Likvidace inteligence v roce 1968

Máme dodnes v sobě pocit trpkosti a malosti, že jsme se nebránili Němcům ani Rusům. Kdo se nebál a bránil se komunistickému teroru, dnes bývalá mlčící většina považuje za zrádce a vrahy.

Západní Čechy jako všude jinde

Jenom ti, kteří začali tancovat a zpívat podle sovětského vzoru, na tom vydělali. Těm ale nikdo nic nevyčítá! A ti si také ze své kolaborace dodnes dobře žijí. Proto také nahlas vykřikují, že se za socialismu měli lépe. 

Zbytek národa dále mlčel a nebo udával ty, co mlčet nechtěli. Mnozí tenkrát utíkali přes tehdejší Jugoslávii do Rakouska a pak dál, do celého světa. Spolu s nimi jsme my, co jsme tu zůstali, i ti co odešli, stali všichni obětí okupace, aniž bychom si to nějak uvědomovali.

Vím, že historie nemá ráda slovo "kdyby". Ale přesto: Co by se stalo, kdyby nebylo 21. srpna 1968?

Zpráva o činnosti O-STB Sokolov ke dni 21.12.1968

Od 1.1. 1968 do 20.8. 1968 došlo k 63 emigracím. Od 21.srpna 1968 emigrovalo 228 osob, t. j. celkem 291 emigrací za rok 1968. Z celkového počtu 172 dospělých, z toho mužů 125, žen 76 a 21 dětí. Z řad inteligence emigrovalo 5 lékařů, 1 právník, 2 vysokoškoláci, 5 inženýrů, 2 učitelé a 12 techniků. Žádný nepracoval na státním tajemství zvláštní důležitosti. Po 20.8. 1968 odešlo 5 osob ilegálně do zahraničí. O–STB Sokolov se podařilo zabránit 12 osobám v ilegálním útěku do zahraničí.
Podepsal podplukovník Bejvl Miroslav

Zpráva o činnosti S-STB Plzeň ke dni 27.12.1968

K 1.1. 1969 je emigrace v rámci Západočeského kraje prokázána u 590 dospělých osob a 249 dětí. Ve srovnání s uplynulým rokem, kdy k témuž datu byl stav dospělých osob 227 a 47 dětí, které se bez povolení zdržovaly v zahraničí, je v letošním roce neúměrně vyšší. Vezmeme-li v úvahu stav emigrace do 21.8.1968, kdy činil 72 dospělých osob a 13 dětí s porovnáním s uplynulým rokem, kde k témuž datu bylo vykázáno 78 dospělých osob a 15 dětí, je zřejmé, že emigrace narostla do současných rozměrů především tedy po 21. srpnu 1968.

Motivací emigrace spočívá u drtivé většiny osob v tom, že do zahraničí odcházejí v přesvědčení, že v zahraničí najdou lepší existenční podmínky a uplatnění než měli v ČSSR. Svědčí o tom i nárůst emigrace po 21.8. 1968, kdy celá řada osob nabyla přesvědčení, že v důsledku srpnových událostí dojde u nás ke změně politických poměrů a že se v dohledné době nezlepší ani životní podmínky, včetně životní úrovně. V ojedinělých případech, zejména u osob které emigrovaly těsně po 21.8. 1968 byla zde i obava z represálií za angažovanost v polednovém období. Větší počet osob, mimo hledání lepšího existenčního uplatnění v zahraničí, řešilo i své osobní problémy, jako neshody v manželství, na pracovištích apod. U další, ne zvlášť početné skupiny jde pak o rozhodnutí motivované povahou a charakterem osob, se sklonem k dobrodružství. To jsou v podstatě mimo ojedinělých specifických důvodů, hlavní motivy emigrace.

Je naprosto zřejmé, že emigrace narostla a to jak kvantitativně, tak i kvalitativně po 21. srúnu 1968. O kvalitativní změně emigrace svědčí následující srovnání: Zatímco v roce 1967 emigrovalo celkem 11 osob s vysokoškolským vzděláním a to 7 lékařů, 3 technici a 1 lékárník, činí emigrace této kategorie v roce 1968 celkem 84 osob – z toho 39 lékařů, 25 inženýrů a 20 jiných. U kategorie – jiných, je číslo přibližně stanovené dle vykonávané funkce před útěkem.
Podepsal náčelník 4.oddělení mjr. Weinfurter

Jenom někteří to věděli, jiní se přizpůsobili

Z úředních hlášení lze vyčíst, že to odnesla celá jedna generace inteligence národa. A to jen v našem Západočeském kraji. V celorepublikovém měřítku to pak byla katastrofa. Nahoru se dostávali jen ti, co měli k inteligentnímu myšlení daleko. Začal se projevovat a vystavovat na odiv fanatismus a hloupost, která byla vidět hlavně na funkcionářích KSČ.

Protože jsem v roce 1968 pracoval na operačním sále chirurgie v Karlovarské nemocnici, vedli jsme často v pauzách mezi prací politické diskuze. Snad jako všude. Já tam byl nejmladší, bylo mi tehdy 24 let, a tak jsem tvrdil z mladické hlouposti, že Rusové ze cvičení Štít začátkem roku na našem území odejdou a už se nevrátí. "Přece k nám nemohou jen tak vtrhnout, co by na to řeklo světové veřejné mínění a OSN? Dnes už nejsou padesátá léta a máme právo na svobodu projevu a myšlení," tehdy jsem prohlásil. "Ke stalinismu už cesta zpátky přece nevede!"

Pan doktor Máj, jinak vynikající chirurg, se nad mými řečmi jen usmíval. On totiž znal své. V padesátých letech byl zatčen spolu s dalším doktorem, že pomohli z vězeňského nemocničního oddělení, které tehdy bylo v areálu zdejší nemocnice, na svobodu jednomu politickému vězni. Ten se dostal až na Západ. Byl za to asi osm let ve vězení a měl na celou věc jiný názor: "Pane Nykl, sázím se s vámi o flašku šampaňského, že se Rusové zanedlouho vrátí a že to jen tak nenechají. Vždyť jsme stále jejich kolonie a budeme i nadále. Nikdo nám nepomůže, jako vždy!" Tak jsme se vsadili a zanedlouho jsem z nemocnice odešel. Po létech jsem se dozvěděl, že doktor Máj zemřel v emigraci v Německu.

Měl bohužel velkou pravdu a dodnes mu dlužím láhev, kterou na jeho počest snad jednou vypiji.

DOKUMENT:
Stáhněte devítistránkový zprávu Státní bezpečnosti o emigraci 1968

Komunisté na Karlovarsku a Chebsku

2012 Václav Sloup je hajzl. Vždycky jsem si to myslel a myslet budu

2012 Svoboda slova na Karlovarsku

2011 Za komunisty nemůže slabá paměť, ale nedostatek inteligence

1990 Je to prosté: Svoboda

1988 Polský kanál: Neúspěšná cesta na svobodu

1976 Krabice od bot Thermal

1972 Malý příbeh jedné pozvánky

1970 Smuteční oheň za Jana Palacha a Jana Zajíce

1968 Ruské tanky v Karlových Varech 1968

1962 Jeden malý zapadlý komunistický koncentrák

1956 Ježíšek není a dárky nosí Děda Mráz

1951 Vlak svobody z Aše do Selbu

1950 Doktor Máj z jáchymovského lágru

1949 Jáchymovské peklo