Pád z koloběžky: Odřeniny nebo těžké zranění?

Kdyz není na odreniny zadná voda, kyslicník, jod -tak v nouzi pocúrat vlastním mocem, a pod obvaz ranu desinfikokovat medem - ten vozí (spíse vozili- bjezkari a horolezci) s sebou i cukrovkárí , kdyz mají  "pod zuker".

Dedek Bretislav

Jestli se chcte pojistit a mít s sebou na cesty zbaleou dobrou dezinfekci k ošetření rány, tak já s sebou vožím Prontosan gel který koupíte v několika lékárnách. Rozumím Vám jako ženě, které záleží na zdraví rodiny.

Když je to odřenina někde na kole nebo při lezení nebo někde na lyžích, tak to normálně uměju vodou nebo sněhem, zelepím náplatí nebo obazem a dojedu domů / na chatu / do kempu m případně si to potom ještě umeju v hospodě mejdem.

No a potom to umeju pořádně (mejdlo s sebou na víc dní vozím) a když už neteče krev tak to nechám větrat, aby se to nezanítilo nebo nezhnisalo. 

Když to chce větší ošetření, tak zajdu i s odřeninou za místním felčarem.

Takže taháte s sebou na túru mýdlo? a umýváte ránu někde na cestě?

Vody, mýdlo, čerstvý vzduch.

myslím že super jsou hlavně hojivé náplasti: https://obchod.sanicare.cz/hojeni-ran/ které napomáhají jak při dezinfekci, tka při samotném hojení. 

Zdravím Vás, 

moc díky za všechny Vaše reakce. Sami jsme si v PrPom před několika lety prošli podobnými debatami a spory, postupně se nám vše podařilo vyčistit a dostat do fáze shody jak mezi námi v týmu (25 lidí), tak do fáze shody s obecně respektovanými autoritami a současnými vědeckými poznatky. 

Díky tomu můžeme například bez ostychu tvrdit, že první pomoc se dá opravdu učit jen zážitkem a jinak to nejde - pro příkald ocituji z jedné nedávno obhájené diplomové práce: "Všechny výše uvedené argumenty jsou pádným důvodem, proč je krajně nevhodné a neefektivní vyučovat první pomoc pouze v teoretické rovině. Základy první pomoci v podobě teoretických znalostí jsou potřeba, ale bez praktického nácviku s využitím metod zážitkové pedagogiky a navození stresových faktorů ztrácejí na významu. (Kelnarová, 2007)" - Diplomová práce Bc. Karel Janata: Kvalita výuky první pomoci v autoškolách.

Je super, že vás to téma nutí přemýšlet a argumentovat. Jsme rádi, že jsme zde rozproudili debatu, do které má každý co říct. Zároveň díky za velmi profi reakci. Pokud budete chtít někdy v budoucnu poradit s dalšími články, velice rádi je zkonzultujeme. Nic to nestojí a vy budete mít kvalitnější články hned na první pokus. 
Obracet se můžete například na mail naší PR paramedičky: zuzana.kucerova@prpom.cz 

Budeme se těšit na další spolupráci a do té doby hezké prázdniny a bezpečné výlety :)

Ondřej

Dobrý den Ondřeji, mnohé díky za Vaše poznámky k textu. Dovolím si přičinit také pár poznámek, jak to vidím já, jako editor tohoto článku (autorský text jsem měl před vydáním v rukou a upravoval formulace tak, aby se dobře četly a byly pochopitelné pro čtenáře).

* Článek působí dojmem, že po jeho přečtení bude čtenář schopen provést úkony, které jsou v článku popsané. To je velmi nebezpečný omyl. Jsou dvě možnosti:

Naši čtenáři jsou svéprávní a jistě si nemyslí, že po přečtení jednoho článku budou schopni poskytnout kvalifikovanou první pomoc.

Tento článek slouží především k uvědomění, že na koloběžkách (velmi podobně jako na kole) se přizpůsobují běžné postupy první pomoci podmínkám, které jsou typicky jiné, než třeba při úrazech v domácnosti, v práci nebo třeba na kanoi či na skalách.  

* Zachránce za sebou NEMÁ zážitkový kurz první pomoci. Takovému člověku je článek k ničemu, většina pouček pro něj bude nesrozumitelná, nebude vědět jak se vyšetřuje dech a v 95 % případů to provede nesprávně. 

Zážitkový kurz první pomoci samozřejmě není podmínkou, aby člověk uměl poskytovat laickou první pomoc a už vůbec ne kvalifikovanou první pomoc! Jsem sice zastánce zážitkového a projektového učení (ve své praxi horolezeckého instruktora ho i praktikuji), ale jsem si vědom, že existují i jiné účinné a ověřené způsoby výuky první pomoc. Například od výuky ve školách podle osnov, přes Červený kříž, specializované kurzy v kroužcích a nácviky v oddílech, až třeba po Zdrsem.  

* Zachránce za sebou MÁ zážitkový kurz první pomoci. Takovému člověku je článek k ničemu, vypsané úkony již ovládá, navíc je umí provést ve správném pořadí a je trénovaný pro jejich realizace ve stresových podmínkách.

I absolventu laického zdravotnického školení neuškodí, když si předem promyslí, jak zvládat typické situace pro první pomoc v jeho oblíbené činnosti (zde na koloběžkách).

* Zjistíme, zda koloběžkář... "... není těžce raněný" - a jak to laik bude přesně zjišťovat? Nesprávné pořadí, tohle sem teď nepatří. 

No jak se asi zjišťuje těžké zranění? I na prostý laik nepolíbený zdravotnickým školením pozná, že je něco hodně v nepořádku, když z ležícího člověka crčí krev, případně se nehýbá a nemluví. 

* "... dýchá a tepe mu srdce" - velmi matoucí, puls se v první pomoci nevyšetřuje už 17 let. Navíc chybná formulace "zda dýchá" namísto správné formulace "zda dýchá normálně". 

V tom máte pravdu. Puls se dnes v laické první pomoci nenahmatává. Stačí dech a je jasné, že tím pádem tepe i srdce.

* "... zda nemá zraněnou páteř" - toto laik nemá možnost zjistit, může maximálně vyslovit podezření na poranění páteře.

V článku i ve skutečnosti se pohybujeme na úrovni laické první pomoci. Proto jsou všechny závěry týkající se zdravotního stavu pacienta pouhé domněnky. Ovšem musíme z nich v případě nutnosti vycházet, jako by to byla ověřená skutečnost. 

* "... zda mu odněkud nestříká krev" - to je zbytečně melodramatické, připomíná to více béčkové horory, než reálnou první pomoc. Správná formulace je "zda nemá masivní krvácení". 

Pod pojmem masivní krvácení si laik nepředstaví téměř nic. Pod stříkající krví každý víc, co si má představit. Už jsme se v našem horolezeckém oddíle setkali s tím, že masivní prý je, když se člověk hodně odře - na jedné straně, nebo také že kouká maso z rány - na druhé straně. Při tom jde o lidi, kteří mají o první pomoc zájem a většinou i nějaké základní povědomí předem, vědí že absolvují základní kurz první pomoci a k tomu většinou i nějakou specializovanou nadstavbu. Co si potom myslí běžný člověk, raději ani nedomýšlet :-(

* "... nebo se podivně nemotá kvůli otřesu mozku" - tak to už je zcela za hranicí přijatelnosti, velmi zavádějící. Jak zjistím, zda se motá, když leží na zemi? Co když se nemotá, ale stejně má těžký otřes mozku? (Ano, to je možné a časté.) Co když se motá, protože je to diabetik, a to je také důvod, proč spadl z koloběžky? Co když se motá, protože je podnapilý? Nebo má cévní mozkovou příhodu, která pád zavinila? 

Když se člověk motá po pádu na koloběžce, nejčastěji to je právě otřes mozku. Samozřejmě mohou být i další příčiny, ale v každém případě to vede tam, kam autor popisuje. Do nemocnice a k profesionální medicínské péči.

* Výrazně se nedoporučuje, aby česky hovořící zachránce volal v ČR na linku 112, pokud potřebuje zdravotnickou pomoc. Bude přepojován na linku 155 (protože ten hasič, který na 112 zvedá telefony, mu s první pomocí poradit nemůže a nesmí), tím vzniká prodleva a kvalita poskytnutí první pomoci klesá. 

To je samozřejmě kontroverzní téma hlavně pro zdravotníky, protože tento systém 112 jim odebral řízení záchranné operace. Pro laiky je ovšem 112 nejlepší, ať mluví česky, slovensky, nebo třeba japonsky. Těch pár vteřin zdržení, než operátorka 112 přepojí volajícího na zdravotnickou operátorku 155, nikoho nezabije. Pokud by ho to mělo zabít, tak je už stejně mrtvý, protože prodlevy během záchrany budou daleko delší. Obrovskou výhodou pro volajícího ovšem je, že 112 spouští automaticky celý záchranný systém. Operátor sám vyhodnotí, zda má poslat k padlému koloběžkáři jenom sanitku, nebo je výhodnější vrtulník, zde nejsou potřeba hasiči (třeba když spadne ze silnice do strmého svahu), policajti (třeba to byla dopravní nehoda) nebo má v blízkosti městkou policii (třeba na zajištění před dalšími nehodami na stejném místě), jestli nemá pomoci horská služba, jaká je situace v terénu, co na to meteorologové, apod. 

Má osobní zkušenost je, že 112 opravdu dobře funguje právě tímto způsobem. Byl jsem u cca 7 volání o pomoc tímto způsobem. Negativní zkušenost mám pouze jednu na Slovensku a to zavinila spíš liknavost horské služby.  

* Ošetření oděrek. Vzhledem k tomu, jak marginální je to téma, zaobíráte se s ním nepřiměřeně rozsáhle.

Nejčastější zranění na koloběžkách jsou právě větší či menší oděrky. Proto se jimi zabýváme tak rozsáhle. 

* "Zraněnému začne být zima." Jak to víte?

Teoretické školení i praktická zkušenost tomu odpovídá. Mechanismus je jednoduchý - tělo směřuje svoji energii (a tedy především teplo) k uzavření rány a v horším případě k přežití. V horizontu desítek minut až hodin je proto zraněnému nepříjemné chladno, pokud ho nezateplíme, ať už je horké léto nebo studený podzim. Už u rozsáhlejších oděrek (stejně jako třeba u popálenin) se můžeme nechtěně dopracovat až k podchlazení a dokonce i smrti.     

* "Zraněný nemá žízeň a hlad, ale musí pít a jíst." Jak to víte? Já mívám po drobných pádech z kola většinou velký hlad. Pokud se jedná o vážná poranění, pacient od laických zachránců NESMÍ dostat žádné jídlo, ani pití. Může to zkomplikovat následné zajištění dýchacích cest. 

Bavíme se teď o zranění, byť drobnějším. Nejde tedy o běžný pád z kola ani o vážné úrazy. To se řešilo v textu o několik odstavců výše.

***************

Ještě jednou děkuji za Vaše poznámky k textu. Podle mého mínění je první pomoc velmi důležité téma a podle statistik přístupů na Horydoly.cz to velmi zajímá i naše čtenáře.

112 má absolutní prioritu automaticky. Ostatní čísla můžou operátoři posílit (resp. potlačit ostatní provoz), ale jenom na žádost příslušných složek. Stalo se to např. před několika lety, když se hledal ztracený turista v létě ve Východních Krkonoších. Zkoušeli ho dokonce zaměřit pomocí BTS. Pak ho ale stejně našla pod smrčkem pěší hlídka.