nejsou lépe. Několik obydlených domů je o víkendu jako mrtvých. Nikde nikdo.  

Už jenom poslední jez v Pátku a končíme

Těsně před Kystrou si ještě prohlédneme zajímavou skalnatou stráň, která spadá rovnou k hladině řeky. Je to geologicky zajímavý výchoz slínovce, největší daleko široko v Poohří.

Obrovským meandrem Ohře frčíme dál po řece. Nic se nemění, koruny stromů na březích nás chrání před nejhorším sluncem, proud líně teče. Zastaví se až před Pátečkem. Mohutný nesjízdný jez musíme přenést zleva, ale pod ním se vracíme nazpátek na pravý břeh a vysedáme. Tady končíme.

Dobrá doprava železniční lokálkou nazpátek do Loun

Po loukách vytáhneme lodě na náves k Janu Nepomuckému, podíváme se do zámečku na historii obce (muzeum je otevřeno pouze o prázdninových víkendech) a pak se rozdělíme. Jeden se vrací lokálkou do Loun pro auto a druhý hlídá vodácké krámy na návsi. Kousek od sochy populárního svatého je hospoda, která čekání velmi příjemně zkracuje.

Dolní Ohře

Vodácká obtížnost: ZWB
Průvodce: OHŘE
Charakter: Široká bezproblémová řeka, mezi jezy mírně teče.  
Riziko: Nesjízdné jezy.
Znalosti: Posádka by měla ovládat základní záběry.
Sjízdnost: Celoročně.
Tábořiště: Nouzově tábořit je možné u jezu Vršovice.
Půjčovna: Leština Kadaň.
Doprava: Vlakem do Loun i do vesnic podél řeky. Dobré spojení i o víkendech.

KILOMETRÁŽ OHŘE Louny - Pátek

54,0 Louny, jez, 2,1 m, nesjízdný!
53,9 Louny, most
52,6 Louny, most 
49,7 Vršovice, most
47,8 Vršovice, jez, 2,7 m, nesjízdný
47,0 Smolnický potok ústí zprava
43,8 Počedělice, most
41,9 Kystra
40,0 Orasice 
37,6 Radonice, most
36,0 Pátek, jez, 0,7 m, nesjízdný

Zobrazit místo World of rivers. Světové, české a slovenské řeky. na větší mapě

Doporučené vybavení

Mořský kajak nebo turistická kánoe, pádlo, plovací vesta, obuv do vody, nepromokavá bunda, lodní pytel nebo vodácký barel, házečka, funkční prádlo, suché oblečení, mapa, vodovzdorné hodinky, lékárnička, mobil, peníze na cestu nazpátek.

Vršovci: Nešlechetných otců ničemní synové?

Kronikář Kosmas nemá pro Vršovce jediné dobré slovo. Při tom patří mezi tři nejstarší šlechtické rody. V jejich době ovládali střední Čechy Slavníkovci (zřejmě původem Charváti) - na středním Labi, Přemyslovci (asi původem z Velkomoravské říše) - v Pražské kotlině a Vršovci (nejspíš původní Čechové) - na dolní Ohři. 

Vršovci, jejichž jméno je odvozeno od vrší, neboli proutěných pastí na ryby, mohli pocházet z Vršovic na Ohři. Aspoň tak to tvrdí kronikář Hájek z Libočan. Bohužel dnes si nejsme jisti, co přesně si tento kronikář vymyslel a co zjistil z nám dnes neznámých historických pramenů. Je ovšem jasné, že na soutoku Ohře a Labe se odehrálo mnoho zásadních událostí nejstarších českých dějin. Někde tady asi byl Wogastisburg, kde Sámo porazil Dagoberta. Tady někde je Turské pole, kde proběhla legendární Lucká válka, ve které si Neklan podrobil Lučany. Zde se odehrála lechtivá historka knížete Oldřicha, který s pradlenou Boženou zplodil levobočka a zachránil přemyslovskou dynastii od vymření po meči.

O Vršovcích se dovídáme poprvé v souvislosti s biskupem Vojtěchem. Do baziliky svatého Jiří na Pražském hradě se uchýlí cizoložná žena, manželka důležitého Vršovce. Za to jí hrozí podle pohanských zvyků ukamenování. Vojtěch poskytne nešťastnici církevní azyl, ale nakonec ji neubrání, žena je vyvlečena z baziliky a zabita.

Podle Svatovojtěšské legendy vyhrožují biskupovi: "Jestliže … nám nevydáš cizoložnici, máme tvé bratry přec a máme tvé příbuzné také, na jejichž potomstvu nám lze sdostatek pomstít ten zločin." Straší tedy Vojtěcha vyvražděním Slavníkovců, k čemuž nakonec v roce 995 skutečně dojde. Vršovci táhnou do Libice na soutoku Labe a Cidliny, povraždí na hradišti všechny Slavníkovce a shodou okolností živí vyváznou jen biskup Vojtěch a jeho bratr Radim, kteří jsou na cestě do Říma. Vojtěch se nechá zabít od pohanských Prusů u dnešního Kaliningradu a Radim se stane prvním polským arcibiskupem. Zda Vršovci vyvraždili Slavníkovce na pokyn Přemyslovců, nebo za jejich zády, není jasné. Kosmas tvrdí, že za to Boleslav II. nemohl, ale musíme mít na paměti, že Kosmas psal svoji kroniku, aby legitimizoval přemyslovskou vládu nad Čechami. V každém případě dostanou Vršovci hradiště Libice za odměnu.

Po roce 1000 se neustále mění vládci z přemyslovského rodu, Čechy ovládají Poláci a Poláci zase Čechy, jeden vraždí, kastruje a zabíjí druhého. Boleslav III. se s pomocí polského panovníka Boleslava Chrabrého (polovičního Přemyslovec) vrací do Čech, svrhne bratra Jaromíra a vládne. Vršovcům ovšem nezapomene, že ho vyhnali ze země. Pozve jejich předáky na Pražský hrad na masopust. Když je roku 1003 hostina v nejlepším, přivolá Poláky, kteří Vršovce zmasakrují. Sám kníže rozsekne hlavu svému zeti z rodu Vršovců. Boleslav Chrabrý se krvavého masopustu zděsí, Boleslava III. nechá oslepit a vsadí ho na doživotí do vězení. Sám se v Čechách ujme vlády.

Další vraždění se rozpoutá roku 1014. Přemyslovstí hrdlořezové pročesávají hradiště včetně známé Libice a nemilosrdně zabíjejí všechny Vršovce, které najdou. Důvodem je obava, že na český knížecí stolec má nárok levoboček z rodu Vršovců, neboť vykastrovaný Jaromír nemůže mít dítě.

Epilog strašného osudu Vršovců se odehraje roku 1108 na hradišti Vraclav u dnešního Vysokého Mýta. Mnoho Přemyslovců se mezi tím navzájem povraždilo anebo aspoň vyhnalo ze země. Knížecího stolce se zmocní krutý Svatopluk Olomoucký, spolupracuje s Vršovci proti Němcům i ostatním Přemyslovcům, dokonce Vršovec Mutina je jeho zástupcem a vládne během Svatoplukovy výpravy proti Uhrům u Prešpurku (dnešní Bratislavy). Mutina se však mezi tím neubrání polskému vojsku, což Svatopluka tak rozběsní, že podle Kosmy vykřikne "že celý ten rod mečem zhasí jako svítilnu". Po návratu kníže nařídí, aby se předáci shromáždili na hradě Vraclav. Mutinu, dva jeho syny a předáky Vnislava a Damašu na místě popraví. Pak Svatopluk nařizuje, aby "byl celý ten rod bez rozdílu věku a beze všeho odkladu povražděn". Celkem padnou za oběť tři tisícovky mužů, žen i dětí. Zbrojnoši řádí v Praze, na Libici, v dalších městech i na venkovských dvorech. "Jedni byli vedeni na tržiště a jako dobytek skoleni, jiní byli na hoře Petříně sťati, mnoho jich bylo povražděno v domech nebo na ulicích," píše Kosmas.

Svatopluka Olomouckého roku 1109 při tažení do Slezska dostihne neznámý jezdec uprostřed vojska. Zezadu mu vrazí oštěp mezi lopatky a zmizí. Tajemného atentátníka nikdy nevypátrali. Prý ho poslal Vršovec Jan, jenž strašný masakr přežil.