Malá Fatra na skialpech

Ale pozor! Malá Fatra je sice kapesní minipohoří dosahující výšky jen něco málo přes sedmnáct set metrů, ale nebezpečí při jeho přechodu číhá na každém kroku. Hlavní rizika představují úzký hřeben, převěje, laviny, rychlé zvraty počasí a obtížný návrat do údolí po případné nehodě. Za to ovšem Malá Fatra dokáže dát pohádkové putování vysoko nad strmými srázy s dalekými rozhledy na půlku Slovenska a dlouhé prašanové sjezdy.

Celý hřeben lze za dobrého počasí a po pevném sněhu na lyžích přejet za dva až tři dny. Většinou se však protáhne kvůli silnému větru, sněžení a mlze na dvojnásobek. Spát se dá na chatách, ale rozhodně s nimi nelze počítat, pokud si je neobjednáte dopředu. Na co se tedy lyžaři-turisté mohou těšit?

Začíná se obvykle ve Štefanové (625 m n.m.), kam jezdí ze Žiliny autobus. Procházíme vesnicí a stoupáme do sedla Medziholie (1185). Zde se dá dobře bivakovat, v lese jsme chránění před nejhorším větrem. Nejlepší místa najdeme po pravé ruce těsně před sedlem. Z jedné strany se nad námi vypíná rozervaný Rozsutec, kam se dá s cepínem v ruce a pomocí několika řetězů vyjít pěšky, na druhou stranu je vidět prudká lesnatá stráň Stohu.

Máme-li dost času, udělejme si aklimatizační výlet na Osnicu (1362). Poznáme, co nás v příštích dnech čeká.

Lesním průsekem se prodíráme hlubokým sněhem na hřeben, kde nás uchopí vítr a cloumá s námi až na Stoh (1607). Své jméno nosí oprávněně, protože je to bezlesý a téměř dokonalý kužel. Po pravém hřbetu žlabu Ritně prudce sjíždíme do Stohového sedla (1230). Podíváme-li se zpět, poznáme, že žlab nese své jméno oprávněně. Stoupáme mírně nahoru na Poľudňový grúň (1460). Sem dříve vedla sjezdovka. Sjíždíme po ní nejprve dotvrda vyfoukaným svahem, poté po pás v prašanu a nakonec po urolbované sjezdovce k chatě Na Grúni (989). Dá se v případě potřeby sjet až do Vrátné doliny a ráno se vrátit lanovkou zpět.

Vlekem se vyvážíme pod Poľudňový grúň a znovu se na něj škrábeme. Dlouhým hřebenem zvaným Steny (1572) se dostáváme na Hromové (1636) a na Chleb (1646). Výhledy do prudkých srázů pod námi na obě strany jsou ohromující. V mlze nás bezpečně vedou tyče. V jednom místě mezi Hromovým a Chlebem však dvě chybějí. Bohužel je to ve svahu, kde cesta na pár stovek metrů opouští hlavní hřeben, a turisté tady občas bloudí. Z Chlebu se pozvolna sjíždí do Snilovského sedla (1524).

Za dobrého počasí stojí za to se na chvilku zastavit a podívat se na obří stěny fatranského Kriváně. Kdo počítá s bivakem, nebo chce stavět stan, ten to udělá pod sedlem u horní stanice lanovky z Vrátné, kdo hledá postel, sjede doleva do chaty Pod Chlebom. Nouzově se dá přespat i na horní stanici lanovky, která je od letoška mimo provoz. Záchod je nedaloko od ní v dřevěné kadibudce.

Ze Snilovského sedla vedou tyče pod vrcholem Kriváně (1709), ale turisté si jeho špičku obvykle nenechají ujít, protože je v Malé Fatře nejvyšší. Přes Pekelník (1609) a sedlo Bublen (1510) prudce sjedeme pod hřeben Koniarky. Zde končí tyčové značení. Pokud tady není vyjetá hluboká stopa, je nutné hodit lyže na záda, vzít do ruky cepín a obezřetně vyrazit nafoukaným hřebenem šířky sotva dvou stop. Pokud nehrozí laviny, obvykle se travezují východní svahy vlevo od hřebene. Pomalu se tak propracujeme na Malý Kriváň (1671). Z něho sjíždíme žlabem, který bývá často sněhem a větrem vymodelovaný tak, že připomíná snowboardovou U-rampu. Poskytuje pěkné lyžařské zážitky, ale často se tu padá.

Zleva podjíždíme široké sedlo Priehyb (1462) a víceméně po rovině se vezeme vlevo pod skalami Stratence (1512). Stezka vede v létě přímo po vrcholech skal nad námi, ale na lyžích se držme raději pod nimi. Po chvíli se ocitneme v úzkém skalnatém sedélku Vráta (1462). Z něho pokračujeme namáhavě stále vlevo podél skal až na Suchý (1468) a z něho prudce dolů k chatě Pod Suchým (1075), nebo zkusíme uhnout vpravo. Budeme-li mít v tomto případě štěstí, narazíme při sjezdu panenskou přírodou na vodorovnou vrstevnicovou cestu, která nás rychle a elegantně dovede k chatě. Za dobrého počasí je ze sedélka vidět lesní průsek, kterým prochází.

Na konci týdne už zbývá jen sjezd k Váhu. Pokud je hodně sněhu, je zajímavé vyrazit lesem po letní turistické značce přes zříceniny Starohradu. Ten plnil obranné úkoly na cestě podél řeky do doby, než byl postaven větší, pohodlnější a níže umístěný hrad Strečno na protějším břehu. Dnes je to první místo, kde lze rozdělat oheň.

Od Starohradu nás čeká posledn prudký sjezd a několik desítek minut bruslení po loukách podél vody až na železniční zastávku ve Strečně. Pokud zvolíme obvyklejší variantu, sjedeme od chaty zásobovací cestou podél potoka. Počítejme však s tím, že na tvrdším nebo dokonce ledovatém sněhu budeme na úzké cestě z prudkého kopce těžko brzdit. A dole ve Strečnu budeme cítit všechny svaly na nohou.