Opuštěná Králova hola

Přecházíme východní část pohoří mezi Královou holou a Čertovicí. Pár lyžařů potkáváme na Králově holi, další lidi po cestě vidíme už jen ve třech srubech.

Z Telgartu, který se v komunistických dobách jmenoval Švermovo, se plazíme na Královu holu. Hned zpočátku ztrácíme značku, a tak lezeme korytem potoka a hlubokým lesem. Je to sice delší, ale zato horší cesta.

Králova hola

Nakonec se potácíme vánicí. David se zamyslel nad vichřicemi v horách již v Praze a vychytrale si zajistil zátěž v podobě dvaatřicetikilového batohu. Kuba pobíhá mezi Davidem, který se vleče někde v mlze zcela sám, a Hankou, která zase sedí na sněhu deset metrů od zimního prostoru pro turisty v budově vysílače na Králové holi a odmítá se v té mlze a vichru kamkoliv sama pohnout. Nezmrzla a Kuba opět přišel o možnost omladit tým.

Místnost velikosti 2x3 m se nám zpočátku zdá úžasná. Tady prožijeme příjemnou noc. Je tu teplo, voda v konvi a hlavně bezvětří. Jak dorážejí další turisté, začínáme přemýšlet o tom, kdo bude spát do půlnoci a kdo ho pak bude střídat. Místní naštěstí večer otvírají vedlejší místnost 3x3 m a všech deset přítomných se nás do ní nacpe.

Přece nebudeme spát vepředu na mokré podlaze. Naštěstí Kubu klaustrofóbie donutila jít si lehnout do louže. V devíti už to bylo lepší.

Andrejcová

Vánice, silný vítr a mlha neustávají. Probíjíme se přes Orlovou do Ždiarského sedla. Vypadáme jako parta hluchých na procházce, neboť vítr znemožňuje komunikaci. Hanka ještě vylepšuje situaci tím, že si sundá namrzlé brýle a Kuba se mění v hluchého vodiče slepé lyžařky. Opravdu pěkné spojení.

Pod hřebenem je sněhu po prsa, což silně pociťují účastníci na sněžnicích. Ve Ždiarském sedle míjíme slovenské pěší turisty topící se ve sněhu a pokračujeme přes Andrejcovou do útulny pod Andrejcovou. Cesta lesem je již příjemná, bez větru a mlhy, jen běžkaři občas nemohou najít své lyže pod hromadou sněhu. Někdy nemohou najít ani sami sebe.

Ve srubu si zatápíme. Myslím tím nesnesitelný několikahodinový dým valící se z kamen. Když si psychicky slabé povahy uvaří na vařičích, domluvíme kamnům benzínem a konečně začne být v chaloupce útulno. V kamnech praská a začínají se trousit první hosté. Nakonec jich přijde dalších šest, takže je opět plno. Ondra vytahuje z batohu svůj trumf - dva spacáky. Hanka slibuje azurový zítřek .

Kolesárová

Vymetené nebe zrovna není, ale modrá obloha se objeví a i sluníčko občas svítí. Hlubokým sněhem razí skialpy a Ondrovy sněžnice stopu pro běžky přes Velkou Vápenicu do sedla Priehyba. David porušuje svou tradici a přestává být tatranským sólochodcem na běznadějně posledním místě. Oči mu září, když docílí pěkného druhého místa v řadě. Bohužel ne na dlouho.

V sedle měníme krkolomnou cestu po značce za traverz po lesní silničce, který je však završen prudkým stoupáním k boudě pod Kolesárovou. Zpocení jako myši dostáváme od čtyř Slováků borovičku na zahřátí a za nadšeného fotografová se vydáváme do sedla mezi Kolesárovou a Oravcovou.

"Ten kopec jen tak líznem", praví protřele Ondra, ale již za chvíli křičí: "Já chci vyfoukanej hřeben!" a přitom tahá sněžnice z kosodřeviny pod hlubokým sněhem. V sedle stavíme stany. Filip, který jezdívá po horách sám, si hrabe noru. Ondra srší vtipy o zajících, úspěch slaví ten s čepicí.

Ramža

Konečně je modro a slunečno. Přes Zadnou holu jedeme stále hlubokým sněhem na Homolku. Za ní Pionýr chytá stopu od sněžnic a vyráží po ní traverzem jako chrt, což mu vydrží až k útulni Ramža. Skialpinisty nikdo nepotřebuje, konečně se tu projevuje rychlost běžkařů. V útulně jsou již tři cizí skialpinisté, pes a dva trampové na sněžnicích. Jako všude, i tady naše silná skupina ovládne prostor, a tak dosavadním obyvatelům nezbývá než vylézt na palandu.

Po jedenácté hodině večerné vyrážíme na nejvyšší kopec v okolí Fišiarku. Je krásné hvězdnaté nebe, které ohraničují obrysy vysokých stromů. Jsme tu všichni a máme k sobě hrozně blízko. Po odpočítání půlnoci, která je u nás tradičně ve čtvrt na jednu, po silvestrovském tradičním přípitku calvadosem a tradičním pohoštěním tím, co kdo najde v kapse, následuje tradiční triumfální sjezd s rozsvícenými čelovkami hlubokým lesem nazpátek. Radek objevil, že zahájil nové milénium ne zrovna nejčistší : "Já když se skloním nad toho psa, tak smrdím víc než on!"

Čertovica

Běžkaři využívají dva dny starou stopu po skialpinistech a jedou jak o závod na Čertovici. Po hodinovém čekání v místní restauraci na oběd doráží i milovník sněžnic David s Hankou, která podcenila přípravu při nandavání pásů a musela použít Ondrovy sněžnice. Za další hodinku jsou již všichni obslouženi a dochází k tradičnímu extempore rozpočítávání útraty. Servírka si pro své peníze na autobusovou zastávku došla, a tak nezůstal nikdo nikomu nic dlužen.

 Slovenské hřebenovky pěšky

Belianské Tatry - Skalné Vráta
Belianské Tatry - Ždiarska Vidla 
Bílé Karpaty
Bukovské vrchy
Chočské vrchy a Malá Fatra 
Malá Fatra na jaře
Malá Fatra nonstop
Malá Fatra Lúčanská
Nízké Tatry - východ (Kráľova hoľa)  
Roháče na jaře
Vysoké Tatry - přes sedla
Okolní hory
POLSKO: Bieszczady  

 Slovenské hřebenovky na lyžích

Zimní romantika na východě
Slovenské Rudohorie
Nizké Tatry - východ (Kráľova hoľa)
Nizké Tatry - centrální část (Ďumbier a Chopok)
Nizké Tatry - západ (Chopok)
Malá Fatra - hřeben na těžko
Malá Fatra - centrální část
Malá Fatra na jaře
Malá Fatra - Belské lúky
Velká Fatra - Rakytovský hřeben na těžko
Velká Fatra - Rakytovský hřeben s přespáním na chatách
Velká Fatra - Rakytovský hřeben na lehko
Velká Fatra - Klačianský hřeben
Velká Fatra - Krížňanský hřeben
Velká Fatra - Ľubochnianský hřeben
Vysoké Tatry
Roháče
Okolní hory
UKRAJINA: Zakarpatská Hoverla
POLSKO: Bieszczady - Rawka

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě